Ďas mořský
Ďas mořský (Lophius piscatorius, Linnaeus, 1758) je druh hlubinné ryby z čeledi ďasovití, která žije téměř ve všech mořích a oceánech tropického a mírného podnebného pásma.
Jedná se o dravou rybu, která upřednostňuje dna. Pro tato místa má velmi vhodné maskování. Svou kořist vábí pomocí světelného zdroje ke svým ústům. Najdeme ho v hloubkách od 20 do 1000 metrů.
Popis
Ďas mořský se specializuje na život ve velkých hloubkách při mořskémdně. Tato specializace je umožněna poněkud atypickou stavbou těla. Tělo je relativně nízké a široké, což umožňuje lépe splynout s okolním prostředím. Nejširším ale současně i nejnižším místem je ďasova hlava, která obsahuje veliká ústa lemovaná řadou ostrých zahnutých zubů. Směrem k ocasu se tělo zeštíhluje.
Ďasova hlava zabírá přibližně jednu třetinu velikosti a dvě třetiny hmotnosti jeho těla, což mu dává atypický vzhled. Dolní čelist je značně vystouplá a přesahuje přes horní část. Oči mořského ďasa jsou velmi malé, což je důsledek vývoje druhu ve velkých hloubkách, kde je nedostatek světla, a jsou umístěny na horní straně hlavy. Na hřbetě se nacházejí dvě hřbetní ploutve. První tři paprsky hřbetní ploutvejsou modifikovány v dlouhé útvary, připomínající tykadla. Na prvním se nachází zvláštní světélkující útvar, který slouží jako návnada při lovu. Prsní ploutve jsou široké, ale břišní jsou oproti tomu jen velmi malé a jsou umístěny na straně hlavy. Řitní ploutev je posunuta na levou stranu těla a je vyztužena 9-11 měkkými paprsky. Postranní čára je zcela vyvinutá.
Zbarvení ďasů je proměnlivé a závisí na barvě okolního prostředí, ve kterém se ryba nachází. Obvyklé zbarvení je hnědé, červené nebo zelenošedé s nepravidelně rozmístěnými skvrnami. Břicho je převážně bílé. Jeho povrch je tvořen měkkou kůží, která je podobně jako u jiných hlubokomořských druhů bez šupin. Na povrchu těla se nachází značné množství drobných masitých výčnělků, které imitují nepravidelný povrch dna s pokryvem řas.
Samice může dorůstat až délky dvou metrů, obvykle se však délka jedince pohybuje v rozmezí 20-100 cm s hmotností okolo 40 kg. Maximální zdokumentovaná váha ďasa byla 57,7 kg, nejstarší jedinec měl 24 let.
Rozšíření
Ďas mořský žije v rozsáhlém území. V severním Atlantiku se vyskytuje od Barentsova moře, přes Středozemní moře až po Černé moře, či od Norska až poSenegal. Nejčastěji obývá hloubky mezi 20 až 1000 metrů.
Potrava
Díky svému svítícímu výběžku na přední části hřbetní ploutve nemusí ďas mořský být rychlým lovcem. Jeho kořist je nalákána na zdroj světla a sama se dostává do blízkosti jeho úst. Ďas mořský zpravidla leží na dně mezi řasami, čímž se stává pro kořist neviditelný. Kořistí se nejčastěji stávají menší rybky, po kterých ďas rychle vystartuje, pakliže se nachází dostatečně blízko. Mimo drobných rybek požírá i korýše a hlavonožce (kteří tvoří nejspíše jen doplněk stravy).
Jedná se o velmi dravou rybu, která často i při ulovení v síti požírá drobné menší rybičky.
Ďas mořský v akváriu
Rozmnožování
Rozmnožování probíhá v hloubce okolo 180 metrů v období od února do července. Jikry jsou kladeny ve slizovitém obalu v podobě dlouhýchrosolovitých pásů, které dosahují délky 8 až 9 metrů a šířky 60 až 90 centimetrů. Mladé rybky žijí pelagicky. K životu u dna přechází ve věku okolo 120 dní, kdy dosahují délky přibližně 5-6 centimetrů.
Hospodářský význam
Ďas mořský je hojně loven pro gastronomické účely, kdy se podává jako specialita, čemuž odpovídá i jeho vysoká pořizovací cena. Při přípravě se odstraní hlava, ze které se využívá jen minimum a to v podobě líček. Maso z těla je bez kostí, které by znepříjemňovaly konzumaci. Charakteristická je jeho bílá barva a značná soudružnost masa. Podávat se může jak vařený, tak i grillovaný či dušený.
Výlov se obvykle pohybuje v rozmezí 800 tun ďasa za rok s maximem mezi roky 1985 až 1988, kdy bylo ročně vyloveno přes 1400 tun. V roce 2000 bylo oproti tomu uloveno pouze přes 200 tun ďasa mořského. Od této doby postupně dochází k nárůstu jeho lovu a v roce2005 již dosahoval přes 800 tun ročně. Minimální povolená velikost odchytu je stanovena mezinárodní dohodou na 30 cm. Předpokládá se, že se vyskytuje v hojnosti 3 až 18 kg/km2. V současnosti se jedná o hojně rozšířený druh, který není ohrožen.

Pakambala velká
Pakambala velká (Psetta maxima či Scophthalmus maximus) je mořská ryba z řádu platýsů, která je snadno rozpoznatelná pro svůj atypický tvar uzpůsobený životu na mořském dně, kdy je zahrabána v písku či bahně. Její tělo je zcela zploštělé, neustále leží na jedné straně a k tomuto účelu u ní došlo i k posunutí očí na levou stranu těla. Nyní jsou ve vertikální poloze.
Výskyt
Pakambala velká obývá oblast severovýchodní části Atlantického oceánu. Je možné se s ní setkat kolem celého pobřeží Britských ostrovů, ale její hlavní výskyt je převážně v jižní části tohoto souostroví. Dále při pobřežíPortugalska, Španělska, Francie, Islandu, v oblasti kanálu La Manche, vNorsku až k oblastem polárního kruhu, kolem Dánska a částečně vBaltském moři. Trvale sídlí také v Černém moři a v některých oblastechStředozemního moře.
Obývá převážně oblasti s písčitým až bahnitým dnem, které jí umožňuje se zahrabat do měkkého podloží a schovat se. Takto čeká, dokud se k ní nepřiblíží její kořist. Nejčastěji obývá oblasti s hloubkou od 20 metrů do 80 metrů.
Popis
Pakambala velká dorůstá průměrně velikosti od 50 do 80 cm, ale byli pozorováni i jedinci, kteří měli okolo 1 metru. Maximální zjištěná váha jedince dosáhla 25kilogramů a maximální věk 25 let. Jedná se o druh z čeledi platýsů, který je typický svým uspořádáním těla. Pakambala podobně jako oni leží na jedné straně těla. Jedná se o pravý bok, který je orientován ke dnu. Levý bok směřuje k vodní hladině. Nachází se na něm i pár očí, které se vlivem adaptace na tento druh života přesunuly z centrální polohy těla na levý bok. V přední části se nachází poměrně veliká tlama, která je zakřivená. Hřbetní a prsní ploutve jsou téměř souvislé kolem celého těla. Zakončena je rozpoznatelným ocasem.
Tělo pakambaly má téměř pravidelný tvar, který při horním pohledu připomíná přibližně kruh. Tělo je nízké, což odpovídá přisedlému životu u mořského dna. Levá strana má tmavou barvu protkanou světlejšími oblastmi, které slouží jako dokonalá kamufláž pro život u dna. Tato barva se často u jedinců mění v závislosti na podloží, na kterém žijí. Pravá strana má oproti tomu mléčnou barvu.
Potrava
Živí se drobnými živočichy, kteří se nacházejí na mořském dně, jako korýši, kraby, či rybkami.
Rozmnožování
Páření probíhá mezi dubnem a srpnem, načež pak samice klade vajíčka.
Hospodářské využití
Pakambala velká se loví pro maso, ale pro její konzumaci je nutné z ní udělat filety, které se pak dají snadno jíst. Je totiž příliš velká na vaření v celku. Jedná se o velmi ceněnou rybu, kterou je možno vařit, péct, grilovat, či připravovat na pánvi.