close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

15)Neporušitelný slib (část 1)

21. listopadu 2010 v 13:15 |  Harry Potter a Princ dvojí krve
Neporušitelný slib 
Za zledovatělými okny už zase vířily sněhové vločky; nezadržitelně se blížily Vánoce. Hagrid už vlastnoručně a bez pomoci přinesl do Velké síně všech dvanáct obvyklých vánočních stromů, do zábradlí na schodištích byly zapletené girlandy cesmín a blýskavých lamet, na chodbách zářily v přílbách brnění věčné svíce a v pravidelných intervalech tam byly rozvěšené trsy jmelí. Pod jmelím se shromažďovaly početné skupiny dívek, které jako by tam číhaly pokaždé, když šel Harry kolem, a blokovaly tak cestu. Harry měl však díky častým nočním potulkám neobyčejně dobrý přehled o všech tajných hradních chodbičkách a průchodech, takže si při přecházení na hodiny z učebny do učebny dokázal bez velkých potíží vybrat trasu, na které se žádné jmelí nevyskytovalo.
Ron, který by ještě donedávna považoval takové složité okliky, k nimž byl Harry nucen, spíše za důvod k žárlivosti než k pobavení, se tomu všemu tentokrát smál, až se za břicho popadal. Přestože měl Harry tohohle nového rozesmátého a vtipkujícího Rona mnohem raději než toho náladového útočníka, kterého musel snášet několik předchozích týdnů, platil za jeho proměnu k lepšímu vysokou cenu. Především mu nezbývalo než se smířit s častou přítomností Levandule Brownové, která zřejmě každou chvíli, kdy Rona nelíbala, považovala za promarněnou, a za druhé se znovu ocitl v situaci, kdy to vypadalo, že na sebe jeho dva nejlepší kamarádi nejspíš už nikdy v životě nepromluví.
Ron měl ruce i předloktí stále ještě plné škrábanců a stop po klovavém náletu Hermioniných ptáčků a choval se kvůli tomu ublíženě a popuzeně.
"Co si stěžuje?" prskal. "Muckala se s Krumem, ne? Tak teď vidí, že se někdo chce muckat taky se mnou. No a co, tohle je svobodná země. Neprovedl jsem nic špatného."
Harry na to nereagoval, raději dělal, že je zabraný do knihy, kterou měli mít přečtenou na zítřejší hodinu formulí (Kvintesence: hledání pravdy). Chtěl si stůj co stůj udržet kamarádství s Ronem i s Hermionou, a proto většinou míval pusu zamčenou.
"Nikdy jsem Hermioně nic neslíbil," hudral Ron. "Jo, jasně že jsem s ní chtěl jít na ten Křiklanův večírek, nikdy mi ale neřekla ani… jen jako kamarádi… můžu si dělat, co chci…"
Harry otočil stránku Kvintesence. Byl si moc dobře vědom, že ho Ron pozoruje: jeho hlas se ztišil v pouhé mumlání, sotva slyšitelné přes hlasitý praskot ohně v krbu. Harry však přesto měl dojem, že ještě jednou zaslechl "Krum" a "co si stěžuje".
Hermiona měla rozvrh tak nabitý, že si s ní Harry mohl pořádně popovídat vždycky jen večer, kdy se Ron beztak jen pilně ovíjel kolem Levandule a vůbec si nevšímal, co jeho kamarád dělá. Hermiona odmítala sedět ve společenské místnosti, pokud tam byl Ron, takže se k ní Harry většinou připojil v knihovně, kde si mohli jen šeptat.
"Ať se klidně líbá, s kým chce," prohlašovala Hermiona, zatímco knihovnice madame Pinceová jako ostříž chodila mezi regály za jejich zády. "Je mi to fakt úplně jedno."
Zvedla brk a udělala tečku nad i s takovou zuřivostí, že pergamen proděravěla. Harry na to nic neřekl. Pomalu začínal mít obavy, aby nakonec nepřišel o hlas, když jej tak málo používá. Sklonil se víc k Přípravě lektvarů pro pokročilé, dál si vypisoval poznámky o dlouhodobě působících dryácích a chvílemi se věnoval luštění princových užitečných dodatků k textu Libaciuse Brutnáka.
"A mimochodem," ozvala se po chvíli Hermiona, "ty si koukej dávat pozor!"
"Naposledy ti říkám," odsekl Harry a jeho šepot zněl po třičtvrtěhodinovém mlčení poněkud ochraptěle, "že tu učebnici nehodlám vrátit. Naučil jsem se od prince dvojí krve víc, než by mě Snape nebo Křiklan naučili za -"
"Já nemluvím o tom tvém pitomém takzvaném princi," skočila mu do řeči a střelila po učebnici tak nerudným pohledem, jako by ta kniha na ni byla sprostá. "Mluvím o tom, co jsem se doslechla dnes večer. Než jsem přišla sem, narazila jsem v dívčích umývárnách asi na tucet holek, taky na Romildu Vaneovou. Zrovna se snažily vymyslet, jak ti podstrčit nápoj lásky. Každá doufá, že ji s sebou vezmeš na Křiklanův večírek, a všechny si zřejmě nápoje lásky nakoupily u Freda a George, takže se obávám, že budou i fungovat…"
"Tak proč jsi jim je nezabavila?" zeptal se pohoršené Harry. Připadlo mu podivné, že Hermiona, posedlá školním řádem, v tak kritické chvíli nezasáhla.
"V umývárně s sebou ty lektvary samozřejmě neměly," odpověděla pohrdavě Hermiona. "Jenom se dohadovaly, jak na to. A protože pochybuji, jestli by dokonce i princ dvojí krve," šlehla po učebnici znechuceným pohledem, "dokázal vymyslet protijed na tucet různých nápojů lásky najednou, na tvém místě bych už raději na ten večírek někoho pozvala - pak aspoň všechny ostatní přestanou doufat, že ještě mají šanci. Koná se zítra večer, takže si začínají zoufat."
"Nevím o žádné, kterou bych měl chuť pozvat," zahučel Harry a snažil se nemyslet na Ginny víc, než bylo nezbytně nutné. Snažil se o to, přestože se mu pořád zjevovala ve snech a chovala se v nich tak, že musel být upřímně rád, že Ron neovládá nitrozpyt.
"No prosím, ale dej si pozor, co budeš pít, protože Romilda Vaneová vypadala, že to myslí smrtelně vážně," varovala ho chmurně Hermiona.
Povytáhla si na stůl další kus dlouhého pergamenového svitku, na který psala pojednání o věštění z čísel, a dál pilně škrábala brkem. Harry ji sice sledoval, myšlenkami však byl jinde.
"Počkej ale," šeptl pomalu. "Já myslel, že Filch všechny nákupy v Kratochvilných kouzelnických kejklích zakázal."
"A odkdy Filchovy zákazy někoho zajímají?" ušklíbla se Hermiona a dál se věnovala svému pojednání.
"Myslel jsem, že dává prohledat všechny sovy? Tak jak je možné, že si holky nechávají do školy posílat nápoje lásky?"
"Fred s Georgem je maskují jako parfémy nebo lektvary proti kašli," vysvětlovala Hermiona. "Ty jsou součástí jejich soví zásilkové služby."
"Jsi nějak dobře informovaná."
Hermiona po něm šlehla stejně znechuceným pohledem, jako před chvílí po jeho Přípravách lektvarů pro pokročilé.
"Všechno je to napsané na zadní etiketě těch lahviček, co mně a Ginny v létě ukazovali," sdělila mu chladně. "Já totiž nikomu žádné lektvary do pití nepřidávám… ani to nepředstírám, což je zrovna tak špatné -"
"No jo pořád, nech už toho," zarazil ji honem. "Jde mi o to, že Filche dokážou obejít, že ano? Ty holky si nechávají do školy posílat věci pod falešnou etiketou! Tak proč by si i Malfoy nemohl dát do školy propašovat ten náhrdelník…"
"Ale Harry… nezačínej zase…"
"No tak pověz, proč ne?" trval na svém.
"Koukni," povzdechla si Hermiona. "Čidly tajemství se odhalují zaklínadla, kletby a utajovací kouzla, ne? Používají se k odhalování černé magie a pomůcek, které jí slouží. Tak mocná kletba, jaká se skrývala v tom náhrdelníku, by vyšla najevo za pár vteřin. Naproti tomu něco, co je jen v nepravé lahvičce, tahle čidla vůbec nezaregistrují - a nápoje lásky navíc neslouží černé magii a nejsou nebezpečné…"
"Jak pro koho," zamumlal Harry, když si v duchu představil Romildu Vaneovou.
"…takže všechno je na Filchovi, který by si musel uvědomit, že nejde o lektvar proti kašli, jenže Filch není moc dobrý kouzelník. Pochybuji, že rozezná jeden lektvar od druhého -"
Vtom Hermiona strnula. Harry to zaslechl také, mezi potemnělými knižními regály těsně za jejich zády se něco pohnulo. Čekali a o chviličku později na ně vykoukl zpoza rohu supí obličej madame Pinceové. Lampa, kterou nesla v ruce, nemilosrdně ozařovala její propadlé tváře, pergamenově zažloutlou pleť a dlouhý zahnutý nos.
"Knihovna se už zavírá," zaskřehotala. "Dejte si záležet, ať všechny vypůjčené knihy vrátíte na správné… cos to prováděl s tou knihou, ty zvrhlý kluku?"
"Ta není z knihovny, je moje!" bránil se Harry a honem sebral svoje Přípravy lektvarů pro pokročilé ze stolu, když madame Pinceová vztáhla po knize vyzáblou ruku.
"Je zcela zničená!" syčela. "Znečištěná! Znesvěcená!"
"Je to jen učebnice, do které někdo čmáral!" protestoval Harry a vytrhl ji z jejího sevření.
Madame Pinceová vypadala, jako by se o ni pokoušel záchvat. Hermiona, která si bleskově sbalila všechny věci, popadla Harryho za ruku a táhla ho pryč.
"Jestli si nedáš pozor, zakáže ti přístup do knihovny. Proč jsi sem tu pitomou knížku nosil?"
"Nemůžu za to, že jí straší ve věži, Hermiono. Nebo myslíš, že slyšela, jak jsi mluvila o Filchovi? Odjakživa mám dojem, že ti dva se k sobě nějak mají…"
"Cože? Hahaha…"
Celí spokojení, že mohou zase mluvit normálně nahlas, kráčeli osvětlenými liduprázdnými chodbami do společenské místnosti a přeli se, jestli se Filch a madame Pinceová milují tajnou láskou.
"Vánoční koule," obrátil se Harry na Buclatou dámu s novým svátečním heslem.
"Přeji hezké svátky," odpověděla Buclatá dáma s šelmovským úsměvem a rozmáchlým gestem je pustila dovnitř.
"Ahoj, Harry!" přitočila se k němu Romilda Vaneová, jen co prolezl otvorem v portrétu. "Nedáš si kapku odvaru z chejru?"
"Co jsem ti říkala?" vyslala k němu výmluvný pohled přes rameno Hermiona.
"Ne, díky," odmítl Harry. "Nemám ho moc rád."
"Tak si vezmi aspoň tohle," strčila mu Romilda pod nos nějakou krabici. "Čokoládové kotlíky, jsou plněné ohnivou whisky. Dostala jsem je od babičky, jenže sama je nesním."
"Jé - tak fajn - moc děkuju," blekotal rozpačitě Harry, kterého nic lepšího nenapadlo. "Jo - jenom si musím ještě odsko…"
Nedořekl a chvatně vyrazil za Hermionou.
"Vidíš?" zatvářila se odměřeně Hermiona. "Čím dřív některou pozveš, tím dřív tě všechny ostatní nechají být a ty můžeš -"
Vtom její obličej pozbyl jakéhokoli výrazu: všimla si Rona a Levandule, seděli spolu v jednom křesle a objímali se.
"Tak dobrou noc, Harry," rozloučila se, ačkoli bylo teprve sedm hodin, a mlčky zamířila k dívčím ložnicím.
Když Harry odcházel spát, utěšoval se, že už mu zbývá přečkat jen jediný den školy, ten skončí Křiklanovým večírkem, a hned potom s Ronem odjede do Doupěte. Teď už považoval za zcela nemožné, že by se Ron s Hermionou usmířili, ještě než začnou prázdniny, doufal ale, že jim vánoční odloučení poskytne čas k tomu, aby se zklidnili, trochu se nad sebou zamysleli…
Příliš velké naděje si však nedělal a vyhlídky na smírný konec jejich roztržky ještě poklesly poté, co s nimi musel následujícího dne přetrpět na hodině přeměňování. Začali právě s nesmírně obtížnou látkou, s přeměňováním lidské podoby, a dostali za úkol stoupnout si před zrcadlo a změnit barvu svého obočí. Hermiona se Ronovi nemilosrdně vysmála, když se mu při prvním katastrofálním pokusu jakýmsi záhadným způsobem podařilo vykouzlit si pod nosem mohutný nakroucený knír. Ron jí to oplatil - krutě, avšak velice výstižně ji napodobil, jak nedočkavě poskakuje na židli pokaždé, když se profesorka McGonagallová na něco zeptá. Levandule a Parvati se jeho pantomimou náramně bavily, Hermiona už však zase měla slzy na krajíčku. Jakmile zazvonilo, vyběhla z učebny a polovinu svých věcí nechala ležet na stole. Harry si domyslel, že momentálně potřebuje pomoct víc než Ron, a tak posbíral zbytek jejích pomůcek a vydal se za ní.
Chvíli mu trvalo, než ji našel o patro níž u dívčí umývárny. Doprovázela ji Lenka Láskorádová a nesměle ji popleskávala po zádech.
"Nazdárek, Harry," pozdravila ho Lenka. "Víš, že máš jedno obočí žluté jako citron?"
"Ahoj, Lenko. Hermiono, nechala sis tam…"
Podával jí její učebnice.
"No vidíš," zamumlala přidušeně, vzala si je od něj a rychle se odvrátila, aby neviděl, že si penálem otírá oči. "Děkuju, Harry. Tak já už radši půjdu…"
Odchvátala a vůbec mu nedala příležitost, aby se ji pokusil nějak uchlácholit, i když ho popravdě řečeno žádná útěšná slova nenapadala.
"Je trochu vyvedená z míry," poznamenala Lenka. "Nejdřív jsem myslela, že v umývárně vyvádí Ufňukaná Uršula, a ona to byla Hermiona. Říkala něco o Ronovi Weasleym…"
"Jo, pohádali se," přisvědčil Harry.
"Někdy vede hrozně legrační řeči, že?" pokračovala Lenka, když se společně vydali chodbou. "Umí být ale taky dost hrubý. Toho jsem si loni všimla."
"Asi máš pravdu," připustil. Lenka už zase dokazovala své umění říkat nahlas nepříjemné pravdy. Harry neznal nikoho, kdo by to uměl stejně dobře jako ona. "Tak co škola?"
"Ale jo, docela to ujde," přikývla Lenka. "Jen se mi trochu stýská po BA. Zato Ginny je fajn. Tuhle přinutila dva kluky na hodině přeměňování, aby mi přestali říkat Střelenko…"
"Nechtěla bys se mnou dneska jít na ten Křiklanův večírek?"
Slova mu vylétla z úst dřív, než je stačil zarazit. Slyšel sám sebe, jak je říká, a připadalo mu, že to snad mluví někdo jiný.
Překvapená Lenka k němu otočila své vypoulené oči.
"Na Křiklanův večírek? S tebou?"
"Jo," přikývl Harry. "Každý si může přivést hosta, tak mě napadlo, jestli bys nechtěla… chci říct…" Záleželo mu na tom, aby jí dal jasně najevo, jak to myslí. "Jen jako kamarádi, rozumíš? Jestli ale nechceš…"
V té chvíli napůl doufal, že odmítne.
"Ale kdepak, moc ráda s tebou půjdu jako kamarádka!" ujistila ho Lenka a pohlédla na něj s tak zářivým úsměvem, jaký u ní v životě neviděl. "Ještě mě nikdy nikdo na žádný večírek jako kamarádku nepozval! To proto sis nabarvil obočí, že jdeš na večírek? Mám si svoje nabarvit taky?"
"Ne," zarazil ji rozhodně Harry, "tohle se stalo omylem. Poprosím Hermionu, aby mi to dala do pořádku. Takže platí, sejdeme se v osm hodin ve vstupní hale."
"AHÁ!" zavýsklo to nad nimi tak hlasitě, že oba polekaně nadskočili; ani jeden z nich si totiž nevšiml, že právě prošli pod Protivou, který visel z lustru hlavou dolů a zlomyslně se na ně šklebil.
"Potrhlík pozval Střelenku na večírek! Potrhlík miluje Střelenku! Potrhlííík miluje Střelenkúúú!"
A celý rozchechtaný odlétl. "Potrhlík miluje Střelenku!" vyvolával.
"Tady se nic neudrží pod pokličkou," povzdechl si Harry. A skutečně, prakticky rázem se rozkřiklo zřejmě po celé škole, že Harry Potter pozval na Křiklanův večírek Lenku Láskorádovou.
"Mohl jsi pozvat, koho jsi chtěl!" žasl u večeře nevěřícně Ron. "Kohokoli! A ty si vybereš Střelenku Láskorádovou?"
"Neříkej jí tak, Rone!" vyštěkla Ginny, která se za Harrym právě zastavila cestou ke kamarádům. "Jsem moc ráda, žes ji pozval, Harry, je z toho v sedmém nebi."
Znovu vykročila podél stolu a posadila se k Deanovi. Harry se pokoušel najít v sobě radostný pocit, že Ginny potěšilo, že pozval na večírek právě Lenku, ale příliš se mu to nedařilo. Pořádný kus od nich seděla u stolu osamocená Hermiona a nimrala se v guláši. Harry si všiml, že po ní Ron nenápadně pošilhává.
"Mohl by ses jí omluvit," navrhl bez obalu.
"To určitě, aby na mě poslala další hejno kanárů," zahučel Ron.
"Proč ses po ní musel pitvořit?"
"Smála se mému kníru!"
"To já taky, byla to ta nejhloupější věc, jakou jsem kdy viděl."
Ron už ho ale zřejmě nevnímal, právě totiž dorazily Levandule a Parvati. Levandule se vmáčkla mezi oba kamarády a okamžitě se ovinula Ronovi kolem krku.
"Ahoj, Harry," pozdravila Parvati, která přihlížela počínání jejich dvou kamarádů stejně rozpačitě a znuděně jako on.
"Ahoj," odpověděl. "Jak se máš? Zůstáváš tedy v Bradavicích? Slyšel jsem, že si tě rodiče chtěli vzít domů."
"Podařilo se mi prozatím jim to rozmluvit," sdělila mu Parvati. "Ta záležitost s Katií je fakt vyděsila, ale protože od té doby už se nic nestalo… jé, ahoj, Hermiono!"
Parvati se doslova rozzářila. Harrymu bylo jasné, že se cítí provinile, protože se Hermioně při přeměňování posmívala. Ohlédl se a zjistil, že Hermiona jí oplácí úsměvem stejně zářivým, dokonce možná ještě o něco zářivějším. Pomyslel si, že se děvčata občas chovají naprosto nepochopitelně.
"Ahoj, Parvati!" pozdravila Hermiona a Rona s Levandulí si vůbec nevšímala. "Jdeš dnes na Křiklanův večírek?"
"Nikdo mě nepozval," postěžovala si sklesle Parvati. "A tak ráda bych šla, vypadá to, že tam bude fakt skvělá zábava… ty jdeš, viď?"
"Jasně, v osm mám rande s Cormakem a -"
Ozval se bublavý zvuk, jako když se gumovým zvonem uvolňuje ucpaný dřez, a objevil se Ronův obličej. Hermiona se tvářila, jako by neviděla ani neslyšela.
"Jdeme na večírek spolu."
"S Cormakem?" opakovala po ní Parvati. "Myslíš Cormaka McLaggena?"
"Přesně tak," přisvědčila sladce Hermiona. "Toho, co se skoro," položila na to slovo obrovský důraz, "stal nebelvírským brankářem."
"Chceš říct, že s ním chodíš?" vyptávala se Parvati s vykulenýma očima.
"No - jasně - to jsi nevěděla?" zachichotala se Hermiona tak, že ji Harry vůbec nepoznával.
"Ne!" vyhrkla Parvati a zdálo se, že ji tahle pikantní novinka dokonale vyvedla z míry. "Tedy, ty vážně letíš na hráče famfrpálu, co? Nejdřív Krum, teď McLaggen…"
"Mám ráda doopravdy dobré hráče famfrpálu," opravila ji stále ještě s úsměvem Hermiona. "No, tak ahoj… musím běžet a připravit se na večírek…"
Odešla. Levandule a Parvati daly okamžitě hlavy dohromady, aby tuhle novinku důkladně probraly se vším, co kdy slyšely o McLaggenovi, a také se vším, co si kdy myslely o Hermioně. Ron se tvářil podivně neutrálně a neřekl ani slovo. Harrymu nezbývalo než mlčky přemítat o tom, jak neuvěřitelných podlostí jsou děvčata schopná, když se chtějí někomu pomstít.
Když toho večera v osm hodin dorazil do vstupní haly, zjistil, že tam postává nezvykle mnoho dívek; připadalo mu, že všechny nevraživě sledují, jak míří k Lence. Ta měla na sobě stříbřitý hábit posetý lesklými flitry, kterému se trochu pohihňávaly, jinak ale vypadala docela roztomile. Harryho každopádně potěšilo, že tentokrát nechala doma svoje ředkvičkové náušnice, náhrdelník ze zátek od máslového ležáku i strašibrýle.
"Ahoj," pozdravil. "Můžeme jít?"
"Samozřejmě," přisvědčila spokojeně. "Kde se to vlastně koná?"
"V Křiklanově kabinetu," odpověděl Harry, vzal ji za ruku a vedl ji po mramorovém schodišti pryč od všech zvědavých pohledů a tiše mumlaných poznámek. "Slyšelas, že má dnes přijít i upír?"
"Rufus Brousek?" opáčila Lenka.
"To - cože?" vyjekl překvapeně Harry. "Myslíš ministra kouzel?"
"Ano, on je upír," informovala ho věcným tónem Lenka. "Otec o tom tenkrát, když Brousek přebíral funkci po Korneliusi Popletalovi, napsal velice obsáhlý článek, na nátlak někoho z ministerstva ho pak ale nezveřejnil. Očividně si nepřáli, aby vyšla pravda najevo!"
Harry na to nic neřekl. Že by Rufus Brousek byl upír, to sice považoval za nanejvýš nepravděpodobné, už si ale zvykl na to, že Lenka otcovy výstřední názory opakuje, jako by šlo o ověřená fakta. Čím víc se blížili ke Křiklanovu kabinetu, tím silněji k nim doléhaly vlny smíchu, hudby a zvučných hlasů.
Ať už byl Křiklanův kabinet původně zbudován v této podobě, nebo ať ho jeho nynější držitel upravil nějakým kouzelným trikem, byl rozhodně mnohem větší než obvyklá učitelská pracovna. Strop i stěny byly zahaleny těžkými smaragdově zelenými, karmínově rudými a zlatými závěsy, což působilo dojmem, jako by se všichni nacházeli v obrovském stanu. V místnosti bylo narváno, vzduch vydýchaný a vše bylo zalito rudým světlem, které kolem sebe vrhala bohatě zdobená zlatá lampa visící zprostředka stropu. V lampě třepotavě poletovaly opravdové víly, každá z nich se podobala zářivému světelnému bodu. Odkudsi ze vzdáleného kouta se nejspíš za doprovodu mandolín linul hlasitý zpěv, nad několika postaršími čaroději pohrouženými do vážné debaty se vznášela oblaka kouře z dýmek a početná armáda domácích skřítků pištěla a pod těžkými stříbrnými podnosy naloženými jídlem si klestila cestu lesem kolen. Podnosy díky tomu vypadaly jako malé, bezcílně se potulující stoly.
"Harry, chlapče drahý!" zaburácel Křiklan snad v tomtéž okamžiku, kdy se Harry s Lenkou protlačili dveřmi dovnitř. "Pojďte dál, pojďte, je tady spousta lidí, se kterými bych vás rád seznámil!"
Křiklan měl na hlavě sametový klobouk se střapcem ze stejné látky, z níž měl ušité sako. Popadl Harryho za paži tak pevným stiskem, jako by měl v úmyslu někam se s ním přemístit, a vedl ho přímo do víru dění. Harry chytil Lenku za ruku a táhl ji za sebou.
"Harry rád bych tě představil Eldredu Worpleovi, svému někdejšímu studentovi a autorovi knihy Pokrevní bratři: Můj život mezi upíry - a samozřejmě také jeho příteli Sanguinimu."
Worple, drobný brýlatý mužík, popadl Harryho za ruku a nadšeně jí potřásal. Upír Sanguini, vysoký a vyzáblý s temnými kruhy pod očima, jen kývl hlavou. Vypadal poněkud znuděně. V těsné blízkosti kolem něj postával houf zvědavých a vzrušeně se tvářících dívek.
"Harry Potter - ach, jakou já mám radost!" rozplýval se Worple a zíral Harrymu do tváře krátkozrakýma očima. "Zrovna onehdy jsem se profesora Křiklana ptal, kde je ten životopis Harryho Pottera, na který všichni tak netrpělivě čekáme."
"Hmm," zabručel Harry, "vážně?"
"Je doopravdy tak skromný, jak Horacio říkal!" vykřikl Worple. "Teď ale vážně…" Jeho chování se změnilo a náhle přešel ke zcela věcnému tónu: "S nesmírným potěšením bych ten životopis sepsal sám. Lidé touží dozvědět se o vás něco víc, drahý chlapče, doslova po tom prahnou! Kdybyste byl ochoten poskytnout mi pár rozhovorů, řekněme tak po čtyřech či pěti hodinách, za pár měsíců bychom mohli mít knihu hotovou. A sám byste nemusel vynaložit prakticky žádné úsilí, to vás ujišťuji, tady Sanguini vám potvrdí, že je to naprosto… Zůstaňte tady, Sanguini!" dodal znenadání přísným tónem, když viděl, že se upír se zřetelně hladovým výrazem nenápadně přesouvá ke skupince zvědavých dívek. "Tumáte, vezměte si pirožek," sebral jeden z putujícího skřítkovského podnosu, strčil ho Sanguinimu do ruky a znovu se otočil k Harrymu.
"Drahý chlapče, na tom by se dalo vydělat zlata, to si ani neumíte představit -"
"V žádném případě nemám zájem," zarazil ho rozhodně Harry, "a právě jsem tu zahlédl přítelkyni, omluvte mě."
Vnořil se do davu a Lenku táhl za sebou; doopravdy totiž zahlédl dlouhou hřívu hnědých vlasů, zmizela mu však mezi dvěma dívkami, připomínajícími členky kapely Sudičky.
"Hermiono! Hermiono!"
"Harry! Tady jsi, díky bohu! Ahoj, Lenko!"
"Co se ti stalo?" podivil se Harry. Hermiona totiž byla asi tak rozčepýřená, jako by se právě vymanila z houštiny ďáblova osidla.
"No, zrovna jsem utekla… chci říct, že jsem se zrovna rozešla s Cormakem," odpověděla. "Pod jmelím," dodala na vysvětlenou, když na ni Harry dál tázavě zíral.
"Dobře ti tak, když sis usmyslela jít sem s ním," prohlásil přísně Harry.
"Říkala jsem si, že tím Rona naštvu ze všeho nejvíc," pokračovala nevzrušeně Hermiona. "Chvíli jsem uvažovala o Zachariáši Smithovi, pak jsem ale usoudila, že celkem vzato -"
"Tys uvažovala o Smithovi?" otřásl se odporem Harry.
"No ano, uvažovala, a začínám toho litovat, že jsem si ho nevybrala. I Dráp v porovnání s McLaggenem vypadá jako džentlmen. Pojďte tudy, tady ho uvidíme přicházet, je tak vysoký…"
Všichni tři zamířili na protější stranu místnosti a cestou si každý vzal pohár medoviny. Příliš pozdě si ale všimli, že tam osamoceně postává profesorka Trelawneyová.
"Dobrý večer," pozdravila ji zdvořile Lenka.
"Dobrý večer, moje milá," odpověděla profesorka Trelawneyová a s jistými potížemi se jí podařilo zaostřit na ni zrak. K Harrymu se opět donesla vůně kuchyňského sherry. "Už dlouho jsem vás na svých hodinách neviděla…"
"My máme letos Firenzeho," vysvětlila Lenka.
"Ach ano, samozřejmě," přikývla profesorka Trelawneyová a doprovodila svá slova zlostným zpitým uchechtnutím. "Nebo spíš Valacha, jak mu říkám já. Asi byste čekali, nemám-li pravdu, že když jsem se teď vrátila do školy, profesor Brumbál se toho koně zbaví? Ale kdepak… my se o vyučování dělíme… to je urážlivé, říkám to upřímně, urážlivé! Víte, že…"
Profesorka Trelawneyová byla zřejmě natolik namol, že Harryho vůbec nepoznala. Harry využil její zapálené kritiky Firenzeho a přesunul se blíž k Hermioně. "Něco bychom si spolu měli vyjasnit," oslovil ji. "Máš v úmyslu Ronovi prozradit, žes ovlivnila konkurz na brankáře?"
Hermiona zvedla obočí.
"Opravdu si myslíš, že bych klesla tak hluboko?"
Harry ji provrtal podezřívavým pohledem.
"Hele, když jsi schopná jít na rande s McLaggenem…"
"V tom je rozdíl," zarazila ho důstojně. "Rozhodně nehodlám Ronovi vykládat o ničem, co se na brankářském konkurzu možná přihodilo a možná taky ne."
"Tak fajn," vydechl Harry s upřímnou úlevou. "Protože by se jen znova sesypal, příští zápas bychom prohráli a -"
"Zase ten famfrpál!" vyštěkla rozčileně. "Copak se vy kluci o nic jiného nezajímáte? Cormac se ještě nezeptal na jednu jedinou věc, která by ho zajímala o mně, kdepak! Pořád jen poslouchám Sto nejlepších brankářských zákroků Cormaka McLaggena, hned od… ach bože, támhle jde!"
Mrskla sebou tak rychle, že to téměř vypadalo, jako by se přemístila; v jednom okamžiku stála vedle Harryho, a v příštím se vmáčkla mezi dvě smějící se čarodějky a zmizela.
"Neviděl jsi Hermionu?" zeptal se McLaggen, když se k němu o minutu později protlačil davem.
"Ne, je mi líto," zalhal Harry a rychle se otočil k Lence; úplně na ten zlomek vteřiny zapomněl, s kým se baví.
"Harry Potter!" všimla si ho konečně profesorka Trelawneyová a dala to najevo hlubokým znělým hlasem.
"Dobrý večer," pozdravil Harry bez špetky nadšení.
"Drahý chlapče!" šeptala profesorka Trelawneyová, ale tak, že se to neslo celou místností. "Povídá se o vás tolik věcí! Vyvolený! Já samozřejmě už dávno vím… vaše znamení nikdy nevěštila nic dobrého, Harry… Proč ale nepokračujete v jasnovidectví? Právě pro vás je to ten nejdůležitější předmět!"
"Jistě, Sibylo, každý z nás považuje za nejdůležitější právě svůj předmět!" ozval se dunivý hlas a vedle profesorky Trelawneyové se objevil Křiklan. V obličeji byl temně rudý, sametový klobouk měl trochu nakřivo, v jedné ruce třímal sklenici medoviny a v druhé obrovský bochánek plněný sekanou. "Myslím ale, že jsem ještě nikdy nepotkal člověka s tak přirozeným nadáním pro lektvary!" pokračoval a pohlížel na Harryho přívětivýma, byť jako krev zarudlýma očima. "Má skvělý instinkt, víte - zrovna jako jeho matka! Za celý život jsem učil jen hrstku lidí s takovými schopnostmi, to vám říkám upřímně, Sibylo… dokonce i Severus…"
A k Harryho hrůze natáhl ruku a přitáhl k sobě Snapea, jako by ho právě vyčaroval z čistého vzduchu.
"Přestaňte se schovávat a pojďte sem k nám, Severusi!" škytl spokojeně Křiklan. "Právě jsem mluvil o Harryho výjimečném nadání pro přípravu lektvarů! Máte na tom samozřejmě svoji zásluhu i vy, vždyť jste ho pět let učil!"
Snape, pro kterého nebylo úniku, když měl Křiklanovu ruku položenou kolem ramen, pohlédl na Harryho přimhouřenýma černýma očima nad zahnutým nosem.
"To je zvláštní, nikdy jsem neměl dojem, že se mi podařilo Pottera vůbec něco naučit."
"No, v tom případě to v sobě prostě má od přírody!" hulákal Křiklan. "Měl jste vidět, co předvedl hned na mé první hodině, ten jeho odvar živoucí smrti - ještě jsem neviděl studenta, který by na první pokus připravil lepší. Myslím, že ani vy, Severusi -"
"Vážně?" protáhl tichým hlasem Snape a očima stále provrtával Harryho, kterého se začal zmocňovat jistý neklid. Aby Snape začal pátrat po zdroji jeho nedávno objeveného mistrovství v lektvarech, bylo to poslední, o co stál.
"Připomeňte mi, jaké další předměty studujete, Harry," požádal ho Křiklan.
"Obranu proti černé magii, kouzelné formule, přeměňování, bylinkářství…"
"Zkrátka všechny předměty, které musí ovládat bystrozor," dodal Snape s náznakem posměchu v hlase.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama