close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

24)Sectumsempra (část 1)

21. listopadu 2010 v 13:37 |  Harry Potter a Princ dvojí krve
Sectumsempra 
Vyčerpaný zároveň ale nadšený z toho, jak úspěšně si v noci vedl, vylíčil Harry při dopolední hodině kouzelných formulí všechno, co se stalo, Ronovi a Hermioně (napřed ovšem ohlušil ostatní nejblíž sedící spolužáky zaklínadlem Ševelissimo). Rona i Hermionu velice potěšilo, jakým způsobem se mu podařilo vylákat z Křiklana potřebnou vzpomínku, a oba doslova užasli, když jim pověděl o Voldemortových viteálech a o Brumbálově slibu vzít ho příště s sebou, najde-li další.
"Páni," vydechl Ron, když jim Harry konečně dopověděl i poslední podrobnosti. Roztržitě přitom mával hůlkou ke stropu a vůbec nevnímal, co dělá. "Páni! Ty vážně půjdeš s Brumbálem… A pokusíte se zničit… Páni!"
"Pozor, Rone, vždyť sněží," napomenula ho trpělivě Hermiona, uchopila ho za zápěstí a přinutila ho sklonit hůlku od stropu, ze kterého se skutečně začaly sypat velké bílé vločky. Harry si všiml, že od vedlejšího stolu střelila po Hermioně popuzenýma, do krve zarudlýma očima Levandule Brownová. Hermiona to viděla také a okamžitě Ronovu ruku pustila.
"No jo," zabručel Ron a mírně překvapeně se podíval na svoje ramena. "Jé, promiňte… teď všichni vypadáme, jako když nám strašlivě padají lupy…"
Smetl několik vloček falešného sněhu z Hermionina ramene, a Levandule se dala do pláče. Ron se zatvářil neskonale provinile a otočil se k Levanduli zády.
"Rozešli jsme se," vysvětloval Harrymu koutkem úst. "Včera večer, když mě viděla vycházet s Hermionou z ložnice. Tebe samozřejmě vidět nemohla, takže si myslela, že jsme tam byli sami."
"Jo takhle," přikývl chápavě Harry. "No ale - tobě přece nevadí, že to skončilo, ne?"
"Nevadí," připustil Ron. "Byla to tedy dost hrůza, když na mě ječela, ale aspoň jsem to nemusel skoncovat já."
"Zbabělče," špitla Hermiona, tvářila se však pobaveně. "No, zdá se, že včerejší večer nesvědčil lásce všeobecně. Ginny s Deanem se taky rozešli, Harry"
Harry měl pocit, jako by na něj při těch slovech spiklenecky zamrkala. Nemohla ovšem vědět, že mu vnitřnosti začaly v tu ránu křepčit v divokém tanci. Nedal na sobě nic znát a co nejlhostejněji, jak jen to svedl, se zeptal: "A proč vlastně?"
"No, kvůli nějaké úplné pitomosti… Ginny říkala, že se jí pokaždé pokouší pomáhat, když prolézá portrétem, jako by to snad nesvedla sama… už to mezi nimi ale skřípalo hodně dlouho."
Harry střelil pohledem po Deanovi, který seděl na opačné straně učebny, a viděl, že se tváří doopravdy nešťastně.
"Pro tebe to samozřejmě znamená dost ožehavý problém, co?" pokračovala Hermiona.
"Jak to myslíš?" vyhrkl Harry.
"Přece ve famfrpálovém týmu," upřesnila Hermiona. "Když spolu Ginny a Dean nemluví…"
"Ach tak - to jo," přikývl Harry.
"Psst, Kratiknot!" sykl varovně Ron. Drobný učitel formulí k nim mířil kolébavým krokem a Hermioně se jako jediné z nich podařilo proměnit ocet ve víno. Skleněnou nádobku měla plnou temně karmínové tekutiny, zatímco obsah Harryho a Ronovy láhve měl stále kalně hnědou barvu.
"No tak, chlapci," pokáral je pisklavě profesor. "Měli byste se trochu méně bavit a trochu víc se věnovat práci… tak to zkuste, podívám se, jak vám to půjde…"
Oba kamarádi pozvedli hůlky, maximálně se soustředili a namířili je na své láhve. Vzápětí se Harryho ocet proměnil v led, kdežto Ronova láhev vybuchla a rozlétla se.
"Tak tedy… vy dva," ukázal profesor Kratiknot, když se soukal zpod stolu a vytahoval si z klobouku střepy, "budete za domácí úkol cvičit!"
Po formulích měli všichni tři jednu ze vzácných společných volných hodin a zamířili do nebelvírské společenské místnosti. Ronovi se po rozchodu s Levandulí zjevně ulevilo a také Hermiona vypadala, že má dobrou náladu, přestože na otázku, čemu se tak usmívá, prostě odpověděla: "Je pěkný den." Zato ani jeden z nich netušil, jaká lítá bitva běsní v Harryho hlavě:
Je to Ronova sestra.
Pustila ale Deana k vodě!
Stejně je to Ronova sestra.
Jsem jeho nejlepší kamarád.
Tím to bude jenom horší.
Kdybych si s ním napřed promluvil…
Jednu by ti vrazil.
Co když je mi to jedno?
Je to tvůj nejlepší kamarád!
Harry skoro nevnímal, že prolézají otvorem v portrétu do prosluněné společenské místnosti, a malou skupinku studentů sedmého ročníku, kteří se shlukli v koutě, postřehl jen jako v mlze, teprve když Hermiona vykřikla: "Katie! Ty ses vrátila! Jsi v pořádku?"
Harry vyvalil oči - doopravdy to byla Katie Bellová! Vypadala stoprocentně uzdravená a rozjásaní přátelé se k ní nahrnuli ze všech stran.
"Jsem úplně fit!" hlásila šťastně. "V pondělí mě propustili od svatého Munga, pár dní jsem zůstala doma s mámou a s tátou a dnes ráno jsem se vrátila sem. Leanna mi zrovna vykládala o McLaggenovi a o posledním zápase, Harry…"
"Jo?" opáčil. "No a když ses teď vrátila a Ron je taky zas ve formě, máme docela slušnou šanci, že dáme Havraspáru na frak. Což znamená, že ještě pořád můžeme pohár získat. Poslyš, Katie…"
Zahořel takovou zvědavostí, že jí tu otázku musel položit okamžitě, a dokonce mu to dočasně vypudilo z hlavy i myšlenky na Ginny. Ztišil hlas, zatímco Katiini spolužáci si začali sbírat věci - měli zřejmě nejvyšší čas běžet na přeměňování.
"…ten náhrdelník… nevzpomínáš si, kdo ti ho tehdy dal?"
"Ne," zavrtěla Katie nešťastně hlavou. "Všichni se mě na to vyptávají, já ale nemám sebemenší tušení. Poslední, na co se pamatuju, je, že jsem šla U Tří košťat na dámy."
"Takže jsi do té umývárny doopravdy vešla?" přidala se Hermiona.
"No - vím, že jsem otevřela dveře," upřesnila Katie, "takže počítám, že ten, kdo na mě kletbu Imperius seslal, stál hned za nimi. Potom už mám jen velké okno, ze kterého jsem se probrala asi tak před dvěma týdny u svatého Munga. Hele, už budu muset jít, McGonagallová je schopná uložit mi trest, i když jsem se teprve dnes vrátila…"
Popadla brašnu a učebnice a rychle vyběhla za spolužáky. Harry, Ron a Hermiona se posadili ke stolu u okna a rozebírali, co jim Katie pověděla.
"Takže to musela být nějaká holka nebo ženská, kdo jí ten náhrdelník dal," mudrovala Hermiona, "když se to stalo na dámské umývárně."
"Nebo taky někdo, kdo jen jako holka nebo ženská vypadal," namítl Harry. "Nezapomínej, že jsme v Bradavicích měli plný kotel mnoholičného lektvaru, a my víme, že ho někdo část ukradl…"
V duchu sledoval celé procesí holek - a každá z nich byla přeměněný Crabbe a Goyle.
"Myslím, že si dám zase doušek felixe," prohlásil, "a zkusím znova najít Komnatu nejvyšší potřeby."
"To budeš tím lektvarem jen nadarmo plýtvat," prohlásila rezolutně Hermiona a odložila Základní zaklínačské znaky, které si právě vytáhla z brašny. "Štěstí samo o sobě všechno nezvládne, Harry. S Křiklanem to bylo něco jiného. Schopnost přesvědčit ho jsi v sobě měl odjakživa, jen jsi potřeboval trošičku pozměnit okolnosti ve svůj prospěch. K tomu, abys překonal opravdu mocné kouzlo, ti ale štěstí stačit nebude. Ať tě ani nenapadne zbytek toho lektvaru promarnit! Jestli tě Brumbál vezme na výpravu s sebou, budeš potřebovat každou kapičku štěstí, kterou máš…" Ztišila hlas v pouhý šepot.
"A co kdybychom si ho přidělali?" zeptal se Ron Harryho, Hermionu ovšem ignoroval. "To by bylo bezva, mít ho pořádnou zásobu… Mrkni na to do učebnice…"
Harry vytáhl z brašny svoje Přípravy lektvaru pro pokročilé a nalistoval felix felicis.
"A kruci, to je zatraceně složité," postěžoval si, když přelétl pohledem seznam přísad. "A trvá to šest měsíců… musíš ho nechat dusit…"
"No jo, normálka," ušklíbl se Ron.
Harry už se chystal učebnici opět schovat, když si všiml stránky se založeným rohem. Podíval se na ni a našel zaklínadlo Sectumsempra s poznámkou Určeno nepřátelům, které si poznačil před několika týdny. Stále ještě nezjistil jeho účinky, především proto, že se mu nechtělo zkoušet ho v Hermionině přítomnosti. Uvažoval ale o tom, že by ho vyzkoušel na McLaggenovi, až ho příště zastihne nepřipraveného.
Jediný, koho nijak nepotěšilo, že se Katie Bellová konečně objevila ve škole, byl Dean Thomas. Její návrat totiž znamenal, že už za ni nebude zaskakovat na postu střelce. Smířil se s tou ranou vcelku klidně, a když mu to Harry oznámil, jen tiše zabručel a pokrčil rameny. Zato když Harry odcházel, měl zřetelný pocit, že si Dean se Seamusem za jeho zády něco rebelantsky mumlají.
Famfrpálové tréninky v následujících čtrnácti dnech patřily k nejlepším, jaké Harry ve funkci kapitána pamatoval. Jeho spoluhráči měli takovou radost, že se zbavili McLaggena a že se k nim vrátila Katie, že podávali neobyčejně dobré výkony.
A pokud šlo o Ginny, vypadalo to, že ji rozchod s Deanem vůbec nevyvedl z rovnováhy - naopak, stala se srdcem i duší celého týmu. Všichni se báječně bavili, když napodobovala Rona, jak nervózně poletuje vstříc přilétajícímu Camrálu nahoru a dolů před brankovými obručemi, nebo Harryho zuřivé pokyny McLaggenovi těsně předtím, než kvůli němu vyinkasoval ránu a ztratil vědomí. Harry se smál s ostatními a těšilo ho, že má zcela nevinný důvod se na Ginny dívat. Několikrát ho během tréninku znovu pošramotily Potlouky, protože nebyl s to plně se soustředit na hledání Zlatonky.
V hlavě mu nadále zuřila bitva: Ginny, nebo Ron? Chvílemi měl dojem, že tomuhle novému Ronovi by po zkušenosti s Levandulí možná tolik nevadilo, kdyby jeho sestru pozval na rande. Pak si ale vzpomněl, jak se Ron tvářil, když viděl Ginny líbat se s Deanem, a byl si jistý, že by to Ron od něj pokládal za podlou zradu, i kdyby třeba vzal Ginny jen za ruku…
Přesto se ovšem nebránil tomu, aby se s Ginny bavil, smál se s ní, doprovázel ji z tréninku do hradu. Jakkoli ho pálily výčitky svědomí, zjišťoval, že spřádá plány, jak to co nejlépe nastrojit, aby se s Ginny ocitl o samotě. Napadlo ho, že ideální by bylo, kdyby Křiklan uspořádal další ze svých oblíbených večírků, protože tam by Ron nebyl pozván, jenže Křiklan se bohužel pořádání večírků patrně vzdal. Jednou nebo dvakrát zauvažoval Harry o tom, že požádá o pomoc Hermionu, obával se ale, že by nevydržel, jak by se na něj samolibě culila. Beztak měl pocit, že už ji několikrát přistihl se ušklibovat, když si všimla, jak kouká po Ginny nebo se směje jejím žertům. A aby to bylo ještě složitější, neustále ho trápila myšlenka, že jestli to neudělá on, určitě si brzy dá s Ginny rande někdo jiný. S Ronem se Harry shodoval přinejmenším v tom, že je Ginny pro svoje vlastní dobro až příliš oblíbená.
Celkově vzato v něm pokušení dát si další doušek lektvaru štěstí den ze dne hlodalo stále silněji. Nešlo snad v tomto případě jednoznačně o "pozměnění okolností v jeho prospěch", jak tomu říkala Hermiona? Květnové dny plné příjemného počasí ubíhaly jeden za druhým a Harry měl pocit, že se prostě s Ginny nedokáže setkat, aby po něm přitom nepokukoval přes rameno Ron. Zjistil, jak horoucně touží po nějakém zásahu štěstěny, po kterém by si Ron uvědomil, že by mu nic neudělalo větší radost, než kdyby jeho nejlepší kamarád chodil s jeho sestrou, a nechal by je občas o samotě déle než pouhých pár vteřin. Blížil se však závěrečný famfrpálový zápas sezóny, a tudíž se nic takového nedalo zřejmě čekat. Ron by s Harrym nejraději pořád probíral taktiku a na nic jiného neměl myšlenky.
Nebyl v tom ostatně žádná výjimka, nadcházející zápas mezi Nebelvírem a Havraspárem hýbal celou školou. Jeho výsledek měl totiž rozhodnout o konečném pořadí ve školním poháru, a to bylo dosud zcela otevřené. Pokud by nebelvírští porazili Havraspár o tři sta bodů (velice obtížný úkol! Harry ale svůj tým dosud neviděl v lepší formě), pak by pohár vyhráli oni. Kdyby zvítězili o méně než tři sta bodů, skončili by druzí za Havraspárem. V případě prohry maximálně o sto bodů by se umístili třetí za Mrzimorem a prohra o více než sto bodů by znamenala čtvrté místo - a Harry si moc dobře uvědomoval, že by mu nikdo do nejdelší smrti nezapomněl, že právě on byl kapitánem a pod jeho vedením skončil Nebelvír poprvé po dvou stoletích na posledním místě tabulky.
Přípravy na tento životně důležitý zápas probíhaly obvyklým způsobem: studenti soupeřících kolejí se na chodbách snažili zastrašit tým protivníka, takže jeho jednotliví hráči, které potkávali, se stávali terčem hlasitě skandovaných posměšných hesel. Sami členové týmů se pak za všeobecné pozornosti buď pyšně naparovali, nebo o přestávkách mezi hodinami prchali na toalety a z nervozity zvraceli. Harrymu se jakýmsi řízením osudu přihodilo, že se mu tento zápas nerozlučně spojil v mysli s úspěchem či krachem jeho nevyřčených záměrů týkajících se Ginny. Nemohl se ubránit dojmu, že kdyby vyhráli o víc než tři sta bodů, mohly by nadšené oslavy a bouřlivý pozápasový večírek zapůsobit stejně účinně jako pořádný doušek lektvaru štěstí.
V kolotoči těchto starostí nezapomínal Harry ani na svůj ctižádostivý záměr dopídit se toho, co Malfoy tropí v Komnatě nejvyšší potřeby. Neustále nahlížel do Pobertova plánku, a protože na něm často nebyl s to Malfoye najít, soudil, že Draco v Komnatě pravidelně tráví spousty času. Přestože se pomalu vzdával naděje, že do Komnaty pronikne, pokoušel se o to pokaždé, když se ocitl v její blízkosti. Zeď, před níž svou potřebu vstoupit různě obměňoval, však zůstávala zatvrzele celistvá a žádné dveře se v ní neukázaly.
Několik dnů před zápasem proti Havraspáru scházel Harry sám ze společenské místnosti dolů na večeři, protože Ron si opět musel odběhnout do nejbližší umývárny, aby se vyzvracel, a Hermiona si potřebovala zaskočit za profesorkou Vektorovou kvůli nějaké chybičce, které se pravděpodobně dopustila v posledním domácím úkolu z věštění z čísel. Spíš ze setrvačnosti se vydal obvyklou oklikou přes chodbu v sedmém patře a cestou nahlížel do Pobertova plánku. Chvíli nemohl Malfoye nikde najít a domníval se proto, že musí opět být v Komnatě nejvyšší potřeby, pak ale maličkou tečku s Malfoyovým jménem objevil o patro níž v chlapecké umývárně a zjistil, že tam s ním není Crabbe ani Goyle, ale Ufňukaná Uršula.
Harry odtrhl oči od jmen podivné dvojice, až když vrazil do brnění, jež mu stálo v cestě. Mohutný řinkot ho vrátil do reality, takže se koukal rychle ztratit pro případ, že by se odněkud vynořil Filch, seběhl po mramorovém schodišti o patro níž a zabočil do chodby. Před umývárnou přitiskl ucho ke dveřím, nic ale neslyšel. Potichoučku strčil do dveří a otevřel je.
Draco Malfoy stál zády k němu s plavou hlavou skloněnou nad umyvadlem, které křečovitě svíral rukama.
"No tak," tiše ho chlácholil z jedné kabinky hlas Ufňukané Uršuly. "Nebreč… pověz mi, co ti je… pomůžu ti…"
"Mně nikdo nepomůže," zakvílel Malfoy a třásl se po celém těle. "Nedokážu to… nejde mi to… nebude to fungovat… A jestli to brzy neudělám… říká, že mě zabije…"
Harry byl tak šokován, že ho to doslova přikovalo k zemi, když si uvědomil, že Malfoy pláče. Byl to opravdový, nefalšovaný pláč. Slzy se Dracovi proudem valily po bledých tvářích a kapaly do špinavého umyvadla. Štkavě se zajíkl, hlasitě polkl, tělem mu projela prudká křeč, pak zvedl oči k prasklému zrcadlu a přes rameno spatřil Harryho, jak ho pozoruje.
Prudce se otočil a vytáhl z kapsy hůlku. Harry instinktivně také sáhl po své. Malfoyova kletba ho minula o pouhých pár centimetrů a roztříštila nástěnnou lampu vedle něj. Harry hbitě uskočil, pomyslel si Levicorpus! a švihl hůlkou, Malfoy však zaklínadlo zablokoval a už zvedal hůlku k novému útoku -
"Ne! Ne! Nechte toho!" kvílela Ufňukaná Uršula a její nářek v umývárně obložené dlaždicemi nabýval ozvěnou na síle. "Už dost! DOST!"
Třísk! Ozvala se rána a polička za Harrym se rozlétla na kusy. Harry zkusil vyslat svěrací kouzlo, to se však odrazilo od zdi nad Malfoyovým uchem a rozbilo nádržku za Ufňukanou Uršulou, která se rozječela jako siréna. Kolem dokola se valila voda a Harry uklouzl v okamžiku, kdy Malfoy s divokou grimasou v obličeji zařval: "Crucia…"
"SECTUMSEMPRA!" zaburácel z podlahy Harry a divoce mávl hůlkou.
Jako když udeří neviditelná šavle, vytryskla z Malfoyova obličeje a hrudi krev. Kletba ho odmrštila dozadu, hlasitě to šplouchlo, jak padl do vody na podlaze, a hůlka mu vyklouzla z bezvládné pravice.
"To ne -" zalapal po dechu Harry.
Vyškrábal se na nohy, uklouzl, zapotácel se a lopotně se brodil k Malfoyovi, kterému se teď obličej leskl rudou krví a bílýma rukama si drásal zkrvavenou hruď.
"Ne - to jsem nech…"
Sám ani nevěděl, co říká. Svezl se na kolena vedle Malfoye, který sebou neovladatelně zmítal v kaluži krve. Ufňukaná Uršula vyvřískla až k prahu hluchoty.
"VRAŽDA! VRAŽDA V UMÝVÁRNĚ!! VRAŽDA!!!"
Dveře za Harrym se s prásknutím rozlétly a Harry zvedl vyděšeně hlavu. Do umývárny vrazil Snape s obličejem sinalým vzteky. Surově Harryho odstrčil, poklekl k Malfoyovi, vytáhl hůlku a její špičkou přejel podél hlubokých ran po Harryho kletbě. Zaklínadlo, které mumlal, znělo bezmála jako zpěv. Zdálo se, že krvácení poněkud slábne. Snape setřel Malfoyovi z obličeje zbytky krve a zaklínadlo zopakoval - tentokrát už se rány začaly zacelovat.
Zděšen tím, co provedl, Harry jen vytřeštěně přihlížel a sotva si uvědomoval, že i on je celý zmáčený krví a vodou. Odkudsi od stropu jednotvárně lkala a naříkala Ufňukaná Uršula. Když Snape zopakoval protikletbu potřetí, chopil se Malfoye a pomohl mu vstát.
"Musím vás dopravit na ošetřovnu. Možná vám zůstanou nějaké jizvy, začnete-li ale okamžitě brát třemdavu, třeba tomu předejdeme… Pojďte…"
Převedl Malfoye přes umývárnu, u dveří se však otočil a hlasem plným chladného hněvu přikázal: "A vy, Pottere… vy tady na mne počkáte."
Harryho ani na vteřinu nenapadlo, že by Snapea neuposlechl. Pomalu a roztřeseně vstal a pohlédl na zaplavenou podlahu. Po vodní hladině pluly krvavé skvrny podobné šarlatovým květům. Ufňukaná Uršula se zjevným potěšením kvílela a sténala čím dál hlasitěji, Harry však v sobě nenašel sílu, aby ji okřikl.
Snape byl do deseti minut zpátky. Vešel do umývárny a pečlivě za sebou zavřel.
"Ty zmiz!" štěkl na Uršulu, která se střemhlav vrhla do toaletní mísy a zanechala po sobě jen zvonivé ticho.
"Nechtěl jsem mu takhle ublížit," okamžitě spustil Harry. Jeho hlas se v chladné, vodou zalité umývárně dunivě rozléhal. "Neměl jsem tušení, co to zaklínadlo dělá."
Snape však jeho výlevy ignoroval.
"Zjevně jsem vás podcenil, Pottere," řekl tiše. "Koho by napadlo, že tak ovládáte černou magii? Kdo vás to zaklínadlo naučil?"
"Já - někde jsem o něm četl."
"Kde?"
"V nějaké - v nějaké knížce z knihovny," vymýšlel si horečně. "Už si nevzpomínám, jak se jmenova…"
"Lháři!" zarazil ho Snape.
Harrymu vyschlo v krku. Věděl, co se teď jeho učitel chystá udělat, a věděl také, že se mu ještě nikdy nepovedlo ubránit se…
Vtom se mu umývárna jako by zatřásla a rozvlnila před očima. Harry se ze všech sil soustředil na to, aby o ničem nepřemýšlel, ale ať se snažil jakkoli, z hlubin jeho mysli neustále vyplouvaly na povrch princovy Přípravy lektvarů pro pokročilé…
A pak už zas zíral uprostřed poničené a promáčené umývárny do černých Snapeových očí a beznadějně doufal, že Snape nezahlédl to, co se mu ze všeho nejvíc bál ukázat. Jenže -
"Přineste mi svou školní brašnu," přikázal tiše Snape, "a taky všechny učebnice. Myslím úplně všechny. Přineste je sem. Dělejte!"
Nemělo smysl odmlouvat. Harry se bez řečí otočil a probrouzdal se z umývárny ven. Na chodbě se tryskem rozeběhl k nebelvírské věži. Většina ostatních studentů právě kráčela opačným směrem a všichni užasle zírali na jeho oblečení prosáklé vodou a krví. Harry však na žádné otázky, které za ním volali, když je míjel, neodpovídal.
Cítil se jako omráčený, bylo to, jako by jeho milovaný domácí mazlíček zničehonic zdivočel a zaútočil na něj. Co to prince napadlo, že si do učebnice poznamenal takové zaklínadlo? A co se bude dít, až to Snape uvidí? Prozradí Křiklanovi (Harrymu se při tom pomyšlení sevřel žaludek), jakým způsobem jeho oblíbenec po celý rok dosahoval v lektvarech tak vynikajících výsledků? Zabaví nebo dokonce zničí učebnici, z níž se Harry tolik naučil? Učebnici, jež se mu stala bezmála rádcem a přítelem? Něco takového prostě nesmí připustit… to by nešlo…
"Kdes byl? Proč jsi celý mokrý? To je krev?"
Ron stál na nejvyšším schodu, a když spatřil Harryho, nechápavě vyvalil oči.
"Potřebuju tvoji učebnici!" vyhrkl udýchaně Harry. "Učebnici lektvarů. Honem… dej ji sem!"
"A co ta od prince dvojí…"
"Vysvětlím ti to pak!"
Ron vytáhl z brašny svoje Přípravy lektvarů pro pokročilé a podal mu je. Harry znovu vyrazil a klusal do společenské místnosti. Tam popadl svoji školní brašnu, nedbal na užaslé pohledy několika studentů, kteří už byli po večeři, proskočil otvorem v portrétu a uháněl do chodby v sedmém patře.
Klouzavě zabrzdil před gobelínem s tančícími trolly, zavřel oči a začal přecházet podél zdi.
Potřebuji někam schovat svoji učebnici… Potřebuji někam schovat svoji učebnici… Potřebuji někam schovat svoji učebnici…
Třikrát přešel sem a tam před holou zdí. Pak otevřel oči a konečně je spatřil - dveře Komnaty nejvyšší potřeby. Rozrazil je dokořán, skočil dovnitř a rázně za sebou přibouchl.
Rozhlédl se a zalapal po dechu. Navzdory spěchu, panice a strachu z toho, co ho čeká, až se vrátí do umývárny, ho Komnata dokonale ohromila. Stál v místnosti rozlehlé jako katedrála, jejímiž vysokými okny dopadaly dovnitř paprsky jasného světla. Vnitřek Komnaty připomínal město plné budov tyčících se k nebi - a Harrymu bylo jasné, že vzniklo z předmětů, které sem ukryly celé generace předchozích bradavických obyvatel. Byly tu úzké uličky i široké třídy ohraničené rozkymácenými kupami rozbitého a poškozeného nábytku, který sem uložili možná lidé, kteří chtěli zakrýt stopy po nesprávně provedených kouzlech, nebo snad domácí skřítkové, kteří v hradu nesnášeli nepořádek. Byly tam tisíce a tisíce knih, nepochybně zakázaných, počmáraných nebo kradených. Byly tam okřídlené katapulty a hryzavá házedla - v některých zbývalo ještě tolik života, že nejistě poletovala nad haldami dalších zakázaných předmětů. Byly tam otlučené láhve se sraženými lektvary, klobouky, šperky a pláště, cosi, co vypadalo jako skořápky od dračích vajec, zazátkované lahvičky, jejichž obsah dosud zlověstně světélkoval, několik zrezivělých mečů a těžká zkrvavená sekera.
Harry se chvatně rozběhl jednou z mnoha uliček, jež se táhly mezi všemi těmito ukrytými poklady. Zabočil doprava kolem obrovitého vycpaného trolla, chvíli běžel rovně, u rozbité rozplývavé skříně, v níž se v předchozím školním roce ztratil Montague, se dal doleva, až konečně zastavil u velké kredence s popraskaným lakem, která vypadala, že ji někdo polil kyselinou. Otevřel jedna rozvrzaná dvířka a zjistil, že kredenc už posloužila jako skrýš někomu před ním, kdo si tam schoval klec s jakýmsi neznámým, dávno mrtvým tvorem. Kostra, která po něm zbyla, měla pět nohou. Harry zastrčil učebnici prince dvojí krve za klec a dvířka kredence přibouchl. Na chviličku si udělal přestávku, srdce mu děsivě bušilo. Rozhlížel se po nahromaděné veteši… dokáže úkryt pro princovu učebnici uprostřed všeho toho harampádí znovu najít? Sebral z nedaleko ležící bedny otlučenou bystu jakéhosi ošklivého starého čaroděje, postavil ji na kredenc s ukrytou učebnicí, nasadil sošce na hlavu zaprášenou starou paruku a ozdobil ji zašlou tiárou, aby byla co nejnápadnější. Pak se chodbičkami schovaného haraburdí rozběhl, jak nejrychleji mohl ke dveřím, vyběhl na chodbu, práskl za sebou a dveře se zas okamžitě proměnily v kámen.
Potom uháněl celou cestu až k umývárně o patro níž a v běhu si do brašny cpal Ronovy Přípravy lektvarů pro pokročilé. Minutu nato už stál před Snapem, který beze slova natáhl po brašně ruku. Harry přemohl bodavou bolest v hrudi, zadýchaně mu brašnu podal a čekal.
Snape z ní vytahoval jednu učebnici po druhé a zkoumavě si je prohlížel. Jako poslední si nechal učebnici lektvarů, kterou studoval obzvlášť pečlivě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama