Ještěrka obecná
Ještěrka obecná (Lacerta agilis, Linnaeus, 1758) je jedním z nejrozšířenějších druhů ještěrky v České republice.žije pod kameny nebo ve skulinách.
Popis
Celková délka ještěrky obecné činí kolem 20-25 cm. Tělo měří až 9 cm a ocas je jedenapůlkrát delší než tělo. Hlava je širší s krátkým čumákem. Na krátkých končetinách je 5 prstů, jež jsou zakončeny drápky, které umožňují dobrý pohyb po kamenech a různorodých materiálech. Ocas umožňuje lepší dynamiku pohybu a slouží také při útěku před nepřáteli, často se od těla při napadení odděluje, ale znovu se regeneruje a dorůstá.
Zbarvení
Samci se od samiček liší zeleným pruhem na boku těla. Samičky jsou hnědavé a obě pohlaví mají na těle různě veliké skvrny. Celková škála barev je velmi rozmanitá.Občas se kůže odloupne a nahrazuje ji nová.
Výskyt
Přesto, že je u nás druhem chráněným, patří do druhů ještěrek u nás nejrozšířenějších. Je rozšířená na většině území střední a východní Evropy, v Asii až po západ Číny, ale její početnost silně poklesla, díky ztrátě stanovišť. Obývá především suchá a slunná místa a to stráně, i okraje lesů. Většinou pobývá do výšky 2500 m n. m. Při větších výkyvech teplot raději zalézá do úkrytů. Každý jedinec má svoje území, kde loví, klade vejce.
Potrava
V jídelníčku ještěrky obecné můžeme najít menší hmyz (mouchy, brouky), také pavouky, červy, plže a pozemní korýše (svinky). Menší kořist rovnou polyká. Ještěrka loví především ve slunných dnech a kořist dokáže ulovit i za letu.
Rozmnožování
Ještěrky se rozmnožují v letních měsících - květnu, červnu. Samice naklade do vyhloubené jamky v písku, mechu, hlíně či suché trávě 3-15 kožovitých měkkých vajíček o velikosti cca 15x8 mm. Kolem půlky měsíce července (většinou po 56 dnech) se vylíhnou mláďata, jež dosahují délky kolem 5-6 cm. Již od vylíhnutí jsou odkázána pouze na sebe a potravu si musí shánět sama. Dospělosti dosahují v 1,5-2 letech.
Aktivita
Ještěrka je nejaktivnější v ranních a podvečerních hodinách. V zimním období upadá do zimního spánku. Většinou zalézá do opuštěných nor savců (např. hraboši), pod kořeny stromů, různých skulinek. V dubnu se probouzí ze zimního spánku.
Přirození nepřátelé
Má ve svém okolí mnoho nepřátel, mezi ně patří například lišky, volavky, čápi a další predátoři. Při poškození ocasu se v části, kde má svaly nejtenčí poruší a ocas se oddělí.
Ochrana
V České republice je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh, je tedy mimo jiné zakázán i její odchyt, chov v zajetí a prodej. Chráněna jsou i její vývojová stádia a sídla.
Ještěrka zelená
Ještěrka zelená (Lacerta viridis, Laurenti, 1768) je největší ze čtyř druhů ještěrek České republiky, dorůstá délky až 40 cm. Její výskyt je omezen na nejteplejší oblasti země. V Česku je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh.
Popis
Dospělí jedinci jsou převážně zeleně zbarvení, samci mají v době rozmnožování tyrkysově zbarvené hrdlo. Mladí jedinci mohou být světle hnědí. Samice jsou zbarveny odlišně (pohlavní dimorfismus) - jsou hnědavé až zelené, s tmavšími skvrnkami podél dvou žlutavých podélných pruhů po stranách hřbetu. Břicho mají bělavé.
Taxonomie
Nové výzkumy ukázaly, že ještěrka zelená v dřívějším pojetí je tvořena dvěma biologickými druhy. Jedinci z areálu v jihozápadní Evropě patří ke druhu Lacerta bilineata, hybridní zóna mezi oběma druhy leží v severovýchodní Itálii a přilehlé části Slovinska. Populace z chorvatskéhoostrova Cres jsou reliktní populací L. bilineata. Plodnost kříženců je redukovaná.
Výskyt
Je rozšířená v jihovýchodní Evropě od severozápadní Itálie a Rakouska přes jižní Ukrajinu a černomořské pobřežíTurecka po Kaspické moře. Tři izolované populace žijí v povodí Labe v Braniborsku (Německo).
Výskyt v České republice
Ještěrka zelená je teplomilný druh, který se vyskytuje v České republice ve dvou samostatných areálech, oddělených Českomoravskou vysočinou:
- střední Čechy - reliktní populace rozdělená do tří subpopulací (dolní Polabí, Poohří a povodí Vltavy, Berounky aSázavy)
- jižní Morava - výběžek souvislého areálu v jihovýchodní Evropě, pozorována na Přírodní památce "Šidlovy skalky", k.ú. Olbramovice u Mor.Krumlova, Podyjí (v hojném počtu na Šobesu)
Obě populace spolu podle genetických výzkumů souvisely, k jejich izolaci došlo teprve nedávno.
Prostředí
Dává přednost prostředím lesostepního charakteru - obývá suché, výslunné křovinaté stráně, okraje teplých lesů, zaříznutá údolí řek s členitým reliéfem. Vyskytuje se také v krajině přetvořené člověkem, jako jsou železniční a silniční náspy, vinice, opuštěné lomy, zanedbané zahrady a sady atd.
Ještěrka živorodá
Ještěrka živorodá (latinsky Zootoca vivipara, starším názvem Lacerta vivipara) je široce rozšířený eurasijský plaza vůbec nejhojnější druh ještěrky v Česku.
Popis
Ještěrka živorodá je obvykle méně jak 15 cm dlouhá (vyjma ocasu, který je 1,5 až 2 × delší než celé tělo), má krátké končetiny s dlouhými prsty a silnější krk a ocas. Její zbarvení je dle lokalit značně proměnlivé. Nejčastěji se objevují světle hnědá jedinci, ale může být zbarvena např. šedě, olivově zeleně nebo dokonce černě. Samci bývají většinou v porovnání se samicemi štíhlejší a mnohdy postrádají i tmavé pruhy na bocích nebo na hřbetu, tmavé skvrny na břišní straně těla a na rozdíl od samic mívají výrazněji zbarvenou břišní část.
V Česku nám hrozí záměna s podobnou ještěrkou zední (Podarcis muralis), která bývá o něco větší a na těle má výrazné síťkování.
Rozšíření
Ještěrka živorodá patří mezi vůbec nejrozšířenější druhy pozemních plazů na světě. Nalezneme ji téměř v celé Evropě a západní až východní Asii, od Irska po Hokkaidō a Sachalin. Chybí v zemích kolem Černého moře a ve většině středomořských oblastí, ačkoli se vyskytuje i v severním Portugalsku a Španělsku, v severní Itálii, Srbsku,Makedonii a Bulharsku.
Díky své vysoké přizpůsobivosti dokáže žít ještěrka živorodá i ve vysoce položených, severních oblastech jako jeden z mála žijících plazů a pomyslnou hranici jejího areálu výskytu tvoří až Polární kruh. Vystupuje obvykle donadmořské výšky pod 2000 m, ale v některých oblastech, např. v Alpách, ji můžeme spatřit i v 3000 m. n. m. V České republice ji nejčastěji nalezneme v zahradách, parcích, lesích, horských oblastech nebo na loukách. V jiných částech světa se vyskytuje i v lokalitě s rýžovými poli nebo poblíž bažin.
Chování
Je aktivní ve dne a většinu času tráví na zemi, ačkoli umí dobře i šplhat po stromech nebo skalách. Její potravou se stávají především drobní bezobratlí živočichové, zvláště pak hmyz nebo členovci. Sama se pak stává potravou hadů nebo větších dravých ptáků. Za chladnějších letních dnů se často vyhřívá na výslunných březích, zplošťuje přitom tělo a roztahuje končetiny.
V severnějších oblastech začíná hibernovat v září nebo říjnu, pod zemí nebo pod kameny. Probouzí se přitom až v únoru. Populace z teplejších oblastí často nehibernují vůbec a jsou aktivní po celý rok, ačkoli v zimě obvykle méně.
Páří se v dubnu až květnu. Samec dosahuje pohlavní dospělosti ve dvou, samice až ve třech letech života. Samici při páření samec pevně stiskne a pokud není samice připravena na spáření, svého nápadníka uvědomí silným kousnutím. Mláďata se vyvíjí v matčině břiše přibližně tři měsíce.
Svůj název, živorodá, získala díky mezi ještěrkami neobvyklé vlastnosti rodit živá mláďata, což bývá odůvodňováno jako adaptace k přežití v severnějších oblastech. V některých lokalitách však živá mláďata nerodí, a podobně jako jiné ještěrky klade nejprve vajíčka. Mláďata se rodí obvykle v červenci a v jednom vrhu jich je 3-10. Mladé ještěrky se rodí ve vaječné bláně, z níž se téměř okamžitě dostávají, jsou černá a po narození velká obvykle méně jak 4 cm. Jde také o poměrně dlouhověkého plaza, v přírodě se dožívá obvykle i více jak 15 let.
Poddruhy
- Ještěrka slovinská (Z. vivipara carniolica)
- Ještěrka panonská (Z. vivipara pannonica)
- Ještěrka sachalinská (Z. vivipara sachalinensis)
- Ještěrka evropská (Z. vivipara vivipara)
Ochrana
V České republice je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh, je tedy mimo jiné zakázán i její odchyt, chov v zajetí a prodej. Chráněna jsou i její vývojová stádia a sídla.
Ještěrka zední
Ještěrka zední (Podarcis muralis Laurenti, 1768) je kriticky ohrožený druh plazů České republiky.
Synonyma
- Lacerta muralis Laurenti, 1768
Popis
Zbarvení je značně variabilní, ale převládá hnědá barva s výrazným síťováním, samci mají nápadněji zbarvené a sytější břicho, většinou s černými skvrnami. Dorůstá okolo 20 cm.
Areál rozšíření
Ještěrka zední se vyskytuje v západní, střední a jižní Evropě a její areál rozšíření zasahuje až do západní Asie. Ve střední Evropě žije především na Slovensku a v Maďarsku, v ČR je k zastižení pouze na jediné lokalitě ve Štramberském krasu (350-500 m n.m.) v obci Štramberk. Jedná se o stabilní populaci asi 150 jedinců.
Stanoviště
Ještěrka zední obývá slunné, ale zároveň vlhčí okraje listnatých lesů, skalnaté svahy kopců, zarostlé skalky a hromady kamenů, náspy silnic a železnic, ale i přehradní hráze. Lze ji zastihnout i na chemicky neošetřovanýchvinicích, zříceninách hradů a polorozbořených zídkách, kde se ráda vyhřívá.
Způsob života
Je to asi naše nejmrštnější ještěrka. Nejen že dokáže lézt téměř po kolmých stěnách, ale díky poměrně dlouhým nohám dokonce i výborně skákat. Zimuje jen krátce a dokonce je zdokumentováno, že v příznivějším klimatu na jihu Evropy nemusí hibernovat vůbec.
Rozmnožování
Samečkové jsou silně teritoriální a na jaře mezi sebou svádějí drsné boje, při kterých ztrácejí ostražitost a nechají se snadno polapit. Páří se v květnu. V červenci samičky snášejí do jamek v zemi 3-9 vajíček, z nichž se po několika týdnech inkubace líhnou mláďata.
Potrava
Ještěrka zední se živí hmyzem všeho druhu, pavouky, červy či housenkami. Sama má celou řadu nepřátel, mimo jiné i některé druhy herpetofágních užovek.
Slepýš křehký
Slepýš křehký (Anguis fragilis) je představitel beznohých ještěrek. V ČR je silně ohrožen a jeho stavy poslední dobou klesají.
Taxonomie
Rozeznávají se dva poddruhy slepýše křehkého:
- Anguis fragilis fragilis, Linné 1758; je rozšířen po celé Evropě
- Anguis fragilis colchicus, Nordmann 1840; vyskytuje se v Íránu a na Kavkaze a v jihovýchodní Evropě. K nalezení je i na východním Slovensku a velice vzácně se objevuje i na jihovýchodě Moravy.
Areál rozšíření
Je rozšířen prakticky po většině území Evropy, od Pyrenejského poloostrova až po Kavkaz a Ural. V Irsku, naKrymu, na jihu Španělska a některých středomořských ostrovech se nevyskytuje, chybí též v severní Skandinávii aLaponsku. Mimo Evropu se vyskytuje v severním Turecku, Íránu a severní Africe.
Slepýš křehký žije téměř na celém území ČR, od nížin až po víc jak 1000 m n. m., nejpočetnější populace však vytváří zhruba od 400 do 700 m n. m.
Vzhled
Dorůstá obvykle délky 30 cm, maximálně do 45 cm. Zbarven je nenápadně hnědě, s jedním, dvěma, nebo i třemi tmavými pruhy a modročerným břichem u samic, samci mívají břicho spíše břidlicově šedé, často se žlutavou kresbou. Slepýš však může být svým zbarvením i kresbou značně variabilní, někteří jedinci mají nádech spíše do žluta, jiní naopak přecházejí až do červenavého odstínu mědi. Někteří samci mají nádherné blankytně modré skvrny na bocích. Pohybuje se plazením jako hadi, ale není tak mrštný.
Stanoviště
V Česku se běžně vyskytují v lesích na pasekách, v křovinatých stráních i na loukách od nížin až do horských poloh. Slepýši žijí skrytě, přes den se ukrývají pod kameny, v pařezech, pod listím a teprve za soumraku vylézají ven. Objevují se zejména po dešti, kdy na zemi pátrají po dešťovkách a slimácích. Také březí samičky lze zastihnout při slunění.
Etologie
Slepýš přes zimu hibernuje a vylézá na jaře, koncem března až počátkem května (záleží na podnebí a počasí).
Rozmnožování
Páření probíhá krátce po probuzení ze zimního spánku, ke kladení vajec (rození mláďat) dochází na přelomu července a srpna, výjimečně k němu může u některých populací dojít až počátkem září. Samice mohou mít až 15 mláďat, výjimečně i více. Slepýš křehký je vejcoživorodý, vaječný vývoj probíhá v těle samice a mláďata se klubou při průchodu vejce kloakou.
Potrava
Potravou slepýšů jsou z větší části žížaly a slimáci, případně i různí členovci, larvy a červi přiměřené velikosti.
V případě nebezpečí slepýš může odlomit část ocasu, který s sebou ještě nějakou chvíli mrská. Slepýši ocas po čase částečně regeneruje.
Význam
Slepýš je zcela neškodná ještěrka, která však bývá neznalými zaměňována s hadem a preventivně likvidována. Je to nejen nesmyslné, ale také nezákonné, neboť je chráněn jako silně ohrožený druh.
mám na parcele asi 6 těchto bubáčků.bojím se hadů,vím že oni nejsou hadi a jsou užiteční,ale když pleju záhon a on se tam sluní,šíleně se leknu.co s nima aby odešli?