"Vodkdypak mi zrovinka ty říkáš pane?"
"A odkdy mi ty říkáš Pottere?"
"No jo, moc chytrý," zavrčel Hagrid. "A taky moc zábavný. Zase jsi mě přechytračil, co? No dobře, tak pojďte dál, vy nevděčný malý -"
S rozhořčeným brbláním ustoupil stranou a nechal je projít. Hermiona se držela těsně za Harrym a tvářila se značně vystrašeně.
"Tak co je?" zeptal se nevrle Hagrid, když se Harry, Ron a Hermiona posadili k jeho obrovskému dřevěnému stolu. Tesák si položil hlavu Harrymu na koleno a vmžiku mu poslintal celý hábit. "Co to má znamenat? Přišli jste mě politovat? Myslíte, že jsem vosamělej nebo co?"
"Ne," odpověděl bez váhání Harry. "Prostě jsme tě chtěli vidět."
"Stýskalo se nám!" dodala třaslavým hlasem Hermiona.
"Jo tak stejskalo!" odfrkl si Hagrid. "No to vám tak budu věřit."
Chvíli mocně dusal sem a tam, připravoval ve velikánském měděném kotli čaj a celou dobu si něco nesrozumitelně huhlal pod vousy. Konečně před ně postavil tři spíše vědrům podobné hrnky mahagonově hnědého čaje a talíř griliášových hrudek vlastní výroby. Harry měl takový hlad, že byl ochoten vyrovnat se i s Hagridovou kuchyní, a okamžitě si jednu vzal.
"Hagride," ozvala se plaše Hermiona, když si k nim přisedl a dal se do loupání brambor, s nimiž zacházel tak surově, jako by se na něm každá hlíza dopustila nějaké strašlivé osobní křivdy. "Abys věděl, vážně jsme chtěli v péči o kouzelné tvory pokračovat."
Hagrid si znovu hromově odfrkl. Harry měl podezření, že několik holubů z jeho nosu přistálo mezi brambory, a v duchu byl vděčný za to, že se nemohou zdržet na večeři.
"Opravdu jsme chtěli!" přesvědčovala Hagrida Hermiona. "Nikomu z nás už se to ale nevešlo do rozvrhu."
"No jasně," opakoval Hagrid.
Ozval se jakýsi zvláštní mlaskavý zvuk a všichni tři se ohlédli. Hermiona vyděšeně zapištěla, Ron vyskočil ze židle a oběhl stůl na druhou stranu, aby byl co nejdál od velkého sudu stojícího v koutě, kterého si teprve teď všimli. Sud byl plný jakýchsi tvorů, kteří vypadali jako přibližně třicet centimetrů dlouhé larvy - slizké, bílé a divoce se svíjející.
"Co to je, tohleto?" zeptal se Harry a snažil se, aby to vyznělo spíš zvědavě než znechuceně, griliášovou hrudku ale raději odložil.
"Jen takový velký červi," zabručel Hagrid.
"A copak z nich vyroste?" zajímal se Ron s ostražitým výrazem ve tváři.
"Nic z nich nevyroste!" odsekl Hagrid. "Mám je tady, protože s nima krmím Aragoga."
A náhle mu vytryskly slzy.
"Hagride!" Hermiona vyskočila, oběhla stůl po delší straně, aby se nemusela přiblížit k sudu s červy, a objala ho kolem třesoucích se ramen. "Co se děje?"
"To já - kvůli němu…" Hagrid vzlykl a z černých, jako dva švábi lesklých očí mu tekly slzy, když si otíral zástěrou obličej. "Kvůli… Aragogovi… myslím, že umírá… celý léto marodil a pořád se to s ním nelepší… nevím, co si počnu, jestli… jestli… Známe se spolu takovou dobu…"
Hermiona poplácávala Hagrida po zádech a zdálo se, že nenachází jediné slovo útěchy. Harry chápal její pocity. Zažil už Hagrida v situaci, kdy dával plyšového medvídka zuřivému dračímu mláděti, viděl ho, jak se rozplývá něhou nad obřími škorpiony se smrtícími přísavkami a jedovými trny, jak se pokouší domluvit brutálnímu obrovi, který byl jeho nevlastním bratrem, tohle ale byl pravděpodobně nejnepochopitelnější ze všech jeho nestvůrných oblíbenců: gigantický mluvící pavouk Aragog, který přebýval hluboko v Zapovězeném lese a před nímž se jemu i Ronovi před čtyřmi lety jen s notnou dávkou štěstí podařilo uniknout.
"Můžeme - můžeme pro tebe něco udělat?" vyptávala se Hermiona a ignorovala Rona, který na ni dělal zoufalé grimasy a zuřivě vrtěl hlavou.
"Nemyslím, že by se něco dalo dělat, Hermiono," zalykal se Hagrid a pokoušel se zarazit příval slz. "Vostatní z jeho kmene… myslím Aragogovu rodinu… začínaj bejt tak trochu divný, teď když je nemocnej… tak trochu nepokojný…"
"Jo, řekl bych, že právě z téhle stránky jsme měli tu čest je poznat," zahučel polohlasně Ron.
"…myslím, že teď zrovna by nebylo bezpečný, kdyby tam k jejich kolonii chodil někdo jinej než já," skončil s vysvětlováním Hagrid, hlasitě se vysmrkal do zástěry a vzhlédl. "Stejně ale díky za nabídku, Hermiono… moc to pro mě znamená…"
Napjatá atmosféra se poté značně uvolnila. Harry ani Ron sice neprojevili sebemenší ochotu vypravit se za vražedným a věčně hladovým pavoukem a krmit ho obřími červy, Hagrid však patrně považoval za samozřejmé, že by možnost takového dobrodružství uvítali, a začal se k nim chovat jako obvykle.
"No jo, vždyť já hned věděl, že pro vás bude těžký najít si na mě v rozvrhu nějaký místo," přiznával chraplavě a doléval jim čaj. "I kdybyste požádali vo tyhle vobraceče času -"
"To bychom ani nemohli," vysvětlovala Hermiona. "Jak jsme byli v létě na ministerstvu, celou jejich zásobu obracečů jsme jim rozbili. Psalo se o tom v Denním věštci."
"No tak vidíte," přikývl Hagrid. "Takže to prostě nešlo zařídit vůbec nijak… vomlouvám se, že jsem byl takovej - však víte… Dělám si zkrátka starosti vo Aragoga… a taky mě napadlo, že třeba kdyby vás učila profesorka Červotočková…"
Všichni tři ho okamžitě začali důrazně a nepravdivě ujišťovat, že profesorka Červotočková, která za něj několikrát suplovala, je jako učitelka naprosto nemožná. Když se s nimi Hagrid za soumraku před srubem loučil, vypadal už mnohem veseleji.
"Umírám hlady," prohlásil Harry, jakmile se za nimi zavřely dveře a všichni tři chvátali tmou a opuštěnými školními pozemky. I tu griliášovou hrudku nechal nedojedenou, protože mu zlověstně zapraskalo v jednom zadním zubu. "A večer mě čeká školní trest u Snapea, takže mi na večeři nezbývá moc času…"
Když dorazili do hradu, uviděli Cormaka McLaggena, který právě vcházel do Velké síně. Potřeboval na to dva pokusy, aby se trefil do dveří. Když to zkoušel poprvé, odrazil se od zárubně zpět. Ron se jen posměšně uchechtl a prošel do síně hned za ním, Harry ale popadl Hermionu za ruku a přitáhl ji k sobě.
"Co je?" zeptala se provinile.
"Tak abys věděla, co si myslím!" odpověděl tiše Harry, "McLaggen doopravdy vypadá, jako by ho někdo trefil matoucím kouzlem. A stál před tribunou přímo v tom místě, kde jsi seděla ty."
Hermiona se začervenala.
"No tak dobře, udělala jsem to," zašeptala. "Měl jsi ale slyšet, jak mluvil o Ronovi a o Ginny! A navíc je strašný vztekloun, sám jsi viděl, jak zareagoval, když se nedostal do týmu - s někým takovým bys přece hrát nechtěl."
"Ne," připustil Harry, "to bych nejspíš nechtěl. Nebyl to ale podvod, Hermiono? A ještě ke všemu jsi prefektka, nemám pravdu?"
"Nech už toho!" obořila se na něj, když se na ni posměšně ušklíbl.
"Tak co je s vámi dvěma?" chtěl vědět Ron, který se vrátil ke dveřím Velké síně a podezřívavě si je prohlížel.
"Nic," ujistili ho jedním hlasem Harry i Hermiona a pospíšili si za ním. Z vůně pečeného hovězího se Harrymu rozbolel žaludek hlady, neušli však ani tři kroky k nebelvírskému stolu, a cestu jim zastoupil profesor Křiklan.
"Harry, Harry, přesně vás hledám," zahalasil bodře, až se mu třepetaly konce mrožího kníru, a vykulil objemné břicho. "Doufal jsem, že vás odchytím ještě před jídlem! Co byste říkal tomu, zajít si dnes raději na malou večeři ke mně? Pořádáme takový neformální večírek, jen pro pár vycházejících hvězd. Slíbili přijít McLaggen a Zabini a také ta půvabná Melinda Bobbinová - ani nevím, jestli ji znáte. Její rodina vlastní velký řetězec lékáren… A samozřejmě upřímně doufám, že mě svou přítomností poctí i slečna Grangerová."
Když to Křiklan dořekl, nepatrně se Hermioně uklonil. Ron jako by vůbec neexistoval - Křiklan mu nevěnoval jediný pohled.
"Já přijít nemůžu, pane profesore," vyhrkl bez váhání Harry. "Mám dnes školní trest u profesora Snapea."
"Ach bože!" povzdechl Křiklan a obličej se mu zkřivil komickým žalem. "Bože, božíčku, já s vámi tak počítal, Harry! Nu, co se dá dělat, budu si prostě muset se Severusem promluvit a vysvětlit mu situaci. Jsem si jist, že se mi podaří přemluvit ho, aby vám trest odložil na jindy. Ano, ano - těším se, že vás oba uvidím!"
Energickým krokem vyšel ze síně.
"Nemá šanci, že se mu podaří Snapea přesvědčit," poznamenal Harry, jakmile jim Křiklan zmizel z doslechu. "Už mi ten trest jednou odložil. Pro Brumbála to udělat musel, ale pro nikoho jiného to neudělá."
"No, já bych byla ráda, kdybys tam mohl jít, nechce se mi chodit samotné!" přiznala nervózně Hermiona. Harrymu bylo jasné, že myslí na McLaggena.
"Pochybuju, že tam budeš sama, Ginny nejspíš dostane pozvání taky," ucedil Ron, kterého se zjevně dotklo, že si ho Křiklan ani nevšiml.
Když se najedli, zamířili společně do nebelvírské věže. Ve společenské místnosti byla hlava na hlavě, protože většina lidí už byla po večeři, podařilo se jim ale najít volný stůl a posadili se k němu. Ron, který byl od setkání s Křiklanem rozladěný, si založil ruce na prsou a zamračeně civěl do stropu. Hermiona se natáhla pro Večerního věštce, kterého někdo nechal ležet na židli.
"Něco nového?" zajímal se Harry.
"Ani ne…" Hermiona noviny rozložila a zběžně jimi listovala. "A hele, podívej, je tady tvůj taťka, Rone - je v pořádku!" dodala honem, protože Ron na ni v tu ránu poplašeně pohlédl. "Jenom tu píšou, že byl u Malfoyových."
Druhá prohlídka sídla řečeného Smrtijeda zřejmě nepřinesla nic nového. Artur Weasley z oddělení pro odhalování a konfiskaci falešných obranných kouzel a ochranných předmětů uvedl, že jeho tým k akci přikročil na základě důvěrné informace.
"No jasně," přikývl Harry, "mé informace! Pověděl jsem mu na King's Cross o Malfoyovi a o tom, že chtěl po Borginovi něco opravit! Jestli to ale není u nich doma, pak ať je to cokoli, určitě si to s sebou přivezl do Bradavic…"
"Jak by se mu to ale podařilo, Harry?" namítla Hermiona, odložila noviny a překvapeně na něj pohlédla. "Všechny nás přece při příjezdu prohledali, ne?"
"Prohledali?" opakoval zaraženě Harry. "Mě nikdo neprohledával!"
"No jistě, samozřejmě, že ne, zapomněla jsem, že jsi dorazil pozdě… Totiž, když jsme došli do vstupní síně, Filch nás všechny prohledal čidlem tajemství. Každou pomůcku pro černou magii by byl určitě objevil, vím bezpečně, že Crabbemu zabavil preparovanou hlavu. Takže vidíš, že Malfoy nemohl přivézt nic nebezpečného!"
Harryho tím napřed zahnala do úzkých. Chvilku pozoroval Ginny Weasleyovou, jak si hraje se svou trpaslenkou Arnoldem, než ho napadlo, jak Hermioninu námitku přebít.
"Tak mu to sem někdo poslal po sově," prohlásil. "Matka nebo někdo jiný."
"Sovy se taky kontrolují," ujistila ho Hermiona. "Filch to říkal, když nám ta svoje čidla tajemství strkal všude, kam dosáhl."
Tentokrát už Harry doopravdy nevěděl, co na to říct. Zdálo se, že neexistuje způsob, jak mohl Malfoy do školy propašovat něco nebezpečného nebo souvisejícího s černou magií. S nadějí v očích pohlédl na Rona, který seděl se založenýma rukama a civěl na Levanduli Brownovou.
"Nenapadá tě, jak mohl Malfoy - ?"
"Nech to plavat, Harry," zabručel Ron.
"Poslyš, to není moje vina, že nás s Hermionou Křiklan pozval na ten svůj pitomý večírek, ani jeden z nás se ho o to neprosil, to přece víš!" vyjel na něj rozčileně Harry.
"No, vzhledem k tomu, že já na žádný večírek pozvání nedostal," protáhl Ron a zvedl se, "půjdu nejspíš spát."
Uraženě zamířil ke dveřím vedoucím do chlapeckých ložnic. Harry s Hermionou ho mohli jen bezmocně sledovat.
"Harry?" ozvala se nová střelkyně Demelza Robinsová, která se zničehonic objevila vedle něj. "Mám pro tebe vzkaz."
"Od profesora Křiklana?" vyhrkl Harry a napjatě se na židli napřímil.
"Ne… od profesora Snapea," opravila ho Demelza. Harryho naděje pohasla. "Vzkazuje, že máš dnes večer o půl deváté přijít do jeho kabinetu kvůli školnímu trestu - a - a že je mu jedno, na kolik večírků jsi dostal pozvánky. A chtěl, abych ti vyřídila, že budeš přebírat čerstvé a shnilé tlustočervy, aby se dali použít při lektvarech, a - a taky vzkazuje, že ochranné rukavice nebudeš potřebovat."
"Rozumím," prohlásil sveřepě Harry. "Mockrát děkuju, Demelzo."