Varan komodský
Varan komodský (Varanus komodoensis) nebo také komodský drak je nejmohutnější žijící zástupce ještěrů z čeledi varanovitých. Pro svou velikost, dravost a nebezpečnost bývá nazýván "komodským drakem".
Velikost
Přízvisko "nejmohutnější" si zasloužil kombinací extrémní hmotnosti a délky, která však sama o sobě není ve světě ještěrů rekordní. Dva zástupci varanovitých (varan novoguinejský a varan mangrovový) mohou být dokonce ještě delší, ale vzhledem k tomu, že jde o druhy stromové, tvoří většinu jejich subtilního těla ocas a jejich váha činí maximálně kolem 10 kg.
Objeven byl v roce 1912 a v současnosti je silně ohrožen. Ve volné přírodě zbývá posledních cca 5000 jedinců a jeho vývoz podléhá ustanovením CITES a je možný pouze na povolení indonéské vlády. Pro jeho ochranu byl v roce 1980založen Národní park Komodo.
Popis
Délka dosahuje až 3,5 m. Hmotnost největších jedinců dosahuje až 150 kg (těsně po nasycení), samice jsou podstatně menší.
Výskyt
Varan komodský je endemicky rozšířen na 5 ostrovech vulkanického původu ve východní Indonésii: Komodo, Rinca, Gili Motang, Gili Dasami a v několika přímořských oblastech většího ostrova Flores.
Žije v řídkých lesích a na travnaté savaně, kde je aktivní přes den.
Potrava
Přestože jsou varani komodští výborní lovci, živí se převážně zdechlinami, které cítí až na vzdálenost 5 km. Jsou to však jediní ještěři světa, kteří se ocitli na samém vrcholu potravní pyramidy. V místě svého výskytu jsou totiž schopni ulovit skutečně vše. Taktika jejich lovu spočívá v hledání momentu překvapení a bleskovém útoku, při kterém vyvinou velké zrychlení a na krátké vzdálenosti dosáhnou rychlosti až 18 km/h. Při útoku varan svou kořist (dokonce i prase, jelena čibuvola) buď kousne a rotováním kolem své osy mu vytrhne velký kus masa, takže zvíře umírá na vykrvácení a stres; případně stačí, pokud se predátorovi podaří kořist pouze škrábnout do končetiny - kořist zanedlouho umírá na infekci krve. Ve slinách komodských varanů totiž žije na 50 taxonů bakterií, které z nich dělají dokonalou zbraň.
Stravovací návyk dospělých jedinců spočívá v okamžitém nasycení se velkým množstvím potravy, následovaném dlouhým hladověním, trvajícím až měsíc, než opět najdou vhodnou potravu. Při jejím hledání urazí denně až více než deset kilometrů po souši nebo mořskými průlivy, které bez problémů překoná.
Současný výskyt varana komodského (zeleně označené oblasti)
Při vzájemných soubojích varaních samců, kdy dochází k velkým poraněním, však varani otravou krve netrpí. Jejichimunitní systém je velmi výkonný a i díky němu se nyní dostávají do popředí zájmu farmaceutických firem. V lidské péči přirozená agresivita samců často způsobuje problémy v chovu a vzhledem k možnému ohrožení života samic jsou varani většinou chováni v oddělených expozicích.
V mládí je varan komodský zbarven poměrně pestře. Toto zbarvení mu nezajišťuje ochranu zejména před vlastními rodiči, kteří by ho okamžitě zabili a sežrali. Mláďata se tedy ukrývají do korun stromů, kde jsou před mohutnými dospělými v bezpečí a kde loví různý hmyz či drobné obratlovce, dokud jim to váha a pevnost větví dovolí.
Rozmnožování
Samice snáší 20-40 vajec, která zahrabe do země a dál o ně nepečuje. Inkubační doba činí asi 8 měsíců.
Rozmnožování v zoologických zahradách je stále obrovským problémem. Doposud se podařilo pouze ve dvanácti institucích mimo Asii - poprvé v roce 1992 v americkém Washingtonu, v nekontinentální Evropě pak před několika lety v přírodních podmínkách celoročně venkovního výběhu v jedné soukromé zoologické zahradě na Kanárských ostrovech. V dubnu 2007 se narodila historicky první mláďata varanů komodských na evropském kontinentu, a to v zoologické zahradě v Praze. Inkubace probíhala většinu času přirozeně v kladišti, které si samice vybudovala ve výběhu a které se chovatelům zpočátku nepodařilo najít. Celý cyklus vývoje mláďat včetně páření rodičů proběhl naprosto přirozeně a jde tedy o obrovský chovatelský úspěch.
Počátkem roku 2007 bylo prokázáno partenogenetické rozmnožování u jedné samice chované v londýnské zoologické zahradě, vzápětí nato partenogenetická mláďata oznámil také Chester. Obě samice bez přítomnosti samce snesly vejce, ze kterých se vyvinulo několik mláďat samčího pohlaví. Tato mláďata jsou však z chovatelského hlediska méně cenná, protože nesou genetickou informaci pouze jednoho z rodičů.
Varan pustinný
Varan pustinný (latinsky: Varanus griseus) je rod čeledi varanovití
- Popis
- pro varany typická stavba těla s dlouhým krkem a dlouhým silným ocasem. Hlava při pohledu shora trojúhelníkovitá,čenich s nosními otvory blízko velkých očí připomíná zobák. Kůže v barvě písku - od šedohnědé po žlutohnědou, na zádech až šest tmavě hnědých skvrn tvořících příčné, sedlovité pruhy, na krku podélné, hlava je světlá s tmavým temenem;
- Rozměry
- Délka do 130 cm (samice 90-100 cm), hmotnost kolem 3 kg (samice 1-1,8 kg);
- Biotop
- písčité nebo kamenité pouště a stepi;
- Potrava
- především bezobratlí (hmyz, červi], ale také vejce ptáků a jejich mláďata, malí plazi, troufne si i na hady (v severní Africe má jméno "hadí král");
- Chování
- Vyhrabává nory nebo jámy, v nichž se ukrývá, velmi rychle běhá, dobře šplhá po stromech. Je velmi agresivní; jako všichni plazi je studenokrevný a potravu hledá jen ráno a večer, dokud jeho pouštní prostředí není příliš horké nebo naopak příliš chladné. Za poledne a v noci se ukrývá v cca 2 m dlouhém podzemnímdoupěti, které si sám vyhrabal, chráně se tak před extrémními teplotami, ale také před predátory, především ptáky, velkými kočkovitými šelmami a hyenami. V části Asie upadá do několikaměsíčního zimního spánku.
- Rozšíření
- od pouští severní Afriky (od Sahary přes Arabský poloostrov, do Přední, jihozápadní a střední Asie (k Pákistánu);
- Rozmnožování
- Doba páření je květen až červen. Samci o právo pářit se bojují: vzpřímí se, strkají do protivníka předními končetinami a snaží se ho převalit. Tyto boje nejsou smrtelné. Samice dva až tři týdny po páření klade do vyhrabaných jamek v písku cca osm vajec a překryje je pískem; o potomstvo se pak již dále nestará. Mláďata se líhnou po maximálně deseti měsících a žijí až do dosažení pohlavní zralosti ve dvou a půl letech v úkrytu.
Ohrožení a ochrana
Varan pustinný je člověkem pronásledován kvůli svému masu; rovněž jeho vejce jsou vyhrabávána ke konzumaci. Obzvláště je však decimován lovem kvůli své kůži, používané k výrobě luxusních kabelek, obuvi a opasků. Kvůli tomuto masovému lovu byl druh zařazen do Přílohy I Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES). Obchod s mrtvými i živými exempláři stejně jako s výrobky z nich je ve všech státech, které uznaly konvenci, zakázán.
Varan smaragdový
Varan smaragdový (latinskyVaranus prasinus) je středně velký stromový ještěr, který žije na Nové Guinei a v severní části australského státu Queensland, zejména na poloostrově Cape York. Obývá převážně tropické deštné lesy, porosty mangrovů a tamější plantáže. Dorůstá délky až 75 až 100 cm a živí se menšími obratlovci a hmyzem, ale nepohrdne ani rozličnými plody. Je totiž všežravec.
Díky své štíhlé tělesné konstrukci, ovíjivému ocasu a dlouhým prstům s ostrými drápy se varan smaragdový dokáže velice obratně pohybovat po stromech, na nichž loví. Má dokonalé krycí zbarvení, jež zahrnuje celou řadu různých odstínů zelené s malými černými a žlutými skvrnkami a příčnými tmavými proužky. Díky svému zbarvení je velmi ceněným exemplářem soukromých sbírek i zoologických zahrad.
Samice varana smaragdového klade několikrát ročně 1-5 vajec, která zahrabe do termitiště, kde mají zajištěnu stálou teplotu 27-29 °C. Po 175-190 dnech se z nich začínají líhnout mláďata.
Varan smaragdový je denní živočich.
Korovec jedovatý
Korovec jedovatý (Heloderma suspectum) je jeden ze dvou severoamerických jedovatých ještěrů. Jeho jedové žlázy jsou umístěny v dolní čelisti. Žije v suchých pouštních oblastech jižní USA (Nevada, Utah) a Sonorské poušti v Mexiku. Jed je neurotoxický a způsobuje strašné bolesti. Za normálních okolností při kousnutí zdravého dospělého člověka není jed smrtelný. Dorůstá okolo 0,5 m a má černé zbarvení s oranžovými skvrnami a pruhy. Korovec není příliš útočný.
Bazilišek zelený
Bazilišek zelený (Basiliscus plumifrons) je ještěr z čeledi leguánovitých. Má dlouhé zadní nohy s velmi dlouhými prsty, dlouhý tenký ocas a na hlavě a na hřbetě vysoký hřeben. Je jasně zelený, nepravidelně světle modře či bíle skvrnitý. Dospělí jedinci dorůstají až 80 cm, z čehož dvě třetiny připadají na ocas.
Bazilišci skvěle běhají po souši, šplhají po stromech a jsou výbornými plavci. Dorozumívají se navzájem kýváním hlavy. Jsou to zvířata společenská, avšak samci jsou vysoce teritoriální a svoje území si hájí bojem.
Vyskytuje se v křovinách a nízkém stromoví, poblíž sladkých vod (řeky, jezera) v oblastech Jižní Ameriky od Guatemaly až po Kostariku.
Jeho potravu tvoří převážně plody a hmyz, nepohrdne však ani malými vodními obratlovci nebo myšími holaty.
Samička naklade 4 až 17 vajec, inkubace trvá 5-75 dní a probíhá při teplotách 27-30 stupňů.
V případě nebezpečí prchá rychlým během po zadních nohou, rovnováhu udržuje pomocí ocasu. Dokáže vyvinout rychlost i přes 10 km/h a na kratší vzdálenost je schopen běžet po vodní hladině, kvůli tomu se mu také někdy přezdívá Ježíšova ještěrka.
Spolu s leguánem zeleným jsou velmi oblíbení mezi chovateli.