close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

19)Skřítčí špehové (část 2)

21. listopadu 2010 v 13:27 |  Harry Potter a Princ dvojí krve
Harry shlédl dolů ke komentátorskému pódiu. Přece by nikdo, kdo má všech pět pohromadě, nenechal komentovat Lenku Láskorádovou? Jenže ty dlouhé, špinavě blonďaté vlasy či náhrdelník ze zátek od máslového ležáku si nemohl splést ani z téhle výšky. Profesorka McGonagallová se vedle Lenky tvářila poněkud rozpačitě, jako by výběru komentátora skutečně začínala litovat.
"…Teď ji ale o Camrál připravil ten velikánský chlapík z Mrzimoru, nemůžu si zrovna vzpomenout, jak se jmenuje, je to něco jako Bibble… ne, Buggins…"
"Jmenuje se Cadwallader!" opravila ji hlasitě profesorka McGonagallová. Diváci se rozesmáli.
Harry se rozhlížel po Zlatonce, nikde však po ní nebylo ani vidu. O chviličku později dal Cadwallader branku. McLaggen natolik zaujatě zahrnoval Ginny hlasitými výčitkami, že se nechala připravit o Camrál, že si vůbec nevšiml velkého červeného míče, který mu prolétl těsně kolem pravého ucha.
"McLaggene, buď tak laskav, věnuj se tomu, co máš dělat, a všechny ostatní nech na pokoji!" zařval Harry a otočil se k vlastnímu brankáři čelem.
"Sám mi nejdeš zrovna nejlepším příkladem!" zahulákal vztekem zrudlý McLaggen.
"A Harry Potter se teď hádá se svým brankářem," komentovala to nevzrušeně Lenka, zatímco mrzimorští i zmijozelští v davu diváků dole zaníceně povzbuzovali jednu stranu a posmívali se druhé. "Myslím, že v hledání Zlatonky mu to moc nepomůže, možná je to ale nějaký promyšlený trik…"
Harry rozzuřeně zaklel, znovu se otočil, začal opět kroužit po obvodu hřiště, prohledával oblohu a čekal, kde se objeví malý okřídlený zlatý míček.
Ginny a Demelza daly každá po jednom gólu a poskytly svým rudozlatě oblečeným fanouškům příležitost k nadšenému jásotu. Pak Cadwallader další brankou srovnal skóre, ovšem Lenka si toho zřejmě vůbec nevšimla. Zdálo se, že tak přízemní problémy, jako je skóre zápasu, ji absolutně nezajímají, a neustále se pokoušela strhnout pozornost davu k úvahám o zajímavě tvarovaných oblacích či o možnosti, že Zachariáš Smith, jemuž se ještě ani jednou nepodařilo udržet Camrál déle než minutu, trpí neznámou chorobou, kterou charakterizovala jako "pouštivé postižení".
"Sedmdesát ku čtyřiceti pro Mrzimor!" štěkla profesorka McGonagallová do Lenčina megafonu.
"Už tolik?" podivila se nepřítomně Lenka. "Jejda, podívejte! Nebelvírský brankář sebral jednomu ze svých odrážečů hůl!"
Harry se ve vzduchu prudce otočil. Bylo to skutečně tak, Cormac McLaggen z jakéhosi důvodu, který pravděpodobně znal jen on sám, vytrhl Peakesovi hůl z ruky a zřejmě mu předváděl, jak má poslat Potlouk vstříc přilétajícímu Cadwalladerovi.
"Okamžitě mu vrať tu hůl a leť zpátky do brány!" zaburácel Harry a střemhlav se k McLaggenovi rozlétl právě v okamžiku, kdy se Cormac zuřivě rozehnal po jednom z Potlouků a trefil ho přesně, jak neměl.
Prudká oslepující bolest, až se mu zvedl žaludek… záblesk světla… vzdálené výkřiky… a pocit, jako by se propadal dlouhým tunelem…
A když se Harry znovu probral k vědomí, ležel v pozoruhodně teplé a pohodlné posteli a vzhlížel k lampě, která na strop plný stínů vrhala kruh zlatavého světla. Neohrabaně zvedl hlavu. Na posteli po jeho levé ruce ležel kdosi povědomě pihatý a zrzavý.
"To je od tebe hezké, že ses zastavil," ušklíbl se na něj Ron.
Harry zamrkal a rozhlédl se kolem. Ovšemže: ležel na ošetřovně. Přes tmavomodrou oblohu za oknem se táhly karmínově rudé pruhy. Utkání muselo skončit už před mnoha hodinami… a stejně dávno zmizela i veškerá naděje, že by mohl Malfoye při něčem nachytat. Hlavu jako by měl nepřirozeně těžkou - zvedl k ní ruku a nahmatal turban z pevně utažených obvazů.
"Co se stalo?"
"Naprasklá lebka," sdělila mu madame Pomfreyová, která k němu okamžitě přiběhla a přimáčkla ho na polštář. "Nic vážného, hned jsem to dala do pořádku, nechám si vás tady ale přes noc. Několik hodin byste se ještě neměl příliš namáhat."
"Já tady nechci zůstat přes noc," ohradil se rozčileně Harry, posadil se a odhodil přikrývku. "Chci najít McLaggena a zabít ho."
"Obávám se, že právě to bych zařadila do kategorie přílišné námahy," prohlásila přísně madame Pomfreyová, nesmlouvavě ho znovu uložila na postel a výhružně zvedla hůlku. "Zůstanete tady, dokud vás sama nepropustím, Pottere, jinak zavolám ředitele."
Energickým krokem se vrátila do kanceláře a Harry se pobouřeně zabořil do polštáře.
"Nevíš náhodou, o kolik jsme prohráli?" zeptal se Rona se zaťatými zuby.
"Jo, to vím," hlesl omluvně Ron. "Závěrečné skóre bylo tři sta dvacet ku šedesáti."
"No to je paráda!" ucedil vztekle Harry. "Fakt paráda! Až se mi McLaggen dostane do ruky…"
"Na tvém místě bych to nezkoušel, je to kolohnát skoro jako troll," mírnil ho Ron. "Osobně si myslím, že nejlepší by bylo zkusit ho uřknout tou princovou kletbou, co po ní rostou nehty na nohou. Navíc je docela možné, že si to s ním ostatní z týmu vyřídí, ještě než se odtud dostaneš. Mají na něj taky pěkně spadeno…"
V hlase mu zazníval stěží potlačovaný triumfální podtón. Harrymu bylo jasné, že nad tím, jak strašlivým fiaskem McLaggenovo vystoupení skončilo, Ron v duchu přímo jásá. Harry ležel na posteli, díval se na světelnou skvrnu na stropě a čerstvě zhojená lebka ne že by ho přímo bolela, ale pod tlustou vrstvou obvazů mu připadala trochu nepřirozeně citlivá.
"Komentář k zápasu jsem slyšel až sem," ozval se znovu Ron a tentokrát se mu hlas třásl neskrývaným smíchem. "Doufám, že propříště už bude komentovat vždycky jen Lenka… pouštivé postižení…"
Harry byl ale stále tak plný vzteku, že mu to nepřipadalo nijak směšné, a Ronovo tiché pochechtávání po chvíli umlklo.
"Ještě když jsi byl v bezvědomí, byla se za tebou podívat Ginny," sdělil mu po dlouhé chvíli mlčení Ron a Harryho fantazie se okamžitě rozjela na plné obrátky. V mžiku si v duchu představil, jak Ginny pláče nad jeho bezduchým tělem a vyznává se z hluboké lásky k němu, zatímco Ron jim oběma udílí požehnání… "Říkala, že jsi málem prošvihl začátek zápasu. Jak je to možné? Když jsi odtud odcházel, měl jsi ještě spoustu času."
"Jo tak…" zabručel Harry a výjev před jeho vnitřním zrakem se rozplynul. "Jasně… viděl jsem totiž Malfoye, jak se někam potajmu ztrácí a má s sebou dvě holky, co vůbec nevypadaly, že by je jeho společnost těšila. Bylo to už podruhé, co si dal záležet na tom, že nebude trčet se zbytkem školy dole na famfrpálovém hřišti. Z minulého zápasu se taky ulil, vzpomínáš?" Harry si povzdechl. "Teď lituju, že jsem radši nešel za ním, když zápas stejně skončil takovou katastrofou…"
"Nemluv hlouposti," zarazil ho ostře Ron. "Nemohls promeškat famfrpálový zápas jen proto, abys sledoval Malfoye, jsi přece kapitán!"
"Chci zjistit, o co mu vlastně jde," prohlásil Harry. "A nevykládej mi, že si to všechno jen namlouvám, protože po tom, co jsem od něj a od Snapea vyslechl…"
"Nikdy jsem netvrdil, že si to všechno jen namlouváš," bránil se Ron, nadzvedl se na lokti a zamračeně na Harryho pohlédl. "Nikde ale také není psáno, že na celé škole může být vždycky jen jeden člověk, který kuje nějaké pikle! A ty začínáš být Malfoyem tak trochu posedlý, Harry, když tě vůbec může napadnout, že bys promeškal famfrpál, jen abys ho mohl sledovat…"
"Chci ho nachytat!" vysvětloval rozčileně Harry. "Chci zjistit, kam se ztrácí, když zmizí z plánku!"
"To nevím… že by do Prasinek?" nadhodil Ron a zívl.
"Nikdy jsem neviděl, že by šel některou z těch tajných chodeb, co jsou na plánku zakreslené. A navíc jsem myslel, že jsou teď všechny hlídané, ne?"
"To už tedy vážně nevím," pokrčil rameny Ron.
Rozhostilo se mezi nimi ticho. Harry hleděl do světelného kruhu od lampy nad sebou a přemýšlel…
Kdyby tak měl pravomoc Rufuse Brouska - to by mohl na Malfoye nasadit někoho, kdo by ho sledoval. Naneštěstí ovšem na rozdíl od Brouska neměl na povel celé oddělení bystrozorů… Na prchavý okamžik ho napadlo, že by mohl zkusit něco zorganizovat v rámci Brumbálovy armády, jenže v tom případě by opět musel řešit problém, že by její členové chyběli na hodinách. Většina z nich měla totiž rozvrh stále pěkně nabitý…
Z Ronovy postele k němu dolehlo hluboké dunivé zachrápání. Chvíli nato vyšla z kanceláře madame Pomfreyová, tentokrát v tlustém županu. Nejjednodušší bylo předstírat spánek, Harry se tedy převalil na bok a poslouchal, jak se všechny závěsy na oknech zatahují, když mávla hůlkou. Lampy potemněly a madame Pomfreyová se vrátila do kanceláře. Slyšel, jak se za ní zabouchly dveře, a věděl, že si jde také lehnout.
Harry ležel ve tmě a myslel na to, že už potřetí ho přinesli na ošetřovnu s nějakým zraněním, které utrpěl při famfrpálu. Posledně spadl z koštěte, když se kolem hřiště objevili mozkomorové, a předtím mu nevyléčitelně neschopný profesor Lockhart odstranil z jedné ruky všechny kostí… to bylo zatím jeho zdaleka nejbolestivější zranění… Vzpomínal si, jak hrozně to bolelo, když mu za jedinou noc musely všechny odstraněné kosti znovu dorůst, i na to, že mu v jeho agónii nijak nepomohlo, když se u něj uprostřed noci objevil nečekaný návštěvník -
Harry vyletěl zpod pokrývky a posadil se, srdce mu divoce bušilo a turban mu sklouzl na stranu. Konečně měl řešení, přece jen existovala možnost nechat Malfoye sledovat! Jak na to jen mohl zapomenout, jak je možné, že ho to nenapadlo dřív?
Otázkou ale bylo, jak ho zavolat. Co musí udělat?
Harry tiše a váhavě promluvil do tmy.
"Kráturo?"
Ozvalo se hlučné prásk a tichou místnost zaplnily zvuky zápasu a vzteklého pištění. Ron se s polekaným výkřikem probudil.
"Co se to -"
Harry honem napřáhl hůlku ke dveřím kanceláře a tiše pronesl Ševelissimo!, aby se madame Pomfreyová nepřiběhla podívat, co je to za kravál. Pak přelezl do nohou postele, aby se mohl lépe podívat, co se děje.
Na podlaze uprostřed ložnice se váleli dva domácí skřítkové: jeden měl na sobě sražený kaštanově hnědý svetr a několik vlněných čepiček, druhý měl kolem pasu jako bederní roušku omotaný kus špinavého starého hadru. Poté následovalo ještě jedno třesknutí a ve vzduchu nad zápasícími skřítky se objevil Protiva.
"Zrovna jsem se na ně díval, Potrhlíku!" osopil se vyčítavě na Harryho, ukázal prstem na pranici pod sebou a kdákavě se rozchechtal. "Koukej hele, jak si to ti mrňousové rozdávají, kous a hryz, bums a prásk -"
"Krátura nebude Harryho Pottera před Dobbym urážet, to tedy ne, jinak Dobby Kráturovi zavře pusu!" ječel vysokým hláskem Dobby.
"Kop a škráb!" řičel spokojeně Protiva a házel po skřítcích kousky křídy, aby je ještě víc rozběsnil. "Chramst a ždůch!"
"Krátura si o pánovi bude říkat, co se mu zlíbí, ano, ano! A že je to tedy moc ubohý pán, špinavý přítelíček mudlovských šmejdů, ach, co by tomu jen řekla Kráturova ubohá paní…?"
Co přesně by tomu Kráturova paní řekla, to už se bohužel nedozvěděli, protože přesně v tu chvíli vrazil Dobby sukovitou pěstičku Kráturovi do úst a vyrazil mu polovinu zubů. Harry s Ronem vyskočili z postele a skřítky od sebe odtrhli, ti sebou však přesto nadále zmítali a pokoušeli se jeden druhého kopnout nebo praštit. Protiva poletoval kolem lampy a pištěl: "Vraž mu prsty do frňáku, roztrhni ho vejpůl, utrhni mu všechny uši…"
Harry namířil na Protivu hůlkou a pronesl: "Klihando!" Protiva se chytil za hrdlo, polkl a se spoustou neslušných gest vyletěl z místností. Nemohl říct ani ň, protože se mu jazyk přilepil k patru úst.
"Dobrá práce," ocenil Ron Harryho a zvedl Dobbyho nad hlavu, aby svýma zuřivě mávajícíma rukama a nohama nedosáhl na Krátura. "To bylo další princovo zaklínadlo, co?"
"Jo," přikývl Harry a zkroutil Kráturovu vyzáblou ruku do polovičního nelsona. "Tak dost - zakazuji vám, abyste se spolu prali! Tedy vlastně, Kráturo, zakazuji ti, aby ses pral s Dobbym. Dobby, vím, že tobě žádné rozkazy dávat nemůžu, ale -"
"Dobby je svobodný domácí skřítek a může poslouchat, koho chce. Dobby udělá všechno, co po něm Harry Potter žádá!" prohlásil a po svraštělé tvářičce mu stékaly slzy a kapaly na svetr.
"Tak dobře," přikývl Harry a oba kamarádi své zajatce pustili. Skřítkové se svalili na podlahu, v pranici už ale nepokračovali.
"Pán mě volal?" zachroptěl Krátura a hluboce se uklonil, zároveň ale po Harrym střelil pohledem, jímž mu jasně přál pomalou a bolestivou smrt.
"Ano, volal jsem tě," přitakal Harry a pohlédl ke dveřím kanceláře madame Pomfreyové, aby se přesvědčil, že zaklínadlo Ševelissimo stále funguje. Vypadalo to, že nic z povyku v ložnici k ní nedolehlo. "Mám pro tebe práci."
"Krátura udělá všechno, co si jeho pán přeje," slíbil a shrbil se, až se ústy málem dotýkal pokroucených prstů u nohou, "protože Krátura nemá na vybranou, Krátura se ale stydí, že má takového pána, ano -"
"Dobby to udělá, Harry Portere!" vypískl Dobby, přestože měl oči velikosti tenisových míčků stále zalité slzami. "Dobbymu bude ctí, pomůže-li Harrymu Potterovi!"
"Když o tom tak přemýšlím, bylo by docela dobré, kdybyste na to byli dva," prohlásil Harry. "Tak tedy dobrá… chci, abyste sledovali Draca Malfoye."
Nevšímal si Ronova výrazu, v němž se mísilo překvapení s odevzdaným podrážděním, a pokračoval: "Chci vědět, kam chodí, s kým se stýká a co dělá. Chci, abyste ho sledovali ve dne v noci."
"Ano, Harry Pottere!" přikývl okamžitě Dobby a velké oči se mu rozzářily vzrušením. "A jestli Dobby selže, sám se vrhne z nejvyšší věže, Harry Pottere!"
"To nebude třeba," ujistil ho spěšně Harry.
"Pán chce, abych sledoval nejmladšího z rodiny Malfoyových?" zaskřehotal Krátura. "Pán chce, abych špehoval čistokrevného prasynovce své někdejší paní?"
"Přesně toho mám na mysli," potvrdil Harry, a protože postřehl možnost velkého nebezpečí, rozhodl se, že tomu okamžitě předejde. "A máš zakázáno ho varovat, Kráturo, máš zakázáno dát mu jakkoli najevo, co děláš, nebo s ním třeba jen mluvit, psát mu vzkazy nebo… prostě jakkoli se s ním vůbec spojit. Rozumíš?"
Úplně viděl, jak se Krátura urputně snaží najít v příkazech, jež právě dostal, nějakou skulinku, a čekal. Po chvíli se však k jeho nezměrnému uspokojení Krátura opět hluboce uklonil a s trpkou záští prohlásil: "Pán myslí na všechno a Krátura musí poslechnout, přestože by mnohem raději byl služebníkem toho Malfoyovic chlapce, ach ano…"
"Tak jsme tedy dohodnutí," uzavřel své pokyny Harry. "Budu od vás chtít pravidelná hlášení, ale pozor, nesmím být s jinými lidmi, když se objevíte. Rona a Hermionu do toho nepočítám. A nikomu ani muk, co děláte. Jen se Malfoye držte jako klíšťata."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama