close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bachratka mexická, Rohatka brazilská, Hrabatka drsná, Listovnice červenooká, Pralesničky

23. října 2010 v 14:11 |  Obratlovci

Bachratka mexická

Bachratka mexická (Rhinophrynus dorsalis) je jediný druh žab rodu Bachratek (Rhinophrynus) a zároveň i čeledi Bachratkovitých (Rhinophrynidae). Je rozšířena na východním a západním pobřeží střední Ameriky.
Tělo mají zavalité a dorůstají do délky 8 cm. Nohy jsou krátké ale silné, dobře přizpůsobené k hrabání. Oči jsou poměrně malé. Většinu života stráví v zemi, ale vajíčka klade do vody.

Synonyma čeledi Rhinophrynidae
Rhinophrinidae (Günther; Frost et al., 2006)
Rhinophrynina (Günther, 1859)
Rhinophrynus dorsalis (Bachratka mexická)

Rohatka brazilská

Rohatka brazilská (Ceratophrys cornuta, Linné, 1758) je velká žába z čeledi hvízdalkovitých.

Popis

Dosahuje velikosti 10 - 20 cm. Má složitou kresbu na těle, které vytváří velmi dobrou kamufláž. Typickým znamením je roh nad každým okem.

Potrava

Hlavní složku potravy tvoří jiné žáby, ještěři a myši, které loví vyčkávacím způsobem, když čeká, až kořist přijde k ní na dosah. Její pulci jsou rovněž draví.

Areál rozšíření

Vyskytuje se na severozápadě Jižní Ameriky.
Rohatka brazilská

Hrabatka drsná

Hrabatka drsná (Pyxicephalus adspersus) je velká africká žába.

Popis

Dosahuje velikosti 8 - 23 cm.

Způsob života

Obývá savany, kde může být zahrabána i několik let. Aby vylezla, musí silně pršet, přes suché období se pod zemí ukrývá v kokonu. Živí se žábami, hmyzem a jinými bezobratlými živočichy. Samec je větší než samice. Během období rozmnožování naroste samci pár zubů na dolní čelisti, které používá při bojích o teritorium. Po spáření v kalužích samec hlídá vajíčka a pulce. Když pulci vyrostou, vyhrabe jim cestu do větších vodních nádrží, aby se tam mohli dále vyvíjet.

Výskyt

Střední a jižní Afrika.
Hrabatka drsná

Listovnice červenooká

Listovnice červenooká (Agalychnis callidryas) je pestře zbarvená žába z čeledi rosničkovitých, jeden z nejpestřejších středoamerických obojživelníků.

Popis

Listovnice červenooká je malá, asi 7 cm velká žába s nápadně pestrým zbarvením. Má měkkou a křehkou kůži, na hřbetě o něco silnější než na břiše. Vrchní stranu těla má světle zelenou, boky nachové nebo modré se žlutým či bílým příčným pruhováním, oči jasně červené, prsty oranžové, spodní stranu těla bílou a část zadních končetin jasně modrou. Listovnice červenooká dokáže navíc jako jedna z mála žab své zbarvení měnit dle nálady a umístění. Mladé jedince snadno poznáme díky maskovacímu hnědému zbarvení.

Rozšíření

V poměrně hojném množství obývá tropické deštné lesy v Belize, Kolumbii, Kostarice, Guatemale, Hondurasu,Mexiku, Nikaragui a v Panamě, dle dostupných údajů však počet volně žijících jedinců v důsledku masivního úbytku jejího přirozeného biotopu klesá. Nejčastěji se přitom zdržuje na stromech a keřích poblíž řek a rybníků a vystupuje až po nadmořskou výšku 1200 m.

Ekologie

Přes den listovnice červenooká spoléhá na své maskovací zbarvení. V klidné pozici vysedává s končetinami zasunutými pod tělem a zavřenýma očima, díky čemuž zcela splyne se zeleným listem. Aktivní je především v noci, kdy pomalu našlapuje na měkké polštářky a vyhledává cvrčky, mouchy, kobylky, můry či menší žáby. Listovnice červenooká není jedovatá, ale výrazné zbarvení, které mívají zpravidla jedovaté žáby, často odradí případného predátora (netopýra, hada nebo ptáka).
Během námluv se samci ozývají sérií cvakavých zvuků a snaží se přilákat samice. Páření, při kterém se samec pomocí přilnavých prstů drží samice na hřbetě, probíhá na spodní straně listu. Krátce poté samice spolu se samcem sestupuje do vody, kde naplní svůj močový měchýř vodou a poté se vrací zpátky na list, kde nabranou vodou z močového měchýře postupně polívá až 50 vajíček. V případě, že samice svá vajíčka nepolije včas, vajíčka oschnou a zárodek zahyne. Pulci, kteří se líhnou asi po 5 dnech, padají rovnou do vody, kde setrvávají až do svého plného vyvinutí.
listovnice červenooká

Pralesnička azurová

Pozor, prudký jed!
Pralesnička azurová (Dendrobates azureus), známá také pod indickým názvem okopipi, je malá, pestře zbarvená žába z čeledi pralesničkovitých.

Popis

Pralesnička azurová dorůstá průměrně 3-4,5 cm a podobně jako ostatní prudce jedovaté žáby oplývá barvami. Je celá azurově modrá s množstvím černých skvrn. Samec i samice jsou zbarveny stejně, samec má však o něco větší terčíky a oproti samici je asi o 0,5 cm menší. Pulci jsou 10 mm velcí. Výrazně se podobá příbuzné pralesničce mnohobarvé (Dendrobates tinctorius), podle některých autorů se dokonce jedná o shodný druh.

Ekologie

Ve volné přírodě obývá tmavé vlhké lesy na severu Jižní Ameriky, zvláště pak skalnaté lokality v těsné blízkosti potoků. Loví mravence, brouky, mouchy, pavouky, termity, červy a housenky. Je silně územní a na nevítaného návštěvníka, který překročí hranice jeho teritoria, ihned útočí. Na rozdíl od většiny ostatních žab neklade snůšku obsahující 2-6 vajíček do vody, ale na zem, především do mechového porostu nebo mezi spadlé listy. Poté, co se pulci vylíhnou, je samec na svém hřbetě přenese do vody, kde zůstávají až do svého plného vyvinutí. Ve volné přírodě se dožívá průměrně 4-6 let, v zajetí až 12 let.

Jed

Pralesnička azurová
Stejně jako ostatní zástupci čeledi pralesničkovitých si i pralesnička azurová získala svou popularitu díky kožním sekretům plných vysoce účinných toxických látek, které se u ní vyvinuly z důvodu vyšší rezistentnosti mnohapredátorů (včetně hadů a pavouků) ke slabším jedům. Jed pralesniček je často označován dokonce jako nejúčinnější na světě - na jedno stříknutí je schopný usmrtit až 1500 lidí.
Ve skutečnosti si však tyto vysoce jedovaté látky nevyrábí žába sama, ale získává je díky jedovatým živočichům, které požírá. Díky této skutečnosti většinou žáby držené v zajetí jedovaté sekrety postrádají a tudíž nejsou pro člověka nijak výrazně nebezpečné.

Chov

Dost rozsáhlý je v současné době i chov pralesniček azurových díky jejich nápadnému zbarvení, nenáročným podmínkám a poměrně snadnému rozmnožování. Při chovu je však třeba vzít na vědomí teplotu, v které ve volné přírodě přebývá, a její nesnášenlivost vůči jiným žábám. Měla by se chovat v páru a terárium, v kterém bude se žít, by mělo být dostatečně vlhké a porostlé a obsahovat velké kameny. V zajetí se nejčastěji krmí drobným hmyzem, moučnými červy čichvostoskoky.
V Česku chovají pralesničku azurovou zoologické zahrady v Jihlavě, Ústí nad Labem, Plzní, Praze a Dvoře Králové nad Labem.
Pralesnička azurová

Pralesnička batiková

Pozor, prudký jed!
Pralesnička batiková (Dendrobates auratus) je malá, pestře zbarvená žába z čeledi pralesničkovitých.
Pralesnička batiková je 2,5 - 6 cm velká, světle žlutá až jasně zelená žába s množstvím nepravidelných černých skvrn a pruhů.
Žije v tropických deštných lesích a na kakaových plantážích ve Střední Americe a na severozápadě Jižní Ameriky. Jako nepůvodní druh se od 50. let vyskytuje také na Havaji. Nejčastěji se zdržuje v těsné blízkosti vodních toků a podobně jako ostatní pralesničky je ohrožována ztrátou přirozeného biotopu.
Nápadné zbarvení má varovnou funkci, toxiny pralesničky batikové jsou totiž prudce jedovaté. Na jedno stříknutí dokáží usmrtit až 1500 lidí.
Pralesnička batiková je aktivní ve dne. Živí se malými bezobratlými živočichy. Není teritoriální, ale samci mezi sebou občas i mimo rozmnožovací období soupeří.
Samec hraje u pralesničky batikové v péči o vejce a mláďata zvláštní roli. Poté, co samice naklade 5 - 13 vajíček do listové opadanky, hlídá je pouze samec a následně vylíhnutá mláďata na hřbetě přenáší do malých vodních nádržek ve stromových dutinách.
Pralesnička batiková
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama