Ropucha obrovská
Ropucha obrovská (Bufo marinus) je velká pozemní ropucha s domovinou ve Střední a Jižní Americe. Patří do podrodu Chaunus z rodu Bufo (ropucha). Má velmi dobrou rozmnožovací schopnost. Tato žába je tak reprodukčně úspěšná také díky svým stravovacím návykům, které jsou mezi ostatními žábami neobvyklé. Požírá totiž nejenom živou kořist, ale i mrtvou. Dospělé žáby mají velikost obvykle 10 až 15 cm, ale největší zaznamenaný exemplář měřil 38 cm a vážil 2,65 kg.
Kvůli svému nenasytnému apetitu byla ropucha obrovská vysazena do mnohých oblastí Pacifiku (včetně Austrálie) a Karibiku jako způsob boje proti škůdcům. Byla využívána zejména na třtinových plantážích proti škodlivému broukovi Dermolepida albohirtum a tak taky získala své anglické jméno "cane toad" (cane = třtina, toad = ropucha). Paradoxně se na mnoha místech vysazení sama stala škůdcem. Dospělé žáby i pulci jsou po požití vysoce toxičtí pro většinu zvířat. V oblastech nepůvodního výskytu tak tato ropucha zabíjí mnoho místních predátorů. Je to nejenom ekologický problém, ale přináší to také mnoho negativních dopadů pro zemědělce.
Popis
Jak české druhové jméno napovídá, ropucha obrovská patří k největším druhům žab. Samice jsou obecně větší než samci a mívají průměrnou velikost 10 až 15 cm, mohou však dorůst i mnohem více. Ropucha jménem "Prinsen", chovaná ve Švédsku, je zaznamenána v Guinnessově knize rekordů jako největší exemplář. Vážila 2,65 kilogramů a měřila od nosu po řitní otvor 38 centimetrů, a s nataženýma nohama 54 centimetrů. Délka života se v přírodě odhaduje na 10 až 15 let a v zajetí je okolo dvaceti let.
Ropuchy obrovské mouhou být zbarveny v různých odstínech šedé, hnědé, červenohnědé nebo olivové barvy a na těle mají proměnlivé barevné vzory. Břišní strana je zbarvena krémově a můžou na ní být skvrnky v odstínech černé a hnědé. Kůže ropuchy obrovské je suchá a bradavičnatá. Nad očima má jasně viditelné hřebeny, které pokračují dolů po čenichu. Za očima jsou velké příušní žlázy. Zornice je horizontální a je obklopena zlatou duhovkou. Mezi prsty zadních nohou je plovací blána, prsty předních nohou jsou bez ní.
Mladé žabky bývají velké jen 5 až 10 milimetrů. Většinou mají hladkou tmavou kůži, ale některé exempláře mají načervenalé zbarvení. Mladé žabky postrádají velké příušní žlázy, takže jsou méně jedovaté. Protože postrádají tuto klíčovou obranu, odhaduje se že pouze půl procenta žabek dosáhne dospělosti. Pulci jsou celí černí. Mohou dosáhnout velikosti až 27 milimetrů ale obvykle jsou menší - do 22 milimetrů, a to kvůli podmínkám v pulci přecpaném prostředí. Obývají dno a shromažďují se okolo rostlin.
Způsob života
Dospělé ropuchy obrovské mají za očima velké příušní žlázy a ještě další žlázy na hřbetě. V ohrožení žáby vylučují z těchto žláz mléčně bílou tekutinu. Tato tekutina obsahuje bufotoxiny, které jsou toxické pro mnoho zvířat i pro člověka. Existují zprávy o mnoha úhynech zvířat a dokonce i o úmrtích lidí po požití jedu ropuchy obrovské. Kromě jedu mají ropuchy obrovské ještě další ochranu před predátory - zaujmou výhružný postoj, při kterém se nafouknou a vypadají tak větší.
Většina žab rozpoznává kořist zrakem - podle jejích pohybů. Ropuchy obrovské jsou schopny najít potravu také čichem. Z toho důvodu nejsou omezeny na konzumaci živé kořisti a mohou žrát mrtvou kořist, rostliny, žrádlo pro psy nebo domácí odpad. Jsou aktivní hlavně v noci a pohybují se i velice daleko od vody.
Dospělé ropuchy obrovské žijí plně suchozemský život a do vody chodí pouze kvůli rozmnožování. Pulci se vyvíjí ve sladké vodě. Bylo zjištěno, že jsou schopni tolerovat koncentraci soli ve vodě odpovídající asi 15% slanosti mořské vody. Vajíčka i pulci jsou jedovatí. Ropuchy obrovské obývají otevřené pastviny, kulturní krajinu i mírně zalesněné oblasti, ale obecně se vyhýbyjí mohutně zalesněným územím. To brzdí jejich šíření v některých oblastech, kam byly vysazeny.
V oblasti svého původního rozšíření je ropucha obrovská (včetně vývojových stádií) kořistí pro mnoho druhů predátorů. Patří mezi ně kajman šíronosý (Caiman latirostris), had Leptodeira annulata z čeledi užovkovitých), některé druhy úhořů, mnoho druhů halančíků, vějířovek a jim příbuzných ryb, některé druhy sumcovitých ryb (řád Siluriformes) a některé druhy ibisů. Někteří predátoři z oblastí nepůvodního výskytu ropuchy obrovské se ji také naučili úspěšně požírat.
Mezi ně patří luňák hvízdavý (Haliastur sphenurus), myš bobří (Hydromys chrysogaster), krysa obecná (Rattus rattus) avaran skvrnitý (Varanus salvator). Byl pozorováni také lelkouni soví (Podargus strigoides) a lelkouni papuánští (Podargus papuensis) krmící se na ropuchách obrovských. Tito predátoři jsou buď obdařeni jistou snášenlivostí k ropušímu jedu nebo přizpůsobeními v chování, které jim při konzumaci umožňují vyhnout se nejjedovatějším částem ropušího těla.
Jed
Bufotenin, jedna z látek vylučovaných ropuchou obrovskou, spadá podle australského práva do stejné skupiny drog jakoheroin a marihuana. Může způsobovat mírné halucinace, přetrvávající méně než hodinu. Ropucha obrovská vylučujebufotenin ve velmi malém množství a ostatní toxiny v relativně velkém množství. Olizování ropuch proto může vyústit ve vážné zdravotní potíže nebo smrt.
Rozšíření
Oblast přirozeného rozšíření ropuchy obrovské sahá od údolí řeky Rio Grande na jihu Texasu po centrální Amazonii a jihovýchodní Peru. Tato oblast zahrnuje prostředí tropických lesů i polopouští. Hustota populace ropuchy obrovské je v oblasti jejího přirozeného výskytu podstatně nižší než v oblastech vysazení. V Jižní Americe je zaznamenána hustota populace 20 dospělců na 100 metrů pobřeží. V Austrálii dosahuje hustota populace 1000 až 2000 dospělců na 100 metrů pobřeží.
Zavlečení po světě
Ropucha obrovská byla vysazena na mnoha místech světa jako způsob boje proti zemědělským škůdcům. Do roku 1840 byly tyto žáby vysazeny na Martiniku,Barbadosu a Jamajce. Na Jamajce byly úspěšně použity ke snížení populace krys.
V roce 1920 byly vysazeny na ostrově Puerto Rico za účelem boje s brouky škodícími na cukrové třtině. Během následujících let se populace škodlivých brouků znatelně zmenšila. To bylo samozřejmě přičítáno ropuše obrovské, přestože svou roli mohly sehrát i jiné faktory. Během šestiletého období po roce 1931 (kdy byly ropuchy nejvíc plodné a populace brouků dramaticky klesla) byly na ostrově zaznamenány největší úhrny dešťových srážek za celou dobu měření. Předpoklad, že ropuchy dokázaly zbavit plantáže škůdců vedl k mnoha vysazením na mnoha dalších místech světa.
Mezi části světa kde jsou zavlečené populace ropuchy obrovské patří Austrálie, Florida, Papua Nová Guinea, Filipíny, Japonské ostrovy Ogasawara a Ryukyu, většina ostrovů Karibiku a mnoho ostrovů Pacifiku, včetně Havajských ostrovů a Fidži.
Austrálie
Ropucha obrovská patří do poměrně početné skupiny zavlečených druhů, způsobujících v Austrálii problémy. Kromě ní jsou dobře známí králíci, lišky, kočky nebo stromy druhu Mimosa pigra.
Ropuchy obrovské byly do Austrálie přivezeny v červnu 1935, aby bojovaly se zdejším škodlivým broukem Dermolepida albohirtum. V zajetí se ihned množily a v srpnu 1935 bylo více než 3000 mladých ropuch vypuštěno v několika oblastech australského státu Queensland. Po vypuštění ropuchy prudce zmnohonásobily svou populaci. Teď je jich okolo 200 milionů. Ropuchy vytrvale rozšiřovaly oblast svého rozšíření v Queenslandu, až v roce 1978 dosáhly hranice s Novým Jižním Walesem a v roce 1984 hranice se Severním Teritoriem. Je zajímavé, že ropuchám na západní hranici rozšíření se vyvinuly delší nohy. Je to připisováno tomu, že takovéto ropuchy mohou cestovat dále a rychleji. Jako následek delších nohou, větších těl a rychlejšího pohybu se u asi 10% "průkopnických" ropuch projevila artritida. Odhaduje se, že ropuchy se šíří průměrnou rychlostí 40 kilometrů za rok.
Dopad ropuchy obrovské na australský ekosystém je nezanedbatelný. Byl zaznamenán strmý poles populace kunovce Dasyurus hallucatus poté, co ropuchy obsadily danou oblast. Také existují četná pozorování úbytku populací varanů a hadů po příchodu ropuch. Různé studie vyhodnotily, že největším rizikem pro ekosystém je požírání ropuch zdejšími predátory, kteří se tak otráví. Jiné faktory, jako potravní konkurence nebo požírání původních druhů ropuchami, byly vyhodnoceny jako méně rizikové.
Od roku 2005 bylo ke snížení stavů ropuch používáno ultrafialové světlo. Toto světlo totiž přitahuje můry, které ropuchám velice chutnají. Přivábené ropuchy jsou chytány a usmrceny. V červnu 2006 Queenslandská univerzita ohlásila genový výzkum za účelem udělat z ropuších samic samce. To by znemožnilo ropuchám další rozmnožování a populace by se zredukovala.
Rosnice červenooká
Rosnice červenooká (Litoria chloris) je malý obojživelník z čeledi rosničkovití.
Popis
Rosnice červenooká je průměrně 6,5 cm velká žába. Její zbarvení je velice variabilní. Vrchní stranu těla a přední stranu končetin mívá obvykle světle zelenou, ojediněle také se světlým skvrněním, spodní strana těla bývá nejčastěji žlutá. Zbarvení končetin může být u některých jedinců také bílé, někteří mohou mít modré nebo modročerné zbarvení stehen.
Jak už z jejího názvu vyplývá, má jasně červené oči. Na prstech má přísavné polštářky, díky kterým dokáže šplhat po kmenech stromů či tenkých a vlhkých větvích. Pulci jsou obvykle šedí nebo hnědí s podélným zlatavým pruhem.
Rozšíření
Rosnička červenooká žije v tropických deštných lesích ve východní Austrálii v rozmezí od Sydneyi až po severní Queensland (viz mapka níže).
Chování
Díky skrytému způsobu života existují o chování rosnice červenooké značné nejasnosti. Většinu roku žije samostatně ve vrchním patru deštného lesa. Podobně jako ostatní rosnice se živí drobným hmyzem. Během únoraaž března se samci v lesních jezírcích, rybnících, zátokách a v blízkosti jiných stojatých vod ozývají sténavým "aaaa rk", po kterém obvykle následují měkké trylky, kterým se snaží přilákat pozornost samičky.
Význam
Kožní sekrety na těle rosničky červenooké obsahují podobně jako u rosnice siné (Litoria caerulea) látky, které dokáží potlačit choroboplodné zárodky viru HIV.
Veleskokan goliáší
Veleskokan goliáší (Conraua goliath) je největší známý druh žáby na světě. Žije na poměrně malém území v západní Africe. Počet jedinců klesá v důsledku lovu a ničení jeho přirozeného prostředí v pralesech.
Popis druhu
Dospělí jedinci dosahují délky trupu až 33 cm a hmotnosti až 3 kg. Veleskokan goliáší je známý svojí výjimečnou schopností skákat - nejdelší zaznamenané skoky měří až 6 metrů. Dvěma až třemi takovými skoky se však žáby obvykle unaví. Dožívá se věku až 15 let. O jeho rozmnožování je dosud známo velmi málo; v zajetí přežívá obtížně a nerozmnožuje se.
Biotop
Veleskokan goliáší žije zpravidla v rychle tekoucích řekách s písčitým dnem v Kamerunu a Rovníkové Guinei protékajícíchpralesními oblastmi s vysokou teplotou a vlhkostí vzduchu. Voda v těchto řekách bývala čistá a bohatá na kyslík; od konce20. století však místy dochází ke znečištění řek chemickými látkami a k mýcení pralesů, čímž se jejich přirozené prostředí ocitá v ohrožení.
Vztahy s člověkem
Místní Mbové věří, že tyto žáby jsou převtělení kouzelníci obývající posvátné vodopády. V některých oblastech byl veleskokan goliáší naproti tomu odchytáván a jeho maso připravováno k jídlu jako pochoutka. Žáby byly také loveny a vyváženy do zoologických zahrad nebo prodávány chovatelům. Poté co byl veleskokan zařazen na seznam ohrožených druhů, vydala vláda Rovníkové Guinei vyhlášku omezující počet exportovaných jedinců za rok na 300. Určitou ochranu jim zajišťuje jejich nepřístupné prostředí - i nejzkušenější sběrači jsou schopni najít jen několik málo žab za jeden lov.
