Tesařík alpský
Tesařík alpský (Rosalia alpina) je větší brouk s úzkým tělem a dlouhými tykadly z čeledi tesaříkovití (Cerambycidae).
Je 15 až 38 mm dlouhý, u samic jsou tykadla stejně dlouhá jako tělo, u samců dosahují dvojnásobné délky. Krovky jsou ploché, modro-šedé s variabilními černými skvrnami na krovkách a štítu. Nohy i tykadla jsou stejně zabarvené jako tělo.
Vyskytuje se od Alp na východ až po Slovensko. Jeho populace byla v posledních letech výrazně oslabena, proto je chráněn ve všech zemích střední Evropy.
Dospělí jedinci jsou aktivní od června do září.
Imaga létají od června do srpna za slunečných dnů kolem stromů, v nichž se vylíhla. Naletují též na čerstvé bukové palivové dříví. Larvy se vyvíjejí ve starých kmenech buků. Pravděpodobně největší naleziště je v Českém ráji, ale v současné době se vyskytuje i v Polabí a na Jižní Šumavě.
Tesařík dubový
Tesařík dubový (Plagionotus arcuatus) je druh tesaříka se žlutými příčnými proužky připomínajícími vosu. V Evropě žije v dubových lesích v nížinách a pahorkatinách. Larva se zdržuje pod kůrou dubu a k zakuklení zalézá do dřeva až 7 centimetrů hluboko. Dospělý jedinec (imago) měří až 20 mm.
Tesařík dvoupásovaný
Tesařík dvoupásovaný (Rhagium bifasciatum), je jedním z nejrozšířenějších evropských tesaříků. Může dosáhnout délky až 22 mm a může být rozlišen podle dvou nápadných bledě žlutých pruhů na obou krovkách (je popsáno sedmnáct různých variet kresby krovek).
Stejně jako další tesařík, R. bifasciatum klade svá vajíčka do mrtvých stromů, zejména jehličnanů, kde se vylíhlé larvy živí dřevem, ve kterém vytvářejí chodbičky a komůrky, v nichž se zakuklují. Dospělí brouci (imaga) se živí na jehličnanech a různých listnatých stromech.
Tesařík krovový
Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus) je druh tesaříka který se často objevuje v krovech nových domů, protože na jejich konstrukci může být použito dřevo s nakladenými vajíčky tohoto brouka. Brouk pochází z Evropy, avšak v poslední době je rozšířen v mnoha částech světa (Středozemí, jižní Afrika, Asie, USA a Kanada). V současnosti byl objeven v Perthu v Austrálii.
Tesařík krovový dává přednost suchému měkkému dřevu. Na stromech žijí pouze larvy, které se tam vyvíjejí z nakladených vajíček. Vývoj od vajíčka po dospělého jedince trvá 2 - 3 roky, podle obsahu vlhkosti dřeva. Larvy dospívajícího brouka se zakuklí na jaře a dospělý brouk vylézá otvory o průměru 6-10 mm, které si ve dřevu vyhlodá. Dospělí brouci jsou nejaktivnější v létě.
Tesařík obecný
Tesařík obecný (Corymbia rubra) je poměrně hojný brouk z čeledi tesaříkovitých. Byl původně řazen do poměrně rozsáhlého rodu Leptura, poté byl přeřazován různými autory do různých rodů (viz taxobox). Jméno Corymbia rubra je dnes nejustálenější.
Vzhled
Délka těla 1 až 2 centimetry. Tesařík obecný se vyznačuje výraznou pohlavní dvojtvárností. Samička bývá větší a mohutnější, krovky i štít má rezavě červené. Sameček je drobnější, krovky má žlutohnědé a štít černý. Sameček má taky výrazněji pilovitá tykadla než samička.
Rozšíření
Těžištěm rozšíření je Evropa, zasahuje však i na jih do severní Afriky a na východ na Sibiř až k Bajkalskému jezeru.
Výskyt
V České republice je běžný od nížin až do hor, ve středních a vyšších polohách je však hojnější než v nížinách. Nejpočetněji se vyskytuje v červeci. Žijí v lesích, na přilehlých loukách či na lesních pasekách.
Biologie
kopulující pár
Brouci létají v teplých slunečných dnech a usedají na květy (často miříkovitých rostlin), kde se živí pylemnebo květními částmi. Často jsou také k spatření na starých pařezech nebo jiném mrtvém dřevě, do kterého samičky kladou vajíčka. Nejčastěji si vybírají smrkové a borovicové dřevo, měné často jedlové čimodřínové, v severní Evropě dubové. Larvy vykusují ve dřevě křivolaké chodby, které ucpávají drtí. Jejich vývoj trvá dva roky, na jeho konci se vrací k povrchu dřeva, kde se kuklí. Noví dospělci později vylézají okrouhlými otvory. Tesařík obecný je schopen stridulace (vydává vrzavé zvuky).
Tesařík obrovský
Tesařík obrovský (Cerambyx cerdo Linné, 1758) je druh brouka z čeledi tesaříkovití (Cerambycidae). Je rozšířen ve střední a jižní Evropě, jižním Švédsku, severní Africe, Kavkaze a na východě je hranicí jeho výskytu řeka Dněpr.
Dospělý brouk je tmavě hnědý, konec krovek má červenohnědý a dosahuje délky až 56 mm. Jako u mnoha dalších druhů z čeledi Cerambycidae, samci tesaříka obrovského mají dvakrát delší tykadla než samice a jsou štíhlejší.
Larvy se vyvíjejí v živém dřevě dubu, vzácněji v jiných druzích, ve stromech starších více než 100 let, rostoucích na slunečných stanovištích. Samice kladou vajíčka do kůry, ve které se vylíhnou larvy, které v kůře první rok přezimují. V dalším období tříletého až pětiletého cyklu vývoje postupně pronikají larvy do lýka a běli, nakonec se prožírají do dřeva, ve kterém si vytvářejí chodbičky a komůrky, ve kterých se zakuklují. Larvy jsou světle žluté s rezavou hlavou a dosahují délky až 10 cm.
I když svou činností larvy brouka způsobují škody, je brouk zařazen mezi ohrožené druhy a je chráněn zákonem.
Tesařík piluna
Tesařík piluna (Prionus coriarius, Linné, 1758) je jeden ze západopalearktických druhů brouků čeledi tesaříkovitých, který je v současnosti ohrožený na existenci.
Stručný popis
Piluna je tesařík dlouhý 18 až 45 mm, čímž se řadí mezi našimi brouky na páté místo co do velikosti. Jeho chitinový pancíř je tmavohnědý až smolně černý, břicho má zpravidla světlejší. Od ostatních druhů tesaříků ho nejlépe odlišíme pomocí ostrých trnů na okraji štítu. Na kožovitých krovkách se nalézají tři slabě viditelná podélná žebra. Krční štít má na každé straně tři jasně zřetelné zuby, zatímco na lemu jeho horní a spodní části je možné nalézt žluté chloupky. Nápadná jsou dlouhá a velmi silná tykadla, která jsou u samečka značně a u samičky mírně pilovitá. Podle tykadel lze i rozlišit samečky od samiček. Samečci mají tykadla složená z dvanácti článků, zatímco samičky z jedenácti (poslední dva články jsou srostlé).
Rozšíření
Tesařík piluna se vyskytuje téměř v celé Evropě s výjimkou severních oblastí Skandinávie a Ruska, na východ areál pokračuje do Asie až na západní Sibiř, na jih do severní Afriky.
Stanoviště
V České republice se tento druh tesaříka vyskytuje roztroušeně. Obývá starší stromy v pásmu doubrav a v pahorkatinách v dubovém a bukovém porostu. Vyhovují mu zejména původní porosty pralesovitého charakteru s přirozenou skladbou dřeva. Místy je ho možné nalézt i v alejích nebo v přestárlých jehličnatých porostech.
Biologie
Brouk se vyskytuje až v červenci a srpnu, kdy s přicházejícím večerem vylézá z úkrytů a těžkopádně létá. Je tedy nočním samotářským broukem, v dospělosti nepřijímá žádnou potravu. Často přilétají i na elektrické světlo, kde je lze nejčastěji pozorovat. Třením článkovitých zadních nohou o krovky mohou vydávat cvrčivé tóny. Chycený brouk vydává pronikavé zvuky a citelně kouše.
Rozmnožování
Brouci se vyvíjí z až šest centimetrů dlouhých, bělavých, masitých larev, které v mládí žijí pod kůrou listnatých, výjimečně jehličnatých stromů a živí se jejich dřevem. V určitém stáří se larvy stěhují do starých ztrouchnivělých pařezů nebo kořenů. Během tří až čtyř let se larva většinou čtrnáctkrát svléká a posléze se v kukelní kolébce v půdě zakuklí. Z kukly pak vylézá v létě následujícího roku dospělý brouk.
Význam pro člověka
Významný, esteticky působivý druh původních bučin.
Ochrana
V současnosti zatím nepatří mezi chráněné druhy hmyzu v České republice. Projevuje se u něj negativně technicky realizovaný způsob hospodaření v lesích a proto pomalu ubývá. Škodí mu těžba přestárlých porostů a tak pouze v některých chráněných územích se zachováním původní skladby porostu jsou podmínky pro přežití tohoto druhu.
Tesařík pižmový
Tesařík pižmový (Aromia moschata) je brouk z čeledi tesaříkovití.
Popis
Velikostí značně proměnlivý brouk od 1,3 cm až téměř k 4 cm s výraznými dlouhými tykadly, sameček je má na rozdíl od samičky delší než tělo. Barevně taktéž výrazně varíruje, ale nejčastěji je krásně kovově zelený nebo modravě zbarvený. Jihoevropské poddruhy mohou mít červený štít. Brouk, jak již jeho druhové jméno napovídá, nás zaujme i pachem výrazně připomínající pižmo. Ze žlázek ústících na hrudi totiž vylučují aromatický pronikavě vonící sekret. Mezi předohrudí a středohrudí mají stridulační lišty, jejichž třením o sebe vzniká slyšitelný vrzavý zvuk.
Výskyt
Je rozšířen v Evropě a v mírném pásmu Asie. Vyskytuje se roztroušeně od nížin do nižších horských poloh; na místě, kde najde vhodný živný strom, se však můžeme setkat i s více jedinci najednou. V Evropě se vyskytuje i za polárním kruhem.
Způsob života
Létá v červenci a srpnu, s oblibou usedá na různé květy (zvláště okoličnatých rostlin) kde se živí pylem, nebo přímo na kmenech stromů, ve kterých probíhal vývoj larev. V zahradách bývá pozorován jak saje šťávu z přezrálého ovoce. S oblibou se krmí i vytékající sladkou šťávou stromů, např. břízy, kde je můžeme vidět v hojném počtu jak se slétali a hodovali spolu se sršni a babočkami.
Samička klade vajíčka do dutin stromů (zejména do vrb, občas i do topolů, jeřábů nebo olší). Larvy nejprve žijí pod kůrou, později zalézají do dřeva, kde vykousávají své chodbičky především ve vrbách (nejčastěji jívách), ale někdy také v topolech nebo olších. Může jich být tolik, že svůj hostitelský strom po létech využívání zahubí. Naštěstí pro tyto krásné brouky to jsou většinou právě jen náletové jívy, jejichž zničení není člověkem bráno jako velké škůdcovství. Tyto bělavé larvy s malou, příčnou hlavou a válcovitým, poněkud zploštělým tělem mají zakrnělé nohy a k pohybu v chodbách jim slouží části zesílené kutikuly (mozoly). Larva dospěje po 2 až 3 letech a poté si zhotovuje kukelní komůrku z dřevních pilin pod kůrou nebo ve vyhlodané chodbě. Čerstvý brouk se při líhnutí prokusuje ven. Dospělci žijí jen několik týdnů přes léto.
Tesařík zavalitý
Tesařík zavalitý (Ergates faber) je brouk z čeledi tesaříkovitých, dorůstající velikosti 23 až 60 milimetrů. V České republice je zákonem chráněný (v kategorii silně ohrožené druhy) a v Červené knize je uveden jako ohrožený druh. Mimo Česko a Slovensko se nachází v mnoha státech jižní, jihovýchodní, střední a částečně i západní a severní Evropy a v severní Africe. Jeho živnou rostlinou jsou borovice.
Titán obrovský
Titán obrovský (Titanus giganteus, alternativní české názvy jsou titan obrovský a tesařík největší) je brouk, často udávaný jako jediný zástupce rodu Titanus. Titán obrovský je největší známý brouk a zástupce recentního hmyzu vůbec. Jeho největší doložitelný exemplář má délku těla 16,7 cm (21-22 cm se započtením tykadel) a hmotnost 65 g. Obývá deštné pralesy Jižní Ameriky.
Stádia vývoje
Larvy
Larvální stádium tohoto druhu dosud není známo, předpokládá se, že žijí ve tlejícím dřevě pařezů. Larvy nebyly nikdy nalezeny, ale předpokládá se, že se vyživují dřevem tropických stromů a že trvá několik let, než dosáhnou plné velikosti a zakuklí se. Jsou pojídány brazilskými Indiány. Vrty, které jsou připisovány larvám, by odpovídaly larvě asi 5 cm široké a až 30 cm (stopu) dlouhé.
Dospělci
Dospělý brouk dobře létá a je aktivní hlavně v noci. Samečci se dají dobře lovit pomocí lamp, protože jsou (na rozdíl) od samiček přitahováni světlem. Samičky jsou proto vidět obzvláště zřídka. Výskyt je omezen na počátek období dešťů. Dospělci varují syčením a mají silná kusadla. Vzhledem k vysoké tělesné
Historie poznání druhu
Druh poprvé popsal v roce 1771 Carl Linné, který však neměl k disposici živý exemplář, ale pouze kresbuy z d'Aubentonova díla z roku 1765, kde byl brouk pojmenován "Le Thuste de Cayenne". Jeho pozůstatky se ztratily a brouk napůl upadl v zapomnění, napůl se stal legendou.
V roce 1910 objevil v rybím žaludku pozůstatek dalšího jedince německý lovec orchidejí Wörner. Velký brouk jej zaujal a hodlal si jej odvézt domů, ovšem většinu z něj mu sežrali mravenci, takže do Evropy nakonec přivezl jen několik malých zbytků (zejména hlavu a krovky). Nechal si je určit u odborníka a v tu chvíli se stal slavným. Kontaktovaly ho desítky sběratelů, kteří nabízeli obrovské částky, pokud by jim sehnal kompletního brouka. Wörner se poté vrátil do Jižní Ameriky a sháněl další jedince tak, že pročesával vody Rio Negro uManausu a sbíral utopené jedince (později dokonce zorganizoval celoroční výlov). Ty pak dopravoval na evropskou entomologickou burzu. Ty nejlepší kusy tam však většinou nedorazily, protože si je zabrali nejbohatší a nejvášnivější sběratelé, kteří čekali na Wörnerovu loď už před přístavem.
První živý jedinec se do rukou entomologů dostal údajně až v roce 1958.
Docetl jsem jen tesarika alpskeho a to mi stacilo - cast venovana rozsireni je uplne spatne,kde pisete, se vubec nevyskytuje. Zivna rostlina je v CR prokazana mimo buk uz i javor a jilm.....