"No ano, vždyť se také chci stát bystrozorem," odsekl vzdorovitě Harry.
"A budeš nepochybně vynikající bystrozor!" zaburácel Křiklan.
"Já nemyslím, že bys měl být bystrozorem, Harry," ozvala se nečekaně Lenka. Všichni se na ni podívali. "Bystrozorové se podíleli na Rotfangově spiknutí, myslela jsem - tohle přece ví každý. Pokoušejí se zlikvidovat ministerstvo kouzel zevnitř, využívají k tomu černé magie v kombinaci se zánětem dásní."
Harry se tak rozchechtal, že mu polovina medoviny vlétla do nosu. Pomyslel si, že už jen kvůli tomu stálo za to Lenku sem přivést. Když vytáhl nos z poháru, byl celý ukašlaný a zmáčený, ale přesto měl úsměv ve tváři, nálada se mu ještě o stupeň zlepšila. A vtom spatřil Arguse Filche, jak k nim za ucho vleče Draca Malfoye.
"Pane profesore," zasípěl Filch, jemuž se třásly tváře a ve vyvalených očích mu planulo umanuté světlo fanatického strážce školního řádu, "tohohle kluka jsem načapal, jak se potuluje nahoře v chodbě. "Tvrdí, že jste ho pozval na večírek a že se zdržel, takže se sem vypravil pozdě. Opravdu jste mu poslal pozvánku?"
Malfoy se rozzuřeně vymanil z Filchova sevření.
"No dobře, tak jsem nebyl pozvaný!" rozkřikl se vztekle. "Chtěl jsem se sem vetřít bez pozvání, už jste spokojený?"
"Ne, to nejsem!" ubezpečil ho Filch, přestože jeho slova nešla dohromady s triumfálním výrazem, který se mu usadil v obličeji. "Jste v pěkném maléru, to vám povím! Neříkal vám snad ředitel, že noční potulky po chodbách jsou zakázané, pokud nemáte povolení? Co vy na to?"
"To je v pořádku, Argusi, docela v pořádku," mávl přezíravě rukou Křiklan. "Jsou Vánoce a chtít se podívat na večírek, to není žádný zločin. Výjimečně pro jednou zapomeneme na všechny tresty. Můžete tu zůstat, Draco."
Filchův výraz pobouřeného zklamání se dal stoprocentně předvídat, zato v případě Malfoye by Harry moc rád věděl, proč se tváří skoro stejně nešťastně. A také proč se Snape na Malfoye dívá, jako by měl vztek a zároveň - je to možné? - jako by měl trochu strach.
Avšak ještě dřív, než si Harry plně uvědomil, co viděl, se Filch otočil, šouravým krokem odcházel a nespokojeně přitom brblal. Malfoy se mezitím přinutil k úsměvu a děkoval Křiklanovi za jeho velkomyslnost, a Snapeův obličej byl už zase neproniknutelný a nevyzpytatelný.
"Nemáte mi zač děkovat, vůbec ne," odmítal Křiklan Malfoyovy díky. "Znal jsem se koneckonců s vaším dědečkem…"
"Ten o vás vždycky mluvil s obrovským uznáním, pane profesore," ujišťoval ho honem Malfoy. "Říkal, že jste nejlepší odborník na lektvary, jakého kdy poznal…"
Harry na Malfoye užasle zíral. Ne kvůli tomu jeho fascinujícímu lichocení Křiklanovi, stejným způsobem Malfoy už léta podlézal Snapeovi. Harryho upoutalo, že Malfoy doopravdy vypadal trochu jako nemocný. Bylo to poprvé po bůhvíjak dlouhé době, co ho viděl zblízka, a všiml si, že má pod očima temné stíny a pleť v obličeji zřetelně nezdravě zašedlou.
"Rád bych si s vámi promluvil, Draco," ozval se náhle Snape.
"No tak, Severusi," škytl znovu Křiklan. "Jsou přece Vánoce, nebuďte na něj tak tvrdý -"
"Jsem ředitelem jeho koleje a sám rozhodnu o tom, jak tvrdý nebo naopak měkký na něj mám být," odbyl ho stroze Snape. "Pojďte se mnou, Draco."
Odešli, Snape jako první a za ním vzdorovitě se tvářící Malfoy. Harry chvilku nerozhodně postával na místě. "Hned se vrátím, Lenko," řekl pak. "Musím… potřebuji si odskočit."
"Jasně," přisvědčila Lenka s úsměvem, a když se spěšně prodíral davem, měl dojem, že zaslechl, jak se znovu vrací k Rotfangovu spiknutí; profesorku Trelawneyovou toto téma zjevně upřímně zaujalo.
Jakmile se ocitl mimo Křiklanův kabinet, mohl snadno vytáhnout z kapsy neviditelný plášť a přehodit ho přes sebe, protože chodba byla liduprázdná. Mnohem obtížnější bylo Snapea s Malfoyem najít. Rozběhl se prázdnou chodbou; dusot jeho nohou se ztrácel v hluku hudby a bavících se hlasů, které se za ním stále linuly z Křiklanova kabinetu. Možná Snape Malfoye odvedl do svého kabinetu ve sklepení… nebo ho třeba doprovází zpět do zmijozelské společenské místnosti… Harry se však cestou zastavoval u každých dveří na chodbě a tiskl k nim ucho, až se u poslední učebny sklonil ke klíčové dírce. Když zevnitř zaslechl hlasy, ovládlo jej obrovské vzrušení.
"…nemůžeme si dovolit žádné chyby, Draco, protože kdyby tě vyloučili ze školy -"
"Neměl jsem s tím vůbec nic společného, je to jasné?"
"Doufám, že mluvíš pravdu, protože to bylo neobratně provedené a zároveň pošetilé. I tak tě podezírají, že jsi v tom měl prsty."
"Kdo mě podezírá?" vyštěkl rozčileně Malfoy. "Naposledy říkám, že jsem to neudělal, rozumíte? Po té Bellovic holce musí jít někdo jiný, o kom vůbec nevíme - a nedívejte se na mě takhle! Vím, o co se snažíte! Nejsem hlupák, ale nebude vám to nic platné - umím vám v tom zabránit!"
Následovala chvíle ticha a pak se ozval Snapeův tichý hlas. "Ach tak… tetička Belatrix tě učila nitrobranu, jak vidím. Jaképak myšlenky se snažíš utajit před svým Pánem, Draco?"
"Před ním se nesnažím utajit vůbec nic, nechci jen, abyste mi lezl do hlavy vy!"
Harry přitiskl ucho ještě těsněji ke klíčové dírce… Co se to stalo, že Malfoy mluví se Snapem tímhle způsobem, právě se Snapem, kterému dosud vždy prokazoval úctu, ne-li dokonce náklonnost?
"Tak proto se mi celý letošní školní rok vyhýbáš? Bojíš se, že budu zasahovat do tvých záležitostí? Uvědomuješ si, že kdyby kdokoli jiný neuposlechl moje opakované výzvy, aby se dostavil do mého kabinetu, Draco -"
"Tak mi dejte školní trest! Nahlaste mě Brumbálovi!" vyzval ho posměšně Malfoy.
Následovala další chvíle ticha. "Velice dobře víš," promluvil pak Snape, "že ani jedno, ani druhé udělat nechci."
"V tom případě byste mi měl přestat posílat předvolání do svého kabinetu!"
"Poslouchej mě," pokračoval Snape a mluvil nyní tak tiše, že se Harry musel uchem ke klíčové dírce doslova nalepit, aby rozuměl. "Pokouším se ti pomoct. Přísahal jsem tvé matce, že tě budu chránit. Zavázal jsem se jí neporušitelným slibem, Draco -"
"To ovšem vypadá, že ho budete muset porušit, protože já vaši ochranu nepotřebuju! Je to můj úkol, svěřil ho mně a já ho také plním. Mám plán a je to plán, který bude fungovat, jen to trvá trochu déle, než jsem si myslel!"
"Co je to za plán?"
"Do toho vám nic není!"
"Kdybys mi pověděl, o co se pokoušíš, mohl bych ti pomoct -"
"Veškerou pomoc, kterou potřebuju, mám, díky. Nejsem na to sám!"
"Dnes večer jsi sám rozhodně byl, což byla neobyčejná pošetilost, toulat se po chodbách a nemít nikoho před sebou ani za sebou. To jsou zásadní chyby -"
"Byl bych s sebou měl Crabbeho a Goyla nebýt toho, že jste jim dal školní trest!"
"Nekřič tolik!" napomenul ho příkře Snape, protože Malfoy rozčilením zvýšil hlas. "Pokud mají tvoji kamarádi Crabbe a Goyle v úmyslu tentokrát u NKÚ z obrany proti černé magii uspět, budou se muset snažit o něco víc, než se momentálně snaží -"
"Co na tom záleží?" přerušil ho Malfoy. "Obrana proti černé magii… vždyť je to všechno jen legrace, ne, jenom hra? Jako by zrovna někdo z nás potřeboval před černou magií ochránit -"
"Je to hra životně důležitá pro náš úspěch, Draco!" vyjel na něj Snape. "Kde myslíš, že bych celé ty dlouhé roky byl, kdybych neuměl hrát? Teď mě poslouchej! Počínáš si neopatrně, když se v noci potuluješ po chodbách a necháš se při tom chytit, a pokud se hodláš spoléhat na takové pomocníky, jako jsou Crabbe a Goyle -"
"Nejsou jediní. Mám na své straně i další lidi, lepší, než jsou oni!"
"Tak proč se mi nesvěříš, já bych pak mohl -"
"Já vím, o co vám jde! Chcete mě připravit o moje zásluhy i o moji slávu!"
Opět se rozhostilo ticho, které Snape ukončil chladným hlasem. "Mluvíš jako malé děcko. Plně chápu, že tě otcovo zatčení a uvěznění rozrušilo, ale…"
Harry postřehl sotva vteřinový varovný signál: zaslechl na druhé straně Malfoyovy kroky a vrhl se od dveří stranou přesně v okamžiku, kdy se rozlétly dokořán. Malfoy vyšel na chodbu, kráčel rázně dál, minul otevřené dveře Křiklanova kabinetu, zabočil za nimi za roh a ztratil se Harrymu z očí.
Harry se sotva odvážil dýchat a krčil se na podlaze i poté, kdy se z učebny pomalu vynořil Snape a s neproniknutelným výrazem se vrátil zpět na večírek. Harry zůstal bez hnutí schovaný pod neviditelným pláštěm a horečně přemýšlel.