close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

17. Výnos o vzdělání číslo dvacetčtyři (část 2)

21. listopadu 2010 v 11:36 |  Harry Potter a Fénixův řád
"…si vybrala raději odejít …ta nespravedlnost …podmínka …jak se opovažuje…"
"Ty a Umbridgová máte něco společného," řekl Harry Hermioně, když se potkali na hodině obrany proti černé magii. "Očividně si také myslí, že Trelawneyová je stará podvodnice… Zdá se, že dostala zkušební lhůtu a hrozí jí propuštění."
Umbridgová vstoupila do místnosti, na hlavě černou sametovou mašli a ve tváři samolibý výraz.
"Dobré odpoledne, třído."
"Dobré odpoledne, profesorko Umbridgová," ozvalo se sborově mdlými hlasy.
"Hůlky pryč, prosím."
Ale nic se tentokrát nestalo; nikdo už se ani neobtěžoval hůlky z tašek vyndávat.
"Prosím otočte si na stranu třicetčtyři a přečtěte si třetí kapitolu, "Případy neofenzivních odpovědí na magické útoky". A není třeba -"
"- u toho mluvit," dodali Harry, Ron a Hermiona tiše.
"Nebudou famfrpálové tréninky," oznámila jim Angelina dutě, když se po večeři sešli ve společenské místnosti.
"Ale já jsem se choval slušně!" zhrozil se Harry, "nic jsem jí neřekl, Angelino, přísahám -"
"Já vím, já vím," řekla Angelina zoufale, "jen řekla, že si to musí rozmyslet."
"Rozmyslet co?" zuřil Ron, "zmijozelským to povolila, tak proč ne nám?"
Ale Harry si představil, jaké potěšení Umbridgové působilo takhle jim vyhrožovat, že jim famfrpálový tým nepovolí a pochopil, že takovou zbraň nebude chtít hned tak schovat.
"No," řekla Hermiona, "berte to z té lepší stránky - aspoň teď budeš mít čas napsat esej pro Snapea!"
"To je opravdu ta lepší stránka!" odsekl Harry, "žádný famfrpál a lektvary navíc?"
Harry padl do křesla, vytáhl z tašky pergamen a pustil se do práce. Nebylo snadné se soustředit; i když věděl, že Sirius přijde o hodně později, nemohl si pomoci a pravidelně pokukoval po ohni. V místnosti byl také pěkný rámus - Fred s Georgem zřejmě konečně dodělali první typ Zvracecích svačinek a teď na střídačku předváděli jejich účinky k nemalé radosti přihlížejících.
Nejdřív si Fred kousl oranžové poloviny žývkačky a okázale zvracel do připraveného kbelíku. Pak do sebe nacpal růžovou půlku a zvracení ustalo. Lee Jordan, který produkci asistoval, líně nechal zvratky mizet stejným kouzlem, jakým Snape likvidoval Harryho lektvary.
Dávivé zvuky, fandění davu a nadšené objednávky, které Fred s Georgem ihned přijímali, Harryho velmi rozptylovaly a nemohl se na správnou přípravu Posilujícího lektvaru soustředit. Hermiona mu moc nepomáhala; prokládala jásání a zvuk zvratků zvonících o dno kbelíku znechuceným čenicháním, které ho rozptylovalo ještě víc.
"Tak běž a zastav je!" řekl podrážděně, když už počtvrté přeškrtl špatný údaj o množství mletých gryfích drápů.
"Nemůžu, technicky vzato nedělají nic špatného," vrčela Hermiona skrze zaťaté zuby. "Mají právo jíst, co chtějí a není ani pravidlo, že by si to samé nemohli kupovat další pitomci, aspoň dokud se nepřijde na to, že by byly nějak nebezpečné a na to to nevypadá."
Dívala se s Harrym a Ronem, jak George hodil do kbelíku krásnou šavli, spolkl zbytek žvýkačky a narovnal se, ruce roztažené, přijímaje ovace davu.
"Nechápu, jak můžou mít Fred a George jenom tři NKÚ," řekl Harry a díval se, jak Fred, George a Lee vybírají peníze. "Protože se opravdu vyznají."
"Ano, ale vyznají se jen ve věcech, které k ničemu nejsou," nesouhlasila Hermiona.
"K ničemu?" řekl napjatě Ron, "Hermiono, už si vydělali dvacetšest galeonů."
Ještě to notnou chvíli trvalo, než se zástup rozešel a pak si Fred, Lee a George přisedli k nim a ještě o něco déle přepočítávali zisk, takže už bylo dost dlouho po půlnoci, když se místnost konečně vyprázdnila. Konečně Fred zavřel dveře na schodiště ke chlapeckým ložnicím, cinkaje váčkem galeonů tak, aby to Hermiona slyšela. Harry, který se svou eseji moc nepokročil se rozhodl to vzdát. Sotva odložil knihy, Ron, který podřimoval v křesle, se s přidušeným zachrochtáním probral a podíval se do krbu.
"Sirius!" řekl.
Harry se otočil. Siriusova neučesaná hlava opět seděla v ohni.
"Ahoj," pozdravil a šklebil se.
"Ahoj," odpověděli sborově Harry, Ron a Hermiona a klekli si na rohožku ke krbu. Křivonožka hlasitě předl a pokoušel se, i přes sálající horko, přitisknout svoji tvář na Siriusovu.
"Jak to jde?" zeptal se Sirius.
"Moc dobře ne," řekl Harry a Hermiona odtáhla Křivonožku, aby si neopálil vousy. "Ministerstvo protlačilo další výnos, podle kterého nemůžeme mít famfrpálové týmy -"
"Ani tajné lekce obrany proti černé magii?" zeptal se Sirius.
Chvíli bylo ticho.
"Jak to víš?" chtěl vědět Harry.
"Měli byste si líp vybírat místa na setkávání," zubil se Sirius, "Prasečí hlava, proboha."
"No, rozhodně to bylo lepší než U tří košťat," bránila se Hermiona. "Tam je vždycky nacpáno -"
"Což by znamenalo, že by vás hned tak někdo nezaslechl," poznamenal Sirius, "máš se ještě hodně co učit, Hermiono."
"Kdo nás slyšel?" ptal se Harry.
"Mundungus, samozřejmě," řekl Sirius a když všichni vypadali zmateně, zasmál se. "To byla ta čarodějnice pod závojem."
"To byl Mundungus?" nevěřil Harry svým uším. "Co dělal U prasečí hlavy?"
"Co myslíš?" řekl netrpělivě Sirius. "Hlídal tě, pochopitelně."
"Vy mě pořád sledujete?" prskal Harry.
"Jistě. A je to jedině dobře, že, jestliže to první, co provedeš o volném víkendu, je založení ilegální odbojové organizace."
Ale nevypadal ani rozzlobeně, ani ustaraně. Naopak, díval se na Harryho s dobře viditelnou pýchou.
"Proč se Dung schovával?" ptal se Ron. "Byli bychom ho rádi viděli."
"Před dvaceti lety ho z Prasečí hlavy vyhodili," řekl Sirius, "a hospodský má dlouhou paměť. Když zavřeli Sturgise, přišli jsme o Moodyho rezervní neviditelný plášť, takže se Dung už za čarodějnici převlékal mockrát… Mimochodem… Rone, slíbil jsem tvojí mámě, že ti předám vzkaz."
"Ano?" řekl Ron podezřívavě.
"Vzkaz ohledně tvého členství v ilegální tajné skupině obrany proti černé magii. Vzkazuje ti, že budeš zcela jistě vyloučen a tvoje budoucnost bude v troskách. Vzkazuje ti, že budeš mít na naučení se obrany spoustu času později a že jsi moc mladý, aby ses něčeho obával. Také -" (Sirius se podíval i na ostatní) "- doporučuje Harrymu a Hermioně se skupinou nepokračovat, přestože uznává, že nemá žádné právo jim to zakázat, takže je jednoduše prosí, aby si uvědomili, že jí leží na srdci jejich dobro. Všechno by vám to napsala, ale kdyby sovu někdo chytil, byli byste v průšvihu a sama vám to říct nemůže, protože má dnes v noci službu."
"Jakou službu?" zeptal se Ron rychle.
"Neptej se, prostě něco pro Řád," řekl Sirius. "Takže jsem jako posel musel posloužit já a laskavě jí vyřiďte, že jsem to udělal, protože si nemyslím, že by mi to jinak uvěřila."
Zase bylo chvíli ticho. Mňoukající Křivonožka se pokusil dát Siriusovi pac a Ron dloubal do dírky v rohoži.
"Takže tím mi chceš říct, že ve skupině končím?" zahuhlal nakonec.
"Já? To jistě ne!" řekl překvapeně Sirius, "já si myslím, že je to skvělý nápad!"
"Opravdu?" zeptal se Harry a srdce mu poskočilo.
"Ale samozřejmě!" řekl Sirius, "ty si myslíš, že tvůj otec a já bychom sklonili hlavu a nechali si rozkazovat od takové staré brécy, jako je Umbridgová?"
"Ale - minulý rok jsi mi pořád připomínal, abych byl opatrný a neriskoval -"
"Minulý rok to podle všeho vypadalo, že v Bradavicích je někdo, kdo se tě pokouší zabít!" připomněl mu netrpělivě Sirius. "Letos víme, že je tu někdo mimo Bradavice, kdo se pokouší zabít nás všechny, takže si myslím, že učit se správné obraně je velmi dobrý nápad!"
"A co když nás vyloučí?" zeptala se Hermiona s tázavým výrazem.
"Hermiono, to bylo přece celé tvůj nápad!" řekl Harry.
"Já vím, že byl. Jen mě tak napadlo, na co Sirius myslel," pokrčila rameny.
"Lepší být vyloučená a umět se bránit než sedět ve škole a nemít ani páru," řekl Sirius.
"Slyšíš? Slyšíš?" jásali Ron a Harry.
"Takže," začal Sirius, "jak to organizujete? Kde se scházíte?"
"Tak to je trochu problém," řekl Harry, "nevím, kam teď budeme moc jít."
"Co takhle Chroptící chýše?" navrhl Sirius.
"Hej, to je nápad!" vykřikl Ron, ale Hermiona skepticky zamlaskala a všichni se na ni podívali.
"Jistě, Siriusi, ale vy jste se tam scházeli jen čtyři a navíc jste se všichni uměli proměnit ve zvířata a také jste se, předpokládám, vešli pod jeden neviditelný plášť, když to bylo potřeba. Ale nás je dvacetosm a ani jeden z nás není zvěromág, takže bychom nepotřebovali neviditelný plášť, ale spíš neviditelný závěs -"
"To je fakt," řekl Sirius zklamaně, "no, ale vy jistě na něco přijdete. Ve čtvrtém patře za tím velkým zrcadlem bývala taková prostorná tajná chodba, možná byste tam měli dost místa na zkoušení zaklínadel."
"Fred a George říkali, že je zablokovaná," zavrtěl Harry hlavou, "zavalená či co."
"Ach…" zamračil se Sirius. "Budu o tom muset popřemýšlet a…"
Zarazil se. Jeho výraz byl náhle napjatý a polekaný. Otočil se stranou a zadíval se na cihlovou zeď krbu.
"Siriusi?" zeptal se nervózně Harry.
Ale už byl pryč. Harry chvíli zíral do plamenů a pak se podíval na Rona a Hermionu.
"Proč -?"
Hermiona zděšeně zalapala po dechu a vyskočila, zrak stále upřený do ohně.
Mezi plameny se objevila ruka, natahující se dopředu, jako by se snažila něco chytit; tlustá ruka s krátkými prsty ověšenými ošklivými prsteny.
Trojice vzala nohy na ramena. U dveří se Harry otočil - Umbridgová stále pátrala v plamenech, jako by přesně věděla, kde ještě před chvílí byly Sinusový vlasy a chtěla ho za ně chytit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama