close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

22. Nemocnice svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy (část 2)

21. listopadu 2010 v 11:47 |  Harry Potter a Fénixův řád
Fred, George a Ron vešli dovnitř hned po ní. Harry se letmo rozhlédl po lidech na ulici; nikdo z nich si nevšímal ošklivých výloh Purge a Dowse s.r.o.; a nikdo z nich si očividně nevšiml, že šest osob se právě rozplynulo ve vzduchu přímo před nimi.
"Tak pojď," zabručel Moody a znovu Harryho popostrčil; společně prošli něčím, co připomínalo vrstvu studené vody; na druhé straně bylo sucho a teplo.
Po ošklivé figuríně nebo výloze, ve které stála, nebylo ani vidu. Byli v jakési recepci plné lidí; kouzelníci a čarodějky posedávali v řadách na vratkých dřevěných židlích; někteří vypadali naprosto normálně a pročítali stará čísla Týdeníku čarodějek, jiní ale vykazovali různá šílená znetvoření, jako například sloní choboty nebo ruce navíc, vyrůstající jim z hrudníků. Nebylo tu o moc větší ticho než venku, protože spousta pacientů vydávala velice osobité zvuky: zpocená čarodějka v první řadě, zuřivě se ovívající Denním věštcem, vydávala jakýsi pisklavý zvuk, zatímco jí z úst vycházela pára; špinavě vyhlížející kouzelník v rohu se rozřinčel jako zvonek pokaždé když se pohnul a s každým zazvoněním se mu hlava rozvibrovala tak strašně, že se musel chytit za uši, aby jí udržel v klidu.
Kouzelníci a čarodějky v citrónově zelených hábitech procházeli mezi řadami, pokládali pacientům otázky a dělali si poznámky do stejných záznamníků, jaký měla Umbridgová. Harry si všimnul, že na prsou mají vyšitý znak - kost zkříženou s hůlkou.
"To jsou doktoři?" zeptal se potichu Rona.
"Doktoři?" zeptal se Ron polekaně. "Myslíš jako ti mudlovští cvoci co řežou do lidí? Kdepak, tohle jsou Léčitelé.
"Tady!" volala na ně paní Weasleyová doprovázená zvoněním kouzelníka v rohu; následovali jí do fronty čekající před baculatou blonďatou čarodějkou, která seděla za stolem s nápisem "Informační přepážka". Stěna za ní byla pokryta plakáty a nápisy typu: ŠPINAVÉ KOTLÍKY UDĚLAJÍ Z LEKTVARŮ JEDY a I PROTIJED JE K NIČEMU, POKUD NENÍ SCHVÁLEN KVALIFIKOVANÝM LÉČITELEM. Také tam visel velký portrét čarodějky se stříbrnými kadeřemi; nápis pod ním hlásal:

Dilys Derwentová
Léčitelka u svatého Munga 1722 - 1741
Ředitelka Školy čar a kouzel v Bradavicích
1741 -1768

Dilys je pozorovala, velice důkladně, skoro jakoby je počítala; když Harry zachytil její pohled, lehce na něj mrkla a zmizela ze svého rámu.
Mezitím, na začátku fronty, předváděl mladý kouzelník jakýsi podivný taneček, vyrážel skřeky bolesti a zároveň se snažil čarodějce za přepážkou vysvětlit, co ho trápí.
To tyhle - au - boty od mého bratra - au - žerou mi - AU - nohy - někdo na ně musel použít - AAU - nějaké zaklínadlo - a já je nemůžu - AAAAU - zout." Přeskakoval z jedné nohy na druhou jakoby tancoval na horkých uhlících.
"Brání vám snad ty boty ve čtení?" zeptala se ho čarodějka popuzeně a ukázala na velký nápis nalevo od jejího stolu. "Musíte do čtvrtého patra, Škody způsobené kouzly, což je taky napsáno na průvodci. Další!"
Když kouzelník vyskákal a vykulhal z řady, Weasleyovi popošli o pár kroků a Harry si tak mohl přečíst, co se psalo na průvodci:

NEHODY Přízemí
Explodující kotlíky, vzteklé hůlky, bouračky na koštěti atd.
ZRANĚNÍ ZPŮSOBENÁ ZVÍŘATY První patro
Kousnutí, bodnutí, popáleniny, zapuštěné ostny, atd.
MAGICKÁ ONEMOCNĚNÍ Druhé patro
Nakažlivé choroby, např. Dračí neštovice, Mizivá nemoc, Skrofungulóza, atd.
OTRAVY Z LEKTVARŮ A BYLIN Třetí patro
Vyrážky, zvracení, nekontrolovatelné hihňání, atd.
ŠKODY ZPŮSOBENÉ KOUZLY Čtvrté patro
Neodzaklínatelná zaklínadla, chybně aplikovaná kouzla, atd.
KAVÁRNA PRO NÁVŠTĚVNÍKY/PRODEJNA Páté patro

POKUD SI NEJSTE JISTI KAM JÍT, NEMŮŽETE NORMÁLNĚ MLUVIT, NEBO JSTE ZAPOMNĚLI PROČ JSTE TADY, VÍTACÍ ČARODĚJKA VÁM RÁDA POMŮŽE.

Velice starý shrbený kouzelník s naslouchátkem se došoupal k přepážce. "Jdu navštívit Brodericka Bodea!" zafuněl.
"Pokoj čtyřicet devět, ale obávám se, že jen marníte čas," řekla čarodějka odevzdaně. "Je úplně mimo, víte - pořád je přesvědčený, že je čajová konvice. Další!"
Utahaný kouzelník držel pevně za kotník svou malou dcerku, která poletovala kolem jeho hlavy a plácala obrovskými opeřenými křídly, vyrůstajícími jí přímo ze zad.
"Čtvrté patro," řekla znuděným hlasem čarodějka, aniž by se na cokoliv zeptala, a muž zmizel za dvojitými dveřmi vedle přepážky, svírajíc svou dceru jako nějaký podivně tvarovaný balón. "Další!"
Paní Weasleyová došla k přepážce.
"Dobrý den," řekla. "Můj manžel, Artur Weasley, měl být dnes ráno přestěhován do jiného pokoje, mohla byste nám říct -
"Artur Weasley?" opakovala čarodějka a jela přitom prstem po dlouhém seznamu ležícím před ní. "Ano, první patro, druhé dveře napravo, oddělení Dai Llewelynové."
"Díky," řekla paní Weasleyová. "Tak pojďte, bando."
Následovali jí dvojitými dveřmi do úzké chodbičky, ověšené portréty dalších slavných Léčitelů a osvětlené křišťálovými koulemi plnými svíček, které se vznášely u stropu a vypadali jako obří mýdlové bubliny. Spousta kouzelníků a čarodějek v citrónově zelených hábitech vycházela a vcházela do dveří, které míjeli; z jedněch dveří se linul odporně páchnoucí žlutý plyn, a celou dobu slyšeli vzdálené naříkání. Vyšli po schodech do druhého patra; na druhých dveřích zprava bylo napsáno Oddělení Dai Llewellynové: vážná kousnutí. Pod tím, v mosazném držátku, visela kartička s nápisem: Službu má Léčitel: Hipokrates Smethwyck, praktikant: Augustus Pye.
"Počkáme venku, Molly," řekla Tonková. "Artur tam nebude chtít moc lidí najednou, nejdřív by tam měla jít rodina."
Pošuk zabručel, jakože návrh schvaluje a opřel se o zeď; jeho kouzelné oko se otáčelo všemi směry. Harry taky poodstoupil, ale paní Weasleyová ho popadla a strčila do dveří. "Nebuď hloupý, Harry, Artur ti chce poděkovat."
Pokoj byl malý a poněkud omšelý, jediné uzoučké okno bylo vysoko na zdi naproti dveřím. Většina světla přicházela z dalších křišťálových bublin, nakupených uprostřed stropu. Stěny byly obložené dubovým dřevem, a na jedné visel portrét poněkud zlomyslně vypadajícího kouzelníka: Urquhart Rackharrow, 1612 - 1697, vynálezce Vylučovací kletby.
Vevnitř byli jen tři pacienti; panu Weasleyovi patřila postel na druhém konci místnosti, přímo pod malinkým oknem. Harryho potěšilo a uklidnilo, když viděl, že sedí podepřený několika polštáři a čte Denního věštce; jak k němu přicházeli, vzhlédl a rozzářil se.
"Ahoj!" zavolal a hodil věštce stranou. "Bill právě odešel, Molly, musel se vrátit do práce, ale říkal, že za tebou potom zaskočí."
"Jak se cítíš, Arture," zeptala se ho paní Weasleyová a ohnula se k němu, aby ho políbila na tvář, v obličeji ustaraný výraz, "pořád ještě nevypadáš moc dobře."
"Je mi skvěle," odpověděl pan Weasley čile a natahoval zdravou ruku, aby mohl obejmout Ginny, "jenom kdyby mi sundali ty obvazy, mohl bych jít domů."
"A proč ti je nemůžou sundat, tati?" zeptal se Fred.
"No, pokaždé, když se o to pokusí, začnu hrozně krvácet," odpověděl pan Weasley vesele, popadl svou hůlku, ležící na nočním stolku, a zamával s ní, takže se u jeho postele objevilo dost křesel, aby se všichni mohli posadit. "Vypadá to, že ten had měl v zubech nějaký neobvyklý druh jedu, který způsobuje, že ta rána zůstává otevřená. Ale prý jistě najdou protijed, říkali mi, že už tu měli horší případy než jsem já; takže zatím musím každou hodinu pít lektvar doplňující krev. Ale ten chlápek támhle," řekl tlumeným hlasem a ukazoval na protější postel, ve které ležel nazelenalý, nemocně vyhlížející muž a civěl do stropu, "pro toho neexistuje žádný protijed, pokousal ho vlkodlak."
"Vlkodlak?" šeptala paní Weasleyová vystrašeně, "a je to bezpečné, že leží tady? Neměl by být v soukromém pokoji?"
"Do úplňku zbývají dva týdny," připomněl jí pan Weasley tiše. "Mluvili s ním dneska ráno, ti Léčitelé, snažili se ho přesvědčit, že bude schopný vést téměř normální život. Řekl jsem mu - samozřejmě jsem nezmínil žádná jména - ale řekl jsem mu, že znám jednoho vlkodlaka osobně, že je vážně milý a lehce svojí situaci zvládá."
"Co ti na to řekl?" zeptal se George.
"Že mě taky kousne, jestli nezavřu zobák," řekl pan Weasley smutně. "A ta žena támhle," ukázal na jedinou další obsazenou postel, hned vedle dveří, "nechce říct Léčitelům, co jí pokousalo, takže si všichni myslíme, že to bylo něco, co chovala ilegálně. Ať už to bylo cokoliv, ukouslo jí to pořádný kus masa na noze; pěkně to smrdí, když jí sundávají obvazy."
"Takže, řekneš nám co se stalo, tati?" zeptal se Fred a šoupal svoje křeslo blíž k posteli.
"Ale to už víte, ne?" odpověděl pan Weasley a usmál se přitom na Harryho. "Je to jednoduché - měl jsem za sebou dlouhý den, usnul jsem, připlazil se ke mně had a pokousal mě."
"Je to ve věštci, že jsi byl napaden?" zeptal se Fred a ukazoval na noviny, které před tím pan Weasley odhodil.
"Ne, samozřejmě že ne," odpověděl pan Weasley s poněkud hořkým úsměvem. "Ministerstvo by nechtělo, aby každý věděl, že hnusný velký had se dostal -
"Arture!" varovala ho paní Weasleyová.
"- dostal - ehm - mě," dodal rychle, i když Harry si byl jistý, že tohle původně říct nechtěl.
"A kde jsi byl, když se to stalo?" zeptal se George.
"To není tvoje starost," odpověděl pan Weasley, i když se při tom lehce usmíval. Vzal do ruky Denního věštce, znovu ho otevřel a řekl: "Když jste přišli, zrovna jsem četl o zatčení Williho Widdershinse. Ukázalo se, že to on měl na svědomí ty zvracející záchody. Jedno z jeho zaklínadel se obrátilo proti němu, záchod explodoval a Williho našli ležet v bezvědomí v jeho troskách, od hlavy až k patě obaleného v -"
"Prý jsi plnil povinnost" přerušil ho Fred tichým hlasem, "tak co jsi teda dělal?"
"Slyšeli jste otce," šeptala paní Weasleyová, "tady se o tom nebudeme bavit. Jak to bylo dál s tím Willim, Arture?"
"No, neptej se mě jak, ale zbavil se všech obvinění," řekl pan Weasley, "Předpokládám, že v tom bylo nějaké to zlato…"
"Hlídal jsi to, že jo?" ptal se potichu George, "tu zbraň? Tu věc, po které jde Ty - víš - kdo?"
"George, buď zticha!" vyštěkla paní Weasleyová.
"No každopádně," řekl pan Weasley zvýšeným hlasem, "tentokrát Williho přistihli jak prodává mudlům kousající kliky, a myslím, že se z toho jen tak nevykroutí, protože podle tohohle článku dva mudlové přišli o prsty a teď jsou ve svatém Mungovi kvůli dorůstání kostí a změně paměti. Pomyslete na to, mudlové ve svatém Mungovi! Zajímalo by mě, v jakém jsou pokoji…"
A dychtivě se rozhlédl jakoby čekal, že uvidí ukazatel.
"Neříkal jsi, že Ty - víš - kdo má hada, Harry?" zeptal se Fred a díval se na otce, jestli bude reagovat. "Velkého? Viděl jsi ho tu noc, kdy se vrátil, ne?"
"To stačí," řekla paní Weasleyová nevrle. "Pošuk a Tonková čekají venku, Arture, chtějí tě vidět. A vy můžete počkat venku," řekla svým dětem a Harrymu. "Rozloučíte se potom. Tak běžte."
Vyhrnuli se zpátky do chodbičky. Pošuk a Tonková vešli dovnitř a zavřeli za sebou dveře. Fred povytáhl obočí.
"Fajn," řekl chladně a prohrabával svoje kapsy, "buďte takoví, nic nám neříkejte."
"Hledáš tohle?" zeptal se George a v ruce držel něco jako klubko narůžovělého provázku.
"Čteš mi myšlenky," zakřenil se Fred, "tak se koukneme, jestli ve svatém Mungovi dávají na dveře Neochvějnost, co říkáte?"
Společně s Georgem rozmotali klubko, oddělili pět Prodloužených uší a podávali je ostatním. Harry trochu zaváhal.
"Dělej Harry, vezmi si ho. Zachránil jsi tátovi život. Jestli má někdo právo ho odposlouchávat, tak jsi to ty.
Harry se zakřenil, vzal konec provázku a strčil si ho do ucha stejně jako dvojčata.
"OK, teď!" zašeptal Fred.
Provázky se začaly kroutit jako nějaké vychrtlé žížaly a proplížily se pode dveřmi. Nejdřív Harry vůbec nic neslyšel, ale potom nadskočil, když zaslechl Tonkovou šeptat tak jasně, jakoby stála vedle něho.
"…celé to tam prohledali, ale toho hada nemohli najít. Vypadá to jakoby po tom útoku zmizel, Arture…ale Vy - víte - kdo přece nečekal, že se had dostane až dovnitř, ne?"
"Myslím, že ho poslal aby to tam obhlídnul," bručel Moody, "protože zatím moc štěstí neměl, ne? Ne, myslím, že se snažil blíž zjistit proti čemu vlastně stojí a kdyby tam Artur nebyl, získal by nanejvýš o něco víc času porozhlédnout se tam. Takže Potter tvrdí, že viděl jak se to stalo?"
"Ano," řekla paní Weasleyová; její hlas zněl znepokojeně. "Vypadá to, že Brumbál skoro očekával, že Harry něco takového uvidí."
"No," řekl Moody, "na tom Potterovic klukovi je něco zvláštního, to všichni víme."
"Brumbál vypadal, že si o Harryho dělá starosti, když jsem s ním dneska ráno mluvila," šeptala paní Weasleyová.
"Samozřejmě že si dělá starosti," bručel Moody. "Ten kluk vidí věci očima hada Vy - víte - koho. Potter očividně nechápe co to znamená, ale jestli ho Vy - víte - kdo posedl…"
Harry vytáhl Prodloužitelné ucho ze svého vlastního; srdce mu divoce bušilo a tváře mu hořely. Rozhlédl se po ostatních. Všichni na něj zírali, provázky stále v uších, a najednou vypadali hrozně vyděšeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama