12. Profesorka Umbridgová
Seamus se ráno oblékl přímo tryskem a než si Harry natáhl ponožky, byl pryč.
"Bojí se, že se zcvokne, když se mnou zůstane moc dlouho v jedné místnost?" zeptal se Harry hlasitě, sotva lem Seamusova hábitu zmizel z dohledu.
"Neboj se, Harry," zamumlal Dean a hodil si školní tašku na rameno, "je jen trochu…"
Ale evidentně nedokázal říct, co přesně Seamus je a po krátké trapné pauze také odešel.
Neville a Ron se na Harryho podívali takovým tím "to-je-jeho-problém" pohledem, ale Harryho to moc neuklidnilo. Kolik toho ještě bude muset snést?
"Co se děje?" ptala se jich o pět minut později Hermiona, která se k nim přidala ve společné místnosti, kudy mířili na snídani. "Vypadáš opravdu - oh, proboha."
Zůstala koukat na nástěnku, kde byla připíchnutá velká nová cedule.
"GALONY GALEONŮ!
Nestačí váš příjem držet krok s výdaji?
Chcete si něco málo přivydělat? Kontaktujte Freda a George Weasleyho ve společenské místnosti v Nebelvíru,
kde můžete získat jednoduchou, časově nenáročnou a bezbolestnou práci.
(Litujeme, ale všichni přihlášení berou práci na vlastní nebezpečí.)
"Tak to už je moc," řekla temně Hermiona a sundala ceduli, kterou Fred s Georgem překryli plakátek oznamující první víkend v Prasinkách, který měl být v říjnu. "Musíme si s nimi promluvit, Rone."
Ron vypadal naprosto zděšeně.
"Proč?"
"Protože jsme prefekti!" řekla Hermiona, když procházeli dveřmi za portrétem, "je na nás, abychom takovéhle věci zastavili!"
Ron nic neříkal; soudě podle jeho zachmuřeného výrazu, myšlenka na to, jak brání Fredovi a Georgeovi v provádění něčeho, co se jim zlíbilo, ho příliš netěšila.
"Každopádně, Harry, co se děje?" navázala Hermiona na svou předchozí otázku, zatímco směřovali dolů po schodech, míjejíce obrazy čarodějů a čarodějek, kteří si jich nevšímali, neboť byli zabráni do rozhovorů mezi sebou. "Vypadáš, jako by tě něco opravdu rozzlobilo."
"Seamus nařknul Harryho, že lže o ty-víš-kom," řekl Ron suše, když Harry neodpovídal.
Harry čekal, že se Hermiona rozčílí, ale ta jen vzdychla.
"Jo, Levandule si to taky myslí," pravila nevesele.
"A pokecaly jste si hezky o tom, jestli jsem nebo nejsem prolhaný spratek toužící po pozornosti?" zeptal se Harry hlasitě.
"Ne," odpověděla klidně Hermiona, "řekla jsem jí, ať drží svou tlustou nevymáchanou hubu zavřenou. A bylo by hezké, kdybys nám přestal jít pořád po krku, Harry, protože jestli sis nevšiml, Ron a já jsme na tvojí straně."
Nastalo krátké ticho.
"Promiň," zahuhlal Harry.
"To nic," řekla rychle Hermiona a pak potřásla hlavou. "Nepamatujete si, co říkal Brumbál loni na slavnosti na konci roku?"
Harry a Ron na ni zírali prázdnými pohledy a Hermiona znovu vzdychla.
"O vy-víte-kom. Řekl, že 'jeho schopnost šířit neshody a nepřátelství je opravdu velká. Můžeme bojovat jedině tak, že projevíme stejnou dávku schopnosti udržet přátelství a důvěru -'"
"Jak si takové věci můžeš pamatovat?" podíval se na ni obdivně Ron.
"Protože poslouchám, Rone," odvětila trochu příkře Hermiona.
"To já taky, ale i tak bych nedokázal přesně -"
"Důležité je," řekla Hermiona naléhavě, "že tohle je přesně to, o čem mluvil Brumbál. Voldemort je zpět dva měsíce a my už začínáme bojovat mezi sebou. A ve varování kouzelného klobouku bylo totéž: semkněte se, sjednoťte se -"
"A Harry měl včera taky pravdu," odpověděl Ron stejným tónem, "jestliže to znamená, že bychom se měli kamarádit se Zmojozelem - to těžko."
"Já si myslím, že je škoda, že se nesnažíme o lepší spolupráci mezi kolejemi," uzavřela Hermiona nazlobeně.
Došli na konec mramorového schodiště. Vstupní síní právě procházel zástup čtvrťáků z Havraspáru; všimli si Harryho a rychle utvořili těsnější skupinku, jako kdyby se báli, že na roztroušené zaútočí.
"Jo, měli bychom se rozhodně pokusit o spřátelení s takovýmito lidmi," pravil sarkasticky Harry.
Následovali havraspárské do velké síně a hned instinktivně vrhli pohled k učitelskému stolu. Profesorka Červotočková se bavila s profesorkou Sinistrovou, učitelkou astronomie, a Hagrida opět připomínala jen jeho nepřítomnost. Očarovaný strop Harryho náladu podtrhoval zachmuřenou deštivou šedí.
"Brumbál ani neřekl, jak dlouho ta Červotočková zůstane," řekl, zatímco si razili cestu k nebelvírskému stolu.
"Možná…" začala Hermiona zamyšleně.
"Co?" zeptali se najednou Harry i Ron.
"Možná… Možná nechtěl upozorňovat na to, že tu Hagrid není."
"Co tím myslíš, že na to nechtěl upozorňovat?" pousmál se křečovitě Ron, "jak bychom si toho asi tak mohli nevšimnout?"
Než mohla Hermiona odpovědět, přistoupila k Harrymu vysoká černá dívka s dlouhým copem.
"Ahoj Angelino."
"Ahoj," odpověděla, "měls hezké prázdniny?" A aniž by čekala na odpověď, dodala: "Jsem nová kapitánka nebelvírského famfrpálového týmu."
"Gratuluju," zakřenil se Harry; tušil, že Angelina není zvyklá mluvit tak zdlouhavě, jako Oliver Wood, což bylo jedině dobře.
"Ano, a teď, když je Oliver pryč, potřebujeme nového brankáře. Zkoušky jsou v pátek v pět a chci, aby tam byl celý tým, jasné? Pak se uvidí, jaký bude nový brankář."
"OK," řekl Harry.
Angelina se na něj usmála a odešla.
"Zapomněla jsem, že Oliver už odešel," řekla Hermiona a posadila se vedle Rona s talířem topinek. "Předpokládám, že to pro tým bude dost velká změna?"
"Taky myslím," řekl Harry a sedl si naproti, "byl dobrý brankář…"
"Ale nebude to zase tak špatné, mít tam nějakou čerstvou krev, ne?" řekl Ron.
Okny seshora se se svištěním a plácáním křídel snesly stovky sov. Rozprchly se s dopisy a balíčky po celé síni a skrápěly snídající studenty kapkami vody; venku zjevně lilo. Hedvika mezi nimi nebyla, ale to Harryho nepřekvapovalo; jediný, kdo mu psal, byl Sirius a ten mu těžko mohl posílat dopis čtyřiadvacet hodin poté, co se viděli naposled. Hermiona ovšem musela rychle odstrčit svoji sklenici džusu stranou, aby uvolnila cestu pro velkou sovu pálenou, nesoucí v zobáku promáčeného Denního věštce.
"Proč to pořád ještě odebíráš?" zeptal se podrážděně Harry a myslel na Seamuse, zatímco Hermiona dala do koženého váčku na soví noze jeden svrček. "Mně už by to ani nenapadlo… Škoda peněz…"
"Je dobré vědět, co o tobě říká nepřítel," řekla Hermiona temně, rozbalila noviny a ztratila se za nimi a nevynořila se, až když Harry s Ronem dojedli.
"Nic," řekla stručně a odložila srolované noviny vedle talíře. "Nic o Brumbálovi ani nic jiného."
Profesorka McGonagallová právě chodila kolem a rozdávala rozvrhy.
"Podívej se na dnešek," kňučel Ron, "dějiny magie, dvakrát lektvary, jasnovidectví a dvakrát obrana proti černé magii… Binns, Snape, Trelawneyová a Umbridgka, všichni v jeden den!" Už aby měli George s Fredem hotové ty Vyhýbací svačinky…"
"Co to slyší moje uši?" ozval se Fredův hlas a Fred s Georgem se vmáčkli na lavici vedle Harryho, "snad se bradavičtí prefekti nechtějí vyhýbat hodinám?"
"Koukni, jaký máme dneska rozvrh," zahučel Ron temně a ukázal jim ho. "To je nejhorší pondělí, jaké jsem kdy viděl."
"To teda jo, bráško," komentoval to Fred, "můžeš mít pár nugátků Krev z nosu se slevou, jestli chceš."
"Proč je se slevou?" zeptal se Ron podezřívavě.
"Protože budeš krvácet, dokud nevykrvácíš. Ještě nemáme protijed," řekl George a podal si kousek lososa.
"Bezva," řekl Ron a strčil rozvrh do kapsy, "ale snad radši vydržím to vyučování."
"A když už tak mluvíme o těch krabičkách," začala Hermiona a přísně si Freda s Georgem měřila, "nemůžete hledat pokusné králíky inzerátem na nástěnce."
"Říká kdo?" zeptal se George a tvářil se užasle.
"Říkám já a Ron."
"Mě z toho vynech," řekl rychle Ron.
Hermiona se po něm koukla. Fred a George se uchichtli.
"Brzy budeš zpívat jinak, Hermiono," řekl Fred a mazal si lívaneček máslem, "začínáš pátý ročník, brzo budeš prosit o Svačinku."
"A proč by mělo zahájení pátého ročníku znamenat, že budu chtít Vyhýbací svačinku?" zeptala se Hermiona.
"Pátý ročník je ročník NKÚ," děl George.
"A…?"
"Takže se vám blíží zkoušky, že? A s tím vás budou tak tlačit ke zdi, až vás do ní zamáčknou," pravil spokojeně Fred.
"Polovina našeho ročníku se zhroutila," vykládal vesele George, "slzy a deprese… Patricie Stimpsonová pořád omdlévala…"
"Kenneth Towler z toho měl puchýře, vzpomínáš?"
"To bylo proto, žes mu nasypal do pyžama prášek z dýmějových hlíz," řekl George.
"A jo," zašklebil se Fred, "já zapomněl… Občas trochu zapomínám…"
"Ale i tak je páťák noční můra," řekl George, "jestli vám teda záleží na výsledcích zkoušek. My s Fredem jsme to nakonec nějak ustáli."
"Jo… máte, jestli se nepletu, každý tři zkoušky NKÚ?" zeptal se Ron.
"Jo," odpověděl bezstarostně Fred. "Ale domníváme se, že naše budoucnost leží mimo akadamickou půdu."
"Už jsme vážně přemýšleli o tom, jestli má vůbec cenu se vracet do sedmého ročníku, teď když máme -"
Zarazil se, když zachytil Harryho varovný pohled; málem mu ujelo, že jim Harry dal svou výhru z turnaje.
"- teď, když máme zkoušky NKÚ," dodal George rychle, "říkali jsme si, potřebujeme ještě OVCE? Ale myslím, že máma by nás nenechala odejít před časně ze školy, zvlášť ne teď, když se z Percyho vyklubal nejhorší spratek na světě."
"Samozřejmě nehodláme svůj poslední školní rok promarnit," řekl Fred a rozhlédl se po velké síni. "Provedeme si tu takový menší výzkum trhu, abychom zjistili, co průměrný student Bradavic očekává od krámku se šprýmovnými předměty, výsledky zpracujeme a podle toho vytvoříme sortiment."
"Ale kde vezmete peníze do začátků?" zeptala se Hermiona skepticky. "Budete potřebovat ingredience a materiál - a také prostory…"
Harry se na dvojčata nedíval. Tváře mu zrudly; upustil vidličku a zmizel pod stolem. Slyšel, jak Fred nahoře říká: "Kdo se moc ptá, moc se dozví, Hermiono. Pojď, Georgi, jestli si pospíšíme, možná stihneme prodat pár Uší, než začne bylinkářství."
Harry se vynořil zpod stolu a viděl, jak Fred s Georgem odcházejí, každý s hromádkou topinek v ruce.
"Co to mělo znamenat?" divila se Hermiona, "kdo se moc ptá… Znamená to snad, že už nějaké peníze mají?"
"Víš, taky už jsem nad tím přemýšlel," zamračil se Ron. V létě mi koupili novou sadu hábitů a já nechápu, kde na to vzali peníze…"
Harry se rozhodl, že je čas vyvést rozhovor z nebezpečných vod.
"Myslíte, že tenhle ročník bude opravdu tak těžký? Kvůli zkouškám?"
"To jistě," řekl Ron, "musí být, ne? Zkoušky NKÚ jsou opravdu důležité, ovlivní to tvoje budoucí zaměstnání. Bill říkal, že také dostaneme nějaké rady ohledně kariéry. Takže si pak můžeš vybrat, jaké OVCE budeš dělat příští rok."
"Už víte, co chcete dělat, až vyjdete z Bradavic?" zeptal se Harry, když odcházeli z velké síně na hodinu dějin magie.
"Ne tak úplně," řekl pomalu Ron, "i když… Tedy…"
Vypadal trochu nesměle.
"Co?" pobídl ho Harry.
"No, říkal jsem si, že by bylo skvělé být bystrozorem," dokončil Ron.
"Ano, to by bylo," souhlasil okamžitě Harry.
"Ale ti jsou něco jako elita," řekl Ron, "musíš bejt opravdu dobrej. A co ty, Hermiono?"
"Já nevím," řekla, "myslím, že bych ráda dělala něco opravdu užitečného."
"Být bystrozorem je užitečné!" řekl Harry.
"To ano, ale není to jediná důležitá věc na světě," řekla zamyšleně Hermiona, "myslela jsem, že bych mohla víc rozvinout SPOŽÚS…"
Harry a Ron si dali pozor, aby se na sebe nepodívali.
Dějiny magie byly podle všeobecně rozšířeného názoru tím nejnudnějším předmětem, jaký kdy byl vynalezen. Profesor Binns, duch, měl jednotvárný bzučivý hlas, který do deseti minut zaručeně způsoboval akutní ospalost (v teplém počasí do pěti minut). Styl, jakým učil, nikdy neměnil, jednoduše mluvil, zatímco studenti si dělali poznámky, respektive ospale hleděli do prázdna. Harry a Ron byli schopní napsat písemky jen proto, že si před zkouškami opsali Hermioniny zápisky; ona jediná se totiž zdála být odolná proti uspávacím účinkům Binnsova hlasu.
Dnes museli vytrpět hodinu a půl monotónního výkladu o válkách obrů. Harry během prvních deseti minut pochytil asi tolik, aby pochopil, že od jiného učitele by to mohlo být celkem zajímavé, ale pak se jeho mozek odpojil od okolí a zbylý čas strávil Harry tím, že hrál s Ronem na okraji jeho pergamenu oběšence, za což je Hermiona častovala zlými pohledy.
"Co by se stalo," zeptala se ledově, když odcházeli na přestávku (Binns odletěl skrz tabuli), "kdybych vám letos odmítla půjčit svoje poznámky?"
"Propadli bychom u zkoušek NKÚ," řekl Ron, "jestli si to chceš vzít na zodpovědnost…"
"Zasloužili byste si to," odsekla, "nikdy se ani nepokusíte ho poslouchat!"
"My se pokoušíme," řekl Ron, "my jen nemáme tvoji hlavu ani tvoji paměť ani tvoji koncentraci - jsi prostě chytřejší, než jsme my - musíš nám to pořád připomínat?"
"Přestaňte mě krmit těmahle řečma," bránila se Hermiona, ale vypadala přece jen trochu potěšeně.
Venku mrholilo a byla mlha, takže lidé v hloučcích kolem nádvoří vypadali na okrajích trochu rozmazaně. Harry, Ron a Hermiona si vybrali kout pod balkónem, ze kterého crčela voda, vyhrnuli si límce, aby se chránili před studeným zářijovým vzduchem a začali probírat, co na ně asi vybalí o první hodině Snape. Shodli se, že to bude zřejmě něco opravdu těžkého, aby je po dvou měsících odpočinku nachytal, když se k nim někdo přidal.
"Ahoj Harry!"
Byla to Cho Changová a ještě k tomu samotná Cho Changová. To bylo velmi neobvyklé: Cho se většinou pohybovala ve společnosti chichotajících se kamarádek. Harry si vzpomněl, jaká to byla muka, když se pokoušel odchytit ji o samotě, aby jí mohl nabídnout doprovod na ples.
"Ahoj," pozdravil také a cítil, že se trochu červená. Aspoň že nemám na hlavě sliz, uklidňoval se. Cho evidentně myslela na totéž.
"Koukám, že už ses toho zbavil."
"Jo," odpověděl Harry a pokusil se o veselý škleb, jako by na jejich poslední setkání vzpomínal jako na velmi vtipnou událost. "A co ty… eh… Jaké byly prázdniny?"
Ve chvíli, kdy to vyřkl, už si přál, aby byl býval držel pusu - Cho chodila s Cedrikem a jeho smrt jí musela prázdniny pokazit ještě hůř, než Harrymu. Její tváří cosi přeběhlo, ale řekla: "Docela to ušlo…"
"To je placka Tornados?" zeptal se náhle Ron a ukázal na Choin hábit, kde se skvěla blankytně modrá placka s dvojitým zlatým T. "Snad nejsi jejich fanynka?"
"Jsem," odpověděla Cho.
"A vždycky jsi byla, nebo až poté, co začali vyhrávat v lize?" zeptal se Ron tónem, který byl podle Harryho názoru až příliš obviňující.
"Jsem jejich fanynka od šesti let," odtušila ledově Cho. "Každopádně… Měj se, Harry."
Hermiona počkala, až Cho zahne za roh a pak se pustila do Rona.
"Nemáš v těle kouska taktu!"
"Co? Jen jsem se jí zeptal, jestli -"
"Nenapadlo tě, že možná chtěla mluvit s Harrym?"
"Ale to přece mohla, copak jsem ji -"
"Proč jen, pro všechno na zemi, jsi ji napadl kvůli jejímu oblíbenému famfrpálovému týmu?"
"Napadl? Já jsem ji nenapadal, je jsem -"
"Koho zajímá, jestli má ráda Tornados?"
"Ale jdi, polovina lidí, která je nosí, si je koupila poslední sezónu -"
"Ale to je úplně jedno!"
"To znamená, že nejsou opravdoví fanoušci, jenom se vezou s davem -"
"Zvonilo," řekl Harry dutě, protože Ron s Hermionou se hádali tak hlasitě, že ho nemohli slyšet. A pokračovali v tom celou cestu do Snapeova sklepení, zatímco Harry dospěl k názoru, že mezi Ronem a Nevillem se mu nikdy nemůže podařit uskutečnit takový rozhovor s Cho, za který by se nemusel později stydět tak, že by nejraději odjel někam pryč.
Ale přesto, napadlo ho, když se řadil do fronty před dveřmi do učebny, Cho přišla prohodit s ním pár slov. Chodila s Cedrikem; mohla klidně Harryho nenávidět za to, že na turnaji vyvázl z bludiště živý, zatímco Cedrik zemřel, ale i tak s ním mluvila přátelsky, ne jako s pomatencem nebo lhářem, který je za Cedrikovu smrt zodpovědný… Prostě se sama rozhodla s ním promluvit a to už podruhé během dvou dnů… To Harrymu pozvedlo náladu a nepokazil ji ani strašlivý skřípot dveří do Snapeovy třídy. Následoval Rona a Hermionu do jejich lavice a posadil se mezi ně, ignoruje podrážděné zvuky, které si ještě stále přehazovali.
"Posaďte se," vyzval je Snape studeně a zavřel za sebou.
Nemusel jim připomínat, aby se uklidnili; v momentě, kdy se ozvalo zaklapnutí dveří, třída okamžitě ztichla. Samotná Snapeova přítomnost na zajištění klidu bohatě stačila.
"Než začneme dnešní hodinu," spustil Snape a přesunul se ke svému stolu, "myslím, že bych vám měl připomenout, že vás v červnu čeká důležitá zkouška, při níž se ukáže, kolik jste si toho zapamatovali o výrobě a použití magických lektvarů. Přestože část této třídy je bezpochyby poněkud slabomyslná, očekávám, že ji všichni zvládnete, neboť jinak můžete očekávat mou… nespokojenost."
Jeho pohled doputoval k Nevillovi, který polkl.
"Příští rok se mnozí z vás rozhodou pokračovat ve studiu pod mým vedením," pokračoval Snape. "Pro pokročilé studium lektvarů si vybírám jen ty nejlepší, což znamená, že s ostatními se budeme muset rozloučit."
Upřel pohled na Harryho a ohrnul ret. Harry pohled opětoval a cítil jisté zvrácené potěšení z toho, že se po pěti letech bude moci hodin lektvarů konečně zbavit.
"Ale než nastane to šťastné loučení, strávíme spolu ještě jeden rok," řekl Snape měkce, "takže, ať už plánujete postoupit ke zkouškám OVCE nebo ne, doporučuji vám, abyste napřeli veškeré síly k dosažení nejlepších výsledků u zkoušek, které od svých studentů očekávám."
"Dnes se naučíme lektvar, se kterým se lze u zkoušek NKÚ často setkat: Doušek míru, který zažehnává úzkost a rozčilení. Varuji vás - pokud to přeženete s ingrediencemi, podaří se vám jeho uživatele uvést do hlubokého a někdy nezvratného spánku, takže musíte dávat dobrý pozor, co děláte." Hermiona se napřímila a její výraz byl přímo esencí pozornosti. "Přísady a postup -" mávl Snape hůlkou "- máte na tabuli -" (právě se tam objevily) "- a všechno, co potřebujete, najdete -" a opět mávl hůlkou "- ve skříni se zásobami" (dveře skříně se otevřely) "- máte na to hodinu a půl… Začněte."
Přesně, jak Harry, Ron a Hermiona předpokládali - Snape jim těžko mohl zadat něco složitějšího. Přísady musely být do kotlíku přidávány v přesně určeném pořadí a množství; doba míchání byla také stanovena a míchalo se nejdřív po směru hodinových ručiček a pak proti; a teplota ohně, nad kterým se lektvar vařil, musela být také ta pravá a musela vydržet po určitou dobu, než bylo možné přidat poslední ingredienci.
"Teď by měl z vašich lektvarů stoupat lehký stříbrný dým," pravil Snape deset minut před koncem.
Harry, který se pěkně potil, se rozhlédl po sklepení. Z jeho kotlíku vyletovalo hojné množství tmavošedé páry; Ronův vyplivoval zelené jiskérky. Seamus horečně dloubal hůlkou do plamenů pod kotlíkem, neboť zjevně vyhasínaly. Na povrchu Hermionina lektvarů se nicméně vznášela stříbrná mlha a Snape prošustil kolem, namířil na ni svůj hákovitý nos a neřekl nic, což znamenalo, že není co kritizovat.
U Harryho kotlíku se ale zastavil a podíval se dolů s výrazem naprostého znechucení.
"Pottere, co má tohle být?"
Zmijozelští se zájem zvedli hlavy; zbožňovali, když Snape trápil Harryho.
"Doušek míru," špitl Harry.
"Řekněte mi, Pottere, umíte číst?" zeptal se Snape medově.
Draco Malfoy se zasmál.
"Umím," odpověděl Harry, prsty pevně sevřené kolem hůlky.
"Přečtěte mi třetí řádek instrukcí, Pottere."
Harry zamžikal na tabuli; skrze pestrobarevnou páru, vyplňující místnost, se na tu dálku četlo špatně.
"Přidat drcený měsíční kámen, zamíchat třikrát proti směru hodinových ručiček, nechat sedm minut zvolna povařit a přidat dvě kapky kýchavicového sirupu."
Srdce se mu zastavilo. Nepřidal kýchavicový sirup, ale nechal lektvar sedm minut povařit a přeskočil hned na čtvrtý řádek.
"Udělal jste všechno, co je na třetím řádku, Pottere?"
"Ne," řekl velmi tiše Harry.
"Prosím?"
"Ne," zvýšil hlas Harry, "zapomněl jsem na kýchavici."
"Vím, že jste zapomněl, Pottere, a z toho vyplývá, že tohle svinstvo je zcela nanic. Evanesce."
Lektvar zmizel; Harry zůstal stát jako trouba vedle prázdného kotlíku.
"Ti z vás, kterým se podařilo přečíst si návod, nalijí vzorek lektvarů do láhve, označí ji zřetelně svým jménem a odevzdají mi ji na stůl k oznámkování," řekl Snape. "Domácí úkol: dvanáct palců pergamenu o vlastnostech měsíčního kamene a jeho použití při výrobě lektvarů. Odevzdáte ve čtvrtek."
Zatímco ostání plnili láhve, Harry si sklidil své věci a krev v něm pěnila. Jeho lektvar nebyl o nic horší než Ronův, ze kterého teď stoupal puch zkažených vajec; ani než Nevillův, který nabyl konzistence právě namíchaného cementu a Neville měl co dělat, aby ho vůbec z kotlíku vyklepal. Ale byl to on, Harry, kdo dopadl nejhůř. Nacpal hůlku do tašky a svezl se na lavici, zatímco ostatní nosili Snapeovi zazátkované láhve. Když konečně zazvonil zvonek, byl Harry hned venku a už obědval, když Ron s Hermionou konečně dorazili do velké síně. Strop byl ještě pošmournější než ráno a do vysokých oken bil déšť.
"To bylo opravdu nefér," spustila Hermiona, posadila se vedle Harryho a podala si koláč. "Tvůj lektvar nebyl ani zpoloviny tak strašný jako Goylův; když ho nalil do láhve, rozprskla se a zapálila mu hábit."
"No jo," huhlal Harry a díval se do talíře, "kdy taky Snape ke mně byl férovej?"
Nikdo neodpověděl; všichni věděli, že tiché nepřátelství mezi Harrym a Snapem trvá od dob, kdy Harry poprvé vstoupil na bradavickou půdu.
"Říkala jsem si, že by letos mohl být trochu lepší," řekla zklamaně Hermiona. "Chci říct… Však víš…" Opatrně se rozhlédla; kolem nich byla prázdná místa a nikdo ani nešel okolo, "…teď když je v řádu a vůbec."
"Starou jedovatou muchomůrku novým kouskům nenaučíš," děl Ron moudře, "já jsem si vždycky myslel, že Brumbál musí být blázen, když Snapeovi důvěřuje. Kde je důkaz, že vůbec kdy přestal pracovat pro ty-víš-koho?"
"Brumbál má nejspíš spoustu důkazů, i když se s tebou o ně nedělí, Rone," odsekla Hermiona.
"Už oba sklapněte," zarazil je Harry, když Ron otevíral pusu, aby se zase začal hádat. "Nemůžete toho chvíli nechat? Pořád proti sobě něco máte, už z toho začínám šílet." Pak odstrčil talíř, hodil si tašku na rameno a nechal je tam sedět samotné.
Vyběhl po mramorovém schodišti proti proudu studentů, hrnoucích se na oběd. Hněv, který ho tak náhle zachvátil, se ho nechtěl pustit a pomyšlení na šokované tváře Rona a Hermionymu poskytly pocit hlubokého uspokojení. Jen jim dej, myslel si, proč toho nemůžou konečně nechat… pořád na sebe štěkají… z toho by jeden vážně lezl po zdi…
Minul velký obraz sira Cadogana na odpočívadle; sir Cadogan tasil meč a namířil ho na Harryho, ale ten ho ignoroval.
"Vrať se, bídný pse! Vrať se a bojuj!" ječel sir Cadogan tlumeně zpoza zavřeného hledí, ale Harry pokračoval v chůzi a když se ho sir Cadogan pokusil sledovat tak, že přeběhl do vedlejšího obrazu, byl okamžitě zahnán jeho obyvatelem, velkým zlým vlčákem.
Zbytek pauzy na oběd strávil Harry sám pod poklopem vedoucím do severní věže. Byl tedy první, kdo se hned po zazvonění vyšplhal po stříbrném žebříku do učebny Sybilly Trelawneyové.
Jasnovidectví byl Harryho druhý nejméně oblíbený předmět, hned po lektvarech, protože profesorka Trelawneyová měla znepokojující zvyk téměř každou hodinu předpovídat jeho předčasnou smrt. Harrymu ta hubená žena, zahalená do šálů a ověšená blýskavými šňůrami korálů, vždycky připomínala jakýsi podivný hmyz, hlavně kvůli obrovským brýlím, které jí seděly na nose. Když Harry vstoupil, zabývala se zrovna rozdáváním odřených, v kůži vázaných knih na malé kulaté stolky, jichž byla místnost plná. Světlo vrhané svíčkami pod stínítky a slabým, omamně vonícím ohněm v krbu bylo tak tlumené, že si nejspíš vůbec nevšimla, když se posadil na místo do stínu. Během příštích pěti minut dorazil zbytek třídy. Ron prolezl poklopem, opatrně se rozhlédl a pak zamířil přímo k Harrymu - nebo alespoň tak přímo, jak to hromady stolků a židlí dovolovaly.
"Už jsme se s Hermionou přestali hádat," řekl a posadil se.
"Fajn," zavrčel Harry.
"Ale Hermiona ti vzkazuje, že by nebylo špatné, kdyby sis na nás přestal vylévat svou špatnou náladu," dodal Ron.
"Ale já ne -"
"Jen ti předávám vzkaz," skočil mu Ron do řeči. "Ale myslím si, že má pravdu. My nemůžeme za to, jak se k tobě Seamus a Snape chovají."
"Nikdy jsem neřekl, že -"
"Dobrý den," pravila profesorka Trelawneyová svým zamlženým snivým hlasem a Harry zmlkl s pocitem rozčilení a studu. "A vítejte zpět na jasnovidectví. Samozřejmě jsem celé prázdniny sledovala vaše osudy a jsem velmi šťastná, že jste se všichni v pořádku vrátili do Bradavic - jak jsem pochopitelně předpokládala."
"Na stolech máte připravené knihy Orákulum snů od Inigo Imago. Výklad snů je nejdůležitější součástí jasnovidectví a s nejvyšší pravděpodobností se s ním setkáte u zkoušek NKÚ. Samozřejmě si nemyslím, že úspěch či neúspěch u zkoušek má nějaký význam, pokud jde o posvátné umění předpovídání budoucnosti. Máte-li vševidoucí oko, vysvědčení a známky pro vás mnoho neznamenají. Přesto však by vás ředitel rád všechny viděl u zkoušek, takže…"
Její hlas se pomalu vytratil, takže nikdo nepochyboval, že profesorka Trelawneyová je nad tak přízemní věci, jako jsou zkoušky, povznesená.
"Nalistujte si prosím předmluvu a přečtěte si, co Imago říká o interpretaci snů. Pak se rozdělte do dvojic. Použijte Orákulum snů a pokuste se vyložit si navzájem své sny. Začněte."
Naštěstí jasnovidectví nebyla dvouhodinovka. Ve chvíli, kdy dočetli úvod, měli už stěží deset minut na samostatnou práci. Dean seděl s Nevillem u stolu vedle Rona a Harryho a Neville se pustil do zdlouhavého popisu noční můry, ve které se vyskytovaly obří nůžky s kloboukem jeho babičky; Harry a Ron se na sebe otráveně koukli.
"Já si nikdy svoje sny nepamatuju," řekl Ron, "začni ty."
"Aspoň jeden si pamatovat musíš," řekl netrpělivě Harry.
O své sny se nehodlal s nikým dělit. Věděl přesně, co jeho pravidelná noční můra o hřbitově znamená, nepotřeboval, aby mu to Ron, profesorka Trelawneyová nebo to pitomé Orákulum snů řeklo.
"No, minulou noc se mi zdálo, že hraju famfrpál," začal Ron a tvář se mu stáhla soustředěním, "co myslíš, že to znamená?"
"Pravděpodobně tě sežere obří ibišek nebo tak něco," pravil Harry a zalistoval v Orákulu. Hledat v knize kousky snů byla nudná práce a ani žádost profesorky Trelawneyové, aby si po celý příští měsíc vedli deník snů, Harryho nenadchla. Když zazvonil zvonek, vyrazil s hlasitě brblajícím Ronem k poklopu.
"Všímáš si, kolik už máme domácích úkolů? Binns nám zadal jeden a půl stopy dlouhej esej o válkách obrů, Snape chce stopu o měsíčním kameni a teď ještě měsíc zapisování snů pro Trelawneyovou! Fred a George měli pravdu! Doufám, že Umbridgová…"
Když vstupovali do učebny obrany proti černé magii, profesorka Umbridgová v chlupatém růžovém kardiganu a s černou sametovou mašlí ve vlasech už seděla za stolem. Harry se nemohl zbavit myšlenky na velkou černou mouchu, sedící na hlavě ještě větší žáby.
Žáci vstupovali do třídy v tichosti; profesorku Umbridgovou ještě neznali a netušili, jestli bude přísná.
"Dobré odpoledne!" řekla, když se všichni posadili.
Několik lidí zahuhlalo odpověď.
"Ale, ale," řekla profesorka Umbridgová, "Takhle by to nešlo! Chtěla bych, abyste odpovídali "Dobré odpoledne, profesorko Umbridgová." Takže ještě jednou, ano? Dobré odpoledne, třído!"
"Dobré odpoledne, profesorko Umbridgová," zapěli studenti v odpověď.
"Ták, to je ono," zasladila profesorka Umbridgová. "A že to nebylo tak těžké, viďte? Odložte hůlky a připravte si brky, prosím."
Studenti si vyměnili sklíčené pohledy, rozkaz "odložte hůlky" ještě na žádné zajímavé hodině nikdy nepadl. Harry hodil hůlku do tašky a vytáhl péro, inkoust a pergamen. Profesorka Umbridgová vytáhla z kabelky svou vlastní, nezvykle krátkou hůlku a ostře zaklepala na tabuli; na černém pozadí se objevila slova:
Obrana proti černé magii - návrat k základním principům
"Do této chvíle bylo vaše učivo v tomto předmětu rozkouskované a stále narušované, že?" zahájila profesorka Umbridgová a obrátila se na třídu, ruce úhledně složené před sebou.