Chiasognathus granti
Chiasognathus granti je brouk druhu Chiasognathus z čeledi roháčovití, objevený v Argentině a Chile.. Je také nazýván Darwinův brouk po anglickém přírodovědci Charlesu Darwinovi, který získal exempláře v Chile během své druhé výpravy na lodi HMS Beagle. Navzdory dlouhým kusadlům brouka, si badatel poznamenal, že "stisk čelistí na malíčku nedosahoval takové síly, aby způsobil bolest."
Roháč obecný
Roháč obecný (Lucanus cervus Linné, 1758) je nejznámějším představitelem brouků z čeledi roháčovitých a největším broukem Evropy. Žije v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech v lesích a hájích. S odstraňováním starých stromů a pařezů mizí i přirozené prostředí a zdroj obživy tohoto brouka. Snižuje se tak populace roháče obecného, ale i ostatních druhů brouků žijících ve stejném prostředí a roháč obecný se tak dostává na světový seznam ohrožených druhů.
Dospělí jedinci se objevují od konce května do začátku srpna a jsou nejvíce aktivní ve večerních hodinách. Samičky roháče kladou svá vajíčka do rozkládajícího se dřeva. Larvy, které mají tvar podobný písmeni "C", jsou slepé a živí se rozkládajícím se dřevem pařezů, starých stromů a keřů, hnijících kůlech plotů v kompostových hromadách a listovkách. Larvy mají měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo se šesti oranžově zabarvenými nohami a oranžovou hlavou, na které se vyjímají ostrá, hnědě zbarvená kusadla. Na svých nohách mají larvy kartáčky, které používají pro komunikaci (tzv. stridulaci) s ostatními larvami stejného druhu. Larva prochází několika fázemi vývoje a po 4 až 6 letech se zakukluje. Entomolog Charlie Morgan koncem 70. let objevil, že kukla roháče žije asi tři měsíce v půdě a v létě se vylíhne dospělý brouk, který se odlétá pářit s jedincem opačného pohlaví. Dospělí brouci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou stromů a rostlin. Létají za soumraku a jejich pomalý let je doprovázen charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Samci létají mnohem častěji než samice. Přirozenými nepřáteli roháčů jsou straky, jezevci, lišky, ježci, kočky a hlavně datlové.
U roháče obecného se projevuje sexuální dimorfismus, který spočívá v tom, že samci mají větší kusadla a jsou i celkově větší než samice. Ačkoliv samčí kusadla vypadají hrozivěji, jsou příliš slabá na to, aby ublížila. Naopak menší kusadla samice mohou způsobit bolestivé kousnutí. Samčí kusadla se podobají paroží jelena a brouci je používají stejně jako jeleni k zápasu mezi sebou a tato podoba dala tomuto brouku vědecké i obecné jméno v mnoha jazycích. Pravděpodobně největší výskyt roháče je ve Středních Čechách v lokalitě Jabkenice (Jabkenická obora). Zde se brouk objevuje každý rok pravidelně a není výjimečné se s ním setkat i bez úporného hledání.
Ochrana
Lucanus cervus je zapsán ve druhém dodatku směrnic lokalit Evropské unie z roku 1992, která požaduje, aby členské státy stanovily zvláštní území ochrany přírody pro ohrožené druhy. Druh je též zapsán ve třetím dodatku "Dohody o ochraně evropských živočichů a přírodních nalezišť" (Bernská dohoda z roku 1982).
Mrchožrout černý
Mrchožrout černý (Phosphuga atrata) je evropský brouk z čeledi mrchožroutovití (Sylphidae).
Živí se šneky, hmyzem a žížalami i na mršinách. Brouk dorůstá 15 mm délky a má prodloužený krk, který mu umožňuje proniknout do ulit šneků, kam vstřikuje trávící šťávy. Mladí brouci mají hnědavou barvu, starší jsou černí. Larvy jsou černé a zploštělé a živí se též šneky, zakuklují se v zemi.
Mrchožrout černý se vyskytuje od Evropy na východ do Japonska, severně až po polární kruh. Ačkoliv je tento brouk všude běžně rozšířen, bývá nalezen zřídka, protože loví v noci a přes den se skrývá pod kůrou stromů. Když je brouk vyrušen, vylučuje žlutou tekutinu a zatahuje hlavu pod štít.
Hrobařík obecný
Hrobařík obecný (Nicrophorus vespillo) je brouk z čeledi hrobaříkovití. Je nejhojnější z šesti středoevropských zástupců svého rodu. Jeho jméno je odvozeno od faktu, že dospělí jedinci zahrabávají za pomoci čichu nalezené mrtvolky (převážně drobných savců a ptáků) do země a kladou k nimvajíčka, čímž zajišťují svým potomkům dostatek potravy. Dalšími zajímavostmi jsou souboje o tyto mrtvolky, pokud se nad nimi sejde více párů, asymbióza hrobaříků s dravými roztoči. Dospělci si je s sebou přinášejí k mrtvolce a zanechají je u ní s vajíčky, aby likvidovali různé další zástupcehmyzu, kteří by se pokoušeli na mrtvole přiživit nebo by obtěžovali či ohrožovali samotná vajíčka či larvy.
Hrobařík obecný je 12-22 mm velký brouk vyznačující se napříč oranžovo-černě páskovanými krovkami.Tykadla jsou černá, s posledními třemi články tykadlové paličky opět oranžovými. Ke kladení vajíček dochází na jaře a v létě, rodiče vylíhlé larvy zprvu krmí, posléze se larvy pustí do do koule stočené mršiny samy. Nakonec se v blízkosti mrtvoly zakuklí. Přezimují imaga.
Bázlivec kukuřičný
Bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera) je brouk z čeledi mandelinkovití, který může způsobit značné škody na úrodě kukuřice. Zatímco dospělci se živí na bliznách a způsobují tzv. hluchost klasů, larvy ožírají kořeny a přispívají tak k vyvracení a schnutí rostlin. Brouk pochází z Ameriky, do Evropy byl zavlečen na přelomu 80. a 90. let 20. století, od té doby se invazivně šíří kontinentem. V České republice je veden jako karanténní škůdce.
Životní cyklus
V prostředí České republiky jde o hmyz jednogenerační. Oplodněná samička (k oplodnění dochází v červenci či srpnu) naklade 7-10 dnů po oplození dopůdy (do hloubky asi 10-15 cm) až 1000 vajíček (obvykle ovšem jen 200-300), která přežijí zimu (za předpokladu, že se nevyskytnou dlouhodobější mrazy s teplotou pod - 8 °C. Vajíčka se v evropských podmínkách líhnou od poloviny května do poloviny června. Larvální vývoj trvá cca 1-2 měsíce (71 dnů při teplotě 15 °C a 27 dnů při teplotě 29 °C). K zakuklení dochází těsně pod povrchem půdy, dospělci se líhnou zhruba po 5-10 dnech. Dospělci mají výrazné letové schopnosti umožňující jim další šíření.
Škody
Míra škod samozřejmě závisí na počtu jedinců, kteří je tvoří. Mladé larvy ožírají jemné kořenové vlásnění a boční kořeny kukuřice seté, starší se pouští i do velkých kořenů. Dospělci jsou méně vybíraví ve svém jídelníčku, ovšem s oblibou ožírají blizny kukuřice, takže mohou způsobit hluchost klasu. Zničení úrody může být až stoprocentní.