"Opovažte se!" varovala je Angelina a chytila Freda za ruku. "Nech ho, ať se vzteká, právě prohrál, tak je naštvanej -"
"- ale ty máš Weasleyovy rád, že jo, Pottere?" nedal se Malfoy. "Strávils tam prázdniny a tak, co? Nechápu, jak jsi moh ten smrad vydržet, ale chápu, když jsi výrost u mudlů, to už i Weasleyovic chatrč smrdí líp -"
Harry chytil George. To už dalo Angelině, Alici a Katie dost práce, aby zabránily Fredovi na teď už se smějícího Malfoye skočit. Harry se otočil po madam Hoochové, ale ta ještě pořád dávala kázání Crabbemu za neoprávněné použití potlouku.
"Nebo možná," řekl Malfoy a pomalu couval, "si pamatuješ, jak smrděl dům tvý mámy, Pottere, a ten Weasleyův prasečí chlívek ti to připomněl -"
Harry si nevšiml, kdy pustil George, jen věděl, že o vteřinu později už šli oba Malfoyovi po krku. Zapomněl, že se všichni učitelé dívají; chtěl jen způsobit Malfoyovi tolik bolesti, kolik jen bude možné; protože nebyl čas vytáhnout hůlku, rozpřáhl se rukou, ve které držel zlatonku a vší silou praštil Malfoye do břicha.
"Harry! HARRY! GEORGI! NE!"
Slyšel křičet dívčí hlasy, Malfoyův jekot, Georgovy kletby, pískot píšťalky a řev davu, ale nestaral se o to. I poté, co někdo poblíž zvolal "Impedimenta!" a to ho odhodilo dozadu, nevzdal se pokusů praštit Malfoye do libovolného místa, na které by dosáhl.
"Co si myslíte, že děláte?" zaječela madam Hoochová, když Harry vstal. Nejspíš to byla ona, kdo ho zastavil zaklínadlem Překážka; v jedné ruce měla píšťalku a v druhé hůlku; její koště leželo opuštěné o pár stop dál. Malfoy ležel zkroucený na zemi, kňučel a sténal a u nosu měl krev; George měl oteklý ret; Freda ještě pořád držely tři střelkyně a v pozadí se chichtal Crabbe. "Ještě nikdy jsem takové chování neviděla - oba dva okamžitě běžte do hradu a přímo do kabinetu ředitele koleje! Běžte!"
Harry a George se otočili a mlčky, těžce oddechujíce, odpochodovali z hřiště. Vytí a posmívání davu sláblo a sláblo, až dorazili do vstupní síně, kde neslyšeli nic jiného než své vlastní kroky. Harry si uvědomil, že se mu v pravé ruce, kterou měl odřenou, jak praštil Malfoye do břicha, pořád něco hýbe. Podíval se a spatřil stříbrná křidélka zlatonky.
Ještě ani nedorazili ke kabinetu, když spatřili profesorku McGonagallovou rázovat chodbou. Měla šálu v nebelvírských barvách, ale třesoucíma se rukama si ji strhla a byla úplně sinalá.
"Dovnitř!" řekla a zuřivým gestem ukázala na dveře. Harry a George vstoupili. Posadila se za stůl a podívala se na ně, celá se chvěla zlostí a nebelvírskou šálou praštila o zem.
"Tak?" řekla. "Ještě nikdy jsem neviděla tak hanebné chování. Dva na jednoho! Vysvětlete mi to!"
"Malfoy nás provokoval," řekl Harry prkenně.
"Provokoval?" zařvala profesorka McGonagallová a praštila pěstí do stolu, až kostkovaná plechovka poskočila, otevřela se a zasypala podlahu zázvorovými sušenkami. "Právě prohrál, ne? Jistěže vás chtěl vyprovokovat! Ale co proboha mohl říct tak strašného, aby to omlouvalo, že vy dva -"
"Napadl moje rodiče," zavrčel George, "a Harryho matku."
"Ale vy, místo abyste to nechali na madam Hoochové, aby to vyřešila, rozhodli jste se předvést zápas po mudlovsku, že?" zavyla profesorka McGonagallová. "Máte vůbec představu, co jste -"
"Hem, hem."
Harry a George se otočili. Ve dveřích stála Dolores Umbridgová, zabalená v zelené tvídové pláštěnce, která silně podpořila její žabí vzhled a usmívala se tím strašným, hnusným, nemocným úsměvem, který měl Harry spojený s hrozícím neštěstím.
"Mohu vám nějak pomoci, profesorko McGonagallová?" zeptala se tím nejjedovatějším sladkým hlasem.
Profesorka McGonagallová zrudla.
"Pomoci?" opakovala škrobeně. "Jak to myslíte, pomoci?"
Profesorka Umbridgová vstoupila do kabinetu, na tváři pořád ten ohavný úsměv.
"No, myslela jsem si, že byste vzala zavděk trochou autority navíc."
Harryho by neudivilo, kdyby z nozder profesorky McGonagallové začaly létat jiskry.
"Myslela jste špatně," řekla a otočila se k Umbridgové zády.
"A teď mě vy dva poslouchejte. Nezajímá mě, čím vás Malfoy provokoval, je mi jedno, jestli urazil každého člena vaší rodiny, vaše chování bylo odporné a ukládám vám každému týden školních trestů! A nedívejte se tak na mě, Pottere, zasloužíte si to! A jestli někdo z vás ještě někdy -"
"Hem, hem."
Profesorka McGonagallová zavřela oči, jako by se modlila za svou vlastní trpělivost a pak se otočila k profesorce Umbridgové.
"Ano?"
"Myslím, že by zasloužili delší trest," usmívala se Umbridgová.
Oči profesorky McGonagallové se rozšířily.
"Jenže naneštěstí," řekla a pokusila se o úsměv, ovšem vypadalo to spíš jako kdyby se jí zasekly čelisti, "je důležité, co si myslím já, protože jsou v mé koleji, Dolores."
"Víte, Minervo, vlastně," culila se profesorka Umbridgová, "bych řekla, že zjistíte, že to, co říkám já, je důležité. Kam jsem to jen dala? Kornelius to právě poslal… Chci říci," zasmála se falešně a prohledávala kabelu, "pan ministr to právě poslal… Ach ano…"
Vytáhla kus pergamenu, rozbalila ho a odkašlala si, než ho začala číst.
"Hem, hem… Výnos o vzdělání číslo dvacetpět."
"Další!" vyrazila profesorka McGonagallová zuřivě.
"No ano," usmívala se Umbridgová. "Vlastně jste mě na to přivedla vy, Minervo, že bychom potřebovali další dodatek. Pamatujete, jak jste mě přehlasovala, když jsem váhala s udělením práva na famfrpálový tým pro Nebelvír? Jak jste to přednesla Brumbálovi, který trval na tom, aby bylo týmu povoleno hrát? To by nešlo. Okamžitě jsem kontaktovala ministra a ten se mnou v podstatě souhlasil, že by nejvyšší vyšetřovatelka měla mít možnost ubírat žákům privilegia, protože jinak by - tedy já - měla menší autoritu než obyčejní učitelé! A teď vidíte, Minervo, že jsem měla pravdu, když jsem u Nebelvíru váhala. Strašné chování… Ale, četla jsem vám ten výnos… Hem, hem… 'Nejvyšší vyšetřovatelka se stává s okamžitou platností nejvyšší autoritou ve věcech trestů, sankcí a odnímání privilegií studentům Bradavic a může takové tresty, sankce a odejmutí privilegií, které navrhnout ostatní členové učitelského sboru, měnit. Podepsán Kornelius Popletal, ministr magie, Merlinův řád první třídy atd. atd.'"
Srolovala pergamen a strčila ho zpět do tašky, stále se usmívajíc.
"Takže… Opravdu si myslím, že tihle dva nemohou pokračovat v hraní famfrpálu," řekla a podívala se na Harryho a George.
Harry cítil, jak se zlatonka v jeho ruce zoufale škube.
"Nemůžeme pokračovat?" řekl a jeho hlas zněl cize. "Ve hraní… Už nikdy?"
"Ano, pane Pottere, myslím, že doživotní zákaz by mohl být to pravé," řekla Umbridgová a její úsměv se rozšiřoval, když viděla, jak bojuje s přijetím toho, co právě pronesla. "Vy a tady pan Weasley. A myslím, že aby to bylo bezpečné, bratr tohoto mladého muže také - pokud by ho ostatní členové týmu nezadrželi, jsem si jist, že by pana Malfoye také napadl. Chci také zkonfiskovat jejich košťata, samozřejmě; uschovám je u sebe v kabinetě, abych se ujistila, že zákaz nebude porušován. Ale nejsem nerozumná, profesorko McGonagallová," pokračovala a podívala se na profesorku McGonagallovou, která stála jako by ji vytesal z ledu. "Zbytek týmu může pokračovat v hraní, protože u nich jsem žádné známky násilí nepozorovala. Tak… Přeji vám dobré odpoledne."
S výrazem dokonalého uspokojení vyplula Umbridgová z kabinetu, zanechávajíc za sebou zděšené ticho.
"Zákaz," řekla Angelina dutě, když se večer sešli ve společenské místnosti. "Zákaz. Nemám chytače a nemám odrážeče… Co budeme proboha dělat?"
Měli pocit, že ten zápas nakonec ani nevyhráli. Všude, kam se Harry podíval, viděl rozzlobené tváře; tým se shlukl u ohně, celý kromě Rona, kterého od konce zápasu nikdo neviděl.
"To je tak nefér," řekla Angelina, "co třeba Crabbe a ten jeho útok potloukem? Zakázala mu snad taky hrát?"
"Ne," řekla Ginny; seděla s Hermionou vedle Harryho. "Jen dostal za trest věty, slyšela jsem, jak se tomu Montague u večeře směje."
"A vyhodit Freda, který ani nic neprovedl!" zuřila Angelina a praštila se pěstí do kolena.
"To není moje vina, že jsem nic neproved," bránil se Fred s opravdu ošklivým výrazem, "rozmlátil bych toho malýho smrada na kaši, kdybyste mě vy tři nedrželi."
Harry zíral na temné okno. Chumelilo. Zlatonka, kterou chytil, teď poletovala po místnosti; přítomní ji sledovali jako zhypnotizovaní a Křivonožka poskakoval z křesla na křeslo ve snaze ji chytit.
"Jdu spát," řekla Angelina a zvedla se. "Možná že nakonec zjistím, že to byl jen zlý sen… Možná se zítra probudím a zjistím, že jsme ještě ani nehráli…"
Alice a Katie šly brzy za ní. Fred a George odešli do postele o něco později a za chvíli po nich se ztratila i Ginny. U ohně zůstali jen Harry a Hermiona.
"Viděl jsi Rona?" zeptala se Hermiona tiše.
Harry zavrtěl hlavou.
"Myslím, že se nám vyhýbá," řekla Hermiona, "kde myslíš, že…"
Ale přesně v tu chvíli se ozvalo zavrzání, jak se obraz Buclaté dámy otevřel a dírou prolezl Ron. Byl bledý a ve vlasech měl sníh. Když spatřil Harryho a Hermionu, zastavil se.
"Kde jsi byl?" řekla Hermiona a vyskočila.
"Procházel jsem se," zahuhlal Ron. Ještě pořád měl na sobě famfrpálový dres.
"Vypadáš zmrzle," řekla Hermiona. "Sedni si!"
Ron popošel ke krbu a posadil se do křesla co nejdál od Harryho, ani se na něj nepodíval. Zlatonka jim poletovala nad hlavami.
"Mrzí mě to," zamumlal Ron a díval se na nohy.
"A co?" zeptal se Harry.
"Že jsem si myslel, že můžu hrát famfrpál," řekl Ron. "Zítra hned ráno rezignuju."
"Jestli rezignuješ," řekl Harry, "tak už budou v týmu jen tři hráči." Ron se na něj zmateně podíval. "Mám doživotní zákaz. Fred a George taky."
"Co?" zalapal Ron po dechu.
Hermiona mu všechno vylíčila; Harry už neměl sílu, aby to vyprávěl znovu. Když domluvila, Ron vypadal zmučeně ji než kdy jindy.
"To je všechno moje vina -"
"Ty jsi mě nenutil, abych Malfoye praštil," zlobil se Harry.
"- kdybych nebyl tak hroznej hráč -"
"- to s tím nemá vůbec co dělat -"
"- ta pitomá písnička mě naštvala -"
"- to by naštvalo každýho -"
Hermiona se zvedla a přemístila se k oknu, pryč od jejich hádky a pozorovala vířící sníh.
"Hej, prostě toho nech, ano!" vybuchl Harry. "Už i tak je to dost špatný, i bez toho, že by ses ze všeho obviňoval!"
Ron neřekl nic, jen seděl a zbědované pozoroval mokrý lem hábitu. Po chvíli řekl dutým hlasem: "Hůř než dneska jsem se ještě nikdy necítil."
"Vítej do klubu," řekl Harry hořce.
"No," řekla Hermiona a hlas se jí lehce třásl, "napadá mě jedna věc, která by vás mohla trochu rozveselit."
"Jo?" řekl Harry skepticky.
"Jo," řekla Hermiona a otočila se od ztemnělého zasněženého okna, na tváři široký úsměv. "Hagrid se vrátil."