close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

16)Tuze mrazivé Vánoce (část 2)

21. listopadu 2010 v 13:17 |  Harry Potter a Princ dvojí krve
Harry zamířil přes dvorek k Weasleyovic zahrádce zarostlé plevelem a pokryté sněhem a Brousek téměř neznatelně pokulhával vedle něj. Harry věděl, že je to bývalý vedoucí oddělení bystrozorů; vypadal jako tvrdý a bitvami ošlehaný chlapík, pravý opak obtloustlého Popletala s jeho buřinkou.
"Moc pěkná zahrádka," poznamenal Brousek, zastavil se u plotu a zadíval se na zasněžený trávník a neidentifikovatelné rostliny. "Moc pěkná."
Harry na to nic neřekl. Všiml si, že ho Brousek sleduje pohledem.
"Už dlouhou dobu se s tebou chci seznámit," ozval se po chvíli. "Věděls to?"
"Ne," odpověděl popravdě Harry.
"Je to tak, už velice dlouhou dobu. Brumbál tě ale hrozně žárlivě střeží," pokračoval Brousek. "To je samozřejmě přirozené, naprosto přirozené po tom všem, co jsi zakusil… zejména po tom, co se přihodilo na ministerstvu…"
Čekal, že na to Harry něco řekne, když se však nedočkal, mluvil dál. "Ode dne, kdy jsem nastoupil do funkce, neustále doufám, že se naskytne příležitost, abych si s tebou mohl promluvit, jenže Brumbál mi to - jak říkám, z naprosto pochopitelných důvodů - zatím neumožnil."
Harry stále nic neříkal, vyčkával.
"Těch pověstí, které o tobě kolují!" zahučel Brousek. "No ano, samozřejmě, oba víme, jak bývají takové historky zkreslené… všechny ty šeptandy o nějaké věštbě… o tom, že jsi vyvolený…"
Konečně se dostáváme k věci, pomyslel si Harry, tohle je důvod, proč Brousek přišel.
"Předpokládám, že s tebou o tom všem Brumbál mluvil?"
Harry zvažoval odpověď a váhal, jestli má nebo nemá zalhat. Zamyšleně hleděl na otisky drobných trpasličích nohou na záhonech a na udupaný sníh v místě, kde Fred polapil trpaslíka, který teď v sukénce zdobil špici vánočního stromku. Nakonec se rozhodl říct pravdu… nebo alespoň částečnou pravdu.
"Jo, mluvili jsme o tom."
"Tak mluvili, ano…" přikývl Brousek. Harry koutkem oka viděl, jak ho Brousek pozoruje přimhouřenýma očima, a předstíral proto, že ho nesmírně zaujal trpaslík, který právě vystrčil hlavu zpod zmrzlého rododendronu. "A co ti Brumbál řekl, Harry?"
"Je mi líto, ale to zůstane mezi námi," prohlásil Harry.
Řekl to tím nejzdvořilejším tónem, k němuž se přinutil, a také Brouskův hlas zněl otevřeně a přátelsky, když odpověděl: "Ano, ano, samozřejmě, pokud jde o nějaké důvěrné informace, nechtěl bych, abys mi je prozrazoval… to jistě ne… a navíc, záleží vůbec na tom, jestli jsi nebo nejsi tím vyvoleným?"
Nad tím se Harry musel několik vteřin zamyslet, než zareagoval.
"Teď tedy opravdu nevím, jak to myslíte, pane ministře."
"No, pro tebe je to samozřejmě nesmírně důležitá věc," zasmál se nahlas Brousek. "Pro kouzelnické společenství jako takové je to všechno ale… jen otázka, jak se na to kdo dívá, nemyslíš? Záleží na tom, čemu lidé věří."
Harry neodpověděl. Měl dojem, že už alespoň matně tuší, kam celý rozhovor směřuje, rozhodně to však nehodlal Brouskovi usnadnit. Trpaslík teď pod rododendronem hrabal v zemi a hledal u jeho kořenů červy a Harry se do něj zarputile vpíjel očima.
"Abys věděl, lidé se domnívají, že skutečně jsi tím vyvoleným," vykládal Brousek. "Považují tě za obrovského hrdinu… a ty také přirozeně hrdina jsi, Harry, ať už jsi vyvolený nebo ne! Kolikrát už jsi čelil Tomu, jehož jméno nesmíme vyslovit? Tím chci ale říct," nečekal na odpověď a mluvil dál, "že pro mnohé lidi jsi symbolem naděje, Harry. Pomyšlení, že na tomto světě existuje někdo, kdo by mohl Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, zničit, kdo je k tomu možná dokonce předurčen - víš, takové pomyšlení je pro lidi samozřejmě povzbuzením. A nemohu si pomoci, ale mám pocit, že pokud si tohle uvědomíš, budeš pravděpodobně považovat prakticky za svoji povinnost podpořit ministerstvo a všem tu naději dát."
Trpaslíkovi se právě podařilo najít a chytit červa. Vší silou tahal a snažil se vytrhnout ho ze zmrzlé země. Harry mlčel tak dlouho, až z něj Brousek nakonec sjel pohledem na trpaslíka a poznamenal: "Legrační drobečkové, že ano? Co mi ale povíš, Harry?"
"Dost dobře nechápu, co po mně chcete," prohlásil opatrně Harry. "Podpořit ministerstvo… co to má přesně znamenat?"
"Ach ano - tedy, ujišťuji tě, že by tě to absolutně nijak nezatěžovalo," přesvědčoval ho Brousek. "Kdyby ses například čas od času nechal vidět na ministerstvu, jak přicházíš a odcházíš, zapůsobilo by to velmi dobrým dojmem. A když už bys tam byl, měl bys samozřejmě dostatek příležitostí promluvit si s Gawainem Robardsem, mým nástupcem ve funkci vedoucího oddělení bystrozorů. Dolores Umbridgeová mi říkala, že by ses sám rád stal bystrozorem. To by se dalo velice snadno zařídit…"
Harry cítil, jak mu v žaludku pomalu začíná probublávat vztek; Dolores Umbridgeová tedy pořád ještě pracuje na ministerstvu?
"V podstatě byste tedy chtěl," zeptal se, jako by si jen chtěl vyjasnit nějakou maličkost, "aby to vypadalo, že pracuji pro ministerstvo?"
"Všechny by povzbudilo, kdyby si mysleli, že se na naší práci víc podílíš, Harry," přisvědčil Brousek a zatvářil se, jako by se mu ulevilo, že Harry tak rychle pochopil, o co mu jde. "Jako vyvolený, však víš… chtěli bychom, abys dal lidem naději, abys jim vnukl, že se děje něco důležitého…"
"Když ale budu každou chvíli na ministerstvu," Harry se stále snažil zachovat přátelský tón, "nebude to vypadat, že souhlasím s tím, co ministerstvo dělá?"
"No," zamračil se nepatrně Brousek, "jistě, ano. Vždyť právě proto bychom částečně chtěli -"
"Tak bohužel, řekl bych, že to by nešlo," odmítl zdvořile Harry. "Abyste rozuměl, některé věci, které ministerstvo dělá, mi příliš nesedí. Jako například to, že jste zavřeli Stana Silničku."
Chvíli trvalo, než se k tomu Brousek vyjádřil, výraz jeho obličeje se však okamžitě zatvrdil.
"Nemohu čekat, že to pochopíš," prohlásil a ani zdaleka se mu nedařilo potlačit zlost v hlase tak úspěšně jako Harrymu. "Žijeme v nebezpečné době, a musíme proto přijímat určitá opatření. Tobě je teprve šestnáct let -"
"Brumbálovi je mnohem víc než šestnáct a také si nemyslí, že by Stan patřil do Azkabanu," skočil mu do řeči Harry. "Udělali jste ze Stana obětního beránka, zrovna tak jako ze mne chcete udělat svého maskota."
Dlouze a nesmlouvavě si jeden druhého měřili pohledem. Když Brousek konečně promluvil, už se ani nesnažil předstírat přátelský tón. "Chápu. Raději bys tedy - jako tvůj hrdina Brumbál - neměl s ministerstvem nic společného?"
"Nechci, aby mě někdo využíval," odsekl Harry.
"Někteří lidé by řekli, že je tvou povinností nechat se ministerstvem využít!"
"Jistě, a jiní by zase možná řekli, že vaší povinností je ověřit si, jestli je někdo skutečně Smrtijed, než ho strčíte za mříže," vyjel teď už poněkud rozčileněji Harry. "Počínáte si stejně, jako si počínal Barty Skrk. Vy na ministerstvu se prostě nikdy nedokážete chovat přiměřeně okolnostem, že? Buď máme Popletala, který dělá, jako by všechno bylo v nejlepším pořádku, i když mu někdo přímo před nosem vraždí, nebo teď zase vás: vy zavíráte do vězení nesprávné lidi a snažíte se předstírat, že pro vás pracuje vyvolený!"
"Chceš tedy říct, že nejsi vyvolený?" štěkl Brousek.
"Neříkal jste náhodou, že na tom nezáleží?" zasmál se trpce Harry. "Alespoň tedy vám ne?"
"To jsem neměl říkat," vyhrkl Brousek. "Bylo to ode mne nediplomatické -"
"Ne, bylo to upřímné," opravil ho Harry. "Jedna z mála upřímných věcí, které jste řekl. Je vám úplně jedno, jestli budu žít, anebo zemřu. Jde vám o to, abych vám pomohl všechny přesvědčit, že válku proti Voldemortovi vyhráváte. Ještě jsem nezapomněl, pane ministře…"
Zvedl pravou ruku sevřenou v pěst. Na promrzlém zápěstí bíle zasvítily jizvy po trestu od Dolores Umbridgeové, která ho přinutila vrýt si do živého masa: Nemám vykládat lži.
"Nevzpomínám si, že byste přispěchal a zastal se mě, když jsem se pokoušel všem říct, že se Voldemort vrátil. Loni ministerstvo nijak zvlášť netoužilo přítelíčkovat se se mnou."
Stáli a ticho, které je obklopovalo, bylo stejně mrazivé jako půda pod jejich nohama. Trpaslíkovi se konečně podařilo červa vyšťourat. Spokojeně ho teď přežvykoval a opíral se o nejnižší větve rododendronového keře.
"O co Brumbálovi jde?" zeptal se stroze Brousek. "Kde se toulá pokaždé, když zmizí z Bradavic?"
"Nemám tušení," opáčil Harry.
"A i kdybys to věděl, neřekl bys mi to, že?" obvinil ho Brousek.
"Ne, neřekl," přitakal Harry.
"V tom případě uvidíme, jestli se mi to podaří zjistit nějak jinak."
"Můžete to zkusit," přikývl lhostejně Harry. "Zdáte se ale být chytřejší než Popletal, takže bych předpokládal, že se z jeho chyb poučíte. Popletal se pokoušel zasahovat do řízení Bradavic. Nejspíš jste si všiml, že už není ministrem, zato Brumbál ředitelem zůstal. Na vašem místě bych dal Brumbálovi pokoj."
Následovala dlouhá chvíle ticha.
"No, je mi jasné, že tě opravdu důkladně zpracoval," ozval se konečně Brousek a oči za brýlemi s kovovou obroučkou měl chladné a tvrdé. "Jsi prostě skrz naskrz Brumbálův člověk, že ano, Pottere?"
"Jo, to jsem," přisvědčil Harry. "Jsem rád, že jsme si to vyjasnili."
Otočil se k ministrovi kouzel zády a zamířil zpět do domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama