close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

12)Stříbro a opály (část 2)

21. listopadu 2010 v 13:08 |  Harry Potter a Princ dvojí krve
"McGonagallová!" sykl varovně Ron.
Harry vzhlédl. Profesorka McGonagallová skutečně sbíhala po kamenném schodišti, spěchala jim vířící plískanicí naproti.
"Hagrid říkal, že jste vy čtyři viděli, co se stalo Katii Bellové, okamžitě prosím běžte nahoru do mého kabinetu! Co to máte v ruce, Pottere?"
"To je ta věc, které se dotkla," vysvětloval Harry.
"Bože můj!" zhrozila se profesorka McGonagallová, zatvářila se vyděšeně a honem si náhrdelník od Harryho vzala. "Ne, ne, Filchi, ti jdou se mnou!" dodala honem, když viděla, že se k nim přes vstupní síň horlivě šourá Filch s napřaženým čidlem tajemství. "Okamžitě tenhle náhrdelník odneste profesoru Snapeovi, ale dejte pozor, ať se ho nedotknete, nechte ho zabalený v té šále!"
Všichni čtyři následovali profesorku McGonagallovou po schodech nahoru do jejího kabinetu. Plískanicí zacákaná okna rachotila v rámech a v místnosti byla lezavá zima, přestože v krbu praskal oheň. Profesorka McGonagallová zavřela dveře, přešla ke svému stolu a otočila se k Harrymu, Ronovi, Hermioně a dosud vzlykající Leanně.
"Tak povídejte!" vyzvala je ostře. "Jak to všechno bylo?"
Leanna přerývaným hlasem a s mnoha přestávkami, během nichž se snažila ovládnout záchvaty pláče, vylíčila profesorce McGonagallové, jak si Katie U Tří košťat odskočila na toaletu a vrátila se s neoznačeným balíčkem v ruce, jak jí připadala tak nějak divná a jak se potom spolu pohádaly, jestli je rozumné propůjčovat se k přenášení a doručování neznámých věcí. Jejich hádka nakonec vyvrcholila tahanicí o zmíněný balíček, který se přitom roztrhl. V té chvíli přemohl Leannu pláč natolik, že už z ní nedostali jediné slovo.
"Tak dobrá," přikývla nikoli nevlídně profesorka McGonagallová. "Zajděte si na ošetřovnu, Leanno, a požádejte madame Pomfreyovou, ať vám dá něco na uklidnění."
Když Leanna odešla z kabinetu, obrátila se profesorka McGonagallová znovu k Harrymu, Ronovi a Hermioně.
"Co se dělo pak, když se Katie toho náhrdelníku dotkla?"
"Vznesla se do vzduchu," odpověděl Harry dřív, než stačili promluvit Ron nebo Hermiona. "A pak se dala do křiku a zhroutila se. Paní profesorko, mohl bych si prosím promluvit s profesorem Brumbálem?"
"Ředitel tu není a vrátí se až v pondělí, Pottere," odpověděla profesorka McGonagallová a zatvářila se překvapeně.
"Není tu?" opakoval po ní rozčileně Harry.
"Ne, Pottere, není!" ujistila ho kousavě. "Jsem si ale jistá, že víte-li něco o téhle strašlivé záležitosti, můžete to klidně říct mně!"
Harry na zlomek vteřiny zaváhal. Profesorka McGonagallová nebyla typem učitelky, které by se studenti ochotně svěřovali. Z Brumbála šel sice v mnoha směrech větší strach, přesto však spíš působil dojmem člověka, který žádnou teorii, byť jakkoli nepravděpodobnou, neodbude mávnutím ruky. Tentokrát ale šlo o záležitost života a smrti, takže nebylo na místě se obávat, že se vystaví posměchu.
"Myslím, že Katii ten náhrdelník dal Draco Malfoy, paní profesorko."
Když domluvil, Ron si ve zjevných rozpacích mnul nos a Hermiona zašoupala nohama, jako by měla sto chutí poodstoupit od Harryho stranou a dělat, že k němu nepatří.
"To je závažné obvinění, Pottere," prohlásila profesorka McGonagallová po chvíli šokovaného mlčení. "Máte nějaký důkaz?"
"Nemám," přiznal Harry, "ale…" A vylíčil jí, jak Malfoye sledovali k Borginovi a Burkesovi a co vyslechli z rozhovoru mezi ním a Borginem.
Profesorka McGonagallová se po jeho sdělení tvářila poněkud zmateně.
"Malfoy k Borginovi a Burkesovi přinesl něco, co potřeboval opravit?"
"Ne, paní profesorko, chtěl jen, aby mu Borgin poradil, jak to spravit, neměl tu věc u sebe. O to ale nejde, důležité je, že tam zároveň něco koupil, a já myslím, že to byl ten náhrdelník -"
"A vy jste viděl Malfoye z obchodu odcházet s nějakým takovým balíčkem?"
"Ne, paní profesorko, požádal Borgina, aby mu to nechal u sebe v krámě -"
"Ale Harry," skočila mu do řeči Hermiona, "Borgin se ho přece ptal, jestli si to chce odnést, a Malfoy řekl, že ne -"
"Protože se toho přirozeně nechtěl dotknout!" odsekl nakvašeně Harry.
"Přesně řekl tohle: Jak bych s tím vypadal před lidmi na ulici?" opravila ho Hermiona.
"No, s náhrdelníkem by doopravdy vypadal trochu hloupě," vložil se do hovoru Ron.
"Prosím tě, Rone," protočila zoufale oči Hermiona, "měl by ho přece zabalený, takže by se ho dotýkat vůbec nemusel, a snadno by si ho mohl schovat pod pláštěm, aby ho nikdo neviděl! Myslím, že to, co si u Borgina a Burkese zamluvil, nejspíš dělalo rámus nebo to bylo moc velké a neskladné, něco, co by k němu určitě upoutalo pozornost, kdyby to nesl po ulici… a každopádně," zvýšila hlas, aby ji Harry nepřerušil, "jsem se přece Borgina na ten náhrdelník ptala, vzpomínáš? Když jsem byla uvnitř, pokoušela jsem se zjistit, co si u něj Malfoy rezervoval, a viděla jsem ho tam. A Borgin mi klidně pověděl cenu, neřekl, že by už byl prodaný, ani nic podobného…"
"No jistě, protože hned poznal, o co ti jde! Asi tak po pěti vteřinách pochopil, že to na něj jen hraješ, takže ti samozřejmě nechtěl nic prozradit - a Malfoy si pro něj od té doby mohl někoho poslat -"
"To by stačilo!" zarazila je profesorka McGonagallová, když viděla, že Hermiona užuž otevírá pusu, aby něco vztekle odsekla. "Vážím si toho, že jste mi to řekl, Pottere, ale nemůžeme pana Malfoye obvinit čistě jen proto, že navštívil obchod, kde byl tenhle náhrdelník možná zakoupen. Totéž pravděpodobně platí pro stovky dalších lidí…"
"…přesně jak jsem říkal," zahučel Ron.
"…a každopádně jsme v letošním školním roce zavedli přísná bezpečnostní opatření a nevěřím, že by se ten náhrdelník mohl do školy dostat bez našeho vědomí…"
"…ale…"
"…a navíc vám musím sdělit," dodala nesmlouvavě profesorka McGonagallová, "že pan Malfoy dnes v Prasinkách vůbec nebyl."
Harry na ni vykuleně zíral a jeho rozhořčený výraz se pomalu vytrácel.
"Jak to víte, paní profesorko?"
"Protože si v mém kabinetu odpykával školní trest. Už dvakrát za sebou totiž nepřinesl domácí úkol z přeměňování. Takže vám děkuji, že jste mi sdělil svá podezření, Pottere," řekla a zamířila kolem nich ke dveřím, "teď ale musím zajít na ošetřovnu, podívat se na Katii Bellovou. Přeji vám všem pěkný den."
Přidržela dveře kabinetu otevřené a jim nezbývalo nic jiného než vyjít na chodbu.
Harry měl vztek, že se Ron i Hermiona přidali na stranu McGonagallové, přesto ale cítil, že nemůže nic neříct, když začali mluvit o tom, co se stalo.
"Komu myslíte, že měla Katie ten náhrdelník vlastně dát?" zeptal se Ron, když stoupali po schodech do společenské místnosti.
"Bůhví," pokrčila rameny Hermiona. "Ať to ale byl kdokoli, měl obrovské štěstí. Nikdo nemohl ten balíček otevřít a na náhrdelník přitom nesáhnout."
"Mohl být určený spoustě lidí," přemítal Harry. "Brumbálovi - Smrtijedi by se ho hrozně rádi zbavili, takže je nepochybně na jednom z prvních míst. Nebo Křiklanovi - Brumbál si myslí, že měl Voldemort o jeho služby doopravdy velký zájem, takže je určitě nepotěšilo, když se přidal k Brumbálovi. Nebo -"
"Nebo tobě," dořekla Hermiona s ustaranou tváří.
"To určitě ne," odporoval Harry, "jinak by se byla Katie tam na cestě prostě otočila a dala mi ho, nemyslíš? Šel jsem přece celou dobu od Tří košťat přímo za ní. Když teď Filch prohledává každého, kdo jde dovnitř i ven, bývalo by mnohem logičtější, kdyby mi ten balíček předala mimo Bradavice. Rád bych věděl, proč jí Malfoy nařídil, aby ho donesla do hradu."
"Malfoy přece v Prasinkách nebyl, Harry!" vyjela na něj Hermiona a rozčilením si dupla.
"V tom případě tam musel poslat nějakého komplice," nedal se vyvést z míry Harry. "Crabbeho nebo Goyla… nebo, když o tom tak přemýšlím, nějakého dalšího Smrtijeda. Teď, když se k nim přidal, bude mít spolehlivější kumpány než Crabbeho a Goyla -"
Ron s Hermionou si vyměnili pohled, který jasně vyjadřoval, že nemá cenu se s ním hádat.
"Koprová čalamáda!" nahlásila energicky Hermiona, když došli k Buclaté dámě.
Portrét se rozevřel a vpustil je do společenské místnosti. Byla už dost zaplněná a páchlo to v ní vlhkým šatstvem; hodně studentů se zřejmě z Prasinek kvůli mizernému počasí vrátilo dřív než obvykle. O tom, co se přihodilo Katii, se zjevně ještě nedoslechli - nešumělo to mezi nimi vzrušenými obavami nebo spekulacemi.
"Když se nad tím člověk zamyslí, tak to vlastně žádný geniálně promyšlený útok nebyl," poznamenal Ron a jakoby mimochodem vyhodil z jednoho pohodlného křesla u krbu jakéhosi prvňáčka, aby se mohl sám posadit. "Vždyť se ta kletba ani nedostala do hradu. Podle mě to nezafungovalo, jak mělo."
"Máš pravdu," přisvědčila Hermiona, nohou Ronovi zabránila usadit se a znovu nabídla křeslo vypuzenému prvňáčkovi. "Vůbec to nebylo dobře promyšlené."
"Odkdy Malfoye považujete za jednoho z geniálních světových myslitelů?" zabručel Harry.
Ron ani Hermiona mu neodpověděli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vysavace vysavace | Web | 7. dubna 2011 v 19:33 | Reagovat

Ahojky, máš fakt pěkný blog

2 sperky-pro-vsechny sperky-pro-vsechny | Web | 8. dubna 2011 v 0:34 | Reagovat

máš to tu pekne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama