close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ropucha zelená, Ropucha krátkonohá, Ropuška starostlivá, Drápatka vodní

23. října 2010 v 13:39 |  Obratlovci

Ropucha zelená

Ropucha zelená (Bufo viridis) je druh žáby z čeledě ropuchovití (Bufonidae). Ropucha zelená velikostí málokdy přesáhne 8 cm. Oční duhovka je žlutá až zelenavá. Zbarvení hřbetu je bělavé s zelenými až olivovými skvrnami. Břicho je bílé až nažloutlé.

Rozšíření

V ČR i SR je v téměř souvislých oblastech, jinak je rozšířena po střední, jižní a východní Evropě a zasahuje až do Arábie a střední Asie. Mimo to žije na ostrovech západního Středomoří a v severní Africe.

Ekologie a biotop

Vyhýbá se chladnějším a horským oblastem. Objevuje se nejčastěji v polohách do 450 m n. m. Žije v otevřené krajině, tj. i zahradách, parcích, polích a v okolí jezírek a rybníků. Ze všech našich obojživelníků nejlépe snáší teplo a sucho. Na jaře vyhledává menší prohřáté nádrže, nevyhýbá se i větším kalužím. Provazce ropuchy zelené jsou kratší než u ropuchy obecné. Pulci se líhnou velmi rychle.

Ropucha krátkonohá

Ropucha krátkonohá (Epidalea calamita, starší název Bufo calamita) je druh žáby z čeledě ropuchovití (Bufonidae).

Popis

Ropucha krátkonohá nedorůstá do větší délky než 8 cm. Poznáme ji podle žlutobílého nebo bílého proužku uprostřed hřbetu, zelené duhovky oka a krátkých zadních nohou. Proto neskáče jako jiné žáby, ale pohybuje se rychlým lezením.

Rozšíření

Je rozšířená od Portugalska a Španělska přes Francii do střední Evropy a jižního Švédska. Na východ výskyt zasahuje až do Litvy.

Ekologie a biotop

Ropucha krátkonohá
Dává přednost lehčím půdám, protože přezimuje zahrabaná ve velké hloubce - až dva metry; i přes den se ráda zahrabává do vlhkého písku, má na zadních chodidlech výraznou lištu. Konečky prstů má tmavé. Černá, šedě skvrnitá vajíčka v dlouhých řadách klade do vysychajících tůní, proto je jejich vývoj velmi rychlý. Sameček tohoto druhu má rezonanční měchýřek a jeho hlas se podobá trylku ropuchy zelené, je však nenápadnější. Ropucha je odolná vůči suchu, proto ji někdy, hlavně v křovinách, zastihneme i přes den. Skoro půl roku tráví v nehybném stavu, zahrabává se na zimovišti už v září či v říjnu a opouští jej v březnu, někdy až v dubnu. Jako všechny ropuchy dospívá až třetím nebo čtvrtým rokem.
Ropucha krátkonohá

Ropuška starostlivá

Ropuška starostlivá (Alytes obstetricans) je druh žáby z čeledi pestrankovití. Název dostala podle způsobu péče o mláďata.

Znaky

Ropuška starostlivá je 4-5 cm dlouhá, zbarvení horní části těla kolísá mezi tmavě šedou a hnědou. Hřbet a horní strana noh jsou poseté četnými malými bradavkami, jež se po stranách hromadí v bradavčité lišty. Na dlaníchpředních končetin má 3 zhruba stejně velké hrboly. V létě nosí samečkové často šňůrky vajíček.
Samci se ozývají z úkrytů na souši, kde také dochází k páření žab, při němž samec nejprve uchopí samici v bocích. Když samička začne klást šňůrku vajíček, přesune se sameček dopředu, obejme samičku okolo krku a vajíčkaoplozuje. Sameček si šňůrku vajíček namotá na horní část zadních nohou, namáčí ji pravidelně v kalužích a v jiných vodách, dokud se nezačnou ve vodě líhnout pulci. Samečky s vajíčky nacházíme od března do září.

Výskyt

Areálem rozšíření je Jihozápadní Evropa, část střední Evropy a Maroko. Je nezávislá na vodě. Obývá světlé lesy, opuštěnou kulturní krajinu s kamennými zídkami. Vyskytuje se do nadmořské výšky 2000 m.
Ropuška starostlivá

Drápatka vodní

Drápatka vodní (Xenopus laevis) je druh bezjazyčné vodní žáby z Afriky. České jméno vychází z toho, že tato žába má na zadních nohou malé černé drápky.

Vzhled

Samice dorůstají délky 10 až 15 cm, samci bývají asi o třetinu menší. Tvar těla je přizpůsoben výlučně vodnímu životu, zadní nohy jsou posunuty za tělo. Zbarvení se pohybuje v tónech hnědé, šedé či olivově zelené, časté jsou více nebo méně výrazné skvrny na hřbetě. Břicho je světlejší. V chovech existují také albíni této žáby, kteří jsou často prodáváni v obchodech se zvířaty. Drápatka vodní, stejně jako všechny žáby z čeledi pipovitých, nemá jazyk. Oči jsou opatřeny víčky. Malé přední nohy mají 4 prsty bez plovací blány. Zadní nohy, sloužící k plavání, jsou mohutně vyvinuty a je na nich 5 prstů, opatřených plovací blánou. Na 3 vnitřních prstech zadních nohou jsou černé drápky. Na bocích mají tyto žáby zvláštní světlé útvary, připomínající stehy. Obsahují smyslový orgán, který je schopný rozeznávat vibrace ve vodě a umožňuje drápatce objevit kořist nebo nepřítele i v kalné vodě.

Rozlišení pohlaví

Samice jsou obecně mohutnější. Navíc jsou u samičky viditelné kloakální pysky jako malá trubička mezi zadníma nohama. Samečci během období páření mají na prstech předních nohou tmavší pářicí mozoly.

Rozšíření

detail hlavy
Přirozený areál rozšíření je v Africe okolo rovníku (nejseverněji patrně ve Středoafrické republice) a ve zbytku Afriky na jih od rovníku (nejjižněji v JAR). Tato žába se ale mimo to nachází i na jiných místech světa, kam byla uměle zavlečena. Vyskytuje se v USA, Mexiku, Chile, Indonésii, na jihu Walesu a byla také spatřena ve Francii a na Jávě.

Problémy se zavlečením

Vypadá to, že drápatky stojí za úbytkem početnosti některých druhů žab. Na místa, kam byly drápatky zavlečeny, s sebou přinesly jisté houbové onemocnění. Samotné drápatky jsou proti němu odolné, ale ostatní druhy žab v zasažených ekosystémech toto onemocnění postihlo. V roce 2007 drápatky vodní pronikly do vodní nádrže v San Francisku. Panuje teď velká debata o tom, jak se těchto žab zbavit a zamezit jim v šíření.

Způsob života

Drápatky jsou výlučně vodní žáby. Obývají stojaté i tekoucí vody. Pokud vodní nádrž nebo tok vyschne, přežívají ve stavu strnulosti. Dokáží plavat velice rychle. Živí se různými vodními živočichy - vodním hmyzem, malými korýši nebo rybkami. Pravidelně svlékají kůži a tu pak požírají.

Rozmnožování

Ve své domovině se drápatky páří během deštivých měsíců. Přestože nemají zvukový vak (na rozdíl od většiny žab), samci při námluvách skřehotají. Střídají dlouhé a krátké tóny stahováním vnitřních hrtanových svalů. Zřídka se stává, že samice také odpovídají zvukem. Ochotu k páření signalizují rychlým kuňkáním, odmítnutí signalizují pomalým kuňkáním.
Samice během páření vyloučí do vody 500 až 2000 vajíček a samec je průběžně oplodňuje. Pulci se líhnou po 2 až 3 dnech. Proměna pulců v malé žabky nastává po 5 až 7 týdnech, pohlavní dospělosti žáby dosáhnou přibližně po jednom roce. Samice rostou rychleji.
vajíčko

Délka života

Obvyklá délka života se pohybuje mezi 5 a 15 lety, ale jsou známy i případy, kdy se tyto žáby dožily v zajetí 30 let.

Využití ve vědě

Drápatka vodní nemá tak krátký životní cyklus a genetickou jednoduchost, což je obecně požadováno u modelových organismů v genetickém výzkumu. Přesto je to důležitý modelový organismus ve vývojové biologii. Drápatka vodní dosahuje pohlavní dospělosti po jednom roce a (jako většina zástupců rodu Xenopus) je tetraploidní. Na druhou stranu má velká a snadno manipulovatelná embrya. Roger Wolcott Sperry použil drápatky vodní pro své slavné experimenty popisující vývoj zrakového systému. Vajíčka drápatek poskytují dobrý prostředek k vyjádření účelu dané DNA, což se využívá v molekulární biologii. Vložením DNA nebo mRNA do vajíčka nebo vyvíjejícího se embrya mohou vědci studovat tvorbu proteinů v uzavřené kontrolované soustavě. To umožňuje rychlé vyjádření manipulované DNA (nebo mRNA).

Těhotenské testy

Předtím, než byly vynalezeny moderní těhotenské testy, byly k prokázání těhotenství využívány drápatky vodní. Byl to rozšířený způsob zejména ve 30. až 60. letech 20. století. Test se prováděl tak, že moč ženy se vstříkla do žáby. Pokud je žena těhotná, hormony v její moči podnítí ovulaci a žába začne během několika hodin klást vajíčka. Je to reakce na hormon gonadotropin, který se ve velkém množství nachází v krvi a moči těhotných žen.

Chov v domácích podmínkách

drápatka vodní - albín
Tyto žáby jsou na chov nenáročné. K chovu páru žab postačí akvárium o objemu 40 litrů. Nemusí mít žádné zařízení, takovéto "holé" akvárium je pak snadněji udržovatelné. Souš také není potřeba, drápatky ji vůbec nevyužívají. Teplota vody by se měla pohybovat okolo 20 až 25 °C, ale žáby mohou žít v chladnější i v teplejší vodě. Drápatky není vhodné chovat společně s akvarijními rybami, protože dříve nebo později by se ryby pravděpodobně staly žabí potravou. Ze stejného důvodu by společně chované žáby měly mít přibližně stejnou velikost. Jako krmivo se používají komáří larvy, rybky, žížaly a podobně - podle velikosti žab. Občas se dá se přikrmovat i syrovým libovým masem. Nejuniverzálnějším krmivem jsou mražené larvy pakomárů, dostupné v obchodech se zvířaty.
Páření v akváriu lze stimulovat čerstvou teplou vodou po několika chladných týdnech. Vajíčka je třeba od rodičů oddělit, žáby je totiž rády požírají. Pulci se živí jemnou potravou (kopřivový prášek, kvasnice).
Drápatka vodní
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 :-: MiSs KaTiE :-: :-: MiSs KaTiE :-: | Web | 23. října 2010 v 13:45 | Reagovat

Ahoj, můžeš mi prosím pomoci tu:
http://photoshoots-online.blog.cz/1010/prijmu-adminy-na-tento-blog ?
Pokud ano, tak předem moc děkuji :)

2 Sophie Sophie | Web | 23. října 2010 v 13:48 | Reagovat

Klikneš mi na vajíčko? Ďakujem predom.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama