close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hatérie novozélandská, Krokodýlové

23. října 2010 v 14:20 |  Obratlovci

Hatérie novozélandská

Hatérie novozélandská (tuatara, Sphenodon punctatus) je jeden ze dvou posledních přežívajících druhů řádu hatérií, prastarého řádu plazů, který byl nejvíce rozšířen ve druhohorách. Náleží tedy mezi živoucí zkameněliny. Její domorodé jméno (pochází ze staré maorštiny), tuatara, znamená nesoucí šípy, a značí řadu špičatých šupin, které má hatérie na hřbetě.

Výskyt

Žije pouze na několika ostrovech okolo Nového Zélandu, kde je přísně chráněna. Počet žijících jedinců se odhaduje na asi padesát tisíc.

Velikost

Délka
50 až 80 cm
Hmotnost
samec až 1 kg, samice okolo 0,5 kg

Stavba těla

Vzhled hatérií se od druhohor nezměnil. Mají stále zachovanou strunu hřbetní.

Potrava

Hatérie novozélandská se živí především hmyzem, případně také malými ještěrkami.

Život

Hatérie novozélandská je noční živočich, i když se občas potřebuje ohřát na slunci. Má velice nízkou obvyklou teplotu těla (12 °C), pohybuje se proto velmi pomalu. Pro svůj život tedy potřebuje chlad. Při pohybu se nadechuje každých sedm sekund, v klidu jen jednou za hodinu. Dospělé velikosti dosáhne až za 20 let. Jsou dlouhověké, možná i více než 100 let.

Rozmnožování

Páření může začít v období pohlavní dospělosti (asi ve 20 letech). Obě pohlaví se na sebe musí přitisknout kloakami, neboť samec nemá kopulační orgán. Zárodek se utváří 1 rok. Samice klade až 15 vajíček s bílou skořápkou. Po nakladení vajec se již o ně nikdo nestará. Mláďata se líhnou za 13-15 měsíců.

Zajímavosti

  • Hatérie má celkem tři oči, dvě na obvyklém místě a jedno na temeni hlavy. V mládí je toto oko vidět, později jej však překrývají šupiny. V žádném případě však hatérie tímto okem nevidí, možná slouží k vnímání množství světla, ze kterého pozná, jak má dlouho setrvat na slunci.
  • Je schopná autotomie, tedy že může odvrhnout část svého těla a uniknout tak nebezpečí. Odvržená část se ještě chvíli pohybuje a odpoutává tak pozornost.
  • Ptáci buřňáci hnízdí v norách hatérií. Hatérie jim prý občas sežerou vejce, ale spíše je soužití pokojné.
Samec hatérie novozélandské

Krokodýl mořský

Krokodýl mořský (Crocodylus porosus Schneider, 1821) je největší z dnes žijících krokodýlů a zároveň je dnes největším a nejmohutnějším plazem na světě. Dosahuje délky přes šest metrů (nepotvrzené rekordní exempláře údajně až 10 metrů) a hmotnosti více než jedné tuny. Největší řádně změřený jedinec dosahoval délky 6,3 metru a hmotnosti asi 1,2 tuny.
Obývá jižní a jihovýchodní Asii včetně Indonésie a objevuje se až u pobřeží severní Austrálie. Libuje si v mořích s teplejší vodou, nejraději ve vodách Indického a Tichého oceánu mezi Indií a Austrálii. Některé exempláře byly pozorovány na širém moři až tisíc kilometrů od břehů.
Přestože má na zadních končetinách mezi prsty plovací blány, tak je k plavání nepoužívá a plave pomocí vlnění svalnatého ocasu.
Je to nebezpečný dravec, při útoku dospělého jedince na člověka bývají zranění smrtelná, ročně má na svědomí zhruba 300 lidských životů. Dnes již není na pokraji vyhynutí. Lovci usilují o opětovné povolení lovu. Jeho vzácná kůže se využívá pro výrobu luxusních bot a kabelek. Po mase je poptávka v Asii.
Krokodýl mořský v australském Severním Teritoriu
Popis obrázku chybí

Krokodýl nilský

Krokodýl nilský (latinsky Crocodylus niloticus) je jeden z nejznámějších krokodýlů v Africe. Jeho název pochází z řečtiny. Slovo crocodylus znamená dlážděný červ, nilocticus zase z Nilu, čili dlážděný červ z nilu.

Výskyt

Krokodýl nilský žije téměř po celé Africe. Vyskytuje se všude kde se nachází voda např. močály, potoky,řeky, jezírka.

Popis

Krokodýl nilský je zbarven šedozelenou barvou a je relativně mohutný. Mezi prsty má plovací blány. Jeho ocas i hřbet je pokrytý výstupky. Hlava je úzká a dlouhá. Krokodýl nilský má 64 až 68 ostrých zub ů muže s nimi jen kousat, ne žvýkat. Samec je podstatně větší než samice. Krokodýl nilský ve vodě plave díky mohutného ocasu který se hodí i k lovu. Druh většinou žije samostatně někdy i ve skupinách. Samci jsou agresivita agresivní a zabíjí i jiné krokodýly a mláďata. Rekordní délka krokodýla nilského je mezi 6 a 7 metry roku 2007 pozorovaný exemplář pojmenovaný Gustav a za dobrých podmínek se tento druh dožije nad sto let. V č.r. můžeme navštívit krokodýlí farmu ve Velkém Karlově na Znojemsku kde se nachází cca 240 krokodýlů nilských,ve všední dny jsou prohlídky každou celou hodinu.

Potrava

Krokodýl je dobrý lovec. Jeho oběti tvoří plazi, savci a ptáci. Díky svému ocasu dokáže vystřelit nad vodu a ulovit ptáka na větvi. Taktéž může chytit antilopy, jiné krokodýly, buvoly, lvy, gepardy nebo pakoně. V některých případech dokáže ulovit i malého slona nebo hrocha. Jeho velkou nevýhodou je to, že nemůže kousat, proto kusy masa polyká celé. Krokodýl má v čelistech neuvěřitelný stisk, dokáže jimi vyvinout sílu až 13 kN.

Rozmnožování

V období páření samice vydávají hluboké zvuky. Po páření si samice vykope díru hlubokou cca 50 cm do ní naklade 20 až 80 vajec dle velikosti samice. Vejce jsou velké cca 8 x 6 cm. Vejce zahrabává. Po dobu inkubace jámu hlídá před predátory jako jsou lidé, hyeny atd. Když se vylíhnou tak vydávají zvuky které přivolají samici nebo také predátora. Poté je matka odnáší do vody. Mláďata se poté rychle osamostatní.

Charakteristika

Krokodýl nilský je tmavě olivový až šedý s příčnými tmavšími páskami. Za horka vychází na břeh a sluní se. Má dlouhé čelisti a zuby vyčnívající z tlamy, i když je zavřená. Jako ostatní členové řádu Crocodylia může kousat, ale nemůže žvýkat potravu. Není to druh vhodný pro domácí chov.
Krokodýl nilský

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama