close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

14)Felix felicis (část 2)

21. listopadu 2010 v 13:12 |  Harry Potter a Princ dvojí krve
"Samozřejmě, Coote nemá ideální postavu, na jakou jsme zvyklí u odrážečů," prohlašoval povzneseně, "ti většinou bývají o něco svalnatější…"
"Pošli na něj Potlouk!" křikl na Cootea Harry, když kolem něj prolétal, Coote se ale jen zeširoka ušklíbl a příští Potlouk vyslal raději za Harperem, který právě Harryho míjel opačným směrem. Harry s potěšením zaslechl duté plesknutí - znamenalo to, že Potlouk našel zamýšlený cíl.
Zdálo se, že nebelvírským vychází úplně všechno. Každá jejich střela znamenala gól, zatímco na opačné straně hřiště Ron soupeřovy střely jednu po druhé zdánlivě bez námahy likvidoval. Teď už se dokonce usmíval, a když dav diváků ocenil jeden obzvlášť zdařilý zákrok oblíbeným sborovým chorálem Weasley je náš král, předstíral, že fanoušky ze své vzdušné pozice diriguje.
"Myslí si, bůhvíjak není dneska super, co?" ozval se jízlivý hlas a Harry se málem zřítil z koštěte, když do něj Harper úmyslně tvrdě narazil. "Ten tvůj krvezrádný kamarádíček…"
Madame Hoochová k nim byla právě otočená zády, a přestože dole mezi nebelvírskými to rozhořčeně zahučelo, když se ohlédla, byl už Harper zase daleko od Harryho. Harry se s bolavým ramenem rozlétl za ním, odhodlán splatit mu stejnou mincí…
"A myslím, že Harper ze Zmijozelu zahlédl Zlatonku!" vykřikl do megafonu Zachariáš Smith. "Ano, určitě viděl něco, co Potterovi uniklo!"
Ten Smith je vážně idiot, pomyslel si Harry, copak si nevšiml, že jsme se srazili? Jenže v příštím okamžiku měl pocit, jako by se mu žaludek propadl vzduchem až na zem - Smith měl pravdu a Harry se mýlil. Harper se nerozlétl vzhůru jen tak nazdařbůh, skutečně si všiml něčeho, co Harrymu ušlo, Zlatonka totiž svištěla vysoko nad nimi a jasně se leskla na pozadí zářivě modré oblohy.
Harry zrychlil. Vítr mu v uších hučel tak hlasitě, že přehlušil Smithův komentář i povykování diváků, Harper byl ale stále před ním a Nebelvír vedl o pouhých sto bodů. Pokud se Harper dostane ke Zlatonce první, Nebelvír prohraje… a teď už byl Harper jen asi metr od ní, ruku měl nataženou…
"Hej, Harpere!" křikl zoufale Harry. "Kolik ti Malfoy zaplatil, abys hrál místo něj?"
Nevěděl, co ho přimělo zeptat se právě takhle, Harper sebou ale poplašeně škubl, ruka mu po Zlatonce sjela, takže mu míček proklouzl mezi prsty, prolétl kolem a minul ji. Harry se k titěrnému třepotavému míčku rozlétl širokým obloukem a chytil ho.
"ANO!" vykřikl jásavě. Nato se otočil, střemhlav zamířil zpět k zemi a Zlatonku držel zdviženou vysoko nad hlavou. Když si dav diváků uvědomil, co se stalo, vybuchl v mnohohlasý pokřik, v němž se téměř ztratil hvizd píšťalky oznamující konec zápasu.
"Kam letíš, Ginny?" křikl na ni Harry, který se náhle ocitl v obklíčení ostatních členů svého týmu. Ti se s ním přímo ve vzduchu nadšeně objímali, Ginny ale prolétla kolem nich jako divá a řítila se dál, dokud se strašlivým třeskem nenarazila do komentátorského stanoviště. Za pištění, jekotu a smíchu davu přistál nebelvírský tým u trosek dřevěné konstrukce, pod nimiž sebou mdle škubal Zachariáš. Harry slyšel, jak se Ginny bez uzardění omlouvá rozzlobené profesorce McGonagallové: "Zapomněla jsem zabrzdit, paní profesorko, promiňte."
Rozesmátý Harry se vymanil ze sevření ostatních členů týmu a objal Ginny, honem ji však zase pustil. Vyhnul se jejímu pohledu a raději popleskal po zádech rozjásaného Rona. Veškerá nevraživost byla rázem zapomenuta - nebelvírský tým svorně odcházel ze stadionu a s rukama vysoko zvednutýma mával svým příznivcům.
V šatně vládlo opojení z vítězství.
"Seamus vzkazuje, že se ve společenské místnosti koná oslava!" hulákal nadšeně Dean. "Tak jdeme, Ginny, Demelzo!"
Ron a Harry zbyli v šatně jako poslední. Právě se také chystali odejít, když dovnitř vešla Hermiona. Kroutila v rukou svou nebelvírskou šálou a tvářila se sice nervózně, ale odhodlaně.
"Na slovíčko, Harry." Zhluboka se nadechla. "Neměl jsi to dělat. Slyšel jsi přece Křiklana, je to nezákonné."
"A co s tím hodláš dělat, udat nás?" vyjel na ni Ron.
"O čem to vy dva mluvíte?" zeptal se Harry, odvrátil se a věšel si hábit, aby ani jeden z nich neviděl, jak se šklebí.
"Ty moc dobře víš, o čem mluvíme!" obvinila ho ječivě Hermiona. "Nalil jsi Ronovi u snídaně do šťávy lektvar štěstí! Felix felicis!"
"Ne, nenalil!" bránil se Harry a otočil se k nim oběma čelem.
"Ale ano, nalil, a proto vám všechno tak vycházelo, proto se zmijozelským hráčům nedařilo a Ron všechny střely pochytal!"
"Jenže já mu tam nic nenalil!" opakoval Harry a usmíval se od ucha k uchu. Sáhl do kapsy saka a vytáhl z ní maličkou lahvičku, kterou Hermiona toho rána viděla v jeho ruce. Byla plná zlatavého lektvaru a zátka byla dosud neprodyšně zapečetěná voskem. "Chtěl jsem, aby si Ron myslel, že jsem to udělal, tak jsem dělal, jako že ho tam dávám, když jsem věděl, že se díváš." Pohlédl na Rona. "Všechno jsi pochytal, protože jsi měl pocit, že štěstí stojí při tobě. Dokázal jsi to docela sám."
Zastrčil lektvar zpět do kapsy.
"Takže v mé dýňové šťávě vážně nic nebylo?" ujišťoval se užasle Ron. "Je ale nádherné počasí… a Vaisey nemohl hrát… Doopravdy jsem nedostal lektvar štěstí?"
Harry zavrtěl hlavou. Ron na něj chvíli hleděl s otevřenými ústy, pak se otočil k Hermioně a napodobil její hlas.
"Nalil jsi dnes ráno Ronovi do šťávy felix felicis, to proto všechny střely pochytal! Vidíš? Umím chytat i bez cizí pomoci, Hermiono!"
"Já jsem přece nikdy neřekla, že neumíš - Rone, ty sis taky myslel, že jsi ho dostal!"
Ron už ale prošel kolem ní a s koštětem na rameni vykročil ze dveří.
"Ehm," zabručel Harry do náhlého ticha; vůbec nečekal, že by se jeho plán mohl takhle obrátit proti nim. "Nepůjdeme… neměli bychom jít na tu oslavu?"
"Jen si běž!" hlesla Hermiona a mrkáním zaháněla slzy. "Já mám teď právě Rona plné zuby! Vůbec nevím, co jsem podle něj provedla…"
A také rozčileně vyběhla z šatny.
Harry pomalu zamířil davem přes školní pozemky k hradu. Mnozí z těch, které potkával, mu hlasitě blahopřáli, on však cítil pouze obrovské zklamání. Naprosto jistě počítal s tím, že podaří-li se Ronovi zápas vyhrát, okamžitě se zase s Hermionou usmíří. Vůbec ho nenapadlo, jak by jí asi měl vysvětlit, že jejím prohřeškem je podle Rona to, že se líbala s Viktorem Krumem, zvlášť když se to stalo už tak dávno.
Na oslavě u příležitosti nebelvírského vítězství, která už byla v plném proudu, když Harry dorazil, nebylo Hermionu nikde vidět. Jeho příchod zvedl novou vlnu oslavných výkřiků a potlesku a brzy byl obklopen houfem lidí, kteří mu chtěli poblahopřát. Teprve když se mu podařilo zbavit se bratří Creeveyových, kteří chtěli zápas rozebrat úder po úderu, a velké skupiny dívek, které se kolem něj seběhly, smály se i těm nejméně humorným poznámkám a významně na něj pomrkávaly, měl chvíli času na to, aby se pokusil najít Rona. Konečně se vymanil i ze zajetí Romildy Vaneové, která mu velice nevybíravě naznačovala, že by s ním ráda šla na Křiklanův vánoční večírek. Když od ní prchal ke stolu s nápoji, vrazil přímo do Ginny s trpaslenkou Arnoldem na rameni a s roztouženě mňoukajícím Křivonožkou v patách.
"Hledáš Rona?" zeptala se a potměšile zamrkala. "Támhle je, ten pokrytec jeden zatracený!"
Harry pohlédl do kouta, kam ukazovala. A tam, před očima společenské místnosti plné lidí, stál Ron v tak těsném objetí s Levandulí Brownovou, že se dalo stěží poznat, která ruka je čí.
"Skoro to vypadá, jako by jí chtěl kus ukousnout a rozžvýkat, co?" ohodnotila jeho počínání Ginny. "No nic, počítám, že nějak si svou techniku zdokonalit musí. Skvělý zápas, Harry!"
Poklepala ho po rameni a Harry cítil, jak se mu prudce rozbušilo srdce, pak ale Ginny zamířila pro další láhev máslového ležáku. Křivonožka běžel za ní, se žlutýma očima upřenýma na Arnolda.
Harry se od Rona, který nevypadal na to, že by v nejbližší době znovu začal vnímat své okolí, odvrátil právě včas, aby ještě zahlédl, jak se za někým zavírá otvor v portrétu. Znervózněl, protože měl dojem, že mu z očí mizí bujná hříva chundelatých hnědých vlasů.
Chvatně vyrazil kupředu, znovu se vyhnul Romildě Vaneové, strčil do portrétu Buclaté dámy a otevřel si. Zdálo se, že venku na chodbě nikdo není.
"Hermiono?"
Našel ji v první nezamčené učebně, kterou vyzkoušel. Seděla osamělá na desce učitelského stolu, uprostřed malého kroužku štěbetajících žlutých ptáčků, kteří jí kroužili kolem hlavy a které zjevně právě vyčarovala. Harry i v této tíživé chvíli bezděčně cítil obdiv k jejímu umění.
"Ahoj, Harry," pozdravila ho pronikavým hlasem. "Jen se tu trochu cvičím."
"Jo - jsou - no, vážně jsou skvělí…" blábolil.
Neměl vůbec představu, co by jí měl říct. Přemýšlel, jestli si mohla Rona nevšimnout; pak by byla naděje, že ze společenské místnosti odešla prostě proto, že ta oslava byla na její vkus trochu moc hlučná. A právě v tu chvíli se nepřirozeně vysokým hláskem ozvala: "Ron si tu oslavu zjevně užívá."
"Hmm… myslíš?" breptl Harry.
"Nedělej, žes ho neviděl," prskla Hermiona. "Nesnažil se zrovna nějak se s tím tajit -"
Dveře za nimi se rozlétly dokořán. K Harryho zděšení vběhl dovnitř rozesmátý Ron a za sebou táhl za ruku Levanduli.
"A hrome!" vyjekl a zarazil se, když spatřil Harryho a Hermionu.
"Jejda!" vypískla Levandule, zachichotala se a vycouvala z učebny. Dveře se za ní zabouchly.
Nastalo strašlivě bobtnající a vzdouvající se ticho. Hermiona se upřeně zahleděla na Rona, který se jejímu pohledu vyhnul a se zvláštní směsicí předstírané odvahy a rozpaků se otočil k Harrymu. "Ahoj, Harry! Však jsem si říkal, kam ses poděl!"
Hermiona sklouzla z katedry. Malé hejno zlatých ptáčků vytrvale švitořilo a kroužilo jí nad hlavou, takže vypadala jako podivný opeřený model sluneční soustavy.
"Neměl bys Levanduli nechávat čekat venku," pronesla tiše. "Bude mít starosti, co se s tebou stalo."
Velice pomalu a vzpřímeně kráčela ke dveřím. Harry pohlédl na Rona, který se tvářil, jako by se mu ulevilo, že se nestalo nic horšího.
"Oppugno!" ozvalo se ječivě ode dveří.
Harry se otočil a viděl, jak Hermiona s divokým výrazem v očích míří hůlkou na Rona. Hejno ptáčků se jako krupobití tlustých zlatých střel řítilo přímo proti němu, Ron zavřeštěl a zakryl si rukama obličej. Ptáčci ale zaútočili a klovali a sápali se po každém kousku kůže, k němuž se dostali.
"Dej je pryč!" vřískal Ron, Hermiona však s posledním pohledem plným pomstychtivého vzteku rozrazila dveře a zmizela. Harry měl dojem, že než se přibouchly, zaslechl vzlyknutí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama