"Ano," přitakal bez váhání.
"Dobrá. Tak poslouchej."
Brumbál se napřímil do celé své výše.
"Vezmu tě s sebou pod jednou podmínkou: že okamžitě a bez váhání uposlechneš každý rozkaz, který ti dám."
"Samozřejmě."
"Rozmysli si, jestli mi správně rozumíš, Harry. Chci říct, že musíš poslechnout, i když ti přikážu, abys utekl, schoval se, nebo se vrátil. Mám tvoje slovo?"
"No… ano, samozřejmě."
"Když ti řeknu, aby ses schoval, poslechneš mě?"
"Ano."
"Když ti řeknu, abys utekl, uděláš to?"
"Ano."
"Když ti řeknu, abys mě nechal být a zachránil sám sebe, uděláš, co ti přikážu?"
"Já -"
"Harry?"
Chvíli si hleděli do očí.
"Ano, pane."
"Výborně. V tom případě si běž pro svůj neviditelný plášť. Sejdeme se za pět minut ve vstupní síni."
Brumbál se otočil a znovu se zahleděl ohnivě ozářeným oknem ven; slunce teď zalévalo celý obzor rubínově rudým přísvitem. Harry rychle vyšel z pracovny a seběhl po točitém schodišti. Bylo to zvláštní, ale v hlavě měl náhle zcela jasno. Věděl, co musí udělat.
Když se vrátil do společenské místnosti, seděli Ron s Hermionou vedle sebe. "Co ti chtěl Brumbál?" okamžitě vyzvídala Hermiona. "Je ti dobře, Harry?" dodala zneklidněle.
"Je mi fajn," ujistil ji na půl úst a proběhl kolem nich. Vylétl po schodech vzhůru, vpadl do ložnice, otevřel kufr a vytáhl z něj Pobertův plánek a smotané ponožky. Pak tryskem seběhl ze schodů do společenské místnosti a prudce zabrzdil před ohromenými Ronem a Hermionou.
"Nemám moc času," lapal po dechu. "Brumbál myslí, že jsem si šel pro neviditelný plášť. Poslouchejte…"
Rychle jim vypověděl, kam jde a proč, ale na zděšené Hermioniny výkřiky ani na Ronovy překotné otázky nereagoval - říkal si, že podrobnosti si mohou později domyslet sami.
"…chápete, co to všechno znamená?" chvatně ukončil svůj výklad. "Brumbál tu dnes večer nebude, takže ať jde Malfoyovi o cokoli, bude mít další příležitost v klidu si to vyzkoušet Psst, poslouchejte mě!" sykl rozčileně, když viděl, že se ho Ron i Hermiona chystají přerušit. "Vím, že to byl Malfoy, kdo v Komnatě nejvyšší potřeby něco oslavoval. Tumáte…" strčil Hermioně do ruky Pobertův plánek. "Musíte Draca sledovat a taky musíte sledovat Snapea. Řekněte o tom každému z Brumbálovy armády, koho se vám podaří sehnat. Ty galeony, kterými jsme se svolávali, ještě budou fungovat, ne, Hermiono? Brumbál říká, že školu zabezpečil dalšími ochrannými kouzly, ale jestli v tom jede Snape, bude vědět, jaká kouzla Brumbál použil a jak je obejít. Zato zas nebude čekat, že ho budete hlídat vy, že?"
"Harry -" začala Hermiona, oči vyvalené strachy.
"Nemám čas se s vámi dohadovat," zarazil ji. "Tohle si vezměte taky -" Strčil Ronovi do rukou ponožky.
"Díky," řekl rozpačitě Ron. "Jenže k čemu mi budou ponožky?"
"Ponožky k ničemu, ale to, co je v nich, felix felicis - o ten se rozdělte a dejte taky Ginny. Rozlučte se s ní za mě. Musím už jít, Brumbál na mě čeká -"
"Ne!" zaprotestovala Hermiona, když Ron ohromeně vybalil malou lahvičku se zlatým lektvarem. "To nechceme, vypij to sám, kdo ví, co tě tam venku čeká!"
"Mně nic nehrozí, budu s Brumbálem," ubezpečil ji Harry. "Chci mít jistotu, že se nic nestane vám… nekoukej tak na mě, Hermiono, uvidíme se, hned jak se vrátím…"
A tryskem se otočil, proběhl otvorem v portrétu a řítil se do vstupní síně.
Brumbál už čekal u dubové hlavní brány. Otočil se, když k němu Harry doběhl na nejvyšší stupeň kamenného schodiště, těžce oddechoval a držel se za bok, v němž ho bolestivě píchalo.
"Byl bych raději, kdyby sis oblékl ten plášť, prosím," vybídl ho a počkal, dokud si ho Harry nepřehodil přes ramena. "Výborně," pochválil ho. "Půjdeme?"
Na odpověď nečekal a začal scházet po kamenných schodech; jeho cestovní plášť se v nehybném letním vzduchu sotva rozvlnil. Harry pod neviditelným pláštěm spěchal vedle něj, stále ještě lapal po dechu a silně se potil.
"Co si ale lidé pomyslí, když vás uvidí odcházet, pane profesore?" zeptal se, když si vzpomněl na Malfoye a na Snapea.
"Že si jdu do Prasinek dát něco k pití," odpověděl bezstarostně Brumbál. "Občas zajdu posedět k Rosmertě, jindy se zase stavím U Prasečí hlavy… nebo to alespoň předstírám. Je to vynikající způsob jak zamaskovat, kam doopravdy jdu."
V houstnoucí tmě se vydali po příjezdové cestě dolů. Vzduch byl plný vůně z prosluněné trávy, jezerní vody a kouře páleného dřeva z Hagridovy hájenky. Sotvakdo by uhodl, že mají namířeno někam, kde je čeká něco nebezpečného nebo děsivého.
"Pane profesore," zeptal se tiše Harry, když měli na dohled bránu u dolního konce příjezdové cesty, "budeme se přemisťovat?"
"Ano," přikývl Brumbál. "Pokud vím, ty už to také umíš."
"Umím," potvrdil Harry, "ještě k tomu ale nemám povolení."
Považoval za nejlepší nic nezatajovat: co kdyby všechno pokazil tím, že se objeví sto mil od místa, kam by se měl dostat?
"Na tom nezáleží," zabručel Brumbál. "Můžu ti s tím zase pomoct."
Prošli branou a zabočili na opuštěnou cestu do Prasinek. Kráčeli rychle se snášejícím soumrakem, a než došli na Hlavní ulici, byla už úplná tma. Z oken nad krámky zářila světla, a když se blížili k hostinci U Tří košťat, uslyšeli chraplavý křik.
"…a už mi sem nelez!" rozčilovala se madame Rosmerta a vyhazovala ze dveří jakéhosi nevábného, špinavého kouzelníka. "Á, dobrý večer, Albusi… Vyšel jste si nějak pozdě…"
"Dobrý večer, Rosmerto, dobrý večer… Promiňte, ale mám namířeno k Prasečí hlavě. Neurazte se, ale dal bych dnes večer přednost klidnějšímu prostředí."
O minutu později zabočili za roh do postranní uličky, kde se - přestože bylo bezvětří - s tichým vrzáním pohupoval vývěsní štít hostince U Prasečí hlavy. Na rozdíl od Tří košťat se zdálo, že je uvnitř úplně prázdno.
"Ani nebude třeba, abychom chodili dovnitř," zahučel Brumbál, když se rozhlédl na všechny strany. "Pokud nás nikdo neuvidí mizet… polož mi teď ruku na paži, Harry. Nemusíš mě tak mačkat, jen tě vedu správným směrem. Tak až napočítám do tří. Raz… dva… tři…"
Harry se otočil. Okamžitě se ho zmocnil onen strašlivý pocit, jako by ho někdo protlačoval tlustou gumovou hadicí. Nemohl se nadechnout, každou částečku těla měl téměř nesnesitelně stlačenou, a pak, právě když se začínal obávat, že se doopravdy udusí, neviditelná pouta jako by praskla - stál v chladné temnotě a nabíral do plic čerstvý slaný vzduch.