close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Krajty

24. října 2010 v 13:02 |  Obratlovci

Krajta mřížkovaná

Krajta mřížkovaná (Python reticulatus) je had z čeledi hroznýšovití. Udává se, že dosahuje délky až přes 12 metrů, ovšem nejdelší změřený a zdokumentovaný jedinec (zabitý roku 1912 na ostrově Celebes) měl 9,76 m. Tento jedinec je také nejdelší dosud řádně změřený a zdokumentovaný had, což propůjčuje krajtě mřížkované označení nejdelší had světa. Je též považována za druhého nebo třetího nejtěžšího hada světa, v hmotnosti ji předstihuje jen o málo kratší, ale zavalitější anakonda velká a snad i krajta tygrovitá. Nutno podotknout, že jde o maximální hodnoty, kterých hadi běžně nedosahují.

Rozšíření

Krajta mřížkovaná obývá jihovýchodní Asii, Indonésii a Filipíny. Preferuje podmáčené a pobřežní lesní porosty, mokřady, močály a rýžová pole. Dobře šplhá po stromech a velice ráda se koupe, často vydrží ve vodě celé hodiny. Její kořistí jsou převážně drobní savci, ptáci, nebo plazi, poblíž lidských obydlí si nezřídka upytlačí slepici, či menšíselátko. Mohutní jedinci si dokonce troufnou na živočichy typu divokých prasat, telat buvolů, antilop, jelenů a dokonce i na lidi (jde však o velmi vzácné případy spíše "sebeobranného" typu, obvykle se člověka bojí a vyhýbá se mu).

Vzhled

Krajta je had dorůstající běžně délky 5-6 metrů, nejdelší změřený a řádně zdokumentovaný jedinec mel 9,75 m. Jako u jiných hadů zde jsou barevné diference. Často je svrchu je žlutavá nebo hnědavá s velkými žlutými (plus minus kosočtverečnými) skvrnami s tmavým okrajem, které daly této krajtě druhové jméno.

Ověřené rekordy

  • nejdelší had světa (zabit 1912 na ostrově Celebes) 9,76 m
  • nejdelší had chovaný v zajetí (ZOO v Pittsburgu (Pensylvania) 9,15 m

Rozmnožování

K páření dochází v říjnu až listopadu. Po 3 - 4 měsících gravidity snáší samiceokolo 50 vajec, výjimečně jich může být ale až 100. Je starostlivou matkou, svoji snůšku obtáčí, zahřívá a chrání svým mohutným, svalnatým tělem. Inkubační doba je tak jako u většiny plazů závislá na teplotě a pohybuje se mezi 54 - 105 dny.

Ohrožení

Jediného nebezpečného nepřítele pro dospělého hada je člověk. Python reticulatus se stává obětí poptávky po své krásně vzorované kůži a je ve své domovině je nemilosrdně pronásledována a lovena. Pro místní obyvatele představuje také vítané zpestření jídelníčku a některé vnitřní orgány navíc využívá tradiční medicína.

Chov

Vzhledem ke své velikosti je krajta mřížkovaná nevhodná pro chov v bytových podmínkách, omluvitelný je snad ještě odchov mladých jedinců. Přerostlých a nezvladatelných hadů se pak ale člověk jen těžko zbavuje. Drobný chovatel si takového plaza nevezme, protože mu nedokáže připravit dostatečně velké terárium a není s ním schopen sám manipulovat, a ani každá zoologická zahrada či podobná instituce není k chovu tak obrovských hadů vybavena. Problémy znásobuje fakt, že krajty mřížkované jsou velmi silní, rychlí a často velice útoční hadi. Proto je při manipulaci s většími jedinci, nutná spolupráce alespoň dvou, nebo raději více osob.
Krajta mřížkovaná v teráriu.detail hlavy

Krajta písmenková

Krajta písmenková (Python sebae) je jedním z největších hadů světa dorůstajících délky až 7 m a hmotnosti kolem 100 kg. Většinou však dorůstají pouze 3 - 4,5 metru, samci necelé 4 metry.

Areál rozšíření

Tento mohutný had obývá převážně západní Afriku od tropické oblasti (Zaire, Uganda, Súdán a Etiopie), až po jižní okraj Sahary. V dospělosti vyhledává spíše sušší biotopy, otevřené roviny savanového typu a řídké křoviny. Krajta písmenková je aktivní spíše v noci, kdy nejčastěji loví.

Popis

Zbarvení krajty písmenkové je hnědé až šedohnědé, s červenohnědými až černými skvrnami na zádech. Skvrny jsou od středu světlé, a směrem k okrajům tmavší, až černé. Podobné, pravidelné skvrny tvaru půlměsíce se táhnou i po bocích hada. Klínovitá hlava s dvěma světlými pruhy u oka, a výraznými receptory na horní i dolní čelisti, je jen nevýrazně oddělena od těla.

Potrava

Její kořistí se stávají převážně potkani, zajíci a ptáci, opice, některé druhy antilop a divoká prasata. Na kořist většinou číhá z vyvýšeného místa, odkud se jí bleskovým výpadem zmocní. Doma chovaní hadi přijímají potkany, králíky a morčata, občas můžeme zpestřit jídelníček slepicí, nebo darovaným štěnětem, či kotětem. Velcí jedinci s chutí vezmou i zvíře velikosti 10 kg selete.

Chov v teráriu

Tak jako všichni velcí hadi, potřebuje i krajta písmenková velké, dobře zajištěné terárium, jehož délka by měla tvořit alespoň polovinu délky chovaného hada. Jako substrát můžeme použít např. směs písku a štěrku, nebo zvolit tzv. sterilní chov, kdy podlahu terária tvoří dřevěný rošt, nebo jiný hladký a omyvatelný materiál. Nezbytná je bytelná a velká vodní nádrž, kterou krajta písmenková často navštěvuje. Teplotu udržujeme na 25 - 32 °C přes den, v noci můžeme nechat klesnout teplotu až k 18 °C. Jedinci z přírody - zvláště z jihu Afriky by měli 2 - 4 měsíce zimovat.

Rozmnožování

K páření dochází zhruba v listopadu až březnu. Dospělé hady můžeme k páření stimulovat snížením teploty asi na 22 °C a zkrácením dne na 8 - 10 hodin při častém, ale jemném rosení. Samice naklade asi 20 - 80 vajec (podle velikosti samice), které po vzoru mnohých krajt zahřívají vlastním tělem. Mláďata se líhnou při inkubační teplotě 30 °C za 70 - 80 dní. Jsou kolem 70 cm dlouhá a ihned po prvním svlečení s chutí loví dospělé myši. Zdržují se převážně v okolí vodních zdrojů. Bývají kousavá a s přibývajícím věkem se to většinou nelepší. Pohlavní dospělosti dosahují už ve 2 - 4 letech, pářit se začínají přibližně ve velikosti těsně přes 2 metry.
Pro chov krajty písmenkové je nutné povolení. Vzhledem ke své agresivitě a kousavosti ji nelze doporučit pro chov v bytech a její chov by měl být omezen na zkušené teraristy a kompetentní pracoviště. Všeobecně se má zato, že tento had je nejagresivnější ze všech krajt a ani mláďata odchovaná v zajetí na tom nebývají až na výjimky o mnoho lépe.
Krajta písmenková

Krajta zelená

Krajta zelená (Morelia viridis) je had patřící mezi škrtiče. Patří do rodu krajt z čeledi hroznýšovitých.

Popis

mládě krajty zelené
Dorůstá délky kolem 160 cm, výjimečně přes 2 m a její zbarvení je zářivě zelené s řadou drobných, podélných bílých, někdy nažloutlých skvrn. Spodní strana těla je světle žlutá. Občas je vidět i forma s modrozeleným základním zbarvením.

Areál rozšíření

Tato překrásná krajta, dříve zařazovaná do rodu Chondropython, se vyskytuje v severní Austrálii, na jižní polovině Nové Guinei a na některých okolních ostrovech (např. Šalamounovy ostrovy).

Stanoviště

krajta zelená
Je typickým obyvatelem tropického deštného pralesa, kde tráví většinu svého života zavěšena ve větvích stromů a keřů. Odpočívá charakteristickým způsobem, zavěšena několika smyčkami těla napříč přes vodorovnou větev, téměř shodně jako psohlavec zelený, se kterým bývá často zaměňována (tzv. konvergentní vývoj).

Potrava

Z větve také v přírodě loví ptáky, stromové obojživelníky, vačnatce i drobné zavlečené savce. V teráriu nabízíme krajtě zelené myši, menší potkany, ale hlavně živé či usmrcené ptáky (nejvhodnější jsou vrabci). Někdy bývají problémy s donucením těchto krajt přijímat v zajetí potravu, vzhledem k jejich agresivitě je většinou náročné i umělé krmení.

Chov v teráriu

Přestože krajta zelená téměř neopouští svojí oblíbenou větev, potřebuje vyšší terárium o rozměrech alespoň 60×50×80 cm s lignocelem nebo směsí písku a rašeliny jako substrátem. Větší miska s vodou sloužící jako odpařovač k dosažení nutné vyšší vlhkosti vzduchu je nutností. Při suchém vzduchu v teráriu mají krajty zelené, stejně jako i jiní pralesní hadi, potíže se svlékáním. Základem vnitřního uspořádání terária je dostatek vhodných vodorovných větví, případně i živých, nebo umělých rostlin. Denní teploty udržujeme kolem 28 °C, pod žárovkou až 33 °C, s nočním poklesem na pokojovou teplotu, tj. asi 22 °C - 23 °C. Pravidelné rosení terária je nutné k udržení vyšší vlhkosti vzduchu, vhodným větráním je však třeba zamezit výskytu případných plísní.

Rozmnožování

Krajty zelené se páří na podzim, většinou během listopadu. Páření lze většinou vyprovokovat zkrácením osvitu terária na 8 hodin a současným snížením teploty přibližně o pět až šest stupňů. Po novém roce pak samice snese 15 - 20 vajec, která umístí v dutině vyhnilého kmene, v zajetí nejraději v bedýnce naplněné vlhkou rašelinou. Vejce spojená k sobě blanitými stopkami jsou při dostatečně velké vlhkosti vzduchu často kladena přímo na holou větev. Samice svá vejce (stejně jako ostatní krajty) zahřívá a hlídá, v zajetí je však asi lepší vajíčka odebrat a umístit je v inkubátoru. Při inkubaci je nutné dodržet 100% relativní vlhkost a dostatečné větrání. Mláďata se vylíhnou asi za 40 - 65 dní a jsou dlouhá přibližně 30 cm. Poprvé se svlékají do dvou týdnů po líhnutí, v té době také začínáme krmit myšími holaty. Mláďata jsou odlišně zbarvená od dospělých jedinců, bývají žlutá či žlutočervená. Typické zelené zbarvení dostávají krajty (podle formy) někdy v prvním a někdy až po prvním roce života.
Vzhledem k chovatelským nárokům je krajta zelená poměrně náročným chovancem. Také její agresivita je vysoká. Chov krajty zelené je výsadou pouze zkušenýchteraristů s mnohaletou praxí.
Krajta zelená

Krajta tygrovitá

Krajta tygrovitá (Python molurus) je jedním z největších hadů na světě. Patří mezi hady z čeledi hroznýšovitých. Dorůstá obvykle velikosti mezi 5 až 8 m. Obdobné velikosti dosahují ještě krajta mřížkovaná, krajta písmenková, anakonda velká, krajta ametystová a jen zcela ojediněle i hroznýš královský.

Popis

Tělo krajty tygrovité je mohutné a svalnaté, zbarvené světle hnědě, s velkými hnědými, až černými skvrnami. Na svrchní části hlavy bývá patrný tmavý šípovitý vzor, po stranách hlavy se táhnou tmavé pásky, které protínají oko. Retní tepločivné jamky jsou patrné. Tato krajta obývá tropické lesy a pole.

Areál rozšíření

Krajta tygrovitá se vyskytuje ve dvou poddruzích:
  • Poddruh Python molurus molurus (krajta tygrovitá) žije v západním Pákistánu, Nepálu, Indii a na Cejlonu.
  • Poddruh Python molurus bivittatus (krajta tmavá) je rozšířen hlavně v jižní Číně, Indočíně a na Barmě. Dále se vyskytuje na Borneu, Hainanu, Celebesu, na Sumbě a na Jávě.

Chov v zajetí

Chov krajty tygrovité podléhá povolení a jelikož se jedná o hada opravdu impozantních rozměrů, nedoporučuje se pro chov v teráriu v bytech. Přesto je to (hlavně mláďata) jeden z nejčastěji chovaných hadů v domácnosti.
V teráriích se nejčastěji chová krajta tmavá a její albinotická forma, velice často se však jedná o křížence obou subspecií.
Krajtu tygrovitou chováme pokud možno v co největším teráriu, s velkou vodní nádrží. Teplotu udržujeme do 30 °C přes den, s nočním poklesem až o 8 °C.

Potrava

S krmením těchto hadů nebývají zpravidla potíže, většinou ochotně přijímají morčata, králíky, kuřata, nebo jinou vhodnou potravu odpovídající velikosti.

Rozmnožování

U krajty tmavé dochází k páření v říjnu až v lednu. Zhruba po šedesáti až osmdesáti dnech po snesení vajec (podle inkubační teploty) se líhnou mladé krajty, kterých může být ve výjimečných případech až 100. Mláďata jsou 60-80 cm dlouhá, (podle velikosti samice a počtu vajec) většinou dobře přijímají hlodavce a velice rychle rostou.
Krajta tygrovitá

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama