"To je ona!" zašeptal Ron.
"Honem sem!" řekl rychle Harry a přehodil přes Hermionu a Rona neviditelný plášť a společně zalezli do kouta. Tesák štěkal jako blázen. Hagrid vypadal dokonale zmateně.
"Hagride, schovej naše hrnky!"
Hagrid popadl Harryho a Ronův hrnek a hodil je pod polštářek v Tesákově koši. Tesák teď skákal na dveře; Hagrid ho odsunul z cesty a otevřel.
Venku stála profesorka Umbridgová ve svém zeleném tvídovém plášti a stejné čepici s klapkami na uši. Našpulila rty a zaklonila se, aby viděla na Hagridovu tvář; sahala mu sotva po pás.
"Takže," řekla pomalu a nahlas, jako by mluvila na někoho hluchého, "vy jste Hagrid, že ano?"
Aniž by čekala na odpověď, vklouzla do místnosti a vypouklýma očima jezdila po celém interiéru.
"Uhni," křikla a zamávala kabelkou na Tesáka, který se jí také snažil olíznout.
"Eh - nechci bejt nezdvořilej," řekl Hagrid, "ale kdo ksakru jste?"
"Jmenuji se Dolores Umbridgová."
Její oči pátraly po chýši. Dvakrát se dívaly přímo do kouta, kde stál Harry, smáčknutý mezi Ronem a Hermionou.
"Dolores Umbridgová?" řekl Hagrid a vypadal dokonale zmateně, "já myslel, že jste byla na ministerstvu - neděláte pro Popletala?"
"Byla jsem jeho tajemnicí, to ano," řekla Umbridgová a chodila po chýši, prohlížejíc si každý detail, od cestovní kabely opřené o zeď až po opuštěný cestovní plášť. "Teď jsem učitelka obrany proti černé magii -"
"To jste vodvážná," řekl Hagrid, "těch, co by to chtěli, už moc nezbylo."
"- a nejvyšší bradavická vyšetřovatelka," dodala Umbridgová, aniž by ho poslouchala.
"Co to má bejt?" zamračil se Hagrid.
"Přesně na to jsem se chtěla zeptat," řekla Umbridgová a ukazovala na střepy na podlaze, které bývaly Hermioniným hrníčkem.
"Oh," řekl Hagrid a hodil do kouta tím nejbezradnějším pohledem. "To byl… Tesák. Rozbil hrnek. Takže jsem musel použít tendle."
Hagrid jí ukázal hrnek, ze kterého pil a druhou rukou si stále držel na tváři maso. Umbridgová si stoupla proti němu a prohlížela si ho stejně pečlivě jako chýši.
"Slyšela jsem hlasy," řekla tiše.
"Mluvil jsem s Tesákem," děl Hagrid odvážně.
"A on vám odpovídal?"
"No… V podstatě ano," řekl Hagrid a necítil se moc dobře, "někdy řikám, že Tesák je úplně lidskej -"
"Venku ve sněhu jsou troje stopy, které vedou od hradu do vaší chýše," pokračovala hladce Umbridgová.
Hermiona lapla po dechu; Harry jí rychle zakryl ústa rukou. Naštěstí Tesák očichával lem hábitu profesorky Umbridgové tak hlasitě, že si ničeho nevšimla.
"Právě jsem se vrátil," řekl Hagrid a mávl obrovskou tlapou směrem k cestovnímu vaku. "Možná tu někdo byl a minuli jsme se."
"Ale žádné stopy nevedou zpátky."
"No, tak… Tak to teda nevim," řekl Hagrid a nervózně si hladil vousy a pokukoval do rohu, kde stáli Harry s Ronem a Hermionou, jako by je prosil o pomoc. "Ehm…"
Umbridgová obkroužila chýši a pečlivě se rozhlížela. Sehnula se nahlédla pod postel. Otevřela kredenc. O dva palce minula místo, kde Harry, Ron a Hermiona stáli; Harry zatáhl břicho, když šla kolem. Poté, co nakoukla do kotle, ve kterém si Hagrid vařil, otočila se a zeptala se: "Co se vám stalo? Jak jste přišel k těm poraněním?"
Hagrid rychle sundal z obličeje maso, což podle Harryho mínění byla chyba, protože teď byla krásně vidět fialovočerná modřina kolem oka včetně spousty krve okolo. "Ale… Taková menší nehoda," zalhal.
"Jaká nehoda?"
"Zakop jsem."
"Zakopl jste," opakovala chladně.
"Jo, zakop. Přes… Přes kámošovo koště. Já sám nelítám. Však se na mě koukněte, pochybuju, že by mě ňáký koště uneslo. Můj kámoš chová abraxanský koně, nevim, jestli jste je už viděla - velký potvory, s křídlama, jednou jsem na jednom jel a -"
"Kde jste byl?" přerušila Umbridgová ledově jeho blekotání.
"Kde jsem -?"
"Byl, ano," řekla. "Školní rok začal už před dvěma měsíci. Musela za vás suplovat jiná učitelka. Nikdo z vašich kolegů mi nebyl schopen poskytnout vysvětlení, kde jste. Nenechal jste žádnou adresu. Kde jste byl?"
Chvíli bylo ticho a Hagrid na ni zíral odkrytým okem. Harry skoro slyšel, jak mu kolečka v hlavě pracují.
"Byl jsem - byl jsem pryč kvůlivá zdraví," řekl.
"Kvůli zdraví," opakovala profesorka Umbridgová. Její zrak cestoval po Hagridově oteklé, všemi barvami hrající tváři; na opasek mu pomalu a tiše odkapávala dračí krev. "To vidím."
"Jo," řekl Hagrid, "trošku - trošku čerstvýho vzduchu, však víte -"
"No ano, jako hajný jistě těžko přijdete na čerstvý vzduch," řekla Umbridgová medově. Zbývající kousíček Hagridovy tváře, který ještě nebyl černý nebo fialový, zrudl.
"No jo - změna ovzduší, chápete -"
"Horské ovzduší?" zeptala se Umbridgová bez váhání.
Ona to ví, uvědomil si Harry zoufale.
"Hory?" zopakoval Hagrid a přemýšlel, seč mu síly stačily. "Ne, jižní Francie. Kapku slunce… A moře."
"Opravdu? Nejste moc opálený."
"Jo… Mám citlivou pokožku," dodal a pokusil se o úsměv. Harry si všiml, že mu chybějí dva zuby. Umbridgová si ho ledově měřila; úsměv byl ten tam. Pak si nadhodila kabelku na předloktí a řekla: "Samozřejmě musím informovat pana ministra o vašem pozdním návratu."
"Jasně," přikývl Hagrid.
"A měl byste také vědět, že jakožto nejvyšší vyšetřovatelka mám tu nešťastnou, leč nutnou povinnost vykonávat u svých kolegů inspekce. Takže mohu říci, že se opět brzy uvidíme."
Otočila se na podpatku a vypochodovala ze dveří.
"Vy děláte inspekce?" opakoval Hagrid prázdným hlasem.
"No ano," řekla Umbridgová jemně a otočila se, ruku na klice. "Ministerstvo je rozhodnuto zbavit se nezpůsobilých učitelů, Hagride. Dobrou noc."
Odešla a svižně za sebou zavřela dveře. Harry chtěl stáhnout plášť, ale Hermiona ho chytila za zápěstí.
"Ještě ne," vydechla mu do ucha, "ještě nemusí být pryč."
Hagrid zjevně myslel na totéž; odkulhal ke dveřím a o kousek poodtáhl záclonu.
"Jde zpátky do hradu," řekl tiše, "no nazdar… Tak vona chodí na inspekce?"
"Jo," řekl Harry a sundal plášť. "Trelawneyová už má podmínku…"
"Um… A co nás plánuješ učit, Hagride?" zeptala se Hermiona.
"Tak vo to se nebojte, mám naplánováno spoustu hodin," začal Hagrid nadšeně, vzal si se stolu dračí maso a vrátil ho na oko. "Nechával jsem si na rok před NKÚ spoustu zajímavejch příšerek; jen počkejte, jsou fakt speciální."
"Ehm… Jak speciální?" zeptala se Hermiona opatrně.
"To neřeknu," odbyl ji Hagrid vesele. "Nechci vám to překvápko zkazit."
"Podívej, Hagride," řekla mu Hermiona zpříma, "profesorka Umbridgová nebude moc šťastná, když přineseš na hodinu něco, co by mohlo být nebezpečné."
"Nebezpečný?" řekl Hagrid pobaveně. "Nebuď hloupá, nic nebezpečnýho bych nepřitáh! Jasně, uměj se trochu vohánět -"
"Hagride, musíš projít její inspekcí a to znamená, že by bylo lepší, kdybys nám ukazoval, jak se starat o dírkovce, jak rozlišit ježky od sukovců a tak podobně!" naléhala Hermiona.
"Ale to není nic zajímavýho, Hermiono," řekl Hagrid, "to, co mám v plánu, je mnohem lepší. Už je chovám pár roků, hádám, že je to jediný domestikovaný stádo v Británii."
"Hagride… Prosím…" řekla Hermiona s výrazem naprostého zoufalství. "Umbridgová hledá záminky, jak se zbavit učitelů, kteří jsou podle ní moc blízcí Brumbálovi. Prosím, Hagride, uč nás něco pitomýho, co bude u zkoušek NKÚ."
Ale to už Hagrid široce zíval a vrhal toužebným jednookým pohledem po obrovské posteli v koutě.
"Poslouchejte, byl to dlouhej den a je pozdě," řekl a lehce poplácal Hermionu po rameni, takže její kolena to nevydržela a dutě narazila do podlahy. "Ježiš - promiň.." Vytáhl ji za límec hábitu zpátky na nohy. "Hele, neboj se vo mě, slibuju, že teď už mám naplánovaný fakt dobrý hodiny, když jsem teda zpátky… A teď se rači vraťte do hradu a nezapomeňte za sebou zamíst stopy!"
"Nevím, jestli mu to došlo," řekl Ron o něco později, když (poté, co si ověřili, jestli je vzduch čistý) směřovali rostoucími závějemi zpět k hradu, aniž by za sebou zanechávali stopy, protože Hermiona použila Vymazávací kouzlo.
"Tak se sem zítra vrátím," rozhodla se Hermiona, "a ty hodiny naplánuju sama, když budu muset. Je mi fuk, jestli vyhodí Trelawneyovou, ale Hagrida vyhazovat nebude!"