15. Bradavický nejvyšší vyšetřovatel
Čekali, že budou muset ráno pečlivě pročíst Hermionina Denního Věštce, aby našli článek, o němž se zmiňoval Percy. Ovšem poštovní sova sotva odstartovala ze džbánu s mlékem a Hermiona vyrazila zděšený zvuk a narovnala noviny, na jejichž titulní straně se skvělá velká fotografie Dolores Umbridgové. Usmívala se a pomrkávala na ně.
MINISTERSTVO ZAHAJUJE VZDĚLÁVACÍ REFORMU
DOLORES UMBRIDGOVÁ JMENOVÁNA PRVNÍ NEJVYŠŠÍ VYŠETŘOVATELKOU
"Umbridgová - nejvyšší vyšetřovatelka?" řekl Harry temně a nedojedená topinka mu vyklouzla z prstů. "Co to má znamenat?"
Hermiona začala číst:
"Ministerstvo magie včera překvapivě schválilo nové legislativní opatření, které mu dává bezprecedentní kontrolu nad Bradavickou školou čar a kouzel. "Ministr se z posledních návštěv ve škole vracel znepokojen," říká jeho mladší asistent Percy Weasley." Toto je jeho odpověď na obavy rodičů, kteří mají pocit, že škola sklouzává někam, kam by neměla."
Toto není poprvé během posledních týdnů, kdy ministr Kornelius Popletal použil nových zákonů k vylepšení situace ve škole. 30. srpna prošel výnos o vzdělání číslo 22, podle kterého, není-li ředitel schopen zajistit kandidáta na prázdné místo učitele, vybere ho Ministerstvo. "Tak byla do učitelského sboru v Bradavicích jmenována Dolores Umbridgová," řekl Weasley, "Brumbál nemohl nikoho najít, proto ministr jmenoval Umbridgovou a ta měla samozřejmě okamžitý úspěch…"
"Měla CO?" ozval se hlasitě Harry. "Počkej, je tu toho ještě víc," řekla Hermiona a pokračovala.
"…okamžitý úspěch se svým revolučním pojetím výuky obrany proti černé magii a také zásobuje ministra přímými zprávami o tom, co se děje na půdě školy. Tuto poslední roli nyní ministr zoficializoval výnosem o vzdělání číslo 23, jímž bylo vytvořeno místo bradavického nejvyššího vyšetřovatele. "Tímto vzrušujícím novým způsobem se ministerstvo vyrovnává s tím, co někteří nazývají upadajícími standardy," řekl Weasley, "vyšetřovatel bude vykonávat inspekce u ostatních vyučujících a sledovat, jak pracují. Místo bylo nabídnuto profesorce Umbridgové a jsme velmi rádi, že vám můžeme oznámit, že místo přijala." Nové kroky, které ministerstvo podniklo, mají bezvýhradnou podporu rodičů bradavických studentů.
"Mám teď mnohem lepší pocit, když vím, že Brumbál bude vystaven objektivnímu posouzení," říká pan Lucius Malfoy, 41, z panství ve Wiltshiru. "Nejeden z nás, kterým leží na srdci blaho vlastních dětí, byl znepokojen některými výstředními rozhodnutími, které v posledních letech ředitel Brumbál učinil a jsme velmi rádi, že Ministerstvo vzalo situaci do vlastních rukou."
Mezi tato výstřední rozhodnutí nepochybně spadá zaměstnání kontroverzních učitelů, o nichž už jsme psali, včetně vlkodlaka Remuse Lupina, poloobra Rubeuse Hagrida a falešného ex-Bystrozora "Pošuka" Moodyho. Šíří se zvěsti, že Albus Brumbál, kdysi nejvyšší předseda Mezinárodní konfederace čarodějů a Wizengamotu, už není dostatečně způsobilý k řízení prestižní bradavické školy.
"Domnívám se, že ustanovení místa vyšetřovatele v Bradavicích je prvním krokem, který nás má ujistit, že Bradavice budou mít takového ředitele, kterému můžeme důvěřovat," uvedl zdroj blízký ministerstvu. Členové Wizengamotu Griselda Marchbanksová a Tiberius Ogden na protest proti zavedení funkce vyšetřovatele rezignovali. "Bradavice jsou škola, ne výspa kanceláře Korneliuse Popletala," uvedla madam Marchbanksová, "toto je jen další nechutný pokus o diskreditaci Albuse Brumbála." (Pro plnou zprávu o údajných konexích madam Marchbanksové s gobliny nalistujte stranu sedmnáct.)"
Hermiona dočetla a podívala se přes stůl na ostatní.
"Tak teď to máme! Popletal prosadil ten výnos a nacpal nám sem Umbridgovou! A teď má ještě navíc možnost kontrolovat ostatní učitele!" Hermiona funěla vzteky a z očí jí létaly blesky. "Tomu nevěřím. To je příšerné!"
"Já vím," řekl Harry a podíval se na pravou ruku, zaťatou v pěst. Byla na ní ještě znát bělavá linka slov, které ho Umbridgová donutila vyřezat do vlastní kůže.
Ale Ron se křenil.
"Co?" zeptali se ho Harry a Hermiona.
"Už se nemůžu dočkat, až bude na inspekci u McGonagallové," řekl vesele Ron. "Umbridgová si ani nevšimne, co ji praštilo."
"Pojďme," vyskočila Hermiona, jestli bude inspekce na Binnsově hodině, nemůžeme přijít pozdě…"
Ale profesorka Umbridgová se na hodinu dějin magie nedostavila a byla to tedy opět taková nuda jako minulé pondělí; nebyla ani ve Snapeově sklepení na dvouhodinovce lektvarů, kde Harry obdržel svou esej o měsíčním kameni, ozdobenou velkým špičatým H.
"Dal jsem vám takové známky, jaké byste za tyto práce dostali u zkoušek NKÚ," řekl jim Snape s lehce škodolibým výrazem, když úkoly rozdával. "Z toho byste mohli získat představu, co asi můžete u zkoušek čekat."
"Výkon, který většina z vás předvedla, byl příšerný. U zkoušek byste s tím propadli. Očekávám, že úkol na příští týden, jehož téma zní "různé druhy protijedů", dopadne mnohem lépe, protože jinak budu nucen začít rozdávat tresty pro ty pitomce, kteří dostali H."
Malfoy se uchichtl a hlasitým šepotem se zeptal: "Tady někdo dostal H? Ha!"
Harry si všiml, že Hermiona pokukuje po jeho papíře; rychle strčil esej zpět do tašky a cítil, že si výsledek raději nechá pro sebe.
Rozhodl se, že tentokrát nedá Snapeovi žádnou záminku k tomu, aby ho zase setřel a tak pečlivě a několikrát četl všechny instrukce. Jeho Posilující lektvar neměl sice tak čistě tyrkysovou barvu jako Hermionin, ale byl rozhodně spíš do modra než do růžova jako ten Nevillův a tak mohl na konci hodin odevzdat vzorek celkem klidně.
"Nebylo to tak hrozný jako posledně, že?" řekla Hermiona, když šli na oběd. "A domácí úkol taky nedopadl nejhůř, nebo ano?"
Když Ron ani Harry neodpovídali, naléhala: "Chci říct, samozřejmě jsem nečekala nejvyšší známku, zvlášť když to bere podle standardů NKÚ, ale i tak to jde, když člověk projde, co vy na to?"
Harry udělal neurčitý zvuk.
"Jistě, ode dneška do zkoušek se ještě dá hodně zvládnout, máme spoustu času, ty známky, které dostáváme teď, je něco jako laťka, ne? Něco, na čem můžeme stavět…"
Posadili se k nebelvírskému stolu.
"Samozřejmě, byla bych šťastná, kdybych dostala V -"
"Hermiono," přerušil ji Ron ostře, "jestli chceš vědět, jaké známky jsme dostali -"
"Já - no, nechtěla jsem - tedy, jestli chcete -"
"Dostal jsem S," řekl Ron a nabral na lžíci polévku, "Spokojená?"
"To není nic, za co by ses musel stydět," řekl Fred, který si právě přisedl s Georgem a Lee Jordanem k jejich stolu. "Na pěkném kulatém S není nic špatného -"
"Ale," ozvala se Hermiona, "neznamená S…"
"Slabé, to jo," řekl Lee, "ale pořád lepší než H, ne? Jako hrozné?"
Harry cítil, že se červená a předstíral raději kašel. Když přestal, zjistil, že Hermiona bohužel ještě pořád mluví o známkování NKÚ.
"Takže nejvyšší známka je V jako výborně," říkala právě, "a pak CH - "
"Ne, N," opravil ji George, "jako nade všechna očekávání. A vždycky jsem si myslel, že jsme měli s Fredem dostat za všechno N, protože jsme předčili všechna očekávání už jen tím, že jsme se ke zkouškám dostavili."
Všichni se zasmáli, až na Hermionu, která pokračovala. "Takže po N je CH jako chvalitebně a to je poslední stupeň, při kterém projdeš, že jo?"
"Jo," řekl Fred, namočil si do polévky celou rolku, nacpal si ji do pusy a celou ji spolkl.
"Pak je S jako slabý," Ron zvedl ruce jako vítěz, "a pak H jako hrozný."
"A pak ještě T," připomněl mu George.
"T?" zarazila se Hermiona, "ještě pod H? Co to je T?"
"Troll," odpověděl promptně George.
Harry se zasmál, i když si nebyl jist, zda si George dělá legraci nebo ne. Představil si, jak sděluje Hermioně, že ze všech zkoušek NKÚ dostal T a rozhodl se začít opravdu tvrdě pracovat.
"Už jste měli nějakou inspekci?" zeptal se Fred.
"Ne," řekla Hermiona, "a vy?"
"Právě teď," řekl George, "formule."
"A jaký to bylo?" zeptali se Harry a Hermiona najednou.
Fred pokrčil rameny.
"Nebyla to taková hrůza. Umbridgová zapadla do rohu a dělala si poznámky do notýsku. Znáš Kratiknota, zacházel s ní jako s hostem, nevypadal, že by ho to nějak obtěžovalo. Moc toho neřekla. Jen se ptala Alice, jak vypadají normální hodiny. Alice jí řekla, že dobře a to bylo všechno."
"Byl bych nerad, kdyby nám Kratiknota sebrali," řekl George, "vždycky nechá skoro všecky u zkoušek normálně projít."
"Koho máte dnes odpoledne?" zeptal se Fred Harryho.
"Trelawneyovou -"
"T osobně…"
"- a pak Umbridgovou."
"Tak hlavně buď hodný chlapec a ovládej se - jestli vynecháš další trénink, Angelina se zblázní."
Ale Harry nemusel čekat až na obranu proti černé magii. Seděli ve ztemnělé učebně jasnovidectví a Harry vytahoval z tašky deník snů, když ho Ron dloubl loktem do žeber. Harry se otočil a viděl profesorku Umbridgovou, jak prolézá poklopem. Třída, která se vesele bavila, ztichla. Profesorka Trelawneyová, která zrovna rozdávala Orákula snů, si toho všimla a rozhlédla se.
"Dobré odpoledne, profesorko Trelawneyová," pozdravila Umbridgová se svým širokým úsměvem. "Dostala jste můj vzkaz? Ohledně data a času inspekce?"
Profesorka Trelawneyová krátce kývla a se znechuceným výrazem se otočila k profesorce Umbridgové zády. Profesorka Umbridgová, stále se usmívajíc, si přitáhla nejbližší křesílko a odnesla ho dopředu, takže bylo jen pár palců za zády profesorky Trelawneyové. Tam se posadila, vytáhla z květované tašky notes a čekala na zahájení výuky.
Profesorka Trelawneyová si lehce se třesoucíma rukama pevně přitáhla šály a zadívala se na třídu skrz obrovské brýle.
"Budeme pokračovat ve studiu věšteckých snů," řekla, statečně se pokoušejíc o svůj obvyklý mystický hlas, ale ten se jí lehce třásl. "Rozdělte se do dvojic, prosím, a pokuste se s pomocí Orákula navzájem interpretovat své poslední sny."
Otočila se, jako by si chtěla sednout za stůl, spatřila vedle něj profesorku Umbridgovou a okamžitě zatočila doleva k Parvati a Levanduli, které už zaníceně diskutovaly o Parvatinu posledním snu.
Harry otevřel Orákulum snů a po očku Umbridgovou pozoroval. Už si dělala poznámky a po pár minutách vstala a začala courat po třídě a sledovala, jak se Trelawneyová baví se studenty a tu a tam položila otázku. Harry se rychle sklonil nad knihou.
"Honem, vymysli si sen," řekl Ronovi, "kdyby sem ta stará žába přišla."
"Já jsem vymýšlel posledně," protestoval Ron, "teď jsi na řadě ty."
"Já nevím…" řekl zoufale Harry, který si nemohl vzpomenout, že by se mu posledních pár dní vůbec něco zdálo. "Řekněme, že se mi zdálo, jak… Jak jsem topil Snapea v kotlíku. Jo, to by šlo."
Ron zachrochtal a otevřel Orákulum snů.
"OK, musíme přičíst tvůj věk k datu, kdy jsi měl ten sen, pak počet slov v jeho předmětu - bude to 'topit', 'kotlík' nebo 'Snape'?"
"To je jedno, něco vyber," řekl Harry a risknul pohled za sebe. Profesorka Trelawneyová se na něco ptala Nevilla a profesorka Umbridgová jí koukala přes rameno a něco si psala."
"Kdy že se ti to zdálo?" zeptal se Ron, zabrán do výpočtů."
"Nevím, včera, kdykoliv," odpověděl Harry a pokoušel se zaslechnout, co profesorka Umbridgová říká profesorce Trelawneyová. Byly už prakticky u vedlejšího stolu. Profesorka Umbridgová si něco poznamenávala a profesorka Trelawneyová vypadala, jako by jí uletěly včely.
"A teď," řekla Umbridgová a podívala se na ni, "jak dlouho už zastáváte toto místo?"
Profesorka Trelawneyová se zaškaredila, ruce měla založené na hrudi a ramena nakrčená, jako by se chtěla před hrozbou inspekce chránit co nejlépe. Po chvíli, když se rozhodla, že otázka není tak útočná, aby měla důvod ji ignorovat, řekla krajně nelibým tónem: "Téměř šestnáct let."
"To je docela dlouho," řekla Umbridgová a napsala si poznámku. "Takže vás přijal profesor Brumbál?"
"Ano," řekla profesorka Trelawneyová stručně.
Profesorka Umbridgová si to poznamenala.
"A jste pra-pra-pravnučka slavné jasnovidky Kassandry Trelawneyové?"
"Ano," řekla profesorka Trelawneyová a trochu zvedla hlavu.
Další poznámka do notýsku.
"Ále mám dojem - opravte mě, jestli se mýlím - že jste po Kassandře ve vaší rodině první, kdo má věštecké oko?"
"Tyto věci často vynechají - eh - tři generace," řekla profesorka Trelawneyová.
Žabí úsměv profesorky Umbridgové se roztáhl.
"Samozřejmě," řekla sladce a něco si zase zapsala. "Mohla byste pro mě udělat nějakou předpověď?" A tázavě se podívala na profesorku Trelawneyovou, stále se usmívajíc.
Ta ztuhla, jako by nevěřila svým uším. "Já vám nerozumím," řekla a přitáhla si šály kolem šlachovitého krku.
"Chtěla bych, abyste mi něco předpověděla," zopakovala jasně profesorka Umbridgová.
Harry a Ron už nebyli jediní, kdo pečlivě naslouchal zpoza otevřených knih. Většina třídy zírala n profesorku Trelawneyovou, která se narovnala, až korále zacinkaly.
"Vnitřní oko nefunguje na povel!" řekla dotčeně.
"Vidím," řekla měkce profesorka Umbridgová a napsala si poznámku.
"Já - ale - ale… moment!" řekla náhle profesorka Trelawneyová a pokusila se o přízračný tón, i když mystický efekt trochu kazil fakt, že se jí chvěl zlostí. "Já… Myslím, že něco vidím… Něco, co se týká vás… Proč, cítím něco… Něco temného… Nějaké smrtelné nebezpečí…"
Profesorka Trelawneyová namířila na profesorku Umbridgovou, která zvedla obočí a pokusila se na ni usmát, chvějící se prst.
"Obávám se… Obávám se, že jste ve smrtelném nebezpečí!" dokončila profesorka Trelawneyová dramaticky.
Pak bylo chvíli ticho. Profesorka Umbridgová si profesorku Trelawneyovou měřila pohledem.
"Dobře," řekla nakonec a něco si zapsala. "Jestli je to to nejlepší, co dokážete…"
Otočila se a nechala profesorku Trelawneyovou stát jako solný sloup. Harry zachytil Ronův pohled a věděl přesně, co si Ron myslí; oba věděli, že profesorka Trelawneyová je stará podvodnice, ale na druhou stranu nesnášeli Umbridgovou tak, že byli rozhodně na straně Trelawneyové - samozřejmě až do doby, kdy dorazila k nim.
"Tak?" řekla nezvykle přísně a vrazila své dlouhé prsty Harrymu pod nos, "ukažte mi začátek svého deníku snů."
A ve chvíli, kdy nahlas interpretovala Harryho sny (které, včetně toho o jezení ovesné kaše, evidentně znamenaly brzkou a krutou smrt), už s ní tolik necítil. Celou dobu stála profesorka Umbridgová kousek od nich a psala si poznámky a když konečně zazvonil zvonek, slezla po stříbrném žebříku jako první a za deset minut už na ně čekala v učebně obrany proti černé magii.
Něco si pro sebe broukala a usmívala se. Zatímco vytahovali z tašek Teorii obranné magie, řekli Harry a Ron Hermioně, která měla věštění z čísel, co se na hodině jasnovidectví stalo, ale než se Hermiona mohla na něco zeptat, vyžádala si profesorka Umbridgová ticho.
"Hůlky pryč," řekla jim s úsměvem a ti, kteří je s nadějí vytáhli, je zase vrátili zpět do tašek. "Jelikož jsme posledně dokončili kapitolu první, otočte si prosím na stranu devatenáct a přečtěte si kapitolu druhou - teorie obrany a jejich původ. A není třeba u toho mluvit."
Pak se, stále se protivně usmívajíc, posadila. Třída si unisono povzdechla a všichni obrátili na stranu devatenáct. Harryho napadlo, jestli je v knížce dost kapitol na to, aby je zaměstnaly po celý školní rok a právě zkoumal obsah, když si všiml, že Hermiona se hlásí.
Profesorka Umbridgová si také všimla a vypadalo to, že má pro tento případ novou strategii. Místo, aby se pokoušela předstírat, že to nezaznamenala, vstala a přišla tak blízko k Hermioně, že stály tváří v tvář, potom se sehnula a zašeptala tak, aby to nikdo jiný neslyšel:
"Co je to tentokrát, slečno Grangerová?"
"Už mám druhou kapitolu přečtenou," řekla Hermiona.
"Pak tedy začněte s třetí kapitolou."
"Tu už mám také přečtenou. Přečetla jsem už celou knihu."
Profesorka Umbridgová zamrkala, ale ihned se zase vzpamatovala.
"A můžete mi tedy říci, co píše Slinkhard v patnácté kapitole o protizaklínadlech?"
"Píše, že protizaklínadla jsou špatně pojmenovaná," řekla Hermiona, "tvrdí, že lidé říkají svým zaklínadlům protizaklínadla tehdy, když chtějí, aby to znělo přijatelněji."
Profesorka Umbridgová zvedla obočí a Harry věděl, za to na ni proti její vůli udělalo dojem.
"Ale nesouhlasím," pokračovala Hermiona.
Profesorka Umbridgová zvedla obočí ještě trochu výš a její pohled trochu ochladl.
"Vy nesouhlasíte?" opakovala.
"Ano," řekla Hermiona, která na rozdíl od Umbridgové nešeptala, ale mluvila nahlas a jasně, takže se na ni všichni dívali. "Pan Slinkhard nemá rád zaklínadla, že? Ale já se domnívám, že v případě, že je použijeme na obranu, mohou být velmi užitečná."
"Aha, tak vy se domníváte," řekla profesorka Umbridgová a už také nešeptala a narovnala se. "Ale obávám se, že v této třídě je důležitější názor pana Slinkharda, ne váš, slečno Grangerová."
"Ale -" začala Hermiona.
"To by stačilo," řekla profesorka Umbridgová a postavila se tak, aby na ni viděla celá třída. Její usměvavá bezstarostnost byla ta tam. "Slečno Grangerová, obávám se, že musím Nebelvíru odebrat pět bodů."
Ve třídě to nespokojeně zašumělo.
"Za co?" zeptal se Harry rozzlobeně.
"Nepleť se do toho," zašeptala Hermiona.
"Za přerušování výuky nedůležitými nesmysly," řekla profesorka Umbridgová hladce, "jsem tu, abych vás učila podle pokynů ministerstva a v těch není nic o vlastních názorech studentů na věci, kterým jen málo rozumějí. Vaši předchozí učitelé vám možná dovolili víc - vyjma profesora Quirrella, který se alespoň držel látky, odpovídající vašemu věku - a těžko by prošli při ministerské inspekci -"
"Jo, Quirrell byl dobrej učitel," řekl Harry nahlas, "až na ten drobný detail, že mu zezadu na hlavě seděl lord Voldemort."
Když Harry domluvil, rozhostilo se to největší ticho, jaké se mu kdy podařilo způsobit. A pak -
"Myslím, že další týden po škole vám může jedině prospět, pane Pottere," řekla profesorka Umbridgová kluzce.
Rána na Harryho ruce se ještě ani nezhojila a druhý den ráno už zase krvácela. Proti ničemu neprotestoval; nechtěl poskytnout Umbridgové to uspokojení; psal pořád dokola nesmím říkat lži a ani nešpitl, i když rána se s každým dnem zvětšovala.
Nejhorší součástí trestu ovšem byla, přesně jak George předpovídal, reakce Angeliny Johnsonové. Podala si ho hned v úterý ráno u snídaně takový stylem, že to přilákalo profesorku McGonagallovou.
"Slečno Johnsonová, jak si dovolujete takhle řvát ve velké síni! Strhávám Nebelvíru pět bodů!"
"Ale profesorko - on se zase nechal zavřít po škole -"
"Co to má být, Pottere?" zeptala se profesorka McGonagallová přísně. "Po škole? S kým?"
"S profesorkou Umbridgovou," řekl Harry a vyhýbal se jejímu pohledu.
"Chcete mi říct," řekla a ztišila hlas, aby je hlouček zvědavých havraspárských neslyšel, "že i po tom varování, které jsem vám dala, jste se zase na hodině profesorky Umbridgové neovládl?"
"Ano," zahuhlal Harry do podlahy.
"Pottere, musíte se vzpamatovat! Řítíte se do velkého průšvihu! Strhávám Nebelvíru dalších pět bodů!"
"Ale - co? Profesorko, to ne!" bránil se Harry té nespravedlnosti, "Už mě trestá ona, proč nám ještě strháváte body?"
"Protože ten trest na vás zjevně moc neúčinkuje!" řekla rázně profesorka McGonagallová. "A už nechci nic slyšet, Pottere! A slečno Johnsonová, vy si necháte své projevy na hřiště, jestli chcete zůstat kapitánkou týmu!"
Profesorka McGonagallová odrázovala zpět k učitelskému stolu. Angelina hodila po Harrym vražedným pohledem a oddusala, zatímco Harry se posadil vedle Rona a funěl zlostí.
"Sebrala Nebelvíru body za to, že si nechávám každý večer řezat do ruky! Je to fér?"
"Já vím, kamaráde," řekl Ron a nandal mu na talíř slaninu, "trochu to přepískla."
Hermiona jen obrátila stránku Denního Věštce a neříkala nic.
"Ty si myslíš, že McGongallová měla pravdu," obvinil Harry fotku Korneliuse Popletala, za kterou se skrývala Hermionina tvář.
"Přála bych si, aby ti nestrhávala pět bodů, ale měla pravdu, že by ses měl před Umbridgovou ovládat," řekl Hermionin hlas, zatímco Popletal zuřivě gestikuloval, pronášeje zřejmě nějakou řeč.
Harry s Hermionou nepromluvil celou hodinu formulí, ale když dorazili na proměňování, na všechno zapomněli. Profesorka Umbridgová a její notýsek čekali v koutě.
"Výborně," zašeptal Ron a posadil se, "teď Umbridgová dostane, co si zaslouží."
Profesorka McGonagallová vpochodovala do třídy, aniž by dala najevo, že si Umbridgové vůbec všimla.
"Utište se," řekla a třída okamžitě ztichla. "Pane Finnigane, vraťte laskavě ten úkol - slečno Brownová, vezměte tuhle krabici myší - a nebuďte hloupá, nic vám neudělají - rozdejte po jedné každému studentovi -"
"Hem, hem," udělala profesorka Umbridgová stejný kašlíček, kterým přerušila na zahajovací slavnosti profesora Brumbála. Profesorka McGonagallová ji ignorovala. Seamus podal Harrymu zpátky jeho esej; Harry si ji vzal a s úlevou zjistil, že dostal CH.
"A teď všichni dobře poslouchejte - Deane Thomasi, jestli to té myši uděláte ještě jednou, budete po škole - většině z vás už se podařilo nechat zmizet své hlemýždě a i ti, kterým zůstal kousek ulity, už jistě mají představu o tom, jak kouzlo funguje. Dnes bychom měli -"
"Hem, hem," opakovala profesorka Umbridgová.
"Ano?" otočila se profesorka McGonagallová a její obočí se zformovala do jedné přísné linky.
"Právě jsem si říkala, profesorko McGonagallová, jestli jste obdržela mou zprávu o datu a čase mé inspek-"
"Vidíte že ano, jinak bych se vás zeptala, co děláte v mé třídě," odpověděla profesorka McGonagallová a otočila se k Umbridgové zády. Studenti si vyměnili škodolibé pohledy. "Jak jsem říkala, dnes si budeme procvičovat o něco těžší mizení myší. A nyní, mizicí kouzlo -"
"Hem, hem."
"Zajímalo by mě," otočila se profesorka McGonagallová na Umbridgovou s ledovou zuřivostí, "jak chcete získat představu o mých obvyklých vyučovacích metodách, když mě budete stále přerušovat? Obvykle nedovoluji lidem, aby mluvili, když mluvím já."
Profesorka Umbridgová vypadala, jako by jí někdo dal facku. Nic neřekla, ale uhladila papír v notýsku a začala rychle psát.
Profesorku McGongallovou to očividně nezajímalo a obrátila se zpět k třídě.
"Jak jsem říkala, mizicí kouzlo je tím složitější, čím komplexnější je zvíře, které chcete nechat zmizet. Hlemýžď, jelikož jde o měkkýše, není tak složitý; ale myš je savec a tudíž je kouzlo těžší. Není to tedy nic, co byste mohli zvládnout s hlavou plnou myšlenek na oběd. Tak - zaříkadlo znáte, ukažte, co dovedete…"
"Ta mi bude kázat o sebeovládání před Umbridgovou!" špitl Harry neslyšně Ronovi, ale křenil se - jeho zlost na profesorku McGonagallovou se trochu vypařila.
Profesorka Umbridgová nesledovala profesorku McGonagallovou po třídě jako profesorku Trelawneyovou; zřejmě jí došlo, že profesorka McGonagallová by to nedovolila. Napsala si však spoustu poznámek a když jim profesorka McGonagallová řekla, aby si sbalili věci, zvedla se s temným výrazem ve tváři.
"No, je to začátek," řekl Ron a upustil do krabice, se kterou Levandule obcházela třídu, mrskající se myší ocásek.
Když odcházeli ze třídy, všiml si, že profesorka Umbridgová se blíží k učitelskému stolu a strčil do Rona; ten žďuchl do Hermiony a všichni zacouvali zpět, aby slyšeli, co se bude dít.
"Jak dlouho učíte v Bradavicích?" zeptala se profesorka Umbridgová.
"V prosinci to bude devětatřicet let," odpověděla profesorka McGonagallová a zaklapla tašku.
Profesorka Umbridgová si to napsala.
"Dobrá," řekla, "dostanete výsledky do deseti dnů."
"Nemohu se dočkat," řekla profesorka McGonagallová studeně nezúčastněným hlasem a mířila ke dveřím. "Pospěšte si, vy tři," pobídla Harryho, Rona a Hermionu.
Harry si nemohl pomoci a věnoval jí slabý úsměv a byl by přísahal, že mu ho oplatila.