Pakudlanka jižní
Pakudlanka jižní (Mantispa styriaca, synonymum Mantispa pagana) je druh hmyzu z řádu síťokřídlých. V Česku je pakudlanka chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh.
Popis
Tělo má hnědožluté, dlouhé 12-25 mm. Křídla s rozpětím 25-30 mm jsou čirá s četnou žilnatinou. Předohruď má výrazně prodlouženou. Přední pár nohou je přetvořen na loupeživý (uchvacovací) orgán, podobně jako u druhů z řádu kudlanek.
Výskyt
Vyskytuje se v severní Africe, v Asii od Turecka po Mongolsko a k severu až na jižní Sibiři. V Evropě se vyskytuje především na jihu a Českem prochází severní hranice jejího rozšíření. V Česku je velice vzácná, setkat se s ní lze jen na jižní Moravě. Hojnější bývá jen v národním parku Podyjí. Nalezena byla i v přírodní památce Turold. Dříve se vyskytovala i v národní přírodní památce Váté písky, ale pravděpodobně zde už vyhynula.
Způsob života
Samička klade na podzim asi 300 vajíček, která jsou uchycena na dlouhé stopce. Larvy se vylíhnou ještě na podzim a nepřijímají potravu. Přezimovávají schovány ve stěrbinách kůry stromů. Po přezimování vyhledávájí kokony pavouků z čeledi slíďakovitých (Lycosiidae), ve kterých se usídlují. V kokonech někdy ještě nějakou dobu čekají až pavoučci dospějí do potřebné velikosti a pak je vysávájí zašpičatělým ústním ústrojím. Matka pavouků nechává pakudlanku v kokonů bez povšimnutí. Po druhém svlékání se larva mění v pohyblivou kuklu, která se prokouše z kokónu pavouka. Pavoučí samička až do této doby hlída kokón. Venku se z kukly později vylíhne dospělá pakudlanka. Pakudlanka se vyskytuje na keřích nebo osamocených stromech. Živí se dravě, loví hlavně mouchy, které chytá za letu svými loupeživými končetinami.
Střechatka obecná
Střechatka obecná (Sialis lutaria) je druh hmyzu z řádu střechatek.
Popis
Střechatka obecná má černé tělo dlouhé 25 mm. Křídla s rozpětím 19-38 mm má průhledná a začoudlá s černou žilnatinou. Drží je střechovitě složené nad tělem. Na hlavě má černé oči a dlouhá nitkovitá tykadla. Od ostatních druhů v Česku se dá rozeznat žilnatinou na křídlech a tvarem zadečku.
Způsob života
Žije v blízkosti stojatých vod. Sedí často na březích, na slunných místech, na vegetaci a kamenech. Dospělou střechatku lze vidět od dubna do června. Larvy žijí v bahně ve vodě a vyvíjí se 2 roky.
Výskyt
Vyskytuje se v Evropě a na Sibiři. V Česku je běžný druh.
Střechatka začoudlá
Střechatka začoudlá (Sialis fuliginosa) je druh hmyzu z řádu střechatek.
Popis
Střechatka začoudlá má černé tělo dlouhé 12-18 mm. Křídla s rozpětím 20-38 mm má průhledná a začoudlá s černou žilnatinou. Drží je střechovitě složené nad tělem. Na hlavě má černé oči a dlouhá nitkovitá tykadla. Od ostatních druhů v Česku se dá rozeznat žilnatinou na křídlech a tvarem zadečku.
Způsob života
Žije v blízkosti tekoucích vod od pahorkatin do hor. Sedí často na březích, na slunných místech, na vegetaci a kamenech. Dospělou střechatku lze vidět od května do července. Larvy žijí v bahně ve vodě a vyvíjí se 2 roky.
Výskyt
V Česku je to místy hojný druh.
Sněžnice matná
Sněžnice matná (Boreus hiemalis, synonymum Boreus hyemalis) je hmyz o jehož způsobu života, i ostatních druhů této čeledi, je známo jen velice málo spolehlivých údajů. Dosahuje velikosti až 4 mm. Křídla samečků jsou zakrnělá v pahýlky srpovitého tvaru, kdežto u samiček se vyskytují ve formě šupin.
Potrava
Dospělci jsou draví. Loví chvostoskoky, ale nepohrdnou mrtvým chvostoskokem či soustem rostlinného původu (vysávají mechy aj.) Larvy se živí rostlinou potravou a mrtvými organismy.
Výskyt
Sněžnice matná je rozšířenějším ze dvou druhů žijících v ČR (druhá je sněžnice lesklá Boreus westwoodi). Celkově se vyskytuje v holoarktické oblasti v severní Eurasii a Severní Americe. Dává přednost podhorským a horským oblastem a objevuje se hlavně po delším sněžení, kdy dochází k oblevě. Sněžnicovití žijí totiž od podzimu do zimy a často je zastihneme přímo na sněhu (odtud jejich pojmenování).
Vývoj
Sněžnice matné se páří na podzim, zůstávají spojení až několik dnů během nichž samec vozí samici na zádech. Samička poté klade asi deset vajíček do půdy, z nichž se po několika dnech líhnou drobné larvičky s tělem ve tvaru "C" bez panožek. Larvy se zdržují pod kameny, v trsech mechu apod. Vyvíjí se po dobu dvou let. Před kuklením larva přede rourku z hedvábí. Dospělci se dožívají asi 6 měsíců.
Zajímavosti
V německy mluvících zemích je sněžnice známá jako "sněžná blecha" (Schneefloh), protože skáče pomocí zadních nohou. Dokáže skočit až 20 cm.
V období padesátých let 20. století, kdy komunistická propaganda všemi dostupnými prostředky upozorňovala na hrozící nebezpečí agrese ze strany imperialistických západních velmocí a "americký brouk", mandelinka bramborová podle informací v rádiu a novinách byla rozhazována z letadel kapitalisty nad územím ČSSR aby pustošila pole, způsobovala sněžnice matná paniku. Vyděšení lidé ji nosili k určení do muzeí a vysokých škol, neboť si nedovedli vysvětlit výskyt hmyzu přímo na sněhu jinak, než že jde o další zákeřnou imperialistickou biologickou zbraň.
Blecha morová
Blecha morová (Xenopsylla cheopis Rothschild, 1903) je parazitem hlodavců (zejména krys a potkanů), sekundárně pak člověka. Živí se krví hostitele a vyskytuje se zejména v Asii a Africe. Je přenašečem dvou významných patogenů: Yersinia pestis (původce moru lidí), Rickettsia typhi (původce skvrnitého tyfu).
Tasemnice psí
Tasemnice psí (latinsky Dipylidium caninum Linnaeus, 1758) je hojně rozšířeným parazitem z třídy tasemnic, který se lokalizuje ve střevě psů, koček, případně dalších psovitých a kočkovitých šelem, výjimečně u člověka. Vývojový cyklus tasemnice zahrnuje blechu jakožto mezihostitele. Tasemnice dosahuje délky 20-50 cm, šířky 4 mm a živí se střevním obsahem. U psů a koček probíhá infekce většinou bez příznaků, při masivních invazích může docházet k průjmům. Mezi anthelmintika působící proti tasemnici psí patří praziquantel, nitroskanát a bunamidin.