Splešťule blátivá
Splešťule blátivá (Nepa cinerea, Linné 1758) je dravá vodní ploštice, vyskytuje se po celé Evropě včetně Velké Británie.
Má ploché, podélně oválné tělo šedé, hnědé nebo načervenalé barvy, asi 20 mm dlouhé. Malá hlava je vnořena do štítu, tykadla jsou krátká, na spodní straně hlavy. Křídla jsou dobře vyvinuta, polokrovky kryjí celý zadeček, splešťuje však létá zřídkakdy. První pár končetin je přizpůsobený k lovu kořisti, další dva páry jsou kráčivé. U dospělců jsou nápadným znakem dvě, asi 8 mm dlouhé dýchací trubičky na konci zadečku, které slouží k dýchání atmosférického kyslíku, aniž by se ploštice samotná musela vynořit.
Splešťule žije na dně stojatých nebo pomalu tekoucích vod s bahnitým dnem a porostlými břehy, vyskytuje se při březích rybníků a na dolních tocích řek, kde žije skrytá v sedimentu. Pohybuje se velmi pomalu, kořist chytá pomocí nohou, podobně jako kudlanka.
Znakoplavka obecná
Znakoplavka obecná (Notonecta glauca) je dravá vodní ploštice z čeledi znakoplavkovitých.
Popis
Velikost těla se pohybuje kolem 1,5 centimetru. Znakoplavka je známá tím, že plave pod vodou břichem nahoru (tedy naznak). Tomu je přízpusobené i zbarvení těla, které znesnadňuje jejím nepřátelům a kořisti znakoplavku spatřit. Břišní strana je tmavá a hřbetní strana světlá - při pozorování zezhora tedy splývá s tmavým dnem a při pozorování ze dna se světlou oblohou. Znakoplavka je velmi dobře přizpůsobena životu ve vodě. Tvar těla je člunkovitý, břišní strana je plochá, hřbetní silně klenutá. Zadní nohy jsou přeměněny ve velká silná "vesla". Dýchá vzdušný kyslík a proto musí pravidelně u hladiny doplňovat jeho zásobu. Po stranách břišní části těla jsou vzduchové komůrky, do kterých přes zadeček nabírá vzduch.
Rozšíření a výskyt
Je rozšířena po téměř celé Evropě, žije také v severní Africe. Obývá stojaté vody s vodní vegetací, jako různé tůně a rybníky. Její výskyt je hojný, hlavně v malých nádržích.
Biologie
Na jaře po přezimování se dospělci páří. Oplozená samička klade vajíčka do stonků a listů vodních rostlin, může jich naklást až 200. Líhnou se z nich nymfy, které dospívají po pěti svlékáních.
Znakoplavky se živí převážně hmyzem, který loví pod vodou nebo na vodní hladině. Mají dobře vyvinutou schopnost vnímat chvění vody, které jim prozradí, kde je kořist. Rychle ji uchvátí předníma nohama, propíchnou bodcem a vstříknou do ní trávící sekret. Potom kořist vysají. Při neopatrném chycení do ruky dokáží člověka bolestivě bodnout. Znakoplavky mají funkční křídla a jsou schopny létat i na velké vzdálenosti, čímž osídlují nové vodní nádrže.
Bruslařka obecná
Bruslařka obecná (Gerris lacustris) je hojná vodní ploštice. Někdy se jí nesprávně říká vodoměrka, což je jiný druh vodní ploštice.
Je 20 mm velká a má tělo a nohy pokryté chloupky. Zdržuje se na hladinách stojatých vod. Loví hmyz tak, že bodavě sacím ústrojím vysaje krev a oběť postupně slábne. Dospělí jedinci dobře létají. Setkáváme se s ní od března do října. Tmaví dospělci mají nápadné dlouhé nohy; přední pár noh je však nápadně kratší než pár střední a zadní. Tělo je štíhlé a protáhlé.
Jejím životním prostorem jsou pomalu tekoucí vody. Tato ploštice se vyskytuje také na kalužích. Tento druh se pohybuje (zásluhou brv na povrchu nožních článků) trhavými a velmi rychlými veslovitými pohyby po vodní hladině a přitom velmi úspěšně loví menší hmyz. Na hladině vody se udrží zásluhou povrchového napětí. Vyvíjejí se jako všechny ploštice bez stadia kukly. Dospělá zvířata přezimují. Dobrá schopnost letu umožňuje široké rozšíření druhu.
Vodoměrka štíhlá
Vodoměrka štíhlá (Hydrometra stagnorum Linnaeus, 1758) je drobný vodní hmyz z čeledi vodoměrkovitých. Jako vodoměrka bývá často nesprávně označována jiná vodní ploštice - bruslařka
Popis
Vodoměrka má štíhlé, protáhlé a černohnědě zbarvené tělo, dlouhou dopředu protaženou hlavu. Má nepatrně viditelný sosák, kterým se přímo vbodne do kořisti a vysaje ji (nejčastěji drobný hmyz). Velikost těla 9-12 mm. Vyskytuje se ve formě dlouhokřídlé i krátkokřídlé.
Život
Obývá téměř celou střední Evropu. Většinu svého života přebývá na vodní hladině v blízkosti břehu. Vodoměrka lehce pobíhá po vodní hladině s pokrčenýma, doširoka roztaženýma nohama.
Ruměnice pospolná
Ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus, starším názvem ruměnice bezkřídlá (apterus znamená "bezkřídlý") je ve střední Evropě hojně rozšířený druh ploštice. Dorůstá velikosti okolo 1 cm a živí se sáním semen rostlin, mrtvých živočichů či vajíček hmyzu. Velmi často se vyskytuje ve větších skupinách. Lidově se označuje muzikant, maruška nebo nebo kněžíček.
Popis
Ruměnice pospolná - nymfy
Ruměnice měří 10-12 mm. Má oválný obrys těla s nápadnou černo-červenou kresbou. Křídla většinou nejsou plně vyvinutá. Nohy jsou černé. Při bedlivějším pozorování zjistíme, že každá ruměnice je v drobnýchdetailech odlišná. Kresba a velikost skvrn na červeném podkladě se mírně mění. Její výrazné a kontrastnízbarvení ji chrání před nepřáteli - ptáky. Dává najevo, že není jedlá a to ji ochraňuje.
Saje převážně rostlinné šťávy. Hlavní složkou stravy jsou především plody lípy - semena pokrytá sladkými šťávami.
Rozmnožování a životní cyklus
Samičky k sobě vábí samce sexuálně přitažlivými sekrety (feromony). Může se stát, že páření trvá celý den. Svá vajíčka klade samička do vlhké půdy, do štěrbin kůry, pod listí a mech. Ruměnice můžeme pozorovat až do pozdního podzimu. Přezimují dospělí jedinci. Žlázy larev produkují jako u jiných ploštic typicky páchnoucí sekret sloužící k odstrašení nepřítele.
Výskyt
Jde o druh, který je velmi rozšířený v Evropě, severní Africe, severní Asii a Střední Americe. Ve světě žije 400 druhů ruměnicovitých, z toho pouze dva v České republice. Setkáváme se s ní od dubna do září.
Jedná se o velmi společenský druh. Již od časného jara se objevuje (vyhřívá) v houfech u zdí či pat stromů. Vyskytuje se v parcích, alejích s akáty nebo kaštany, na hřbitovech. Ve velkém počtu žije na lípách, občas i na akátech nebo tam, kde kvete sléz. Přestože jim sluneční svit nevadí, dávají raději přednost stinným místům.
Štěnice domácí
Štěnice domácí (Cimex lectularius) někdy také štěnice postelní, je noční hmyz parazitující na lidech, živící se výhradně lidskou krví. Za život prochází pěti vývojovými stádii, přičemž během každého musí štěnice sát krev. Celkový vývoj od vajíčka k dospělému jedinci trvá zhruba 1-2 měsíce v závislosti na zdroji potravy. Nedostatek potravy (hostitelů) způsobí zpomalení vývoje štěnice. Délka života dospělé štěnice je zhruba rok. Štěnice domácí vydrží podle dosavadních zdrojů mnoho měsíců bez potravy. Také dosud nebyl evidován případ, kdy by štěnice parazitováním na člověka přenesla nějakou nemoc.
Štípance štěnice
Štípance štěnice se zpravidla vyskytují v řadách po dvou a více štípnutích. To je způsobeno přesunem parazita o kousek dál v případě, že byla štěnice vyrušena během sání. Pohne se o kousek dál a pokračuje v sání. Reakce kůže napadených lidí se liší - od zarudlých otoků, které často velice svědí, až bolí, nebo pouze malých štípanců podobných těm od komárů.
Hubení štěnic
Hubení štěnic je poměrně složitá záležitost vyžadující pečlivý přístup dezinsekční firmy a použití správných prostředků. Je zapotřebí důkladně ošetřit nábytek, zejména pak postel, kde se většinou štěnice skrývají (blízko hostitele). Hubení se provádí za pomoci postřiků, nebo fumigace. Postřik zpravidla obsahuje kontaktní látky, takže je nutné, aby se štěnice po postřiku dostala do kontaktu s přípravkem, aby byla zahubena. Fumigace, neboli plynování se provádí pomocí fosforovodíku nebo kyanovodíku, což jsou vysoce toxické látky. Proto je potřeba povolení hygienika. Je to velice nákladná, ale na druhou stranu velice účinná metoda. Plyn se totiž dostane i tam, kam postřik ne.
Štěnice domácí - Jak vypadá?
Štěnice jsou přítomné v našich příbytcích týdny i měsíce, než si jich vůbec všimneme nebo zahlédneme byť jen jediného brouka. Žijí v trhlinách, spárách a veškerém příslušenství spojeném s postelí (matrace, rám postele, atd...). Nicméně nelze pominout fakt, že se šíří i mimo oblast postele a mohou žít například v podlaze, pod koberci, za obrazy, v nábytku či trhlinkách ve zdi. Prakticky není žádná trhlina dost malá na to, aby se do ní štěnice nevešla a nemohla být tímto hmyzem osídlena. V noci z těchto děr štěnice vylézají, aby parazitovaly na svém hostiteli a pily mu krev. Kousance štěnice jsou zpravidla bezbolestné a v okamžiku kousnutí je ani nezpozorujeme.
Štěnice se liší od ostatního kousavého hmyzu tím, že oba partneři - sameček i samička stejně jako všechna vývojová stádia tohoto hmyzu sají krev hostitelů. Jakmile se dosyta nakrmí, vracejí se zpět do úkrytu. V nepřítomnosti hostitele mohou štěnice přežívat po mnoho měsíců zcela bez potravy. Dokonce je známo, že v některých případech může štěnice přečkat období bez potravy i rok či více.
Ať už se Vám přemnoží mravenci, štěnice či šváby je to vždy velice nepříjemné. A proto v tomto případě kontektujte DDD firmu na stránce http://www.dddsluzby.cz