Domníval se, že Umbridgovou uvidí zase až večer, ale mýlil se. Když šli přes trávník k lesu na hodinu péče o kouzelné tvory, notýsek už na ně čekal vedle profesorky Červotočkové.
"Obvykle tento předmět neučíte, že?" ptala se zrovna, když dorazili ke stolu s podlézavci, kteří pronásledovali stínky.
"To je pravda," řekla profesorka Červotočková, ruce měla za zády a houpala se na patách. "Zastupuji profesora Hagrida."
Harry se nervózně podíval na Rona a Hermionu. Malfoy si něco šuškal s Crabbem a Goylem; určitě by nezaváhal, kdyby mohl na Hagrida ministerstvu něco vyzradit.
"Hmm," řekla profesorka Umbridgová a ztišila hlas, ale i tak ji bylo pořád dobře slyšet. "Říkala jsem si - ředitel nebyl příliš ochotný, když jsem se ho na to ptala - mohla byste mi vy říci, co je příčinou tak dlouhé absence profesora Hagrida?"
Harry viděl, že Malfoy Umbridgovou a profesorku Červotočkovou pozorně sleduje.
"Bojím se, že ne," odpověděla svižně profesorka Červotočková, "nevím víc než vy. Přiletěla sova od Brumbála, jestli nechci pár týdnů učit. Vzala jsem to. To je všechno. Tak… Můžu začít?"
"Ano, prosím," řekla Umbridgová a začala si psát poznámky."
Umbridgová to tentokrát udělala jinak a chodila mezi studenty, vyptávajíc se jich na kouzelné tvory. Většina lidí byla schopná jí odpovědět a Harryho nálada se trochu spravila; alespoň se nikdo nepokoušel Hagrida srážet.
"Obecně," zeptala se profesorka Umbridgová profesorky Červotočkové poté, co nějakou chvíli vyslýchala Deana Thomase, "jak se vám coby dočasné člence sboru - tedy objektivnímu nestranníkovi, jestli to tak můžu říct - jeví Bradavice? Máte pocit, že vás vedení dostatečně podporuje?"
"No ano, Brumbál je skvělý," spustila srdečně profesorka Červotočková, "líbí se mi, jak to tu vede, opravdu se mi to líbí."
Umbridgová si udělala malou poznámečku, ve tváři zdvořilou nedůvěru. "A co plánujete učit po celý rok - v případě, že by se profesor Hagrid nevrátil?"
"Ukážu jim tvory, se kterými se mohou nejspíš setkat u zkoušek NKÚ," řekla profesorka Červotočková, "už toho moc nezbývá - brali jednorožce a smradlavce, říkala jsem si, že uděláme ještě dírkovce a těstovce, taky aby znali kraťáky a sukovce a tak dále…"
"Ano, vypadá to, že vy víte, co máte dělat," řekla profesorka Umbridgová a udělala do notýsku tečku. Harrymu se nelíbilo, jak zdůraznila slovo "vy" a líbilo se mu ještě méně, když se zeptala Goyla: "Slyšela jsem, že tu snad byla nějaká zranění?"
Goyle se hloupě zašklebil. Malfoy si pospíšil s odpovědí.
"To jsem byl já," řekl, "praštil mě hipogryf."
"Hipogryf?" zopakovala profesorka Umbridgová a škrabala do notýsku jako divá.
"Jen proto, že byl tak hloupej a neposlouchal, co mu Hagrid říká," ozval se rozzlobeně Harry.
Ron a Hermiona zasténali. Umbridgová se pomalu otočila na Harryho.
"Další den po škole," řekla měkce, "no, děkuji vám, profesorko Červotočková, víc už nebudu potřebovat. Výsledky dostanete do deseti dnů."
"Mějte se," řekla profesorka Červotočková a Umbridgová vyrazila směrem k hradu.
Byla už půlnoc, když se Harry vracel od Umbridgové a ruka mu krvácela tak, že promáčela i kapesník, kterým si ji zavázal. Čekal, že společenská místnost bude prázdná, ale Ron s Hermionou na něj čekali. Byl rád, že je vidí, zvlášť proto, že Hermiona se netvářila kriticky.
"Tu máš," přistrčila mu misku se žlutou tekutinou, "namoč si do toho tu ruku, je to odvar z nakládaných murtlapích tykadel, mělo by to pomoct."
Harry namočil svou krvácející bolavou ruku do misky a pocítil skvělou úlevu. Křivonožka se mu omotal kolem nohou, zapředl a pak se mu uvelebil na klíně.
"Díky," poděkoval vděčně a zdravou rukou podrbal Křivonožku za uchem.
"Pořád trvám na tom, abys to někomu řekl," pravil Ron tiše.
"Ne," zamítl to Harry.
"McGonagallová by zuřila, kdyby to -"
"To nejspíš ano," řekl dutě Harry, "a jak dlouho myslíš, že by Umbridgové trvalo, než by prosadila další výnos, podle něhož by každý, kdo protestuje proti nejvyšší vyšetřovatelce, letěl na dlažbu?"
Ron otevřel pusu, aby něco řekl, ale po chvíli ji zase poslušně zavřel.
"Je to odporná ženská," zašeptala Hermiona. "Odporná. Víš, zrovna jsem Ronovi říkala, než jsi přišel… Musíme s ní něco udělat."
"Navrhoval jsem jed," děl temně Ron.
"Ne… Myslela jsem něco o tom, jak strašná je jako učitelka a že se od ní nenaučíme žádnou obranu proti temné magii," řekla Hermiona.
"Ale co asi tak můžeme dělat?" zívl Ron. "Už je trochu pozdě, ne? Dostala práci a zůstane tady. Popletal už se o to postará."
"No," protáhla Hermiona, "víte, říkala jsem si…" Hodila po Harrym trochu nervózním pohledem a pokračovala. "Říkala jsem si, že možná nadešel čas, abychom to udělali sami."
"Udělali co?" zeptal se Harry podezřívavě, ruku pořád v odvaru z nakládaných tykadýlek.
"Abychom se sami naučili obranu proti černé magii," řekla Hermiona.
"Dej pokoj," zasténal Ron, "chceš nám naložit další práci? Všimla sis, že už máme s Harrym zase zpoždění a to je teprv druhý týden?"
"Ale tohle je mnohem důležitější než domácí úkoly!" řekla Hermiona.
Harry a Ron na ni vykulili oči.
"Myslel jsem, že ve vesmíru není nic důležitějšího než domácí úkoly!" řekl Ron.
"Nebuď hloupej, jistěže je," řekla Hermiona a Harry si se zlověstným pocitem všiml, že se její tvář rozzářila tím druhem horlivosti, která se u ní dostavovala, když mluvila o SPOŽÚSu. "To je o tom, být připraven, jak říkal Harry na první hodině u Umbridgové - na to, co na nás venku může čekat. Abychom věděli, že se opravdu ubráníme. Jestliže se během roku nic nenaučíme -"
"Sami toho moc nedokážeme," řekl Ron poraženecky, "jistě, můžeme si najít v knihovně zaříkadla a zkoušet je, ale -"
"S tím souhlasím, jsme ve fázi, kdy už se nemůžeme učit jen z knih," řekla Hermiona. "Potřebujeme učitele, někoho, kdo nám ukáže, jak kouzla používat a opraví nás, když to uděláme špatně."
"Jestli myslíš Lupina…" začal Harry.
"Ne, nemyslím Lupina," řekla Hermiona, "ten má moc práce v Řádu a stejně ho můžeme potkat maximálně tak v Prasinkách a tam se moc často nedostaneme."
"Tak kdo?" mračil se na ni Harry.
Hermiona si velice hluboce povzdechla.
"Není to jasné?" řekla. "Mluvím o tobě, Harry."
Chvíli bylo slyšet jen okna chřestící pod náporem nočního větříku a praskot plamenů.
"O mně - co?" přeptal se Harry.
"Mluvím o tom, že nás ty budeš učit obranu proti černé magii."
Harry na ni zůstal civět. Pak se otočil na Rona a čekal pohled, jaké si většinou vyměňovali, když Hermiona řečnila o SPOŽÚSu. K jeho nemalému zděšení Ron nevypadal nijak ohromeně. Trochu se mračil, evidetně přemýšlel - a pak řekl: "To je nápad."
"Jaký nápad?" řekl Harry.
"Ty, jako náš učitel," řekl Ron.
"Ale…"
Teď už se Harry křenil, protože si byl jistý, že ho ti dva tahají za nohu.
"Ale já nejsem učitel, já nemůžu -"
"Harry, ty jsi v obraně proti černé magii v ročníku nejlepší," řekla Hermiona.
"Já?" řekl Harry a usmíval se ještě víc. "To tedy nejsem, v každém testu jsi byla lepší -"
"Ve skutečnosti ne," zarazila ho chladně Hermiona. "Ve třetím ročníku jsi mě porazil - a to byl jediný ročník, kdy jsme oba ten test psali a měli jsme učitele, který opravdu věděl, co dělá. Ale já nemluvím o písemkách, Harry. Pomysli na to, cos dokázal."
"Co tím myslíš?"
"Ty, víš, nejsem si jistej, jestli chci, aby mě někdo tak hloupej učil," otočil se Ron na Hermionu a mrkl. Pak se podíval na Harryho.
"Tak to zkusíme," řekl a nasadil výraz, jaký míval Goyle ve chvílích pekelného soustředění. "Uch… První ročník - zabránil jsi ty-víš-komu, aby ukradl kámen mudrců."
"Ale to byla klika," řekl Harry, "to nebylo dovednostmi -"
"Druhý ročník," nenechal se rušit Ron, "zabil jsi baziliška a zničil Riddla."
"No jo, ale kdyby se tam neobjevil Fawkes -"
"Třetí ročník," překřičel jeho protesty Ron, "zbavil ses asi stovky mozkomorů najednou -"
"Ty víš, že to byla šťastná náhoda a kdyby obraceč času -"
"Poslední rok," vypočítával Ron dál a teď už skoro křičel, "zase jsi bojoval s ty-víš-kým -"
"Poslouchejte!" vykřikl Harry, napůl rozzlobeně, protože Ron i Hermiona se šklebili. "Poslouchejte, ano? Zní to hezky, když to říkáte, ale to bylo všechno štěstí - většinou jsem vůbec netušil, co dělám, nic z toho jsem neplánoval, prostě jsem dělal, co mě napadlo a většinou mi někdo pomáhal -"
Ron a Hermiona se pořád šklebili a Harry cítil, jak se začíná zlobit - ani pořádně nevěděl proč.
"Neseďte tam a nešklebte se, jako kdybyste to věděli líp než já, já jsem tam byl, ne?" rozohnil se. "Já vím, o co šlo, jasný? A nedostal jsem se z toho proto, že bych byl dobrej v obraně proti černé magii, všechno jsem to přežil jen proto, že vždycky v pravou chvíli přišla pomoc nebo že mě v pravou chvíli něco napadlo - ale jen tak jsem tím vším proplul, netušil jsem, co mám dělat - PŘESTAŇTE SE SMÁT!"
Miska odvaru spadla na podlahu a rozbila se. Harry si všiml, že stojí, i když si nevzpomínal, kdy vstal. Křivonožka utekl pod pohovku a Ron s Hermionou se přestali usmívat.
"Vy nevíte, jaké to je! Vy - ani jeden z vás - jste proti němu nikdy nestáli! Myslíte si, že stačí naučit se pár kouzel a házet je na ně, jako když jste ve škole? Celou tu dobu si uvědomujete, že mezi vámi a smrtí není nic než vy sami -váš mozek nebo odvaha nebo cokoliv - jako kdybyste snad mohli myslet jasně, když jste nanosekundu od vlastní vraždy, nebo vás mučí, nebo se díváte, jak vaši přátelé umírají - to nás ve škole nikdy neučili, jaké to je s něčím takovým bojovat - a vy tu děláte, jako kdybych byl chytrej chlapeček, že tu jsem s vámi, živý, jako kdyby Diggory byl trouba, jako kdyby to zvoral - vám to jenom nedochází, že jsem to mohl být i já, že bych to byl já, kdyby mě Voldemort býval nepotřeboval -"
"My jsme nic takového neřekli," bránil se zděšeně Ron. "My jsme neříkali nic o Diggorym - to jsi to špatně pochopil -"
Podíval se bezmocně na Hermionu, která se tvářila sklíčeně.
"Harry,"řekla plaše, "ty to nevidíš? Tohle… To je právě to, proč potřebujeme tvoji pomoc… Potřebujeme vědět, jaké to opravdu je… Stát proti němu… Stát proti V-voldemortovi."
To bylo poprvé, co vůbec vyslovila Voldemortovo jméno a to Harryho uklidnilo. Stále prudce oddechuje, posadil se do křesla a uvědomil si, že ho ruka zase příšerně rozbolela. Litoval, že rozbil misku s odvarem.
"Dobře… Promysli si to," požádala tiše Hermiona. "Slibuješ?"
Harry nemohl přijít na nic, co by řekl. Styděl se za svůj výbuch. Přikývl, aniž by si byl pořádně vědom, na co.
Hermiona vstala.
"Jdu do postele," řekla hlasem tak přirozeným, jakého jen byla schopná. "Ehm… Dobrou."
Ron také vstal.
"Jdeš?" zeptal se trochu nemotorně Harryho.
"Jo," řekl Harry, "Za minutku… Jen to dám do pořádku," ukázal na rozbitou misku. Ron přikývl a odešel.
"Reparo," řekl Harry a namířil hůlku na střepy. Slepily se zase k sobě, takže miska vypadala jako nová, jen odvar byl bohužel pryč.
Byl najednou tak unavený, že měl chuť zanořit se zpátky do křesílka a usnout, ale donutil se následovat Rona do ložnice. V noci ho pronásledovaly sny o dlouhých chodbách se zamčenými dveřmi a když se ráno probudil, jizva na čele ho bolela.