close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

21)Nenalezitelná komnata (část 1)

21. listopadu 2010 v 13:32 |  Harry Potter a Princ dvojí krve
Nenalezitelná komnata
Celý následující týden si Harry lámal hlavu tím, jak přesvědčit Křiklana, aby mu vydal svou pravdivou vzpomínku. Nic ho však neosvítilo, takže udělal jen to, co poslední dobou dělával stále častěji, když nevěděl kudy kam: zavrtal se do učebnice lektvarů a doufal, že v princových poznámkách načmáraných na okraji stránek najde něco užitečného, jak se mu to už tolikrát podařilo.
"Tam nic nenajdeš," ubezpečila ho Hermiona v neděli pozdě večer.
"Nezačínej zase, Hermiono," odsekl Harry. "Nebýt prince, Ron by tady teď s námi neseděl."
"Ale seděl, stačilo jen v prvním ročníku poslouchat Snapea," usadila ho Hermiona.
Harry dělal, že neslyší. Narazil právě na zaklínadlo Sectumsempra, pod nímž bylo na okraji stránky načmáráno spiklenecké

Určeno nepřátelům!

Dostal cukání co nejdřív si je vyzkoušet, v Hermionině přítomnosti to ale nepovažoval za nejlepší nápad a pouze si nepozorovaně přeložil růžek stránky.
Seděli u krbu ve společenské místnosti už jen s několika spolužáky z šestého ročníku, kteří dosud nešli spát. Když se vrátili od večeře, zavládl mezi všemi jistý rozruch, neboť na nástěnce objevili novou vývěsku s oznámením termínu jejich zkoušky z přemisťování. Zkouška byla stanovena na jedenadvacátý duben s tím, že každý, kdo nejpozději v den zkoušky dovrší sedmnáct let, se může zapsat na doplňkové praktické cvičení v Prasinkách, konané pod přísným dohledem.
Rona se zmocnila panika, když si oznámení přečetl. Přemístění se mu ještě ani jednou nepodařilo a měl strach, že nebude dostatečně připraven. Hermiona se úspěšně přemístila už dvakrát, takže si věřila o něco víc, zato Harry, kterému do sedmnáctých narozenin scházely ještě čtyři měsíce, ke zkoušce v tomto termínu tak jako tak nemohl.
"Aspoň jsi už ale to přemisťování zvládl," plašil se nervózní Ron. "Nebudeš s ním mít v červenci problémy!"
"Zvládl jsem to jen jednou," připomněl mu Harry. Při předchozí hodině se mu totiž konečně podařilo zmizet a poté se znovu v obruči objevit.
Ron ještě spoustu času promarnil stýskáním, jak je to přemisťování obtížné, a teď se pachtil s dopisováním obzvlášť složitého pojednání pro Snapea, které už měli Harry s Hermionou hotové. Harry předem věděl, že bude jeho práce hodnocena špatně, protože se však se Snapem rozcházel v názoru na to, jak nejlépe bojovat proti mozkomorům, bylo mu to jedno. Nejdůležitější ze všeho pro něj teď byla Křiklanova vzpomínka.
"Říkám ti, že s tímhle problémem ti ten tvůj pitomý princ nepomůže, Harry!" rozkřikla se na něj Hermiona. "Existuje jen jeden způsob, jak někoho přinutit, aby udělal, co chceš, a to je kletba Imperius, která je ovšem zakázaná -"
"Jo, díky, to vím taky," odbyl ji Harry a nezvedl ani oči od učebnice. "Proto hledám něco jiného. Brumbál říká, že veritasérum v tomhle případě nepomůže, třeba ale existuje nějaký jiný lektvar nebo zaklínadlo…"
"Jdeš na to ze špatného konce," přesvědčovala ho Hermiona. "Podle Brumbála můžeš tu vzpomínku získat jedině ty a to určitě znamená, že dokážeš Křiklana přimět k něčemu, co by jiní nesvedli. Takže vůbec nejde o to podstrčit mu nějaký lektvar, to by dokázal kdokoli -"
"Jak se píše 'agresivní'?" zeptal se Ron, zuřivě zatřásl brkem a přitom upřeně zíral do svého pergamenu. "Určitě to nebude A - R - K, že ne?"
"Ne, to jistě ne," ubezpečila ho Hermiona a přitáhla si jeho pojednání k sobě. "A 'augut' taky nezačíná O - R - G. Co to máš za brk?"
"Pravopisný, od Freda a George… nejspíš už to kouzlo ale vyprchalo…"
"To tedy určitě," přikývla Hermiona a ukázala na název pojednání, "protože jsme měli psát o mozkomorech a ne o morkodrapech a taky si nevzpomínám, že by ses přejmenoval na Roonila Wazliba."
"To snad ne!" vyjekl Ron a vyděšeně zíral na pergamen. "Neříkej, že to budu muset celé psát znova!"
"Jen klid, to napravíme," upokojovala ho Hermiona, chopila se pojednání a vytáhla hůlku.
"Já tě miluju, Hermiono!" oddechl si Ron, zhroutil se do křesla a unaveně si mnul oči.
Hermiona se nepatrně začervenala, řekla však jen: "Hlavně to neříkej před Levandulí."
"To ne," zahučel Ron do dlaní. "Nebo možná jo… aspoň mi dá konečně kopačky…"
"A proč nedáš kopačky ty jí, jestli to s ní chceš skončit?" zajímal se Harry.
"Tys nikdy nikomu kopačky nedal, co?" odsekl Ron. "S Cho jste se -"
"Nějak jsme se rozešli sami od sebe, jo," přikývl Harry.
"Kéž by to tak bylo i se mnou a s Levandulí," povzdechl si zasmušile Ron a pozoroval Hermionu, která mlčky klepala koncem hůlky do každého nesprávně napsaného slova, takže se text na stránce sám opravoval. "Čím jasněji jí ale naznačuju, že bych to rád skončil, tím víc se ke mně lepí. Připadám si, že chodím s naší olbřímí olihní."
"Na, tumáš," ozvala se asi po dvaceti minutách Hermiona a pojednání mu vrátila.
"Tisíceré díky," zaradoval se Ron. "Smím si půjčit tvůj brk, abych to dopsal?"
Harry, který zatím v poznámkách prince dvojí krve nenašel vůbec nic užitečného, se rozhlédl po společenské místnosti. Zjistil, že už tu zůstali jen oni tři, Seamus právě proklel Snapea i jeho pojednání a šel si lehnout. Do ticha praskal jen oheň a škrabal Hermionin brk, kterým Ron dopisoval poslední odstavec práce o mozkomorech. Harry právě zaklapl princovu učebnici a zívl, a vtom zničehonic -
Prásk!
Hermiona mírně vyjekla, Ron si celé pojednání polil inkoustem a Harry vydechl: "Kráturo!"
Domácí skřítek se mu hluboce poklonil a spustil, jako by mluvil na pokroucené prsty svých nohou.
"Pán říkal, že chce pravidelná hlášení o tom, co dělá mladý Malfoy, tak Krátura přišel, aby…"
Prásk!
Vedle Krátury se objevil Dobby s čapkou se střapcem nakřivo.
"Dobby taky pomáhal, Harry Pottere!" vypískl a střelil po Kráturovi nerudným pohledem. "A Krátura by měl Dobbymu říct, když jde za Harrym Potterem, aby mohli hlášení podat oba společně!"
"Co to má znamenat?" divila se Hermiona, ještě celá šokovaná tím, jak znenadání se zjevili. "Co se děje, Harry?"
Harry na okamžik zaváhal, než odpověděl, protože Hermioně dosud neprozradil, že Krátura a Dobbyho pověřil, aby Malfoye sledovali. Domácí skřítkové pro ni vždy byli velice ošemetné téma.
"Totiž… tihle dva pro mne sledují Malfoye," vysvětloval.
"Dnem i nocí," zaskřehotal Krátura.
"Dobby už týden nespal, Harry Pottere," hlásil hrdě Dobby a trochu se zapotácel.
Hermiona se zatvářila pohoršené.
"Tys vůbec nespal, Dobby? Ale Harry, určitě jsi jim nenařídil -"
"Ne, samozřejmě že ne," ujistil ji honem Harry. "Vyspat se smíš, Dobby, rozumíš? No a zjistil některý z vás něco?" honem se zeptal, než se Hermiona stačila znovu vložit do hovoru.
"Pan Malfoy se pohybuje tak důstojně, jak se sluší na člověka jeho čistokrevného původu," okamžitě odkrákoral Krátura. "Jeho rysy připomínají krásu kostry mé někdejší paní a jeho způsoby jsou…"
"Draco Malfoy je malý dareba!" vypískl rozhořčeně Dobby. "Dareba, který - který -"
Rozklepal se od střapce čepičky až po špičky ponožek a rozběhl se ke krbu, jako by chtěl skočit do ohně. Harry, pro kterého to nebylo tak docela nečekané, chytil skřítka kolem pasu a pevně ho přidržel. Dobby se pár vteřin snažil vykroutit a pak znehybněl.
"Děkuji, Harry Pottere," lapal po dechu. "Pro Dobbyho je pořád ještě těžké, když musí špatně mluvit o svých někdejších pánech…"
Harry ho pustil, Dobby si narovnal čepičku a vzdorovitě vyjel na Kráturu: "Krátura by ale měl vědět, že Draco Malfoy není pro domácího skřítka dobrý pán!"
"Jo! Vůbec nepotřebujeme, abys nám vykládal, jak Malfoye miluješ," obrátil se Harry ke Kráturovi. "Přejdi rovnou k tomu, kde všude se toulal."
Krátura se do něj zabodl rozběsněným pohledem, ještě jednou se uklonil a znovu spustil. "Pan Malfoy chodí jíst do Velké síně, spává ve své ložnici ve sklepení, chodí na vyučování do několika různých -"
"Pověz mi to ty, Dobby," skočil mu do řeči Harry. "Potloukal se někde, kde neměl co pohledávat?"
"Harry Pottere, pane," kvičel Dobby a velké oči podobné křišťálovým koulím se mu leskly ve světle ohně, "Dobby nezjistil, že by mladý Malfoy nějak porušoval školní řád, přesto ale dělá všechno pro to, aby unikl sledování. Podniká pravidelné návštěvy do sedmého patra s různými jinými studenty a ti zůstávají na hlídce, zatímco on jde do -"
"Do Komnaty nejvyšší potřeby!" vyhrkl Harry a praštil se do čela učebnicí Příprav lektvarů pro pokročilé. Hermiona s Ronem na něj vytřeštěně zírali. "Tak tam se pokaždé ztratí! Tam dělá ty… no to už je vlastně jedno co! Vsadím se, že proto vždycky zmizí z plánku - když o tom tak přemýšlím, Komnatu nejvyšší potřeby jsem na něm nikdy neviděl!"
"Třeba autoři Pobertova plánku o té komnatě vůbec nevěděli," poznamenal Ron.
"Myslím, že to spíš bude součástí kouzelného vybavení komnaty," přidala se Hermiona. "Když potřebuješ, aby byla nezakreslitelná, poslechne tě."
"Podařilo se ti vniknout dovnitř, Dobby, a podívat se, co tam Malfoy provádí?" vyptával se dychtivě Harry.
"Ne, Harry Pottere, to je nemožné," omlouval se Dobby.
"Není to nemožné," ohradil se okamžitě Harry. "Malfoy tam loni jednou do našeho hlavního štábu pronikl, takže já se tam můžu dostat taky a špehovat ho, to nebude problém."
"Já ale myslím, že se ti to nepodaří, Harry," zavrtěla pomalu hlavou Hermiona. "Malfoy tehdy přesně věděl, k jakému účelu komnatu používáme, protože ta pitomá Marietta to vyžvanila. Potřeboval, aby se komnata změnila v hlavní štáb Brumbálovy armády, takže ho poslechla. Ty ale nevíš, čím se komnata stává, když do ní Malfoy vejde, takže taky nevíš, jak potřebuješ, aby se proměnila."
"To půjde nějak vyřešit," mávl bezstarostně rukou Harry. "Odvedl jsi skvělou práci, Dobby."
"Krátura si také vedl dobře," připomněla laskavě Hermiona, Krátura se ale nezatvářil ani trochu vděčně. Otočil své velikánské, krhavé zarudlé oči v sloup a postěžoval si stropu: "Mudlovská šmejdka mluví na Kráturu, Krátura bude dělat, že neslyší -"
"Nech toho!" osopil se na něj Harry, a tak se Krátura naposledy hluboce uklonil a přemístil se. "Ty by ses měl taky jít trochu vyspat, Dobby."
"Děkuji, Harry Pottere, pane!" vypískl šťastně Dobby a vzápětí zmizel.
"Tak co tomu říkáte?" zajásal nadšeně Harry a otočil se k Ronovi a Hermioně, jakmile se oba skřítci ze společenské místnosti ztratili. "Už víme, kam Malfoy chodí! Teď ho dostaneme na kolena!"
"Jo, je to paráda," zahuhlal mrzutě Ron a snažil se vysušit rozlitý inkoust tam, kde ještě před chviličkou byl téměř dopsaný domácí úkol. Hermiona si pergamen přitáhla a začala inkoust odsávat hůlkou.
"Co mělo ale znamenat, že tam nahoru chodí s různými jinými studenty?" přemýšlela nahlas. "Kolik lidí do svého tajemství zasvětil? Nečekala bych, že se s tím, co tam dělá, bude svěřovat spoustě dalších…"
"Jo, taky se mi to nezdá," zamračil se Harry. "Slyšel jsem, jak říkal Crabbemu, že do toho, co tam dělá, mu nic není… Tak co vlastně říká všem těm… těm, co…"
V polovině věty zmlkl a upřeně zíral do ohně.
"Páni, já jsem ale pitomec," vydechl pak tiše. "To je přece jasné, ne? Vždyť dole ve sklepení ho byla plná velká káď… snadno si mohl během hodiny trochu ukrást…"
"Co si mohl ukrást?" nechápal Ron.
"Mnoholičný lektvar, co nám Křiklan ukazoval na první hodině. Trochu si ho potají odlil… Vůbec nejde o spoustu jiných studentů, co tam Malfoyovi stojí na hlídce… jsou to jako obvykle Crabbe a Goyle… no jasně, všechno to do sebe zapadá!" přemítal Harry, vyskočil a začal přecházet před krbem sem a tam. "Jsou dost pitomí, aby dělali, co jim poručí, i když jim nevysvětlil, o co mu vlastně jde… Protože ale nechce, aby je někdo viděl, jak postávají před Komnatou nejvyšší potřeby, dává jim pít mnoholičný lektvar, aby vypadali jako někdo jiný… Ty dvě holky, co jsem s ním viděl, když se tehdy ulil z famfrpálu - che! To byli Crabbe a Goyle!"
"Chceš říct," ozvala se ztlumeným hláskem Hermiona, "že ta malá holka, co jsem jí spravovala váhy -"
"No jasně, samozřejmě!" zahalasil Harry a pohlédl na Hermionu. "Samozřejmě! Malfoy byl v tu chvíli určitě uvnitř v komnatě a ta holka - ale co to plácám? - Crabbe nebo Goyle upustil váhy, aby dal Malfoyovi vědět, že nemá vycházet ven, protože na chodbě někdo je! A vzpomínáš na tu holku, co upustila ty pulce? Celou dobu jsme kolem něj chodili a nevěděli jsme o tom!"
"Nutí Crabbeho a Goyla, aby se vydávali za holky?" pochechtával se Ron. "To je tedy fór… už se nedivím, že se poslední dobou oba tváří tak kysele. Divím se jenom, že ho nepošlou do háje…"
"To asi nemůžou, nemyslíš, jestli jim ukázal svoje Znamení zla," připomněl mu Harry.
"Hmm… Znamení zla, o kterém nevíme, jestli doopravdy existuje," zabručela pochybovačně Hermiona, stočila Ronův usušený pergamen, aby nepřišel k nějaké další úhoně, a podala mu ho.
"To uvidíme," prohlásil suverénně Harry.
"Ano, uvidíme," přisvědčila Hermiona, vstala a protáhla se. "Na tvém místě bych ale ještě tolik nejásala, Harry, pořád si myslím, že se do Komnaty nejvyšší potřeby nedostaneš, nebudeš-li předem vědět, co v ní je. A taky si myslím," přehodila si brašnu přes rameno a nesmírně vážně mu pohlédla do očí, "že bys neměl zapomínat na to, že se máš momentálně soustředit na získání té vzpomínky od Křiklana. Dobrou noc."
Harry se díval, jak odchází, a na okamžik se ho zmocnilo mírné rozladění. Jakmile se za ní zavřely dveře vedoucí k dívčím ložnicím, otočil se k Ronovi.
"Co si o tom myslíš ty?"
"Chtěl bych se umět přemisťovat jako domácí skřítek," zahučel Ron s očima upřenýma na místo, kde zmizel Dobby. "To bych měl tu zkoušku v kapse."
Tu noc se Harry příliš dobře nevyspal. Měl pocit, že leží celé hodiny, ale nemohl usnout a přemítal, k čemu Malfoy Komnatu nejvyšší potřeby používá a co tam najde on sám, až se do ní na druhý den vypraví. Navzdory Hermioniným varováním totiž nepochyboval, že když Malfoy dokázal proniknout do hlavního štábu BA, podaří se i jemu proniknout do Malfoyovy… co to vlastně je? Místo, kde se s někým schází? Skrýš? Skladiště? Dílna? Mozek mu šrotoval ostošest, a když Harry konečně usnul, neustále se mu v přerývaných snech zjevoval Malfoy a měnil se v Křiklana, ten se zase měnil ve Snapea…
Druhý den ráno se Harry u snídaně přímo třásl očekáváním. Měl před obranou proti černé magii volnou hodinu a byl odhodlán strávit ji tím, že se pokusí proniknout do Komnaty nejvyšší potřeby. Hermiona projevovala okázalý nezájem o jeho šeptané plány, jak to hodlá učinit, a Harryho to popuzovalo. Byl totiž přesvědčen, že kdyby chtěla, mohla by mu hodně pomoct.
"Hele," řekl tiše, přiklonil se k ní a položil ruku na Denního věštce, kterého si právě vzala od poštovní sovy. Nechtěl, aby si Věštce otevřela a schovala se mu za ním. "Na tu věc s Křiklanem jsem nezapomněl, pořád ale nemám ponětí, jak z něj tu vzpomínku vymámit, a dokud mě něco nenapadne, proč bych nemohl zjistit, co Malfoy dělá?"
"Už jsem ti říkala, že k tomu musíš Křiklana přimět," opakovala mu Hermiona. "Tady nejde o to, že bys ho nějak oklamal nebo snad uřknul, to by Brumbál dokázal levou rukou. Ale místo svého poflakování kolem Komnaty nejvyšší potřeby," vyškubla mu Věštce zpod ruky, rozložila si ho a prohlížela si titulní stránku, "bys měl jít za Křiklanem a apelovat na svoje lepší já."
"Nepíšou o někom, koho známe?" vyptával se Ron, zatímco Hermiona přelétala očima titulky.
"Píšou!" vyhrkla a Harrymu i Ronovi málem zaskočilo. "Ale klid, všechno je v pořádku, žije. Jde o Mundunguse, zatkli ho a poslali do Azkabanu! Píšou tady, že se snad vydával za neživého při jakémsi pokusu o vloupání… A zmizel nějaký Oktávius Pepřec… a ještě tohle, to je ale hrůza! Zatkli nějakého devítiletého kluka, který se pokusil zavraždit vlastní prarodiče. Domnívají se, že to udělal pod vlivem kletby Imperius…"
Dojedli mlčky. Hermiona hned po snídani zamířila na hodinu starodávných run, Ron se odebral do společenské místnosti, kde ještě musel dopsat závěr pojednání o mozkomorech pro Snapea, a Harry se vydal na chodbu v sedmém patře, k úseku holé zdi proti gobelínu, na němž Barnabáš Blouznivý učil trolly balet.
Hned jak našel první opuštěnou chodbu, navlékl si neviditelný plášť, byla to však zbytečná námaha. Když totiž dorazil k cíli, zjistil, že je tam pusto a prázdno. Nebyl si vůbec jistý, jestli jeho šance proniknout do komnaty bude větší, anebo naopak menší podle toho, zda v ní Malfoy je či není, zato mu první pokus alespoň nekomplikoval Crabbe či Goyle vydávající se za jedenáctiletou holku.
Když se blížil k místu se skrytými dveřmi do Komnaty nejvyšší potřeby, zavřel oči. Věděl, co musí udělat; v loňském školním roce v tom umění dosáhl naprostého mistrovství. Cele se soustředil na jedinou myšlenku: Potřebuji zjistit, co tady Malfoy dělá… potřebuji zjistit, co tady Malfoy dělá… potřebuji zjistit, co tady Malfoy dělá…
Třikrát prošel kolem místa, kde měly být dveře, pak s nedočkavě bušícím srdcem otevřel oči a podíval se - pořád byl před ním jen kus obyčejné holé zdi.
Přistoupil až k ní a zkusmo zatlačil. Nepoddajný kámen se ani nepohnul.
"No dobře," prohlásil Harry nahlas. "Dobře… asi jsem to špatně formuloval."
Na okamžik se zamyslel, pak znovu začal se zavřenýma očima přecházet sem a tam a maximálně se soustředil.
Potřebuji najít místo, kam Malfoy tajně chodí… Potřebuji najít místo, kam Malfoy tajně chodí… po třech obrátkách zvědavě otevřel oči.
Dveře nikde.
"No tak, nech toho," zavrčel na zeď podrážděně. "Tohle byl jasný pokyn… ale jak chceš…"
Několik minut usilovně přemýšlel a pak opět začal chodit podél zdi.
Potřebuji, ať se pro mne proměníš ve stejné místo, v jaké se měníš pro Draca Malfoye…
Tentokrát neotevřel oči hned poté, co se zastavil; napjatě poslouchal, jako by čekal, že uslyší, jak se dveře derou do zdi. Neslyšel ale nic, v uších mu znělo pouze vzdálené ptačí štěbetání zvenčí. Otevřel oči.
Dveře opět nikde.
Harry sprostě zaklel a někdo za ním zaječel. Ohlédl se a spatřil hlouček prchajících prvňáčků, kteří právě mizeli za rohem a pravděpodobně byli přesvědčení, že narazili na ducha s obzvlášť nevymáchanou hubou.
Během následující hodiny vyzkoušel Harry všechny varianty příkazu potřebuji zjistit, co v tobě dělá Draco Malfoy, které ho napadly, nakonec ale musel neochotně připustit, že měla Hermiona nejspíš pravdu. Komnata se pro něj prostě odmítala otevřít. Zklamaný a navztekaný se vlekl na hodinu obrany proti černé magii, cestou si sundal neviditelný plášť a nacpal si ho do brašny.
"Zase pozdě, Pottere," pokáral ho chladně Snape, když chvatně vpadl do učebny ozářené svícemi. "Srážím Nebelvíru deset bodů."
Harry po něm střelil nenávistným pohledem a honem se usadil vedle Rona. Půlka třídy byla ještě na nohou, vytahovala si učebnice a připravovala si ostatní pomůcky, bylo tedy zřejmé, že nepřišel o mnoho později než oni.
"Ještě než začneme, vezmu si vaše pojednání o mozkomorech," zahájil hodinu Snape a nedbale mávl hůlkou. Pětadvacet pergamenových svitků se okamžitě vzneslo do vzduchu a složilo se před ním na stole do úhledné hromádky. "A ve vašem vlastním zájmu doufám, že budou tentokrát lepší než ty pitominy, které jsem musel číst o tom, jak vzdorovat kletbě Imperius. A teď si všichni laskavě otevřete učebnice na straně - co si přejete, pane Finnigane?"
"Pane profesore," zeptal se Seamus, "rád bych věděl, jak od sebe vlastně poznáte neživého a ducha? Ve Věštci se totiž psalo o nějakém neživém -"
"Ne, nepsalo," přerušil ho znuděně Snape.
"Ale, pane profesore, slyšel jsem, že -"
"Kdybyste si ten článek přečetl doopravdy pozorně, pane Finnigane, byl byste se dozvěděl, že tím takzvaným neživým nebyl ve skutečnosti nikdo jiný než ubohý smradlavý zlodějíček Mundungus Fletcher."
"Myslel jsem, že Snape a Mundungus jsou na stejné straně," zamumlal Harry Ronovi a Hermioně. "Nemělo by ho znepokojovat, že Mundunguse sebrali -"
"Zdá se ale, že pan Potter má k tomu tématu hodně co říct," Snape náhle ukázal do zadních lavic a černýma očima Harryho přímo probodával. "Zeptejme se tedy pana Pottera, podle čeho by on poznal rozdíl mezi neživým a duchem."
Celá třída otočila hlavu a zadívala se na Harryho, který se honem snažil rozpomenout, jak mu to Brumbál říkal tenkrát večer, když byli navštívit Křiklana.
"No - tedy - duchové jsou průhlední -" začal.
"No výborně," přerušil ho Snape a posměšně zkřivil rty. "Ano, je doopravdy vidět, že téměř šest let výuky čar a kouzel jsme ve vašem případě nevynaložili nadarmo, Pottere. Duchové jsou průhlední."
Pansy Parkinsonová se pisklavě zachichotala. Několik dalších studentů se pobaveně šklebilo. Harry se zhluboka nadechl, a přestože v něm všechno pobouřeně vřelo, klidným hlasem pokračoval. "Jasně, duchové jsou průhlední, zatímco neživí jsou vlastně mrtvoly, ne? To znamená, že neživí budou z masa a kostí -"
"Totéž by nám řeklo kterékoli pětileté děcko," zavrčel Snape. "Neživý je mrtvola, která byla uměle oživena pomocí kouzel nějakého černokněžníka. Není doopravdy naživu, černokněžník používá neživého pouze jako loutku, která plní jeho příkazy. Naproti tomu duch, jak už doufám dnes všichni víte, je otiskem duše, jejž po sobě zemřelý zanechal na zemi… a samozřejmě, jak nám tak moudře prozradil Potter, je průhledný."
"No prosím, ale to, co Harry řekl, je přesně to, co potřebujeme vědět, chceme-li je od sebe rozeznat," zastal se Harryho Ron. "Když některého z nich potkáme v nějaké temné uličce, prostě se na něj koukneme, abychom zjistili, jestli je z masa a kostí, ne? Nepůjdeme za ním a nebudeme se ptát: Promiňte, ale jste otiskem duše zemřelého?"
V lavicích to zašumělo smíchem, který však okamžitě utichl, když Snape po třídě přejel přísným pohledem.
"Srážím Nebelvíru dalších deset bodů," vyštěkl. "Nic inteligentnějšího bych od vás ovšem ani nečekal, Ronalde Weasley, když jste z tak tuhého masa a kostí, že se nedokážete přemístit ani o píď."
"Mlč už!" šeptla Hermiona Harrymu a popadla ho za paži, neboť užuž navztekaně otevíral ústa. "Nemá to cenu, jenom si vysloužíš další školní trest, nech to plavat!"
"A teď si v učebnicích nalistujte stranu dvě stě třináct," pokračoval Snape s nepatrným úsměškem, "a přečtěte si první dva odstavce kapitoly o kletbě Cruciatus…"
Ron byl po celý zbytek obrany proti černé magii nezvykle zakřiknutý. Když na konci hodiny zazvonilo, připojila se k němu a k Harrymu Levandule (Hermiona se jakýmsi záhadným způsobem vypařila, jakmile ji spatřila přicházet) a spustila rozhořčenou tirádu proti Snapeovi, jak se Ronovi vysmíval za jeho neobratnost při přemisťování. Rona to ale zjevně jen ještě víc popudilo. Aby se jí zbavil, vymluvil se, že si musejí s Harrym odskočit na chlapeckou umývárnu.
"Snape má ale pravdu, nebo ne?" povzdechl si, když na sebe asi minutu dvě koukal do naprasklého zrcadla. "Nevím, jestli má vůbec smysl, abych na tu zkoušku chodil. Pořád tomu přemisťování nemůžu přijít na kloub."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama