close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Skokani 2, Rosnička zelená

23. října 2010 v 13:24 |  Obratlovci

Skokan skřehotavý

Skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus, dříve také Rana ridibunda) je středně velký obojživelník z čeledi skokanovití.

Popis

Skokan skřehotavý je štíhlý obojživelník s poměrně malou hlavou a zakulaceným čenichem. Zadní končetiny má výrazně delší než přední, což mu umožňuje skákat na poměrně velké vzdálenosti.
Samci jsou velcí obvykle 12 cm, samice mohou dosáhnout i délky větší jak 16 cm. Zbarvení je velice variabilní, pohybuje se od tmavě zelené po hnědou nebo šedou, někteří jedinci mají na hřbetě a končetinách také jemné zelené proužkování. Jedinci ze středoevropské populace jsou obecně světle až tmavě zelení se světlejší hlavou a černým proužkováním na končetinách. V České republice nám hrozí záměna se skokanem zeleným a krátkonohým.

Rozšíření

Skokan skřehotavý se vyskytuje v západní, střední, severní a východní Evropě a ve východní, severní, střední azápadní Asii. Jako nepůvodní druh žije v Belgii, Číně, Kazachstánu, Rusku, Saudské Arábii, Španělsku, Švýcarskua ve Spojeném království. V České republice se jedná o kriticky ohrožený druh.
Žije v blízkosti pomalu tekoucích i stojatých vodách převážně v nižších polohách. Preferuje vody o teplotě přibližně 15 °C.

Chování

Skokan skřehotavý je aktivní ve dne. Ozývá se výrazným "gre ke ke ke kek".
Živí se vodním hmyzem, pavoukovci, členovci a měkkýši, větší jedinci mohou pozřít také menší myš, mloka neborybu.
Samice klade do porostu vodních rostlin až 6 000 vajíček, z kterých se zhruba po 10 dnech líhnou larvy označované jako pulci. Pulci skokana skřehotavého jsou dlouzí 8 - 11 cm, z počátku dýchají žábrami a mají pouze ocásek, který jim během vývoje odpadá. Pohlavně dospívají ve 3. roce života a ve volné přírodě se průměrně dožívají 5 - 10 let.
Skokan skřehotavý - samice

Skokan krátkonohý

Skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae, Rana lessonae), někdy také skokan menší, je obojživelník z čeledi skokanovití rozšířený na území Evropy.

Znaky

Skokana menšího řadíme spolu se skokanem zeleným a skokanem skřehotavým mezi zelené skokany. Z těchto druhů je velikostně nejmenší. Tělo dosahuje délky 4-5 cm, vzácně až 9 cm. Zadní nohy jsou kratší a neumožňují mu daleké skoky. Zbarvení hřbetní strany přechází od světle zelené až po sytou. Středem hřbetu prochází pruh, který může být světlejší než okolí. Může mít až žlutavý nádech. Místy se mohou objevovat hnědě i černé skvrny. Břišní strana má krémový nádech. Zvukové měchýřky umístěné v hlavové části mohou svou bílou až krémovou barvou působit nápadně. Skokana menšího můžeme lehce zaměnit se skokanem zeleným či skřehotavým. Tyto druhy mezi sebou hybridizují.
Živí se převážně drobnými bezobratlými živočichy, jako je hmyz nebo menší měkkýši. Je schopný ulovit i nějakého menšího obratlovce. Když číhá na kořist, sedí a nehýbe se. Potom, co se dostane do dostatečné blízkosti, lapne ji velmi rychle.

Stavba těla

Kostra

Kostra je složená z kostí. Páteř se skládá z 9 volných obratlů a je zakončená tyčinkovitou kostrční kostí. Mají pouze 1 krční obratel, ke kterému je lebka připevněna dvěma kloubními hrboly. Mají dobře vyvinutou hrudní kost, která se spojuje s lopatkami. Jejich lebka je široká a zploštělá. Není zcela krytá kostmi. Jsou tu očnicové a spánkové otvory. Bederní obratle srůstají v tzv. urostyl. Končetiny jsou stavěny stejně jako u ostatních čtvernožců. Žáby jako jediní obojživelníci mají klíční kosti a lopatky Zadní končetiny jsou tvořeny ze 4 částí a je tu vytvořena jamka pro hlavici stehenní kosti. Na zadním páru končetin jsou dobře vyvinuty svaly. Ty umožňují skákání, na rozdíl od jiných obojživelníků, kterým slouží k chůzi, popřípadě šplhání.

Nervová soustava

Stejně jako u ostatních obojživelníků, i u skokana hovoříme o trubicovité nervové soustavě. Začíná se u něj rozvíjet koncový mozek a jeho polokoule. Hlavní úlohu však má stále střecha středního mozku. Mozeček je malý. Mícha je v lopatkové a pánevní oblasti zesílena. Mezi míchou a končetinami se nachází tzv. nervové pleteně.

Smysly

  • Zrak - bylo prokázáno barevné vidění. Dospělci mají 3 oční víčka. Horní víčko není pohyblivé, spodním víčkem může mrkat. Třetí víčko se nazývá mžurka. Je to blanka, která chrání oko ve vodě. Jsou vyvinuté slzné žlázy. Žáby mají dobře vyvinuté orientální oko, které vnímá učitou vlnovou délku a intenzitu světla a je důležité pro řízení endogenních rytmů.
  • Sluch - Rovnovážná část sluchově rovnovážného orgánu je zvětšena. Mají dvě sluchové kůstky. Vyvinutý zvukovod → dobře slyší.
  • Čich - Čichové buňky se nacházejí v nosních dutinách. Přítomen je i tzv. Jacobsonův orgán, díky kterému mohou rozeznávat pachy i ústní dutinou. Ovšem není dokonale vyvinut.
  • Chuť - Chuťové receptory se nacházejí v ústní dutině a hltanu. Jazyk je posetý chuťovými pohárky.
  • Hmat - je dobře vyvinut. Hmatové buňky se nachází na povrchu celého těla.

Dýchací soustava

Dýchací soustava u larev a dospělců je rozdílná.
  • Larvy mají 2 páry vnějších žáber, které fungují velmi krátce, a potom přerostou pojivou řasou, která uzavírá žaberní komůrku a tvoří se vnitřní žábry, které po nějaké době zanikají.
  • Dospělci dýchají plícemi i povrchem těla. Jejich kůže je prostoupená vlásečnicemi, které ji bohatě prokrvují, a slizovými žlázami, které zabraňují vysychání. Je také propustná, což umožňuje přijímat a ztrácet kyslík. Plíce mají tenké stěny. Vzduch do nich přivádí pumpováním (pohybem úst dolů a nahoru), protože nemají bránici. Kožní dýchání je na rozdíl od plicního účinnější.
V trubici, kterou je přiváděn vzduch do plic, nalézáme hlasové orgány. Pohybem vzduchu se rozechvívají hlasivkové vazy. Za hlavou má rezonanční bubínky. Ty slouží k tomu, aby jejich hlas byl lépe slyšet.

Cévní soustava

Cévní soustava je uzavřená. Srdce je tvořeno z 2 předsíní a 1 komory. Dospělci mají dvojí krevní oběh. V malém plicním oběhu krev vychází ze srdce, vstupuje do plic, kde je okysličena, a vrací se zpět do srdce. U velkého tělního oběhu krev vychází ze srdce, prochází tělem a vrací se zpět. V srdci se míchá okysličená a neokysličená krev. Jsou studenokrevní. Teplota jejich těla se mění v závislosti na teplotě prostředí. Přezimují v zemi. Při teplotě -2 °C umírají. Probouzí se začátkem dubna.

Trávicí soustava

V ústním otvoru nalézáme pohyblivý jazyk, který slouží k lovení kořisti. Ten je v přední části přirostlý a zadní část má pohyblivou. Drobné kuželovité zuby vyrůstají z horní čelisti. Ústí sem i hlenotvorné žlázy, ve kterých byl zjištěn enzym ptyalin. Při polykání si napomáhá očními bulvami. Trávicí soustava je rozčleněna na jícen, žaludek střevo i konečník ústící do kloaky. Kloaka je otvor, do něhož vyúsťuje soustava trávicí, vylučovací i rozmnožovací. Nacházíme i náznak dvanáctníku. Žlučník je přítomen.

Vylučovací soustava

Ve vylučovací soustavě jsou ledviny, močové cesty a močový měchýř, který ústí v kloaku. Dospělí jedinci vylučují močovinu, larvy pouze amoniak.

Rozmnožování a vývoj

Jedinci mají oddělené pohlaví (gonochoristé). Mají párové pohlavní orgány. Varlata mají vývod ve Wolffově trubici, jejíž část slouží jako chámomočovod. Vývodem vaječníků jsou Müllerovy chodby, které mohou být označovány jako vejcovody, ústící do kloaky. Ve spodní části vejcovodů se vytváří vaječné obaly. Ty ve vodě nabobtnají a jsou první potravou larev. Dochází k vnějšímu oplození. K páření dochází přibližně v polovině května. Důležité jsou zvukové signály. Samec na hřbetě samičky se přichytává prstovými mozoly v jejím podpaží. Samička naklade vajíčka ve shlucích. Vajíčka se vyvíjí jen několik dnů. Oproti tomu vývoj larev (pulců) trvá i několik měsíců. Larvy zpočátku nemají nohy a pohybují se vlněním plochého ocasu. Pod kůží se začínají tvořit končetiny, ale nejdřív patrné jsou končetiny zadní. Postupně mizí ocas.

Ohrožení a ochrana

Skokan menší je podle vyhlášky 395/1992 Sb. zařazen mezi druhy silně ohrožené. Jeho stanovišti jsou močálovitá, hodně podmáčená území, kterých bohužel v posledních letech čím dál více ubývá. Nalezneme ho i v menších tůních či rybnících. Nejvíce ohrožen je zavážení či vypouštění jeho stanovišť, přítomnost toxických látek. Nebezpečné pro něj mohou být i dravé ryby. Způsob, jak ho chránit, je zachovávání prostředí pro něj přirozeného, zabránit ničení nanesených vajíček v období množení.
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) je organizace podílející na zachovávání, ochraně přírody a živočichů. Zvláštní ohled bere na chráněná území. Zabývá se i přírodovědnými výzkumy a dokumentací. Česká republika je členem i mnoha mezinárodních organizací, které se podílí na ochraně přírody. Jednou z těchto organizací je Natura 2000, která se podílí na zachovávání přirozených biotopů.
Skokan krátkonohý

Rosnička zelená

Rosnička zelená (též rosnička stromová; Hyla arborea) je malá žába a jediný zástupce čeledi rosničkovitých (Hylidae) v Česku. Mimo Česka obývá téměř celé území Evropy: Ukrajinu, Bělorusko, Balkán, Krétu, Itálii, Benelux, Slovensko, Polsko, větší část Německa, většinu Francie a Nizozemska, severozápadní část Pyrenejského poloostrova. Chybí na Britských ostrovech, na většině území Skandinávie a Dánska, Alp a malé části severního Nizozemska a Německa. V Česku žije především v nížinách, maximálně do 750 m. n. m..
K životu vyhledává vlhké listnaté lesy, kde vystupuje i do vyšších pater stromů.

Popis

Dorůstá délky 3-5 cm a výšky 3-4 cm, což ji činí jednou z nejmenších žab v Česku. Historicky proslula jako jakýsibarometr, jelikož reaguje na změnu tlaku, který kolísá obvykle před deštěm, a začne skřehotat. Charakteristické skřehotání však vydává i v období rozmnožování nebo těsně před ním. Zbarvení rosniček zelených je poněkud proměnlivé, jelikož kožní pigmenty reagují na teplotu a vlhkost, a tak se její zbarvení mění od světle zelené na tmavě zelenou, nažloutlou, šedou nebo dokonce až na nahnědlou. Zadní končetiny má znatelně silnější než přední, což umožňuje rychlé skákání. Na obou končetinách má přilnavé terčky určené pro šplhání a na poměrně kulaté hlavě a na bocích nápadný vodorovný černý proužek, který se táhne od nozder přes oko a ušní bubínek až k předním končetinám. Obě pohlaví jsou si na první pohled velice podobná, ale bezpečnou odlišností je samcův hnědožlutý vak na hrdle. Pulci jsou černohnědí, zlatavě tečkovaní, později zelenaví. Mají značně vysoký kožní lem, začínající už na hlavě a nápadně lesklé břicho.

Skřehotání

Skřehotající samec
Na rozdíl od mnoha druhů žab, které mají tak podobné skřehotání, že je nejde podle něj ani rozlišit, má rosnička zelená velice charakteristický skřek. Samec skřehotá pomocí hnědožlutého vaku na hrdle, který se skřehotáním nafukuje. Skřehotání rosničky zelené je nejvýraznější v období rozmnožování, ale hojně skřehotá i mimo toto období. Na svou drobnou velikost je jejich skřek až neuvěřitelně hlasitý a jde slyšet i na vzdálenost několika kilometrů, což z rosničky zelené činí nejhlasitější žábu Evropy. Charakteristické skřehotání, podle kterého se snadno určuje i jejich výskyt, je silně rytmické "kre-kre-kre-kre-kre..." a podobá se "volání" chřástala nejmenšího (Porzana pusilla) a chřástala malého (Porzana parva). Aktivní začíná být rosnička zelená zhruba od dubna a skřehotat začíná od pozdního odpoledne nebo za soumraku, občas skřehotá i přes noc.

Potrava

Velmi mladý exemplář rosničky zelené
Rosnička zelená se živí širokou škálou obvykle živočišné potravy. Pulci požírají vodní bezobratlé jako např. plankton, možný je i kanibalismus. Dospělci se živí převážně většími bezobratlými než pulci, obvykle pak hmyzem a pavouky, které nacházejí na listech stromů a které často loví pomocí rychlého skoku, na který kořist nestačí většinou nijak zareagovat.

Rozmnožování

Vajíčka
Rosnička zelená dosahuje pohlavní dospělosti zhruba ve věku jednoho roku, pářit se začínají spolu s příchodem dubna a celého srpna, kdy své partnerky samci lákají výrazným skřehotáním a vrtivými pohyby. Páření začíná ihned po přilákání samice a jelikož bývá samec menší, lehá si na záda samice. Samice vajíčka kladou obvykle dvakrát do roka.
Samice vajíčka klade většinou během května, nejdříve, ale to je velice výjimečné, na konci března. Vajíčka jsou spojena v chumáče, které jsou velké zhruba jako vlašské ořechy a nakladeny v mělkých místech porostlých vodními rostlinami. V jednom chomáči je obvykle 10 až 50 vajíček. Vrchol každého vajíčka, které dosahuje zhruba 1,5-2 mm, je hnědý, dolní část pak žlutavě bílá. Po nakladení se vajíčka seřadí do skupinových řad, přičemž se část snůšky dostane do řady spodní.
Doba, po kterou se vajíčka vyvíjejí, závisí na převažujících vodních teplotách. Nicméně vajíčka umístěná v druhé, spodní řadě se vyvíjejí podstatně pomaleji než vajíčka umístěná těsně pod hladinou, kde jsou vystavena přímému slunečnímu svitu.

Ochrana

Rosnička zelená je v České republice vyhodnocena jako silně ohrožený druh a je zákonem přísně chráněná. Nejvíce ji ohrožuje rušení vodních nádrží, ve kterých se množí, a regulace toků spojená s likvidací přilehlých zarostlých mokřin a tůni, obecně tedy ničení přirozeného biotopu. Mezi hlavní hrozby patří i rybníkářství, tj. intenzivní hnojení rybníků, kvůli kterému dochází k takovému nahromadění organických látek, že zabíjí mladé pulce, čímž hynou celé vzácné populace.
Pro záchranu tohoto druhu bývají rosničky zelené přemísťovány do vhodnějšího prostředí, nebo bývají tvořeny umělé nádrže s přirozenou pobřežní vegetací.
Rosnička zelená
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama