Mlok skvrnitý
Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je středně velký obojživelník a nejrozšířenější evropský zástupce čeledi mlokovitých rozšířený v západní Asii, jihozápadní Africe a zvláště v jižní a střední části Evropy (přesný evropský areál rozšíření viz mapka níže).
Popis
Mlok skvrnitý je robustní obojživelník s krátkými končetinami, poměrně dlouhým a silným ocasem a malou hlavouse zakulacenou tlamou a vypouklýma očima. Velikost i zbarvení se výrazně mění dle několika poddruhů (viz níže). Dospělý jedinec je dlouhý 18-28 cm. Nejčastěji se objevují mloci s černě zbarveným tělem se žlutými skvrnami nebo pruhy. V některých lokalitách se objevují i poddruhy se skvrnami pomerančově oranžovými až červenými. Svým zbarvením se blízce podobá americkým axolotlům a stejně jako u nich má jeho barevné skvrnění funkci varovnou a odrazující. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší.
Chování
Mlok skvrnitý obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky nebo pole v blízkosti vodních toků, jezírek nebo studánek, kam klade každoročně svá vajíčka, zvláště pak preferuje listnaté nebo smíšené lesy. Vyhledává především podhorské lokality, nejčastěji vystupuje do nadmořské výšky pod 1 200 m. n. m.
Žije nočním způsobem života, přes den se ukrývá pod listy, kmeny stromů, větvemi, v dírách v zemi nebo pod kameny, kde je chráněn před přímým slunečním zářením. Ze svých úkrytů často vylézá i za deštivých a nepříznivých dnů. Jeho potravou se stávají nejčastěji malí až středně velcí bezobratlovci (žížaly, stonožky, drobnýhmyz, pavouci, červi, slimáci aj.), které usmrcuje vysoce účinným jedem. Na přelomu října a listopadu se před nepříznivým zimním počasím schovává do podzemí, kde se drží přibližně stálá teplota.
Mločí jed, samandarin, který vyměšuje ze žláz za očima, není pro člověka příliš nebezpečný, pokud se však nedostane např. do očí, kde způsobuje silné pálení, ale menším živočichům, kteří se ho snaží napadnout nebo kteří se stávají jeho kořistí, může způsobit silné svalové křeče a zvýšení krevního oběhu v celém těle, spojené s obtížnějším dýcháním. Jed ve větším množství pak může takového živočicha i zabít. Díky této schopnosti nemá téměř žádného přirozeného nepřítele, největším nebezpečím je pro něj člověk.
Mlok skvrnitý pohlavně dospívá ve 3. až 4. roce života. Při páření samec samici uchopí zespodu, odloží spermaforna podklad a sklouzne na stranu, takže samice klesne na spermafor. Po vyvinutí vajec v jejím těle (je v našich podmínkách vejcoživorodý) klade přibližně 40 (max. 70) larev o délce 2,2-3,2 cm, které před proměnou dorůstají velikosti až 8 cm. Larvy jsou masožravé, živí se rybím potěrem, drobnými korýši nebo členovci, často se u nich také projevuje kanibalismus. K proměně u nich dochází po třech měsících, v červenci až srpnu. V přírodě se dožívají průměrně 20, v zajetí až 40 let.
Výskyt a početnost v ČR
Mlok skvrnitý je v České republice dle vyhlášky 395/1992 Sb. silně ohroženým druhem. Velkou zásluhu na tomto statusu má především automobilová doprava a ničení a znečišťování přírodních vodních toků, jezírek a studánek. Platí pro něj také tzv. Bernská konvence, která jej uznává přísně chráněným druhem, který nesmí být pod účelem chovu opatřován odchytem v přírodě a je možné jej získat jen z registrovaných chovů. Druhy žijící na území našeho státu pak lze držet v lidské péči jen na základě udělené výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.
Čolek obecný
Čolek obecný (Triturus vulgaris) je 6 - 10 cm velký obojživelník. Samec je větší, dosahuje velikosti maximálně 10 cm, samice bývají menší. Je nejběžnějším druhem čolka v Česku.
Vzhled
Jedná se o štíhlého čolka s drobnými končetinami a dlouhou hlavou. Pokud se vyskytuje ve vodě, jeho kůže je hladká, na souši ji má suchou a jemnozrnnou. Čolek obecný má pohlavní dimorfizmus, odlišné charakteristické zbarvení pro samečka a samičku.
Samečci mají světle a tmavě podélně pruhovanou hlavu, hřbet a boky kovově zelené, hnědavé s tmavými skvrnami. Při svatebním obřadu jsou barvy intenzivnější. Mezi nejnápadnější znaky patří vysoký zvlněný hřeben, který se táhne téměř po celé délce těla.
Samička má obyčejně okrové nebo hnědé zabarvení s malými tmavými skvrnami. Břicho je po stranách žlutavě lesklé.
Larvy jsou světle hnědavé, ploutevní lem ocasu je zakončen do špičky. Dýchají vnějšími keříčkovitými žábrami. Přední nožky jsou slabé.
Rozmnožování
Rozmnožování probíhá ve vodě od dubna do června. Samečkům v té době narůstá vysoký hřeben. Po oplodnění začne samička klást do listů vodních rostlin 150 - 300 vajíček. Vylíhlé larvy jsou asi 10 mm dlouhé a zpočátku se nedokáží samy pohybovat. Zpočátku se živí prvoky, později začínají lovit drobné korýše a další kořist. Proměna probíhá od července do září, kdy získávají matnou suchou kůži žlutavé nebo hnědavé barvy. Žijí zahrabaní v zemi a vodu vyhledávají hlavně k rozmnožování ve stáří tří let.
Potrava
Jeho potravu na souši tvoří drobný hmyz (brouci), larvy hmyzu, pavouci, svinky a malí červi, dešťovky a plži. V časném předjaří mohou hlavní potravu tvořit vajíčka skokana hnědého. Ve vodě loví hmyz, červy a drobné korýše.
Stanoviště
Žije v listnatých lesích, parcích, na loukách, v děrách a v mechu. Rozmnožuje se na menších vodních nádržích, lesních rybníčcích a v kalužích. Můžeme se s ním setkat i v blízkosti lidských obydlí.
Čolek horský
Čolek horský (Triturus alpestris) je středně velký ocasatý obojživelník. Podobně jako u jiných čolků je poměrně velký vzhledový rozdíl mezi vodní (období rozmnožování) a suchozemskou formou. U čolka horského je popsáno mnoho poddruhů.
Vzhled
Samečkové dosahují velikosti asi 8 cm, samičky až 11 cm. Ocas je ze stran zploštělý. V době suchozemského života mají suchou, sametovou kůži. Hřbetní strana suchozemské formy bývá šedá až černavá, břišní žlutooranžová až ohnivě červená. Samečci ve svatebním šatu (ve vodě v období rozmnožování) jsou pestře zbarveni. Hřbetní strana je šedá, modrošedá či blankytně modrá. Uprostřed hřbetu se nachází asi 2 mm vysoký černě tečkovaný lem. Stejně zbarvený pruh se nachází na bocích. Břišní strana je žlutooranžová až ohnivě červená. Samičky jsou méně nápadné, mají zelenavý, hnědý, či šedý až černý hřbet, často s mramorováním. Břicho mají žluté až červené, vždy bez skvrn (rozlišení od čolka velkého).
Způsob života
Během období rozmnožování žijí čolci horští ve vodě, jinak žijí většinou skrytě suchozemsky. Přes den jsou schovaní v úkrytech pod kameny, kmeny, v mechu či mezi kořeny. V noci se vydávají na lov různého hmyzu, pavouků či červů. Na podzim (většinou v říjnu) vyhledávají bezmrazé úkryty, kde ve strnulém stavu přečkají zimu.
Rozmnožování
Na jaře, po procitnutí ze zimního spánku, se čolci vydávají do vody k rozmnožování. Asi za dva týdny už se páří. Sameček se samičce dvoří, mává ocáskem a vypouští vonné látky. Pokud je samička ochotná k páření, sameček vypustí spermatofor. Spermatofor zůstane viset na kloace samičky a pak do ní vnikne. Oplodněná samička klade jednotlivě velké množství vajíček mezi listy vodních rostlin. Přibližně za dva týdny se líhnou okolo 8 mm dlouhé larvy. Vývoj larvy v malého čolka trvá asi 3 měsíce. Pohlavně dospívají asi ve stáří tří let. Z Balkánu jsou známyneotenické populace čolků horských.
Stanoviště
Jak jméno napovídá, žije hlavně v horách a podhůří, ale vyskytuje se i v nížině. Dává přednost biotopům v blízkosti vod, jako například údolí potoků či listnaté lesy. Rozmnožuje se hlavně v lesních tůních, klidných úsecích potoků nebo v horských jezerech.
Čolek velký
Čolek velký (Triturus cristatus) je robustní ocasatý obojživelník. Do roku 1983 byl spojován do jednoho druhu s čolkem dravým (Triturus carnifex) z Jižní Evropy (čolek dravý byl jeho poddruhem - Triturus cristatus carnifex). Oba druhy se spolu kříží.
Vzhled
Celková délka se pohybuje okolo 15 cm, méně často i 18 cm. Kůže čolků velkých je zrnitá. Během suchozemského života mají vlhkou kůži, narozdíl od ostatních čolků. Silné končetiny jsou zakončeny žlutě pruhovanými prsty. Suchozemská forma mívá černý hřbet, boky, hlavu a ocas, břicho je žluté s černými skvrnami. Zbarvení ve vodě bývá většinou hnědavé s tmavými skvrnami, může však být i černé. Krk a boky jsou posety spoustou brobných bílých teček. Svatební šat samců je tvořen hlavně velkým rozeklaným hřebenem na hřbetě. Dalším znakem k rozmnožování připravených samců je perleťový pruh na ocase.
Způsob života
Během období rozmnožování žijí čolci velcí ve vodě. Pokud voda, kde se rozmnožili, nevyschne, zůstávají v ní dospělí čolci až do pozdního léta. Pokud žijí suchozemským životem, byvají přes den schovaní v úkrytech pod kameny, kmeny, v děrách v zemi a podobně. V noci se vydávají na lov různých členovců, červů či plžů. Než nastanou noční mrazy, vyhledávají bezmrazé úkryty, kde v zimním klidu přečkají zimu.
Rozmnožování
Během časného jara (v březnu až dubnu) vnikají čolci velcí do vod k rozmnožování. Zde se samcům vytváří svatební šat a i samice vlivem vodního prostředí mírně mění podobu. K rozmnožování připravení samečci se samičkám dvoří. Prohýbají hřbet a vlnivými pohyby ocasu přihánějí k samičce vonné látky. Samička ochotná k páření přijme samečkův spermatofor, který jí zůstane viset na kloace a pak do ní vnikne.
Samička začne s kladením vajíček několik dnů po oplodnění. Vajíčka klade jednotlivě mezi listy vodních rostlin, postupně naklade 200 až 300 vajíček. Zadníma končetinama tvaruje listy do jakési kapsičky, do které naklade vajíčko. Přibližně za dva týdny se líhnou okolo 1 cm dlouhé larvy. Vývoj larvy v malého čolka trvá asi 3 měsíce, pohlavní dospívání asi 3 roky. Na rozdíl od jiných čolků, mladí, pohlavně nedospělí, čolci velcí vnikají na jaře do vod společně s dospělými.
Stanoviště
Čolci velcí se vyskytují v nížině i v horách. Obývají rozmanité biotopy, důležitá je však blízkost vody. K rozmnožování vyhledávají čisté rybníky, tůně, zatopené lomy či pískovny s vodní vegetací. Někdy také strouhy nebo malá jezera.