close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pancéřníček zelený, Štiky

21. října 2010 v 17:29 |  Obratlovci

Pancéřníček zelený

Pancéřníček zelený (Corydoras aeneus) je sladkovodní drobná rybka z velmi početného rodu Corydoras, tvarem a velikostí velmi podobná pancéřníčku skvrnitému (Corydoras paleatus) coby jednomu z nejznámějších a nejrozšířenějších představitelů tohoto rodu.

Synonyma

  • Corydoras macrosteus Regan, 1912
  • Corydoras microps Eigenmann & Kennedy, 1903
  • Pancéřníček zlatopásý (Corydoras schultzei) Holly, 1940
  • Corydoras venezuelanus Ihering, 1911
  • Hoplosoma aeneum Gill, 1858

Popis

Základní zbarvení těla je hnědavé s nádechem olivově zelené po bocích a s poměrně velkou hřbetní ploutví. Na hřbetě je tělo tmavší mírně průsvitné, lesklé a na bříšku žlutavě lesklé. Na tmavý hřeben hřbetu navazují na bocích široké zlatě lesklé pásy, které se při dopadu světla nádherně odrážejí od tmavě zelené a černé střední části boků. Spodní část trupu je sytě žlutá. Hlava a skřele jsou tmavě hnědé. Tlamka má čtyři vousky. Ocasní ploutev je vidlicovitě vykrojená. Ploutve jsou průhledně šedé. Pancéřníčci žijí a pohybují se výhradně u dna, jen občas se bleskově vydávají k hladině pro porci vzdušného kyslíku, neboť k dýchání částečně využívají i vzdušný kyslík. Obzvláště pokud je zhoršená kvalita vody. Jsou to všežravci a potravu sbírají hlavně ze dna.
Přes den rádi vyhledávají úkryty v různých štěrbinách, kapsách a v jeskyních. Jsou to rybky poměrně plaché a mají raději přítmí. Proto vyhledávají temnější hustě zarostlé partie toků s dostatkem úkrytů.
Dorůstají velikosti až 7cm a dožívají se až 10ti let.
Sameček je menší a štíhlejší a má hřbetní ploutev vyšší a zašpičatělou.
Samička je větší a robustnější.

Rozšíření

Pochází z Jižní Ameriky a přirozenou lokalitou výskytu jsou malé přítoky Amazonky (Rio Amazon) a malé toky a potoky vArgentině, Bolívii, Brazílii, Ekvádoru, Peru, Kolumbii, Surinamu, Trinidadu a Venezuele.

Chov

Teplota: 20 - 22 °C
Kyselost: 6,5 - 7,5 pH
Tvrdost: 5 - 20 dGH Běžný chov v nádržich střední velikosti 50 až 100 lt. Je nenáročná na vodu, přesto pravidelná výměna části objemu vody je žádoucí. Zdržuje se převážně ve spodních vrstvách nádrže. Miluje hustě osázená akvária s volným prostorem a s tlumeným osvětlením a s množstvím přirozených úkrytů u dna akvária, které zajistí např. vhodně poskládané ploché kameny, podobně jako různé kořeny či keramické střepy, trubky, apod. Kvůli střevnímu dýchání potřebuje přístup k vodní hladině. Dno jemně písčité a tmavého zbarvení. Je vhodné, aby štěrk na dně nebyl ostrý, abychom předešli možnosti poranění ryb při hledání potravy.
Je to nenáročný druh vhodný do jakéhokoli společenského akvária, kde jsou neagresivní ryby. Vůči ostatním rybkám jsou tito sumečci neteční a nevšímaví. U těchto druhů je lépe chovat více samečků než samiček a chovat by se měli vždy ve skupině minimálně tří kusů, nejlépe však v počtu 5 až 10 ryb. Jelikož se jedná o všežravce, mohou dostávat téměř vše, jen nesmíme zapomínat, že jsou to ryby dna a mnohdy se ke dnu nedostane dostatek potravy. Na druhou stranu, při nadbytku rybky významně napomáhají k likvidaci zbytků nezkonzumované ostatními rybami. Ideální jsou pelety, které rovnou padají na dno a ostatní ryby je nestihnou pozřít. Tento druh existuje i v albinotické formě. Vyšlechtěné barevné variety jsou teplomilnější, než původní druhy.

Rozmnožování

Tento druh pancéřníčků se množí poměrně snadno. Doporučuje se vytíračka objemu asi 30 litrů s teplotou vody cca 24°C s pH neutrální a tvrdostí 7-8°dGH a nádrž doplnit širokolistými volně plovoucími rostlinami. Chovné ryby přemístíme do vytíračky a vydatně krmíme. Samičky jsou připraveny ke tření ve věku 1až 1,5 roku a poznáme to podle jejich výrazného zakulacení bříška a zvýšenému zájmu samečků. Do tření je třeba dávat na 1 samičku alespoň 2 samečky, protože jeden sameček nedokáže oplodnit tolik jiker. Ke tření dojde zpravidla do týdne obvykle večer. K iniciaci tření je vhodné po několik dní zvýšit teplotu až na 28 - 29 °C, a potom teplotu snížit na hodnotu, při které byly rybky běžně chovány. Případná větší výměna vody způsobí ten samý efekt. Vlastnímu tření předchází dlouhé milostné hry a tzv. plané tření. Po těchto přípravách dochází ke skutečnému tření. Samci se o samičku aktivně zajímají a v klasické pozici samec uchopí samičku prsní ploutví za vousky. Ta do kapsy z břišních ploutví vypustí 3-5 jiker. Samička posléze klade asi 1 mm velké bílé jikry, které přilepí na předem svými vousky očištěná místa - převážně na sklo, ale i na rostliny v nádrži. Toto to několikrát opakuje.
Na aktu čištění podkladu, který předchází třecímu aktu, se podílí samička i samečci. Na rozdíl od jiných druhů roduCorydoras se však u rodu Corydoras aeneus (schultzei) na čištění podkladu podílí pouze samička. Samice naklade v přírodě až 400 kusů jiker (v našich podmínkách většinou však mnohem méně, průměr je 30-50). Procento neoplozených jiker bývá poměrně vysoké. Jikry jsou zprvu bílé, později zhnědnou. Po tření je vhodné rodiče odlovit. Vytíračku dobře prokysličujeme a pravidelně měníme část vody stejné teploty, aby nedošlo k zaplísnění jiker.
Potěr se líhne do pěti dnů a je zprvu 4 mm dlouhý, po strávení žloutkového váčku pak cca 5 mm. Za další dva dny začíná přijímat potravu. Jako první krmení použijeme nejlépe čerstvě vylíhlé nauplie artemií či jemný prach. Při dobrém krmení je možné mít za měsíc a půl rybky ve velikosti okolo 1,5 cm.
Malé rybky pohlavně dospívají asi po roce.
Pancéřníček zelený (Corydoras aeneus)
Pancéřníček zelený (Corydoras aeneus)
Pancéřníček zelený-samička (Corydoras aeneus)
Detail tlamky (Corydoras aeneus)
Pancéřníček zelený (Corydoras aeneus)

Štika amurská

Štika amurská (Esox reichertii; Dybowski, 1758) je dravá ryba z čeledi štikovitých. Žije v povodí řek Amur, Sachalin, Onon a Cherlen.

Vzhled

Jako všechny druhy štik má poměrně dlouhou hlavu. Ocasní ploutev je vidlicovitá, dospělý jedinec může dosahovat délky až 1,15 metru.

Životní prostředí

Štika amurská dává přednost vodám s možností úkrytu (např. s množstvím vodních rostlin, kořeny aj.). Od podzimu do zimy je chráněná před rybolovem.

Štika obecná

Štika obecná (Esox lucius; L., 1758) je dravá ryba z čeledi štikovitých. 

Vzhled

Štika je velmi dobře uzpůsobena dravému způsobu života. Má protáhlé válcovité tělo s hřbetními a řitními ploutvemiposunutými až dozadu a širokou protáhlou bohatě ozubenou tlamu. Toto uspořádání umožňuje štice bleskurychlý start za kořistí. Zuby jsou mírně zahnuté dovnitř, aby se kořist snadno nevysmekla a po opotřebování se nahrazují. Tělo je svrchu a na bocích zelenohnědé pokryté světlými skvrnami, zpravidla uspořádanými do víceméně svislých pruhů, břicho je světlejší, zpravidla špinavě bílé. Oko je žluté, ploutve tmavší a příčně pruhované. Štika může dorůstat délky přes 1,5 metru a dosahovat hmotnosti i přes 25 kg, v českých podmínkách jsou za velké kusy považovány již 10kg štiky. Některé údaje z SSSR mluví dokonce o 80kg štikách, ovšem mnoho vědců je nepovažuje za dostatečně podložené.

Rozšíření a ekologické nároky

Štika obecná je nejrozšířenější z pěti zástupců čeledi štikovitých. Její areál přirozeného výskytu zahrnuje Evropu,Severní Asii a Severní Ameriku. Není příliš náročná ohledně typu vod, obsazuje všechna vodní prostředí s dostatkem kořisti, pstruhovými bystřinami počínaje a rybníky a přehradními nádržemi konče, nicméně pomalu tekoucí a stojaté vody jí přece jen vyhovují více. Ideálním prostředím jsou velké čerstvě napuštěné nádrže - Lipno bylo několik let po svém napuštění nejbohatším lovištěm štik v Evropě.

Způsob života a potrava

Štika je typický dravec, přičemž její potravou jsou zejména ryby odpovídající velikosti, např. (okoun, ježdík,hrouzek, oukleje, plotice, proudník). Nepohrdne ani žábou nebo utopenou myší či menším jedincem vlastního druhu (kanibalismus je u štik poměrně rozšířen). Odhaduje se, že na přírůstek 1 kg hmotnosti spotřebuje 5-7 kg potravy, přičemž mladší kusy rostou rychleji než starší. Štika je teritoriální ryba, proto jí můžeme nalézat na stejném místě. Své teritorium si hlídá před ostatnímy dravci.

Rozmnožování

Tření štik probíhá v březnu až dubnu, upřednostňovány jsou přitom klidné teplé vody s hustým porostem, kde se může plůdek dobře skrýt (ideální jsou čerstvě zatopené louky). Mlíčňák pohlavně dospívá mezi 1. a 3. rokem, jikrnačka mezi 3. 5. a může vyprodukovat až 250 000 jiker.

Význam

Štika je rybáři považována za velice cenný úlovek, neboť je poměrně velká a zkrotit velkou štiku dá značnou práci i zkušenému rybáři. Průměrná váha v Česku lovených ryb jsou 2-3 kg, maso je průměrné kvality a poměrně suché.
Omezení lovu v České republice:
  • lovná míra: 50 cm(Na některých revírech 60 cm.)
  • doba hájení: 1. leden - 15. červen
Krom toho, že je považována za prestižní úlovek, byla již v počátcích rybníkářství přidávána do kapřích rybníků, což mělo za následek zvýšení produkce, neboť štiky kaprům vyžraly většinu konkurence z řad malých ryb.

Přirození nepřátelé

Dospělá štika nemá prakticky žádné nepřátele (s výjimkou člověka, samozřejmě), její plůdek je požírán mnoha rybami, jako jsou např. okouni. Často je též obětí kanibalismu.
štika obecná

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 21. října 2010 v 17:30 | Reagovat

zajímavé :)

2 Gaaruša Gaaruša | Web | 21. října 2010 v 17:30 | Reagovat

Podivný zvííířátka :-)

3 FifinQa FifinQa | 21. října 2010 v 17:31 | Reagovat

Pěkný=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama