19. Lev a had
Harry se po následující dva týdny cítil, jako by nosil v hrudi talisman, zářící tajemství, které ho podporovalo na hodinách Umbridgové a dokonce mu dovolovalo se lehce pousmát, když se na něj podívala těma svýma vypouklýma očima. On a BA revoltovali pod jejím nosem, dělali to, z čeho mělo ministerstvo největší obavy a kdykoliv měl číst v knize Wilberta Slinkharda, ponořil se raději do příjemných vzpomínek na poslední setkání, kdy Neville úspěšně odzbrojil Hermionu, Colin Creevey si po třech hodinách tvrdé práce osvojil zaklínadlo Překážka a Parvati Patilová vykouzlila tak dobrý Reductor, že zredukovala stůl s lotroskopy na prach.
Zdálo se nemožné ustanovit nějaký pevný den, ve který by se BA scházela, protože se museli přizpůsobovat famfrpálovým tréninkům, které byly kvůli špatnému počasí různě přesouvány; ale to Harrymu nevadilo; měl pocit, že je lepší, když časy jejich setkávání nebudou předvídatelné. Kdyby je někdo sledoval, nedokázal by v tom najít žádný vzorec.
Hermiona záhy vynalezla chytrou metodu komunikace mezi členy skupiny pro případ, že by potřebovali místo a čas změnit, protože by zřejmě bylo dost podezřelé, kdyby se ve velké síni neustále setkávali lidé z různých kolejí a mluvili spolu. Dala každému členu BA falešný galeon. (Rona to opravdu rozrušilo, když poprvé spatřil ten košík a byl přesvědčen, že opravdu rozdává zlato.)
"Vidíte ta čísla na okrajích mincí?" zeptala se Hermiona přítomných na čtvrtém setkání. Mince ve světle pochodní zlatě zářila. "Na opravdových galeonech je to jen sériové číslo goblina, který minci vyrazil. Na těchto falešných mincích se budou čísla měnit tak, aby ukazovala datum a čas příštího setkání. Když se údaje změní, mince se zahřeje, takže když ji budete mít v kapse, poznáte to. Každý si teď jednu vezme a když Harry na své minci nastaví datum, projeví se změna na všech, protože jsem je očarovala kouzlem Protean."
Nastalo ticho. Hermiona se rozhlédla a vypadala trochu znepokojeně.
"No - myslela jsem, že by to byl dobrý nápad," řekla nejistě, "i kdyby nám Umbridgová přikázala obrátit kapsy, na tom, že v nich máte galeon snad není nic špatného? Ale… Jestli nechcete -"
"Ty umíš kouzlo Protean?" zeptal se Terry Boot.
"Ano," řekla Hermiona.
"Ale to… To už je úroveň OVCE," podotkl Terry slabě.
"Ach," řekla Hermiona a snažila se vypadat skromně. "Ach… Ano… To je."
"Jak to, že nejsi v Havraspáru?" chtěl vědět Terry a prohlížel si Hermionu jako div světa. "S takovou hlavou?"
"Po pravdě, kouzelný klobouk chvíli přemýšlel, že by mě opravdu zařadil do Havraspáru," řekla, "ale nakonec se rozhodl pro Nebelvír. Takže to znamená, že ty galeony použijeme?"
Všichni si za souhlasného mručení přišli do košíku pro mince. Harry mrkl po Hermioně.
"Víš, co mi to připomíná?"
"Ne, co?"
"Znamení Smrtijedů. Voldemort se dotkne jednoho a všechny začnou pálit a oni vědí, že se k němu mají připojit."
"No… Ano," řekla Hermiona tiše, "proto mě to taky napadlo… Ale všimni si, že jsem upřednostnila vyrytí data do kousků kovu než do kůže našich členů."
"Jo… Taky se mi to tak líbí víc," zazubil se Harry a strčil si do kapsy svůj galeon. "Myslím, že jediné riziko znamená možnost náhodou je utratit."
"To těžko," řekl Ron, který si svůj galeon trochu smutně prohlížel. "Nemám žádné pravé galeony, se kterými bych si ho mohl splést."
Když se přiblížil termín prvního famfrpálového zápasu - Nebelvír versus Zmijozel - byla setkání BA odložena, protože Angelina trvala na denních trénincích. Fakt, že se famfrpálový pohár už tak dlouho nehrál vzrušení kolem nadcházející hry ještě vystupňoval; havraspárské a mrzimorské to pochopitelně také zajímalo, protože i na ně měla během roku dojít řada; a ředitelé jednotlivých kolejí, přestože byli odhodláni brát to sportovně, rozhodně chtěli právě své družstvo vidět na stupínku vítězů. Harrymu došlo, jak moc profesorka McGonagallová stojí o porážku Zmijozelu v momentě, kdy jim na týden před zápasem nedala žádný domácí úkol.
"Myslím, že toho teď máte docela dost," řekla hrdě. Nikdo nemohl uvěřit svým uším, dokud se nepodívala přímo na Harryho a Rona a neřekla: "Už jsem si zvykla vidět pohár ve své pracovně a rozhodně ho nechci předávat profesoru Snapeovi, takže ten čas využijte na tréninky, ano?"
Snape nebyl o nic menší přívrženec své koleje; zamluvil hřiště pro zmijozelské na tak často, že nebelvírští měli co dělat, aby se tam také dostali. Dělal také, že nevidí pokusy zmijozelských proklít nebelvírské hráče. Když se Alice Spinnetová objevila na ošetřovně s obočím tak hustým, že jí překrývalo oči a dorůstalo až k ústům, trval na tom, že se Alice pokoušela o kouzlo na prodloužení vlasů a odmítal přijmout svědectví čtrnácti očitých svědků, kteří viděli, jak zmijozelský brankář Miles Bletchley trefil Alici zaklínadlem zezadu v knihovně.
Harry byl ohledně nebelvírských šancí optimistický; ještě koneckonců s Malfoyovým týmem nikdy neprohráli. Ron sice ještě neodpovídal Woodovu standardu, ale rychle se zlepšoval. Jeho největší slabostí byla ztráta sebedůvěry po každé chybě; jestliže nechytil jeden gól, znervóznilo ho to a měl pak sklony pouštět jich víc. Na druhou stranu Harry viděl Rona chytit několik opravdu těžkých gólů, když byl ve formě; během jednoho tréninku se pověsil za jednu ruku na koště a odkopl camrál od branky takovou silou, že přeletěl celé hřiště a proletěl protější brankou; ostatní z týmu gól porovnávali s tím, co nedávno provedl Barry Ryan, brankář týmu Irish International, polskému špičkovému střelci Ladislawu Zamojskému. I Fred pravil, že by s Georgem na Rona dokonce mohli být pyšní a že vážně uvažují o tom, že by se přiznali, že jsou jeho příbuzní, což, jak ho ujistili, již čtyři roky tvrdě popírají.
Jediné, co Harrymu opravdu dělalo starosti bylo, že Ron se nechal snadno vytočit zmijozelskými ještě než se dostali na hřiště. Harry už si na jejich hloupé poznámky zvykal čtyři roky, takže když někdo špital "Hej, Potty, slyšel jsem, jak Warrington přísahal, že tě v sobotu sejme s koštěte," nijak ho to nevzrušovalo. "Warrington má tak špatnou mušku, že bych se spíš bál, kdyby mířil na toho, kdo bude vedle mě," odpověděl a Ron s Hermionou se rozesmáli, zatímco úšklebek na tváři Pansy Parkinsonové zmizel.
Ale Ron si na neutuchající kampaň sestávající z popichování, úšklebků a posměchu nemohl zvyknout. Když kolem něj v chodbě procházeli zmijozelští, z nichž někteří chodili už do sedmého ročníku a byli mnohem větší než on a posmívali se: "Máš už zamluvené místo na ošetřovně, Weasleyi?" nesmál se, ale zezelenal. Když Draco Malfoy napodoboval, jak Ron pouští camrál (což dělal pokaždé, když ho potkal), Ronovy uši zrudly a jeho ruce se tak roztřásly, že málem opravdu upustil všechno, co zrovna držel.
Říjen vyčerpal svou zásobu vyjících vichřic i sám sebe a předal žezlo listopadu, ledovému jako zmrzlé železo, s jeho námrazami a rezavým průvanem, který kousal do tváří. Obloha a strop velké síně měly jednolitou perlově šedou barvu, hory kolem Bradavic si nasadily sněhové čepičky a teplota ve škole tak klesla, že někteří studenti nosili tlusté rukavice z dračí kůže i o hodinách.
Ráno před zápasem bylo jasné a studené. Když se Harry probudil, spatřil Rona, jak sedí na posteli, rukama si objímá kolena a kouká před sebe.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho.
Ron přikývl, ale nepromluvil. Harry si vzpomněl, jak na sebe jednou Ron omylem zakouzlil kletbu, která ho donutila zvracet slimáky; tehdy byl přesně tak bledý a zpocený a stejně tak neochotný otevřít ústa.
"Potřebuješ se jen trochu nasnídat," povzbudil ho Harry, "pojď."
Velká síň se rychle zaplňovala a mluvilo se tu hlasitěji a nálada byla nevázanější než obvykle. Když míjeli zmijozelský stůl, hluk zesílil. Harry se otočil a všiml si, že kromě stříbrozelených šál a klobouků mají ještě odznak ve tvaru koruny. Z nějakého důvodu hodně z nich na Rona zamávalo a propukli v smích. Harry se snažil přečíst, co je na odznacích napsáno, ale byl tak zaměstnán pokusem dostat Rona co nejrychleji pryč, že se mu to nepodařilo.
U jejich stolu je přivítal ohlušující řev - všichni měli na sobě červenou a zlatou, ale Ronovu náladu to nijak nepozvedlo - naopak, vysálo to z něj poslední zbytky odvahy; svalil se na nejbližší lavici a vypadal, jako kdyby to mělo být jeho poslední jídlo.
"Musel jsem být blázen, že jsem se do toho pustil," zakrákal, "Blázen."
"Nebuď hloupej," řekl Harry pevně a podal mu jídlo, "to bude dobrý. To je normální, že jsi nervózní."
"Jsem k ničemu," skučel Ron, "jsem odpad. Nemůžu hrát. Co jsem si sakra myslel?"
"Vzchop se," houkl na něj Harry. "Vzpomeň si na ten odkopnutý camrál - i Fred a George říkali, že to bylo vynikající."
Ron se na Harryho podíval, ve tváři zmučený výraz.
"To byla náhoda," zašeptal zoufale, "já jsem to nechtěl udělat. Když jste se nedívali, spadl jsem s koštěte a jak jsem se snažil dostat zpátky, odkopl jsem ten camrál."
"No," řekl Harry a rychle se z toho překvapení vzpamatovával, "ještě pár náhod a máme to v kapse, ne?"
Hermiona a Ginny seděly proti nim a měly na sobě červenozlaté šály, rukavice a rozety.
"Jak se cítíš?" zeptala se Ginny Rona, který si zrovna prohlížel zbytek mléka v misce od kukuřičných lupínků, jako by přemýšlel, jestli by nešlo se v něm utopit.
"Je jen trochu nervózní," řekl Harry.
"To je dobré znamení, člověk neodvede u zkoušky tak dobrý výkon když není trošku nervózní," řekla Hermiona.
"Ahoj," pozdravil je snivý hlas. Harry se otočil a spatřil Lunu Lovegoodovou z Havraspáru. Spousta lidí na ni zírala a mnozí si nezakrytě ukazovali prstem a smáli se; někde se jí podařilo sehnat klobouk tvaru a velikosti skutečné lví hlavy a posadila si ho na hlavu.
"Fandím Nebelvíru," řekla a ukázala na klobouk. "Sledujte, co to umí…"
Poklepala na klobouk hůlkou. Lví tlama se otevřela a vydala tak realistický řev, že všichni v doslechu sebou trhli.
"Že je to bezva?" řekla vesele Luna. "Chtěla jsem to ještě udělat tak, aby to přežvykovalo zmijozelského hada, ale už jsem neměla čas. Každopádně… Hodně štěstí, Ronalde!"
A odplula. Ještě se ani nevzpamatovali z toho šoku a už sem běžela Angelina s Katie a Alicí, jejíž obočí se díky madam Pomfreyové už vrátilo do normálu.
"Až budete připravení," řekla, "půjdeme přímo na hřiště, ověříme si podmínky a převlékneme se."
"Hned tam budeme," ujistil ji Harry, "Ron se jen potřebuje nasnídat."
Po deseti minutách už bylo jasné, že Ron do sebe nic dalšího nedostane a bude nejlepší dostat ho do šaten. Když vstali, Hermiona si Harryho odtáhla kousek stranou.
"Dej pozor, ať Ron nevidí, co mají zmijozelští na těch odznacích," šeptala naléhavě.
Harry se na ni tázavě podíval, ale varovně zavrtěla hlavou; Ron k nim totiž právě přišel. Vypadal pořád zoufale a ztraceně.
"Hodně štěstí, Rone," popřála mu Hermiona a dala mu pusu na tvář, "a ty, Harry -"
Ron se trochu vzpamatoval, když mířili z velké síně. Dotkl se místa, kam ho Hermiona políbila a vypadal trochu zmateně, jako by si nebyl jist, co se vlastně stalo. Dění okolo ho evidentně moc nezajímalo, ale Harry hodil zvědavým pohledem po zmijozelských odznacích a tentokrát se mu podařilo vyrytá slova zachytit:
Weasley je náš král
S nepříjemným pocitem, že to nemůže znamenat nic dobrého rychle doprovodil Rona do vstupní síně, po schodech dolů a pak ven do mrazivého vzduchu.
Uháněli ke hřišti a pod nohama jim křupala namrzlá tráva. Vítr nefoukal a nebe bylo jednolitě šedobílé, což znamenalo, že viditelnost bude dobrá bez toho, že by jim do očí svítilo slunce. Harry tato povzbuzující fakta sdělil Ronovi, ale nebyl si jist, jestli ho Ron vůbec poslouchá.
Angelina už se převlékla a radila se s ostatními. Harry a Ron si natáhli dresy (Ron se chvíli pokoušel natáhnout si ho obráceně, než se Alice smilovala a pomohla mu) a pak se posadil a poslouchal pokyny před zápasem, zatímco hluk venku sílil, jak se od hradu valil zástup diváků.
"Takže, právě jsem se dozvěděla finální obsazení zmijozelského týmu," řekla Angelina a prohlížela pergamen, který držela v ruce, "odrážeči Derrick a Bole odešli, ale vypadá to, že je Montague opět nahradil nějakými gorilami než někým, kdo umí opravdu létat. Jsou tady nějací Crabbe a Goyle, moc o nich nevím -"
"My ano," řekli Harry a Ron najednou.
"Nevypadají, že by byli tak inteligentní, aby vůbec rozeznali jeden konec koštěte od druhého," řekla Angelina a strčila pergamen do kapsy, "no, ale u Derricka a Bola jsem taky nikdy nemohla pochopit, jak vůbec našli cestu na hřiště bez šipek."
"Crabbe a Goyle jsou naprosto totéž," ujistil ji Harry.
Zvenku se ozývaly zvuky stovek nohou, dupajících po tribunách. Někteří diváci cosi prozpěvovali, ale slovům nebylo rozumět. Harry začínal cítit trochu trému, ale nebylo to nic v porovnání s Ronem, který si svíral rukama břicho, koukal před sebe, zuby měl zaťaté a v obličeji byl šedobílý.
"Je čas," řekla Angelina a podívala se na hodinky, "tak pojďte… Hodně štěstí."
Členové týmu se zvedli, hodili si košťata na ramena a vypochodovali ze šatny do oslepujícího slunečního světla. Přivítal je řev z tribun, ve kterém bylo stále slyšet to prozpěvování.
Zmijozelský tým už na ně čekal. Všichni měli stříbrný odznak ve tvaru koruny. Nový kapitán, Montague, vypadal podobně jako Dudley Dursley, s masivníma chlupatýma rukama. Za ním stáli Crabbe a Goyle, kteří byli skoro tak velcí, pomrkávali do světlé oblohy a mávali odrážečskými pálkami. Malfoy stál stranou a jeho blonďatá hlava na slunci svítila. Zachytil Harryho pohled, zašklebil se a poklepal na odznak na hrudi.
"Kapitáni, potřeste si rukama," nařídila rozhodčí, madam Hoochová a Angelina s Montaguem si podali ruce. Harry viděl, že Montague se snaží rozdrtit Angelině prsty, ale ta ani nemrkla. "Nasedat…"
Madam Hoochová si strčila do pusy píšťalku a foukla.
Míče byly vypuštěny a čtrnáct hráčů vyrazilo vzhůru. Koutkem oka Harry viděl Rona, jak letí k brankám. Harry to vzal nahoru, vyhnul se potlouku a prohlížel si hřiště, pátraje po zlatém záblesku; Draco Malfoy na druhé straně hřiště dělal totéž.
"A teď Johnsonová - Johnsonová má camrál, ta holka je skvělá hráčka, už jí to říkám léta a pořád se mnou nechce chodit -"
"JORDANE!" zaječela profesorka McGonagallová.
"- jen taková malá poznámka, profesorko, aby to bylo zajímavější - vyhnula se Warringtonovi, kolem Montagua, teď - au, zasáhl ji zezadu potlouk od Crabbeho… Montague chytil camrál, Montague míří zpět nahoru a - hezký potlouk od George Weasleyho, takže potlouk trefil Montagua do hlavy, pustil camrál, teď ho má Katie Bellová, Katie Bellová z Nebelvíru nahrává zpět Alici Spinnetové a Spinetová letí pryč -"
Komentář Lee Jordana zvučel stadionem a Harry se ho snažil ze všech sil zaslechnout skrze hvízdání větru a rámus davu, který hulákal a bučel a zpíval.
"- vyhnula se Warringtonovi, potlouku - to bylo o fous, Alice - a dav ji miluje, jen poslouchejte, co to tam zpívají?"
A když Lee zmlkl, popěvek se vznesl ze zelenostříbrného houfu zmijozelských nad stadión a byl teď hlasitý a jasnější:
"Weasley nic nechytí, neubrání ani jednu bránu, proto zmijozelští říkají: Weasley je náš král."
"Weasley se narodil v odpadkáči, nechá camrál letět dál, Weasley ten nám vždycky přál, Weasley je náš král."
(v originále se to pochopitelně rýmuje, omlouvám se za suché přeložení, není čas)
"- a Alice nahrává zpět Angelině!" zařval Lee a Harry zatočil, nepříčetný vzteky z toho, co právě slyšel, věděl, že se Lee pokouší překřičet posměšný popěvek. "Tak do toho, Angelino - vypadá to, že se řítí na brankáře - STŘÍLÍ - ONA - aaaach…"
Bletchley, zmijozelský brankář, ránu chytil; hodil camrál Warringtonovi, který se s ním řítil zpět, kličkuje mezi Alicí a Katií; jak se blížil k Ronovi, zpěv zmijozelských sílil.
"Weasley je náš král, Weasley je náš král, nechá camrál letět dál, Weasley je náš král."
Harry si nemohl pomoci; nechal zlatonku zlatonkou a otočil se, aby viděl na Rona, osamocenou figurku na vzdáleném konci hřiště, vznášející se mezi třemi brankami, zatímco obrovský Warrington se řítí přímo na něj.
"- a camrál má Warrington, Warrington se chystá střílet, už je mimo dosah potlouku, má před sebou jen brankáře -"
Zmijozelští zpívali z plných plic:
"Weasley nic nechytí, neubrání ani jednu bránu…"
"- první test nového nebelvírského brankáře Weasleyho, bratra odrážečů Freda a George, slibný nový talent - do toho, Rone!"
Ale veselé výkřiky přišly z tribuny zmijozelských: Ron to vzal střemhlav dolů, ruce roztažené a camrál mu prolétl mezi nimi přímo do centrální branky.
"Zmijozel dal gól!" ozval se Lee do jásání a bučení davu, "takže je to deset nula pro Zmijozel - smůla, Rone."
Zmijozelští už hlasitěji ječet nemohli:
"WEASLEY SE NARODIL V ODPADKÁČI"
"NECHÁ CAMRÁL LETĚT DÁL…"
"- a camrál má opět Nebelvír a teď je to Katie Bellová -" křičel statečně Lee, jenže zpěv už byl tak ohlušující, že ho skoro nebylo slyšet.
"WEASLEY TEN NÁM VŽDYCKY PŘÁL, WEASLEY JE NÁŠ KRÁL…"
"Harry, CO TO DĚLÁŠ?" zaječela Angelina, když proletěla kolem za Katií, "POHNI SE!"
Harry si uvědomil, že už víc než minutu visí nehybně ve vzduchu a pozoruje zápas a vůbec nemyslí na zlatonku; rychle to vzal dolů a začal opět kroužit a pátrat a snažil se ignorovat sborový řev:
"WEASLEY JE NÁŠ KRÁL, WEASLEY JE NÁŠ KRÁL…"
Po zlatonce nebylo nikde ani stopy; Malfoy také pořád kroužil kolem. Potkali se uprostřed stadiónu a Harry slyšel, jak Malfoy zplna hrdla vykřikuje:
"WEASLEY SE NARODIL V ODPADKÁČI…"
"- a zase Warrington," hulákal Lee, "nahrává Puceymu, Pucey to bere kolem Spinnetové, do toho, Angelino, máš na něj - vlastně ne - ale hezký potlouk od Freda Weasleyho, chci říct, George Weasleyho, ale co, to je jedno, prostě od jednoho z nich, každopádně, Warrington upustil camrál a Katie Bellová - eh - ho také upustila - takže teď Montague, zmijozelský kapitán Montague má camrál a už letí nahoru, do toho, Nebelvíre, chyťte ho!"
Harry proletěl zezadu kolem zmijozelských branek a byl odhodlán nepodívat se na druhou stranu. Když letěl kolem zmijozelského brankáře Bletchleyho, slyšel ho, jak také zpívá s davem:
"WEASLEY, POTLOUKY TĚ LÍZLY…"
"- a Pucey se vyhnul Angelině a jde střílet, Rone, chyť to!"
Harry se nemusel dívat, co se děje: nebelvírští fanoušci zklamaně hučeli, zatímco zmijozelští jásali. Přímo pod sebou viděl Harry tupý obličej Pansy Parkinsonové, která stála úplně vpředu, zády ke hřišti, a dirigovala zmijozelské.
Ale dvacet nula ještě nic nebylo, pořád ještě měli nebelvírští čas se chytit nebo chytit zlatonku. Pár gólů a povedou jako vždycky, ujišťoval se Harry a kličkoval mezi ostatními za něčím lesklým, co se pak ukázalo být Montaguovými hodinkami.
Ale Ron nechal padnout další dva góly. Harry zoufale pátral po zlatonce. Kdyby ji tak mohl chytit a zápas ukončit.
"- a Katie Bellová z Nebelvíru se vyhýbá Puceymu, Montaguovi, hezký manévr, Katie, a nahrává Johnsonové, Angelina Johnsonová má camrál, přeletěla Warringtona, chystá se střílet, do toho, Angelino - NEBELVÍR DÁVÁ GÓL! Je to čtyřicet deset, čtyřicet deset pro Zmijozel a camrál má Pucey…"
Harry zaslechl řev Lunina lva a to ho potěšilo; jen třicet bodů rozdíl, to nic není, to snadno vyrovnají. Harry se vyhnul potlouku, který na něj poslal Crabbe a vrátil se k zlatonce, hlídaje jedním okem Malfoye pro případ, že by jevil známky, že zlatonku zahlédl, ale i Malfoy byl zatím neúspěšný…
"- Pucey nahrává Warringtonovi, Warrington Montaguovi, Montague zpět Puceyovi - teď se do toho vložila Johnsonová, přebírá camrál, Johnsonová Bellové, to vypadá dobře - chci říct špatně - Bellsovou zasáhl potlouk od Goyla ze Zmijozelu a teď má camrál Pucey -"
"WEASLEY SE NARODIL V ODPADKÁČI"
" NECHÁ CAMRÁL LETĚT DÁL"
"WEASLEY TEN NÁM VŽDYCKY PŘÁL"
A pak ji Harry konečně spatřil: malá zlatonka se vznášela stopu nad zemí na zmijozelské polovině hřiště. Letěl střemhlav dolů…
Během vteřinky byl Malfoy vlevo od něj, zelenostříbrná šmouha na koštěti…
Zlatonka obletěla nohu brány a vyrazila na druhou stranu; změna směru nahrála Malfoyovi, který teď byl blíž; Harry otočil Kulového bleška a teď letěli s Malfoyem těsně vedle sebe… Stopu nad zemí zvedl Harry pravou ruku a natáhl se po zlatonce… Malfoyova ruka se také zvedla a natahovala se po ní… Během dvou zoufalých, větrem odvátých sekund bylo po všem - Harryho prsty se sevřely kolem malého zlatého míčku - Malfoyovy nehty jen bezmocně škrábly do hřbetu jeho ruky - Harry otočil koště vzhůru a nebelvírští fanoušci jásali nadšením…
Byli zachráněni, už nezáleželo na tom, že Ron pustil ty góly, na to už si nikdo ani nevzpomene, když Nebelvír vyhrál -
BUM.
Potlouk praštil Harryho přímo do zad a smetl ho s koštěte. Naštěstí byl jen pět nebo šest stop nad zemí, protože musel pro zlatonku tak nízko, ale i tak mu to vyrazilo dech, když přistál na zmrzlé zemi. Slyšel, jak madam Hoochová hvízdla, jak se davy na tribuně rozeřvaly nadšením a zlostí, žuchnuti a Angelinin hlas.
"Není ti nic?"
"Jistěže ne," řekl Harry ponuře a chytil se jí za ruku, aby mu pomohla vstát. Madam Hoochová poletovala kolem jednoho ze zmijozelských hráčů, ale Harry neviděl, kdo to je.
"To byl ten magor Crabbe," informovala ho rozzlobeně Angelina, "poslal na tebe potlouk v momentě, kdy viděl, že máš zlatonku - ale vyhráli jsme, Harry, vyhráli!"
Harry za sebou slyšel popotáhnutí a otočil se, zlatonku stále pevně v ruce; těsně za ním přistál Draco Malfoy. Byl zlostí bílý, ale i tak se snažil o posměšný škleb.
"Zachránils Weasleymu krk, co?" řekl. "Horšího brankáře jsem ještě neviděl… Ale co, narodil se přece v odpaďáku… Líbila se ti moje písnička, Pottere?"
Harry neodpověděl. Otočil se, protože to už u něj přistávali ostatní členové týmu a vřískali a vyhazovali ho do vzduchu; všichni kromě Rona, který sesedl s koštěte u brány a teď se pomalu plouhal do šaten.
"Chtěli jsme napsat ještě další sloku!" křikl Malfoy, když Katie a Alice objaly Harryho. "Ale nemohli jsme najít rýmy na tlustá a ošklivá - chtěli jsme mu zazpívat i o jeho mámě -"
"Kyselý hrozny," poznamenala Angelina a znechuceně se na Malfoye podívala.
"- a nemohli jsme do toho nijak začlenit neužitečný smolař - jako jeho táta, víš -"
Fred a George si konečně všimli, o čem Malfoy mluví. Potřásali Harrymu rukou a přitom ztuhli a zadívali se na Malfoye.