Kněžík srpkovitý
Kněžík srpkovitý (Thalassoma lunare) je mořská ostnoploutvá ryba z čeledi pyskounovití (Labridae). Pochází z Indického a Tichého oceánu, od Rudého moře po Japonsko a Nový Zéland. Jedná se o protogynní hermafrodity, samice se v pozdějším věku mění v samce.
Mečoun obecný
Mečoun obecný (Xiphias gladius) je jediný druh z čeledi mečounovitých.
Je to až 455 cm dlouhá a téměř 650 kilogramová ryba žijící v oceánech do hloubky až 800 m. Často vyskakuje nad hladinu. Plave rychlostí až 100 km/h.
Tělo je drsné, ale nemá šupiny. Jeho horní čelist je protáhlá v mečovitý výběžek dlouhý asi 1/3 těla. Hřbetní ploutve má umístěny daleko od sebe. Řitní ploutve jsou 2 a břišní nemá.
Loví tak, že vnikne do hejna sardinek nebo sleďů, začne tlouct kolem sebe mečem a sežere mrtvé nebo raněné ryby.
Mečoun se tře v létě, plůdek má v čelistech drobné ostré zuby, které vypadají než dospějí.
Mečoun je stále loven pro jeho chutné maso. Je to ohrožený druh.
Lezoun indický
Lezoun indický (Anabas testudineus) je labyrintní paprskoploutvá ryba z čeledi lezounovití. Pochází ze sladkých a brakických vod jižní a jihovýchodní Asie. Lezouni jsou schopni dýchat vzdušný kyslík pomocí nadžaberního orgánu, tzv. labyrintu. Dýchání vzduchu umožňuje lezounům žít i ve velmi špatně prokysličené vodě, přežívat období sucha zahrabáním v bahně a dokonce vylézat z vody a pohybovat se po souši. Domorodci tyto schopnosti zveličují a často připisují lezounům nadpřirozené schopnosti. Přesto je to ve své domovině oblíbená konzumní ryba.
Popis
Rozdíly pohlaví nejsou příliš zřetelné. Samec má o něco delší řitní ploutev.
Výskyt
Lezoun indický se přirozeně vyskytuje ve sladkých a brakických vodách jižní, jihovýchodní a východní Asie, od Indie a jižní Číny až po Wallaceovu linii. Biotopem lezounů indických jsou potoky a řeky, jezera, ale i kanály a zatopená pole, a to i s kalnou a špatně okysličenou vodou. Často se nachází ve vodách silně zarostlých vegetací. V době záplav opouští trvalé vodní toky a přesouvá se do zátopových oblastí. V období sucha se vrací do trvalých vod nebo přečkává sucho zahrabaný v bahně.
Dýchání vzduchu a obojživelnost
Lezoun indický pohybující se na břehu, kresba z roku 1896
Lezoun indický je jako každá labyrintka vybaven labyrintem, nadžaberním orgánem určeným k dýchání vzduchu. Ryby tohoto rodu mají ze všech labyrintek největší nadžaberní orgány a největší plochu labyrintu v poměru k váze těla. Dospělí lezouni indičtí jsou na dýchání vzduchu závislí, přestože mají vyvinuty i žábry, žaberní dýchání jim nestačí a bez přístupu k hladině se i v dobře okysličené vodě mohou utopit. Dýchání vzduchu je u lezounů třífázové (nevyužívá propláchnutí labyrintu vodou jako u labyrintek z čeledi guramovití) a je proto zvláště vhodné k pobytu mimo vodu.
Dýchat vzduch začínají mladí lezouni indičtí ve věku asi 20 dní. Dospělé ryby dokáží přežívat na suchu po dlouhou dobu, musí však zůstat vlhké. Vyschne-li jejich biotop, dokáží přečkat celé období sucha zahrabáni v bahně. Mohou se také vydat na břeh vyhledat jiný vodní tok či nádrž.
Lezouni získali své anglické jméno climbing perch (šplhající okoun) podle tvrzení indických domorodců, že šplhají na stromy, zejména cukrové palmy, aby sáli jejich sladkou šťávu. Svědectví o šplhání lezounů na stromy podal koncem 18. století i seržant Daldorff pracující pro dánskou Východoindickou společnost v Trankebaru. Pozoroval lezouna šplhajícího vzhůru štěrbinou v kmeni cukrové palmy, asi jeden a půl metru nad zemí. Podle Daldorffova svědectví se lezoun přidržoval kůry pomocí skřelí a vzhůru se pohyboval ohnutím ocasu, zapřením řitní ploutve o kůru a natažením těla.
Už Richard Lydekker o oprávněnosti jména pochybuje, poukazuje však na tisíc let staré arabské vyprávění o rybě, která v Indii šplhá na kokosové palmy a saje kokosové mléko.
Lezení na stromy je však pravděpodobně zcela mimo fyzické možnosti lezounů. Občasné nálezy lezounů v dutinách stromů se dnes obvykle vysvětlují povodněmi nebo činností ptáků.
Rozmnožování
Narozdíl od většiny ostatních labyrintek, lezouni indičtí o potomstvo nijak nepečují. Vytírají se volně ve vodě. Oplozené jikry stoupají k hladině a rodiče si jich nevšímají.
Význam pro člověka
Lezouni indičtí jsou ve své domovině oblíbenou konzumní rybou. Jejich maso je chutné a připravuje se různými způsoby, má však mnoho kostí. Protože dokáží dlouhodobě přežívat mimo vodu, lze je snadno převážet a přechovávat živé a čerstvé.
Podle malajských pověstí chrání lezoun indický (malajsky ikan puyu či ikan betuk) před černou magií. Zahání také zlé duchy, nebo alespoň dokáže před jejich přítomností v domě varovat. Proto někteří Malajci chovají lezouny v malých domácích nádržkách. Tyto vlastnosti lezounů se v Malajsii využívají i k výrobě ochranných amuletů.
Chov v akváriu
Lezouni indičtí jsou plaché ale dravé a agresivní ryby, nehodí se proto do společenských nádrží. Vyžadují velkou ale nepříliš hlubokou nádrž s množstvím plovoucích rostlin a úkrytů. Na kvalitu vody nejsou nároční, vyžadují teplotu v rozmezí 22-30 °C. Lezouni indičtí dobře skáčou, proto by nádrž měla být dobře zakrytá a pod krycím sklem by mělo být nejméně 10 cm volného prostoru. Výborně se hodí zejména do velkých výstavních akvárií. Lezouni indičtí jsou všežraví, přijímají živou, mraženou i umělou potravu, dokonce i zrnka rýže.

Čichavec líbající
Čichavec líbající (Helostoma temminkii nebo Helostoma temminckii) je labyrintní paprskoploutvá ryba, jediný zástupce čeledi čichavcovití (Helostomatidae). Pochází ze sladkých vod jihovýchodní Asie, kde patří k významným konzumním rybám. Jméno poukazuje na způsob souboje, při kterém se čichavci přetlačují ústy, což zdánlivě připomíná líbání.
Čichavec pruhovaný
Čichavec pruhovaný (Trichogaster fasciata, často též Colisa fasciata) je labyrintní ostnoploutvá paprskoploutváryba z čeledi guramovití (Osphronemidae). Pochází ze sladkých vod Indie, Bangladéše a Myanmaru.
Chov v akváriu
Čichavec pruhovaný je spokojený v mělké a dobře zarostlé (ale s místem pro plavání) nádrži s vodou o teplotě 22-28 °C
Čichavec medový
Čichavec medový (Trichogaster chuna, často též Colisa chuna) je labyrintní ostnoploutvá paprskoploutvá ryba z čeledi guramovití (Osphronemidae). Pochází ze sladkých vod Indie a Bangladéše.
Chov v akváriu
Čichavec medový je spokojený v mělké a dobře zarostlé nádrži s plovoucími rostlinami a vodou o teplotě 22-28 °C.
Čichavec zakrslý
Čichavec zakrslý (Trichogaster lalius, často též Colisa lalia), lidově lálie, je oblíbená akvarijní ryba. Pochází z jižní Asie, kde žije v pomalu tekoucích potocích, říčkách a jezerech. Staví pro své potomstvo hnízdo z pěny a listů rostlin na hladině. Loví hmyz sestřelováním vodou. Má modré hrdlo, tělo červeně pruhované. Samice je stříbrná. V původní domovině je loven i jako potrava.
Chov v akváriu
Čichavec zakrslý je mírumilovný druh, vhodný pro menší či středně velká akvária. Ve společenské nádrži by se měl kombinovat pouze s klidnými a mírumilovnými druhy, vhodný je také chov v druhové nádrži. Nádrž by měla být dobře osázená a hladina by měla být částečně zarostlá plovoucími rostlinami. Barvy čichavců zakrslých lépe vyniknou v nádrži s tmavým dnem. Vodu je nutno udržovat čistou a s minimem dusíkatých látek, důležitá je pravidelná částečná výměna vody. Doporučuje se i filtrace přes rašelinu. Ve znečištěné je vysoké riziko onemocnění.
Vyšlechtěné formy
Bylo vyšlechtěno několik barevných forem čichavců zakrslých. Neónové či modré formy mají výrazně zesílenou modrou barvu. Červená forma postrádá typické pruhování, boky těla jsou jednolitě červené. Existují i žlutohnědé a hnědočervené formy. Byly vyšlechtěny i ryby se závojovitě prodlouženými ploutvemi.
Čichavec perleťový
Čichavec perleťový (Trichopodus leerii, často též Trichogaster leerii) je labyrintní paprskoploutvá ryba z čeledi guramovití.
Čichavec šedý
Čichavec šedý (Trichopodus trichopterus, často též Trichogaster trichopterus) je labyrintní paprskoploutvá ryba z čeledi guramovití. V akváriích se často chová poddruh či varieta Trichopodus trichopterus var. sumatranus, známá pod českým názvem čichavec modrý.

Štikohlavec půvabný
Štikohlavec půvabný (Luciocephalus pulcher) je labyrintní ryba z čeledi guramovití. Domovem je ve sladkých vodách jihovýchodní Asie. Od většiny labyrintek se výrazně odlišuje štikovitým tvarem těla a vysoce dravým způsobem života.
Výskyt
Jihovýchodní Asie: Thajsko, Malajsie, Brunej a Indonésie. Obývá silně zarostlé černé vody tropických rašelinných lesů s vysokým obsahem humínových kyselin.
Taxonomie
Štikohlavec půvabný byl dlouho jediným známým zástupcem svého rodu a byl řazen do samostatné čelediLuciocephalidae a to dokonce zcela mimo podřád Anabantoidei. Dnes je rod štikohlavec řazen do čeledi guramovití(Osphronemidae), v rámci které spolu s rody Ctenops, Parasphaerichthys, Sphaerichthys, Trichogaster aTrichopodus tvoří podčeleď Luciocephalinae. Roku 2005 byl popsán nový druh štikohlavce ze Sumatry,Luciocephalus aura.
Gurama velká
Gurama velká (Osphronemus goramy) je labyrintní paprskoploutvá ryba z čeledi guramovití. Pochází ze sladkých vod jihovýchodní Asie. Její české rodové i latinské druhové jméno je odvozeno od domorodého jména. Ve své domovině se jedná o významnou konzumní rybu.
Význam pro člověka
Gurama velká, která dorůstá až 70 cm, je ve své domovině považována za významnou konzumní rybu. Její oblíbena pro kvalitu svého masa. Francouzi si guramu oblíbili natolik, že ji uměle vysadili na mnoha místech svého koloniálního impéria. Neúspěšně se pokusili guramu introdukovat i do jižní Francie. Stejně tak se nezdařil pokus o introdukci v Kalifornii.
Gurama velká se chová i v akváriích. Dospělé ryby se vzhledem ke své velikosti hodí pouze do obřích nádrží. Mláďata zakoupená ve velikosti několika centimetrů mohou ale neznalé akvaristy nepříjemně překvapit svým rychlým růstem. Nebezpečná je v tomto směru zejména záměna mladých guram s o mnoho menším čichavcem čokoládovým. Zatímco mláďata mohou být agresivní, dospělé guramy jsou velmi klidné a mírumilovné a jsou proto oblíbenými chovanci ve velkých společenských výstavních nádržích