"Neustálé změny učitelů, z nichž většina se neřídila ministerstvem doporučeného kurikula, bohužel způsobili, že vaše vědomosti jsou v pátém ročníku hluboce podstandardní. Ale potěším vás, tyto problémy teď budou vyřešeny. Budeme postupovat podle přísně strukturovaného, teoreticky zaměřeného postupu schváleného ministerstvem. Opište si následující, prosím."
Znovu zaklepala na tabuli a první věta byla vystřídána následujícím: "Cíle vyučování".
· porozumět principům obranných kouzel
· naučit se rozpoznávat situace, v nichž může být obranné kouzlo legálně použito
· použití obranných kouzel v kontextu praxe
Několik minut bylo slyšet jen usilovné škrabání brků o papír. Když si všichni tři cíle opsali, profesorka Umbridgová se zeptala: "Máte knihu Teorii obranné magie od Wilberta Slinkharda?"
Ve třídě to začalo šumět.
"Myslím, že to zkusíme znovu," pravila profesorka Umbridgová, "pokud vám položím otázku, odpovíte "ano, profesorko Umbridgová" nebo "ne, profesorko Umbridgová". Takže: máte Teorii obranné magie od Wilberta Slinkharda?"
"Ano, profesorko Umbridgová," zaznělo třídou.
"Výborně," řekla profesorka Umbridgová, "otevřete si ji na straně pět a přečtěte si kapitolu první - Základy pro začátečníky. A není třeba u toho mluvit."
Profesorka Umbridgová se uvelebila na židli za učitelským stolem a prohlížela si je vypouklýma žabíma očima. Harry otočil na stranu pět Teorie obranné magie a začal číst.
Bylo to zoufale nudné, skoro jako poslouchat profesora Binnse. Cítil, jak jeho soustředění polevuje; brzy už musel číst jednu větu několikrát, aniž by si z ní zapamatoval víc než prvních pár slov. Uplynulo několik tichých minut. Ron roztržitě točil brkem mezi prsty a zíral na stále stejné místo na stránce. Harry se podíval napravo a utržil takový šok, že se okamžitě probral z apatie. Hermiona totiž ještě knihu ani neotevřela. Zírala se zvednutou rukou na profesorku Umbridgovou.
Harry si nepamatoval, že by Hermiona někdy nečetla, když jí to bylo nařízeno, nebo že by vůbec odolala a neotevřela knihu, kterou měla přímo pod nosem. Zvídavě se na ni podíval, ale jemně zatřásla hlavou, aby dala najevo, že nebude odpovídat na žádné otázky, a dál upřeně hleděla na profesorku Umbridgovou, která se stejně upřeně dívala jinam.
Po několika dalších minutách už Harry nebyl sám, kdo sledoval Hermionu. Kapitola, kterou si měli přečíst, byla tak nudná, že stále víc a víc lidí raději sledovalo Hermionin tichý pokus upoutat pozornost profesorky Umbridgové, než aby zápasili se "Základy pro začátečníky".
Když už půlka třídy hleděla raději na Hermionu než do knihy, rozhodla se profesorka Umbridgová, že je čas přestat situaci ignorovat.
"Chtěla jste se zeptat na něco ohledně první kapitoly, drahoušku?" zeptala se, jako by si právě teď Hermiony všimla.
"Ne, ohledně té kapitoly ne," řekla Hermiona.
"Dobrá, ale my teď právě čteme," vycenila profesorka Umbridgová své malé ostré zoubky. "Jestliže máte jiný dotaz, počkáme s ním na konec vyučování."
"Mám otázku ohledně cílů," řekla Hermiona.
Profesorka Umbridgová zvedla obočí.
"Jak se jmenujete?"
"Hermiona Grangerová."
"Dobře, slečno Grangerová. Myslím, že cíle vám jsou dostatečně jasné, pokud jste si je pozorně přečetla," řekla profesorka Umbridgová zarytě sladkým hlasem.
"Ano, ale nejsou," řekla Hermiona bez obalu, "není mezi nimi nic o praktickém používání obranných kouzel."
Nastala chvíle ticha, během níž se většina studentů zamračila na tabuli, kde byly vypsány cíle vyučování.
"Používání obranných kouzel?" zopakovala profesorka Umbridgová a zasmála se. "Proč, nedokážu si představit, že by se někdo z vás dostal do situace, jenž by vyžadovala použití obranných kouzel, slečno Grangerová. Neočekáváte snad, že budete během vyučování napadena?"
"My nebudeme používat kouzla?" zeptal se hlasitě Ron.
"Studenti, kteří budou chtít promluvit, se přihlásí, pane-?"
"Weasley," řekl Ron a jeho ruka vyrazila do vzduchu.
Úsměv profesorky Umbridgové se ještě rozšířil a otočila se. Harry a Hermiona okamžitě také zvedli ruce. Vypoulené oči chvíli mířily na Harryho a pak se profesorka Umbridgová zeptala Hermiony:
"Ano, slečno Grangerová? Chtěla jste se zeptat ještě na něco?"
"Ano. Není snad smyslem obrany proti černé magii naučit se používat obranná kouzla?"
"Jste snad ministerstvem vyškolená expertka na vzdělávání, slečno Grangerová?" zeptala se profesorka Umbridgová svým falešně sladkým hlasem.
"Ne, ale -"
"Pak se obávám, že nejste dostatečně způsobilá rozhodovat, co je smyslem předmětu obrana proti černé magii. Náš nový program schválili mnohem zkušenější a moudřejší čarodějové, než jste vy. Budete se učit o obranných kouzlech bezpečným způsobem bez rizik -"
"A k čemu to je," řekl Harry hlasitě, "pokud budeme napadeni, nebude to -"
"Ruku, pane Pottere!" houkla profesorka Umbridgová.
Harryho ruka vystřelila vzhůru. Profesorka Umbridgová se promptně otočila zády, ale to už se hlásili i další studenti.
"Jak se jmenujete?" otočila se profesorka Umbridgová na Deana.
"Dean Thomas."
"Ano, pane Thomasi?"
"No, je to tak, jak Harry říká, ne? Kdybychom byli napadeni, nebude to bez rizika.
"Opakuji," usmála se otravně profesorka Umbridgová, "předpokládáte, že budete během mých hodin napaden?"
"Ne, ale -"
Profesorka Umbridgová mu skočila do řeči. "Nechci kritizovat způsob, jakým je tato škola řízena," řekla a její žabí tlama se roztáhla v nepřesvědčivém úsměvu, "ale byli jste vystaveni působení několika nezodpovědných čarodějů, velmi nezodpovědných - a to nemluvím o," a profesorka Umbridgová se ošklivě zasmála, "nebezpečných křížencích."
"Pokud myslíte profesora Lupina," vypěnil Dean, "tak to byl ten nejlepší, kterého jsme kdy -"
"Ruku, pane Thomasi! Jak jsem řekla - učili jste se kouzla, která byla velmi komplexní, neodpovídala vašemu věku a byla potenciálně smrtící. Vystrašili vás, abyste uvěřili, že můžete očekávat útok temné magie každm dnem -"
"To tedy ne," ozvala se Hermiona, "my jen -"
"Nezvedla jste ruku, slečno Grangerová!"
Hermiona zvedla ruku a profesorka Umbridgová se k ní otočila zády.
"Podle toho, co jsem se dozvěděla, můj předchůdce nejen že před vámi předváděl zakázané kletby, on je prováděl přímo na vás."
"Však se taky ukázalo, že je to šílenec, ne?" rozehřál se Dean. "I tak jsme se toho hodně naučili."
"Nezvedl jste ruku, pane Thomasi!" zatrylkovala profesorka Umbridgová. "Ministerstvo se nyní domnívá, že teoretické znalosti budou více než potřebné, abyste prošli zkouškou a to je právě to, o čem je škola. A vy se jmenujete?" dodala a zadívala se na Parvati, která se právě přihlásila.
"Parvati Patilová, a nemají snad zkoušky z obrany proti černé magii i praktickou část? Nebude snad muset ukázat, jaké umíme protikletby a tak podobně?"
"Pokud budete pečlivě studovat teorii, nevidím důvod, proč byste nezvládli předvést v náležitě bezpečných podmínkách zkoušky praktická kouzla," řekla profesorka Umbridgová a pokládala to za vyřešené.
"Bez toho, abychom je předtím cvičili?" zeptala se nedůvěřivě Parvati. "Chcete nám říct, že u zkoušky to bude poprvé, co si ta kouzla vůbec zkusíme?"
"Opakuji, budete-li se dostatečně věnovat teorii -"
"A k čemu je teorie ve skutečném světě?" zeptal se hlasitě Harry, ruku opět ve vzduchu.
Profesorka Umbridgová se na něj podívala.
"Tohle je škola, pane Pottere, ne skutečný svět," řekla měkce.
"Takže my nemáme být připraveni na to, co nás může venku čekat?"
"Venku nic nečeká, pane Pottere."
"Ano?" řekl Harry. Zlost, která celý den bublala těsně pod povrchem, pomalu dosahovala bodu varu.
"Kdo myslíte, že by chtěl napadat děti, jako jste vy?" tázala se profesorka Umbridgová nebezpečně medovým hlasem.
"Hm, nechte mě přemýšlet…" řekl Harry přehnaně zadumaným hlasem, "Třeba… Lord Voldemort?"
Ron zalapal po dechu; Levandule Brownová vykvikla; Neville spadl ze židle. S profesorkou Umbridgovou to ani nehnulo. Zírala na Harryho s temně spokojeným výrazem ve tváři.
"Strhávám Nebelvíru deset bodů, pane Pottere."
Nastalo ticho. Všichni zírali na Harryho nebo profesorku Umbridgovou.
"A teď bychom si měli ujasnit pár věcí."
Profesorka Umbridgová se postavila a naklonila se dopředu, opírajíc se rozpláclýma rukama o stůl.
"Řekli vám, že jeden určitý temný mág vstal z mrtvých -"
"Nebyl mrtvý," řekl Harry rozzlobeně, "ale ano, vrátil se!"
"Pane-Pottere-už-jste-svou-kolej-připravil-o-deset-bodů-tak-si-to-nedělejte-ještě-horší," vychrlila profesorka Umbridgová jedním dechem, aniž by se na něj podívala. "Jak jsem řekla, oznámili vám, že určitý temný mág je opět mezi námi. To je lež."
"To NENÍ lež!" bránil se Harry, "viděl jsem ho, bojoval jsem s ním!"
"Budete po škole, pane Pottere!" řekla profesorka Umbridgová vítězně. "Zítra večer. V pět hodin. V mém kabinetě. Opakuji, je to lež. Ministerstvo kouzel vám zaručuje, že vám nehrozí nebezpečí od žádného temného čaroděje. Pokud se stále obáváte, můžete za mnou po hodině přijít. Bude-li vás někdo strašit výmysly o znovuzrozených temných čarodějích, chci o tom vědět. Jsem tu, abych vám pomohla. Jsem vaše přítelkyně. A teď se prosím vraťme ke čtení. Strana pět, Základy pro začátečníky."
Profesorka Umbridgová se posadila za stůl. Harry vstal. Všichni se na něj dívali; Seamus vypadal vyděšeně a fascinovaně zároveň.
"Harry, ne!" zašeptala varovně Hermiona a zatahala ho za rukáv, ale Harry se jí vyškubl.
"Takže podle vás Cedrik Diggory umřel jen tak sám od sebe, ano?" zeptal se Harry a hlas se mu třásl.
Celá třída jako jeden muž se nadechla, protože nikdo, kromě Rona a Hermiony, ještě nikdy neslyšel Harryho mluvit o událostech oné noci, kdy Cedrik Diggory zemřel. Dychtivé pohledy se upíraly střídavě na Harryho a na profesorku Umbridgovou, která koukala na Harryho beze stopy úsměvu na tváři.
"Smrt Cedrika Diggoryho byla tragická nehoda," řekla ledově.
"Byla to vražda," řekl Harry. Cítil, že se třese. Skoro nikomu o tom neřekl - rozhodně ne třídě třiceti pečlivě naslouchajících studentů. "Zabil ho Voldemort a vy to víte."
Tvář profesorky Umbridgové měla prázdný výraz. Na chvíli měl Harry dojem, že se chystá na něj zaječet. Pak řekla tím nejhladším, nejsladším dívčím hlasem: "Pojďte sem, pane Pottere, drahoušku."
Odkopl židli a protáhl se kolem Rona a Hermiony k učitelskému stolu. Třída kolektivně zadržovala dech. Byl tak rozzlobený, že mu bylo jedno, co se stane.
Profesorka Umbridgová vytáhla z kabelky kousek růžového pergamenu, rozbalila ho na stole, namočila brk a začala psát, naklánějíc se tak, že Harry nemohl nic přečíst. Všichni mlčeli. Asi po minutě pergamen srolovala a poklepala na něj hůlkou; rolička se stáhla tak pevně, že ji nebylo možno otevřít.
"Odneste to profesorce McGonagallové, drahoušku," řekla a papírek mu podala.
Harry si ho mlčky vzal, otočil se, odešel z místnosti a práskl za sebou dveřmi, aniž by se podíval na Rona nebo Hermionu. Rychle kráčel chodbou, vzkaz pro McGonagallovou pevně svíraje v ruce a když zahnul za roh, narazil na Protivu, malého širokohubého mužíčka, vznášejícího se ve vzduchu a žonglujícího s několika kalamáři.
"Ale to je přece malý ťunťa Potter!" zachrchlal radostně a upustil dva kalamáře, které se rozbily a inkoust se rozprskl na všechny strany; Harry zavrčel a uskočil.
"Táhni, Protivo."
"Óóó, náš pomatenec má špatnou náladu," provokoval Protiva, letěl za Harrym chodbou a po očku ho sledoval. "Co je to tentokrát, Potty, kamaráde? Slyšíš hlasy? Vidíš věci? Mluvíš cizími jazyky?"
"Řek jsem, nech mě BEJT!" zařval Harry a utíkal dolů po schodech, ale Protiva se sklouzl po zábradlí za ním.
"Ó, většina si myslí, že jen tak štěká, jiní jsou přesvědčení, že je to jen smutek, ale Protiva ví nejlíp a říká, on se nám zbláznil -"
"SKLAPNI!"
Dveře nalevo od Harryho se rozletěly a z nich se vynořila profesorka McGonagallová s přísným a trochu vyčerpaným výrazem.
"Pottere, proč tu proboha tak řvete?" utrhla se na něj a Protiva se zachichtáním zmizel z dohledu. "Proč nejste na hodině?"
"Byl jsem za vámi poslán," řekl Harry škrobeně.
"Poslán? Co tím myslíte, poslán?"
Podal jí vzkaz od profesorky Umbridgové. Profesorka McGonagallová si ho vzala, poklepala na něj hůlkou, rozvinula ho a začala číst. Její oči poletovaly z řádku na řádek a postupně se víc a víc zužovaly.
"Pojďte dovnitř, Pottere."
Následoval ji do jejího kabinetu. Dveře se automaticky zavřely.
"Takže?" zeptala se profesorka McGonagallová, "je to pravda?"
"Je to pravda?" zeptal se Harry a jeho tón byl agresivnější, než by si býval přál. "Profesorko?" dodal o něco zdvořile ji.
"Je pravda, že jste křičel na profesorku Umbridgovou?"
"Ano," řekl Harry.
"Nazval jste ji lhářkou?"
"Ano."
"Řekl jste jí, že ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, je zpět?"
"Ano."
Profesorka McGonagallová se posadila za stůl a pečlivě si Harryho prohlížela. Pak řekla: "Vezměte si sušenku, Pottere."
"Vzít si - co?"
"Sušenku," opakovala netrpělivě, ukazujíc na kostkovanou plechovku, stojící na hromádce papírů na jejím stole. "A posaďte se."
Harrymu už se jednou stalo, že ho profesorka McGonagallová přijala do famfrpálového týmu zrovna ve chvíli, kdy čekal, že mu ukousne hlavu. Posadil se na židli proti ní, podal si zázvorovou sušenku a cítil se stejně zmatený jako tenkrát.
Profesorka McGonagallová odložila vzkaz a vážně se na Harryho podívala.
"Pottere, musíte být opatrný."
Harry polkl a zíral na ni. Tón jejího hlasu nebyl rázný a přísný jako obvykle, ale hlubší a zračily se v něm obavy a zněl jaksi lidštěji.
"Špatné chování na hodinách Dolores Umbridgové by vás mohlo stát víc než jen stržené body a trest."
"Co tím -?"
"Pottere, používejte rozum," utrhla se na něj profesorka McGonagallová po svém obvyklém způsobu, "víte, odkud přišla, tak také musíte vědět, komu podává hlášení."
Zazvonil zvonek. Nad nimi a všude kolem se spustil mohutný rámus, jak se stovky studentů přesunovaly chodbami.
"Je tu napsáno, že budete po škole každý večer tento týden, počínaje zítřkem," řekla profesorka McGonagallová, hledíc na vzkaz od Umbridgové.
"Každý večer!" zopakoval polekaně Harry. "Ale, profesorko, nemohla byste -?"
"Ne, nemohla," přerušila ho profesorka McGonagallová příkře.
"Ale -"
"Je to vaše učitelka a má plné právo nechat vás po škole. Zítra v pět hodin večer se budete hlásit v jejím kabinetě. Pamatujte: opatrně s Dolores Umbridgovou."
"Ale já jsem mluvil pravdu!" rozzlobil se Harry, "Voldemort se přece vrátil a vy to víte; profesor Brumbál ví, že -"
"Pro rány boží, Pottere!" řekla profesorka McGonagallová a přísně si narovnala brýle (při zaslechnutí jména Voldemort sebou pořádně trhla). "Myslíte si snad, že tohle je o pravdě a lži? Je to o tom, jak umíte držet pusu a krok a ovládat se!"
Vstala, nozdry nadmuté a ústa stažená v přísnou čárku, a Harry se také postavil.
"Vezměte si ještě sušenku," pobídla ho a strčila mu plechovku pod nos.
"Ne, děkuji," řekl Harry studeně.
"Nebuďte směšný," odsekla.
Harry si jednu vzal.
"Děkuji," řekl zdráhavě.
"Neposlouchal jste řeč Dolores Umbridgové na zahájení školního roku, Pottere?"
"Ano," řekl Harry, "Ano… Říkala, že… Pokrok bude potlačován nebo… Že se ministerstvo bude pokoušet vměšovat do záležitostí Bradavic…"
Profesorka McGonagallová si ho chvíli prohlížela, pak nakrčila nos, obešla stůl a otevřela dveře.
"No, jsem ráda, že alespoň Hermionu Grangerovou posloucháte pozorně," řekla a vyprovodila ho ven.