close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Trnucha modroskvrnná, Máčka skvrnitá

16. října 2010 v 15:39 |  Obratlovci

Trnucha modroskvrnná

Trnucha modroskvrnná (Taeniura lymma Forsskål, 1775) je druh mořské paryby z čeledi trnuchovitých patřící mezi rejnoky. Obvykle dorůstá velikosti okolo 70 cm s průměrnou hmotností okolo 30 kg. Trnucha je mořský predátor, který se nachází na druhotném stupni potravního řetězce. Většinu času tráví zahrabána v písku či schována ve skalních puklinách, kde se ukrývá před predátory.
Na svoji obranu je vybavena jedovatým ostnem, který je schopna v případě ohrožení zabodnout do oběti a vypustit do ní jed. Ten člověku může způsobit bolestivé zranění. V současnosti se jedná o druh, který není soustavně loven a je využíván pouze jako dekorační ryba v akváriích.
Detail hlavy a oka s dobře viditelnými modrými skvrnami

Popis

Vnější popis

Trnucha modroskvrnná může dorůstát velikosti okolo 70 cm, ale některé zdroje uvádějí velikost 1,5 až 2 m(pravděpodobně se jedná o nepodložená pozorování) s průměrnou hmotností okolo 30 kg. U druhu nebyl pozorován pohlavní dimorfismus, samec i samice mají podobnou velikost.
Tělo má oválný tvar s široce zaoblenými vnějšími rohy. Je tvořeno oválným diskem, který je veliký od 25 až po 95 cm a je zakončené dlouhým ocasem s jedním středně dlouhým jedovým ostnem. V případě ohrožení je trnucha schopna zabodnout osten do oběti, vypustit jed a následně část ostnu v oběti zanechat. Po čase se osten zase obnoví. Pokud je ocas nepoškozen, nachází se na spodní straně ocasu široká ocasní rýha, která se táhne až ke špičce ocasu. Na vrcholku hřbetní strany je umístěna dvojice očí, v jejichž blízkosti se nachází velké průduchy. Tlama se nalézá na břišní straně těla.
Charakteristickým znamením pro trnuchu je její zbarvení. Hřbetní strana těla má zelenohnědou, žlutou až olivově zelenou barvu, která je nepravidelně poseta výraznými modrými skvrnami. Ty se v oblasti ocasu přeměňují v modré pruhy. Břišní strana je bílá.

Vnitřní popis

Kostra trnuchy je zcela tvořena chrupavčitou kostrou, která neobsahuje jedinou pevnou kost.

Chování

Jedná se o velmi plachý druh, který se zahrabává do měkkého podloží, čímž se maskuje. Nad povrch vyčnívá pouze část hlavy s očima, kterými je schopna pozorovat okolí. Pokud je takto zahrabána v písku či bahně, může se stát, že na ni šlápne člověk. Kontakt s trnuchou mu tak může způsobit bolestivé zranění. V tomto případě se doporučuje rychle vytáhnout osten a ponořit poraněné místo do teplé vody, aby se minimalizovalo působení jedu.
Trnucha modroskvrnná se vyskytuje často osamoceně, ale také v malých skupinkách v mělkých vodách, kde se většinou skrývá na mořském dně. K plavbě se často odhodlávají, pokud jsou ve svém ukrytu vyrušení např. potápěči. Ke komunikaci s ostatními jedinci svého druhu využívá elektroreceptory, které jsou schopné zaznamenávat drobné elektrické výboje ve vodě emitované dalšími jedinci.
Trnucha modroskvrnná

Rozšíření

Trnucha modroskvrnná se vyskytuje v oblastech tropických vod v oblasti Indického a Tichého oceánu od oblastí Rudého moře, v pobřežních vodách východní Afriky, v okolí Šalamounových ostrovů až po oblast jižního Japonska na severní hranici jejího rozšíření a na jižní po pobřeží severní Austrálie.
Obývá převážně mělké vody kontinentálního šelfu s písčitým či bahnitým dnem, kde si vyhledává potravu či oblasti s korály a kamenitým dnem, kde vyhledává v době odpočinku úkryt před predátory. Maximální hloubka, ve které byla pozorována, dosahovala 25 m.
Plavoucí trnucha

Potrava

Rejnok vyhledává drobné živočichy žijící na mořském dně, jako jsou například měkkýši, červi, krevety, krabi či malé rybky. V době přílivu se vydává ve skupinkách blíže k pobřeží, kde v písčitém dně vyhledává potenciální kořist. V době odlivu se pak samostatně vydává ke korálovým útesům. V nich vyhledává skrýš.
Trnucha se během pojídání potravy dostane nad kořist a tlakem přitlačí kořist k podloží, následně ji nasává do tlamy. K lokalizaci kořisti využívá elekroreceptory, které jsou schopné zachytit elektrické pole vyvolávané kořistí okolo sebe.
Vyjma člověka je znám jediný predátor, který trnuchu loví, jedná se o žraloky.

Rozmnožování

Trnucha částečně zahrabána v písku
Během dvoření často samec sleduje samici. Přibližuje se svým citlivým čenichem k její kloace, ze které samice vydává specifické chemické stopy značící, že je připravena na páření. Samec následně začne okusovat či hryzat do disku samice, až se zakousne, což mu během páření umožňuje přidržovat se u samice. Rozmnožování zpravidla probíhá v pozdních částech jara či začátkem léta.
Trnucha modroskvrnná se řadí mezi živorodé. Po oplození v sobě chová po dobu 4,5 měsíců až 1 roku zárodky až do doby, kdy jsou schopné přežít v okolním prostředí. V jednom vrhu je schopna porodit 3 až 7 mláďat o velikosti kolem 9 cm. Během narození je osten zatím měkký a ohebný, čímž se minimalizuje možnost poranit matku během porodu. Po narození jsou mláďata šedá až nahnědlá s malými černými, červenými a bílými skvrnami, které jsou unikátní pro každého jedince.
Vzhledem k tomu, že samice porodí pouze malý počet mláďat za dlouhou dobu, je tento druh velmi náchylný k náhlým změnám v populaci. Vlivemekologické katastrofy či nadměrného rybolovu může snadno dojít k narušení jeho populace a rychlému vyhubení druhu.

Hospodářský význam

V oblasti Austrálie je trnucha často lovena pro maso. Trnucha je častým obyvatelem akvárií, kde je ceněna pro svoji mírnou povahu. Pro úspěšné chování má ale vysoké nároky a vyžaduje značné zkušenosti. V současnosti je pro tento druh největší hrozbou náhodný rybolov a ničení korálových útesů.
Trnucha modroskvrnná

Máčka skvrnitá

Máčka skvrnitá nebo též žralok skvrnitý (Scyliorhinus canicula, Linnaeus, 1758) je malý druh žraloka z čeledi máčkovitých vyskytující se na Zemi od mezozoika, který je rozšířen v severovýchodním Atlantiku včetně Středozemního moře, kde je občas pozorován rekreačními potápěči. Jedná se o druh žraloka, který není člověku nikterak nebezpečný. Živí se drobnými mořskými živočichy, které loví převážně v noci u mořského dna.

Výskyt

Mapa výskytu
Obývá oblast severovýchodního až východního Atlantiku od pobřeží západní Afriky (Senegal), přes pobřežíPortugalska, Francie, Britských ostrovů, kanál La Manche, jižního Norska a celé oblasti Středomoří. Částečně proniká i do Černého moře. V roce 1937 byl nahlášen jeho výskyt na Krymu, ale v současnosti se předpokládá, že šlo nejspíše o chybné rozpoznání. Máčka žije převážně v hejnech u mořského dna, kde vyhledává svou potravu. Preferuje oblasti s písčitým dnem, na kterém se nachází mořské řasy, kde může odpočívat. Vyskytují se v hloubce od příbojového pásma až do maximální hloubky okolo 780 metrů, kde byly máčky pozorované. Obvykle se ale vyskytuje v hloubce okolo 100 metrů.

Popis

Vnější znaky

Máčka skvrnitá
Máčka skvrnitá dosahuje průměrně velikosti mezi 60 až 85 cm, ale největší exempláře mohou dosahovat velikosti až okolo jednoho metru s průměrnou váhou do 2 kg. Maximální potvrzené stáří jedince bylo 10 let. Její tělo má úzký, štíhlý, protáhlý tvar s rypcem na přední straně těla, kde se nachází hlava s tlamou. Nejširší je tělo v oblasti žaberních otvorů, ke konci těla se pak začíná zužovat. Tlama je vybavena velkým počtem drobných zubů, které mají špičatý tvar. Na hlavě se nacházejí velké oválné oči, které jsou obklopeny silným očním záhybem, ale nemají mžurku. Na spodní straně jsou čichové jamky sloužící pro vyhledávání potravy. Na hřbetní straně se nachází dvojice hřbetních ploutví posunutých značně dozadu těla. Za hlavou je dobře viditelných 5žaberních otvorů, za kterými se nachází silné párové hrudní ploutve. Poslední dva žaberní otvory jsou umístěny nad těmito ploutvemi. Dále má tento živočich párové břišní ploutve. Párové ploutve jsou ke kostře máčky uchyceny pletencem lopatkovým a pánevním pomocí kloubu.
Máčky se pohybují díky heterocerkní ocasní ploutev, do které prorůstá konec páteře.
Tělo je pokryto plakoidními šupinami tvořícími typický drsný povrch těla žraloka. Tělo má nahnědlou až červenohnědou, případně žlutošedou barvu, zespoda mléčnou, šedou, či až bílou. Současně je celý povrch těla pokryt množstvím tmavých skvrn, které fungují jako kamufláž. Ty mají nejčastěji černou, či hnědou barvu. Výskyt těchto skvrn je u každého jedince ovlivněn jeho pohlavím, stářím, či místem výskytu. Samec bývá zpravidla menší než samice.
Vrchní pohled na máčku v akváriu na kamenitém podloží

Vnitřní stavba

Máčky nemají vzdušný měchýř, oproti tomu mají nápadně veliká játra, které dosahují až 10 % hmotnosti těla. Slouží jako zásobárna tuků, ale mají i hydrostatickou funkci, jelikož snižují hmotnost těla ve vodě.

Potrava

Máčka je mořský dravec, který se živí převážně drobnými mořskými živočichy v podobě měkkýšů, korýšů, malými kostnatými rybami, červy, kraby,garnáty, langustami či mořskými okurkami. Na lov se vydává převážně v noci, kdy se máčka nepozorovaně přiblíží ke své oběti a pak ji rychle a celou nasaje do své tlamy.

Rozmnožování

Vajíčka máčky
Máčky se rozmnožují v hlubších vodách, kam se přesouvají na konci léta. Zde dojde k výběru vhodného partnera, se kterým pak začne páření. Následně pak samice odplouvá na mělčinu, kde začne mezi kameny či chaluhy klást 18 až 20 vajíček. Po 5 až 11 měsících se z vajíček začnou líhnout mladé máčky.
Máčka skvrnitá patří mezi vejcorodé živočichy.

Hospodářský význam

Máčky jsou systematicky loveny pro chutné maso, které obsahují. Před samotnou konzumací se musí ale odstranit jedovatá játra. Máčka skvrnitá je často nabízena i v nákupní síti v Česku. Máčky se často chovají i v akváriích pro svůj atraktivní vzhled a menší nároky na objem nádrží, ve kterých jsou chovány.
Máčka skvrnitá
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama