"No-už jsem o tom mluvil," zašeptal Harry, "s Ronem a Hermionou, ale-"
"Oh, mluvíš o tom s Hermionou Grangerovou!" zaječela, obličej plný slz. Několik dalších líbajících se párů na ně zůstalo zírat. "Ale se mnou mluvit nechceš! M-možná by bylo nejlepší kdybys prostě… prostě za-zaplatil a šel na schůzku s Hermionou G-Grangerovou jak zjevně chceš!"
Harry na ni zíral, naprosto ohromený, zatímco sáhla po ovolánkovaném ubrousku a utřela si jím oslzenou tvář.
"Cho?" řekl slabě a přál si aby Roger Davies popadl svou přítelkyni a začal ji zase líbat, aby se nedívala na něho a Cho.
"No dělej, jdi!" brečela do ubrousku. "Nevím proč si mě sem pozval, když ses dohodnul že se sejdeš i s dalšími děvčaty…s kolika máš ještě schůzku po Hermioně?"
"Takhle to není!" řekl Harry a tolik se mu ulevilo, když konečně pochopil kvůli čemu byla naštvaná, že se začal smát, což, jak příliš pozdě pochopil, byla také chyba.
Cho vyskočila na nohy. Celá čajovna byla potichu a všichni je teď pozorovali.
"Ahoj, Harry," řekla dramaticky, lehce skytajíc se rozběhla ke dveřím, s trhnutím je otevřela a vyběhla ven do deště.
"Cho!" zavolal Harry, ale dveře se za ní s cinknutím zavřely.
V čajovně bylo naprosté ticho, všechny oči se upíraly na Harryho. Hodil na stůl galeon, vytřepal si z vlasů růžovou konfetu a vyběhl za Cho.
Silně pršelo a nikde ji neviděl; nechápal, co se stalo, ještě před půl hodinou jim bylo fajn.
"Ženský," zamumlal vztekle a čvachtal po ulici umyté deštěm. "Proč vůbec chtěla mluvit o Cedrikovi? Proč vždycky chce mluvit o tom, co jí donutí k slzavému údolí?"
Zahnul doprava a čvachtavě se rozběhl a za několik minut už stál ve dveřích Tří košťat. Věděl, že je ještě brzo na setkání s Hermionou, ale říkal si, že tam určitě bude někdo, s kým bude moc strávit zbývající čas. Odhrnul si mokré vlasy z očí a rozhlédl se. V rohu seděl Hagrid a vypadal mrzutě.
"Ahoj, Hagride!" pozdravil ho, protáhl se mezi obsazenými stoly a sedl si na židli vedle něho. Hagrid nadskočil a podíval se na Harryho jakoby ho skoro nepoznával. Harry si všiml, že má na tváři dvě čerstvé rány a několik nových modřin.
"Oh, to seš ty, Harry," řekl Hagrid. "Jak se máš?"
"Docela to jde," zalhal Harry, ale vedle pomláceného, žalostně vypadajícího Hagrida si říkal, že si nemá nač stěžovat. "Ehm - a co ty?"
"Já?" zeptal se Hagrid. "Jasně, mám se skvěle, Harry, skvěle."
Podíval se na dno svého cínového korbelu, který byl velký jako kyblík, a vzdychl. Harry nevěděl, co mu má říct. Chvíli vedle sebe tiše seděli. Pak Hagrid najednou řekl "Sme na stejný lodi, ty a já, co, Harry?"
"Ehm-" řekl Harry.
"Jo…už sem to říkal…voba sme outsideři," řekl Hagrid a moudře pokyvoval. "A voba sirotci. Jo…voba smě sirotci."
Pořádně si přihnul ze svého korbelu.
"Mít dobrou rodinu, to je rozdíl," řekl. "Můj táta byl dobrej táta. A tvoje mamka a taťka byli taky dobrý rodiče. Kdyby žili, život by byl jinej, co?"
"Jo… předpokládám," řekl Harry opatrně. Vypadalo to, že Hagrid má velice zvláštní náladu.
"Rodina," řekl Hagrid sklíčeně. "Říkej si co chceš, krev je důležitá…"
A otřel si zakrvácené oko.
"Hagride," řekl Harry, který si nemohl pomoct, "odkud máš všechna ta zranění?"
"Eh?" řekl Hagrid polekaně. "Jaký zranění?"
"Tyhle!" ukázal Harry na jeho obličej.
"Oh… to sou jenom vobyčejný boule a modřiny, Harry," odbyl ho Hagrid. "Mam těžkou práci."
Vyprázdnil svůj korbel, postavil ho na stůl a vstal.
"Nashle, Harry… dávej na sebe pozor."
Procpal se ven z hospody - vypadal zuboženě - a zmizel v prudkém lijáku. Harry se díval jak odchází a cítil se mizerně. Hagrid byl nešťastný a něco skrýval, ale vypadal, že je rozhodnutý nepřijmout pomoc. O co šlo? Ale než se nad tím mohl Harry pořádně zamyslet, zaslechl hlas volající jeho jméno.
"Harry! Harry, tady!"
Hermiona na něj mávala z druhého konce místnosti. Vstal a prodíral se k ní nacpanou hospodou. Měl před sebou ještě několik stolů, když si všimnul, že Hermiona není sama. Seděla u stolu s tím nejneobvyklejším párem společníků pro popíjení, jaký si dokázal představit: Luna Lovegoodová a nikdo jiný než Rita Holoubková, exnovinářka z Denního věštce, jedna z Hermioniných nejméně oblíbených osob na světě.
"Jdeš brzo!" řekla Hermiona a šoupla se aby si mohl sednout. "Myslela jsem, že budeš s Cho, čekala jsem tě nejdřív tak za hodinu!"
"Cho?" řekla najednou Rita, zašila sebou na židli a dychtivě na Harryho zírala. "Dívka?"
Popadla svoji kabelku z krokodýlí kůže a začala se v ní přehrabovat.
"To vůbec není vaše věc, i kdyby byl Harry se stovkou děvčat," řekla jí Hermiona chladně. "Takže to teď můžete odložit."
Rita chtěla ze své kabelky vytáhnout jedovatě zelený brk. S výrazem člověka, který je nucen spolknout smradlavou šťávu z Nevillova kaktusu, kabelku zase zaklapla.
"O co vám jde?" zeptal se Harry a přeskakoval pohledem z Rity na Lunu a z Luny na Hermionu.
"Slečinka Dokonalá se mi to právě chystala říct, když jsi dorazil," řekla Rita a pořádně se napila. "Předpokládám, že mám dovoleno s ním mluvit, je to tak?" vyštěkla na Hermionu.
"Předpokládám, že ano," řekla Hermiona chladně.
Nezaměstnanost Ritě neslušela. Vlasy, které mívala upravené do spousty kudrlinek, teď visely kolem její tváře splihle a neudržovaně. Šarlatový lak na dlouhatánských nehtech měla oloupaný a z brýlí se jí ztratilo několik falešných rubínů. Znovu si pořádně lokla svého pití a potom na půl úst řekla, "Pěkná dívka, ano, Harry?"
"Ještě slovo o Harryho milostném životě a žádná dohoda nebude, to slibuju," řekla Hermiona podrážděně.
"Jaká dohoda?" řekla Rita a utírala si ústa hřbetem ruky. "O žádné dohodě ses zatím nezmínila, slečno Věznitelko, jenom jsi mi řekla abych přišla. Oh, jednoho dne…" Zhluboka a rozechvěle se nadechla.
"Ano, ano, jednoho dne napíšete o mně a Harrym další hrozné výmysly," řekla Hermiona lhostejně. "Proč to nevykládáte někomu, koho to zajímá?"
"Tenhle rok o něm napsali spoustu hrozných věcí i bez mé pomoci," řekla Rita, střelila po něm pohledem přes vršek svých brýlí a šeptem dodala "Jak se kvůli tomu cítíš, Harry? Zrazený? Zmatený? Nepochopený?"
"Je naštvaný, samozřejmě," řekla Hermiona jasným hlasem. "Protože říká ministerstvu pravdu a ministr je příliš velký idiot na to, aby mu věřil."
"Takže na tom opravdu trváš, že se Ten-jehož-nesmíme-jmenovat vrátil?" řekla Rita, šoupla si brýle trochu níž a podrobila Harryho probodávajícímu pohledu, zatímco její prst toužebně přejížděl po zapínání krokodýlí kabelky. "Trváš na všech těch nesmyslech, které vykládá Brumbál, o návratu Ty-víš-koho a o tobě jako jediném svědkovi?"
"Nebyl jsem jediný svědek," vrčel Harry. "Bylo tam přes tucet Smrtijedů. Chcete jejich jména?"
"Strašně moc," vydechla Rita, zase se začala přehrabovat v kabelce a zírala na něj, jakoby byl ta nejkrásnější věc jakou v životě viděla. "Obrovský titulek: "Potter obviňuje…" Podtitulek, "Harry Potter jmenuje Smrtijedy, kteří jsou stále mezi námi." A pak, vedle tvojí hezké velké fotografie, "Narušený teenager, který přežil útok Vy-víte-koho, Harry Potter, 15, včera vzbudil pobouření, když obvinil respektované a významné členy kouzelnické komunity že patří ke Smrtijedům…"
Bleskobrk už měla v ruce, napůl cesty k ústům, když ten nadšený výraz z její tváře zmizel.
"Ale samozřejmě," řekla, spustila brk a probodla Hermionu pohledem, "Takový článek by Slečinka Dokonalá rozhodně nechtěla, že?"
"No ve skutečnosti," řekla Hermiona sladce, "přesně takový článek Slečinka Dokonalá chce."
Rita na ni zírala. Harry také. Na druhou stranu Luna zasněně zazpívala "Weasley je náš král" a zamíchala svoje pití cibulkou napíchnutou na tyčce.
"Ty chceš, abych napsala článek o tom, co říká o Tom-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit?" zeptala se Hermiony potichu.
"Ano, chci," řekla Hermiona. "Pravdivý příběh. Všechna fakta. Přesně tak, jak je Harry řekne. Sdělí vám všechny detaily, jména neodhalených Smrtijedů, které viděl, řekne vám, jak teď Voldemort vypadá - oh, ovládejte se," dodala pohrdavě a hodila přes stůl ubrousek, protože Rita při zaznění Voldemortova jména nadskočila tak, že na sebe vylila půl sklenice své Ohnivé whisky.
Rita si utírala svůj špinavý nepromokavý plášť a pořád zírala na Hermionu. Potom řekla suše "Věštec to neotiskne. Pokud sis nevšimla, nikdo těm jeho povídačkám nevěří. Všichni si myslí, že se pomátl. Kdybys mě nechala napsat to z tohohle úhlu pohledu-"
"Nepotřebujeme další článek o tom, jak Harry ztrácí rozum!" řekla Hermiona vztekle. "Těch už jsme četli dost, díky! Chci mu dát možnost říct pravdu!"
"Pro takový článek tu není místo," řekla Rita chladně.
"Chceš spíš říct, že Věštec ho neotiskne, protože mu to Popletal nedovolí," řekla Hermiona podrážděně.
Rita se na Hermionu dlouze podívala. Pak se k ní naklonila přes stůl a řekla věcným tónem "Dobře, Popletal ovlivňuje Věštce, ale to nás stejně přivádí ke stejnému problému. Neotisknou článek, který ukazuje Harryho v dobrém světle. Tohle nikdo nechce číst. Je to proti veřejné náladě. Lidé jsou dost vystrašení z toho posledního útěku z Azkabanu. Prostě nechtějí věřit, že Ty-víš-kdo je zpátky."
"Takže Denní Věštec tu je proto, aby říkal lidem co chtějí slyšet, že?" řekla Hermiona kousavě.
Rita se zase narovnala, povytáhla obočí a dopila svou Ohnivou whisky.
"Věštec tu je proto, aby se prodal, ty hloupá holko," řekla chladně.
"Můj taťka si myslí, že jsou to hrozné noviny" vmísila se neočekávaně do konverzace Luna. Cucala svou cibulku a zírala na Ritu svýma velkýma, vypoulenýma, trochu šílenýma očima. "On na rozdíl od Denního Věštce uveřejňuje důležité věci, které podle něj lidé musejí vědět. Nezajímají ho peníze."
Rita se na Lunu opovržlivě podívala.
"Hádám, že tvůj otec vede jeden z těch stupidních venkovských časopisů?" řekla. "Nejspíš Dvacet pět způsobů, jak se přidružit k mudlům a datum dalšího výprodeje "přijďte a odleťte"?"
"Ne," řekla Luna a ponořila cibuli zpátky do svého karafiátového drinku, "je redaktor Pokroucenými slovíček."
Rita vyprskla tak nahlas, že se několik lidí sedících u stolů poblíž vyplašeně ohlédlo.
"'Důležité věci, které podle něj lidé musejí vědět' říkáš?" řekla opovržlivě. "Tvrzeními toho plátku bych si mohla hnojit zahradu."
"No, máte šanci trochu zvýšit jeho úroveň, ne?" řekla Hermiona potěšeně. "Luna říká, že její táta je šťastný, že bude mít Harryho inerview. To on ho uveřejní."
,Pokroucená slovíčka!" kdákala Rita. "Myslíš, že ho lidé budou brát vážně, když bude v Pokroucených slovíčkáchl"
"Někteří lidé ne," řekla Hermiona vyrovnaně. "Ale verze Denního věštce o útěku z Azkabanu v sobě má spoustu děr. Myslím, že spoustu lidí bude zajímat, jestli není lepší vysvětlení toho co se stalo, a jestli tu bude alternativa, i kdyby byla uveřejněná v -" hodila pohledem po Luně, "v… no, v neobvyklém časopise - myslím, že si ji budou chtít přečíst."
Rita chvíli nic neříkala, jenom si Hermionu vychytrale prohlížela, s hlavou trochu nakloněnou.
"Dobře, řekněme, že to udělám," řekla najednou. "Co za to dostanu?"
"Nemyslím, že taťka lidem co pro něj píšou platí," řekla Luna zasněně. "Dělají to, protože je to pocta a, samozřejmě, aby viděli svá jména vytištěná."
Rita Holoubková se tvářila jakoby měla stále v ústech tu smradlavou šťávu z Nevillova kaktusu a otočila se k Hermioně.
"Mám to udělat zadarmo?"
"No, ano," řekla Hermiona klidně a usrkla si ze svého pití. "Jinak, jak moc dobře víš, budu informovat příslušné orgány, že jste neregistrovaný zvěromág. Samozřejmě, Věštec by vám mohl poskytnout spoustu informací o životě v Azkabanu."
Rita se tvářila jakoby nejradši popadla papírové paraplíčko vykukující z Hermionina pití a vrazila jí ho do nosu.
"Předpokládám, že nemám na výběr, že?" řekla lehce roztřeseným hlasem. Znovu otevřela krokodýlí kabelku, vytáhla kus pergamenu a zvedla svůj Bleskobrk.
"Taťka bude mít radost," řekla Luna vesele. Sval v Ritině čelisti sebou cuknul.
"OK, Harry?" řekla Hermiona a otočila se na něj. "Připraven říct veřejnosti pravdu?"
"Ano," odpověděl a pozoroval jak Rita připravuje Bleskobrk na pergamenu mezi nimi.
"Tak to spusť, Rito," řekla Hermiona jasně a vylovila ze dna své sklenice třešničku.