close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Plemena psů (B) 8. část

13. září 2010 v 18:44 |  psí plemena
Brabantík (Petit Brabancon)

Brabantík je krátkosrstý grifon, který nemá na čumáku vousy. Brabantík je také velice hravý pejsek, který ocení pozornost, je velmi živý, inteligentní a citlivý s takřka lidským výrazem v obličeji.

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Petit Brabancon
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno 19.století. Je odrůdou bruselského grifona, od kterého se odlišuje typem srsti
POPIS:
Brabantík je krátkosrstý grifon, který nemá na čumáku vousy, na těle je hustá, přiměřeně dlouhá srst, velice hladká, měkká. Brabantík je malý živý pes kvadratické tělesné stavby, se silným tělem. Výška v kohoutku je 18 až 20 cm, váha 2,5 až 5,5 kg. Má rovná záda, pevné čelisti a poměrně široký a hluboký hrudník
Délka těla od bodu ramen po záď by se měla co nejvíce rovnat jeho výšce v kohoutku. Hlava je nejcharakterističtější a nejpozoruhodnější částí jeho těla. Hlava je v porovnání s tělem přiměřená a má téměř lidský výraz. Brababantík má srst krátkou, hrubou a nepřiléhavou, působí rozcuchaným dojmem. Čelo má široké a okrouhlé, s velmi zřetelným stopem. Nos je černý a postavený v úrovni očí. Nos je široký s dobře a široce otevřenými chřípími. Špička nosu je nakloněna zpět, takže je z čelo, nos a brada z profilu ve stejné rovině. Čenich je velmi krátký, nesmí přesahovat 1,5 cm. Brabantík má v porovnání s ostatními grifonky na pohled poněkud delší nos, neboť nemá žádnou ozdobu. Ubohý výraz Brabantíka je dán jeho zvednutým čumákem. Oči má dobře posazené, velké a kulaté, nikdy však vypouklé, pokud možno co nejtmavěji hnědého zbarvení, preferuje se, aby nebylo vidět bělmo. Malé, oválné nebo světle zbarvené oči jsou považovány za chybu. Uši jsou malé. Vysoko postavené, umístěny dosti široko od sebe. Příliš velké uši jsou nepřijatelné stejně jako uši, které po stranách hlavy spadají. Krk je střední délky, mezi rameny je zasazen harmonicky. Délka těla se prakticky rovná jeho výšce v kohoutku. Tělo působí dojmem malého, čtvercově formovaného s silného psa. Kohoutek má jen mírně zvýšený. Záda jsou rovná, krátká a silná. Hruď je široká, její hloubka spadá až k loktům. Břicho je mírně podklesnuté, boky má jasně ohraničené. Ocas je nastavený vysoko, nesený vzhůru. Přirozeně krátký, zalomený nebo zatočený ocas je považován za velkou chybu. 

VÝŠKA:
Brabantík má v kohoutku 18 až 20 cm. (Standard FCI výšku neuvádí.) 
VÁHA:
Brabantík váží v rozmezí 3,5 až 6 kg.
SRST:
Srst je přirozeně hrubá, mírně zvlněná, není vybavena podsrstím. Brabantík je stejného zbarvení, jaké je akceptováno u Grifonků, tedy červený nebo načervenalý, černý nebo hnědočerný Na hlavě má tmavou masku. Šedá nebo mdlá barva masky u starších psů by neměla být penalizována. Pro všechna 3 plemena je tolerováno několik bílých chlupů na hrudi, nejsou však přímo žádané. Na rozdíl od ostatních grifonků nemá na čumáku vousy. 
CHARAKTER:
Brabantík je malý, společenský pes, inteligentní, vyrovnané, ostražité povahy, povahy. Má robustní a čtvercovou formu těla s pevnými kostmi, v pohybu je stavbou těla velice elegantní. Brabantík je také velice hravý pejsek, který ocení pozornost, je velmi živý, inteligentní a citlivý s takřka lidským výrazem v obličeji. Ke všem členům rodiny je velmi přátelský. Oproti jiným pinčům je méně nervózní, je celkově vyrovnanější a málo štěká. Svému pánovi je bezmezně oddán. Brabantík se běžně dožívá vysokého věku. 
PÉČE:
Brabantík má srst, která vyžaduje jen málo péče. Postačí, když ji jednou týdně vykartáčujete. Chlupy v koutcích očí je nutné pravidelně zastřihávat, aby nedráždily oko, nezapomínejte mu čistit záhyby kůže pod očima a dbejte na to, aby drápky byly krátké. 
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Brabantík se průměrně dožívá 13 až 15 let. 
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 3 - Malí belgičtí psi. 
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BAG
ČÍSLO STANDARDU:
82/ 05. 05. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
25. 03. 2003
------------------------------------------
Brakýř jezevčíkovitý (Alpenländische Dachsbracke, Alpine Dachsbracke)

Brakýř jezevčíkovitý je svým výrazem inteligentní a přátelský pes, svojí osobností je nebojácný. Vyznačuje se horlivostí, vytrvalostí, velikou energií a životní sílou. Jako domácí společníci jsou však chováni jen zřídka.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Alpine Dachsbracke; čes.: Brakýř jezevčíkovitý

PŮVOD:
Již v dávných časech byl používaný lovecký pes, který svým vzhledem nesl pozoruhodnou podobu jako dnešní Brakýř jezevčíkovitý. V roce 1881 až 1885 měl korunní princ Rudolf Habsburgský se svým hajným z Murstegu a Ischlu Brakýře jezevčíkovitého na svých loveckých výletech v Turecku a Egyptě. V roce 1932 byl předek dnešního Brakýře jezevčíkovitého uznaný špičkovými psími organizacemi v Rakousku jako třetí lovecké plemeno honičů. V roce 1975 bylo jeho jméno změněné na Brakýř jezevčíkovitý a FCI deklarovalo Rakousko jako zemi jeho původu. V roce 1991 by Brakýř jezevčíkovitý zahrnut do 2. části honičů standardu FCI.
POPIS:
Brakýř jezevčíkovitý je robustní a počasí odolný pes, který je užívaný především horskými lovci. Je určený jako slídič pro poraněného jelena, ale také pro zajíce a lišku. 
Brakýř jezevčíkovitý je krátkonohý a statný lovecký pes, s robustní postavou silné kostní struktury, hustou srstí a pevnými svaly. Poměr jeho výšky v ramenou k délce jeho těla je 2:3. Poměr jeho obličejové oblasti k lebeční je 9:10. 
Lebku má mírně klenutou, s dobře ohraničenou brázdou na čele a lehce zvýrazněným týlem. Stop je dobře zvýrazněný. Nos má černý a čenich silný. Rty má dobře přiléhající, s černým pigmentem. Oči má tmavě hnědé. Uši má vysoko posazené, bez rýh, jsou široce pověšené, hladké středně dlouhé, na koncích zakulacené. Krk má svalnatý a ne příliš dlouhý. Tělo je podlouhlé, silné a dobře svalnaté. Kohoutek je mírně zvýrazněný. Záda jsou rovná, bedra krátká a široká. Hruď je široká a hluboká, s dobře vyslovenou přední částí. Hloubka hrudníku by měla být asi polovinou jeho výšky v ramenou. Břicho má mírně podkasané. Ocas je vysoko posazený, u kořene silný, na spodní straně je porostlý delší srstí, jakoby štětcovitou, délkou dosahuje sotva k zemi, je nesený mírně dolů. Přední končetiny má rovné a silné, v poměru k tělu se jeví spíše kratší. Ramena má dlouhá a silně svalnatá. Zadeček má silná, svalnatý a dobře hranatý. Tlapky má silné a zakulacené, s těsnými prsty, silnými polštářky a černými drápky. Chůzi i pohyb má rovnoměrné, nepřerušované. Kůži má pružnou, silnou a bez vrásek. . 
VÝŠKA:
Brakýř jezevčíkovitý má v kohoutku 34 až 42 cm.
Pes má ideální výšku v kohoutku 37 až 38 cm.
Fena má ideální výšku v kohoutku 36 až 37 cm.
VÁHA:
Brakýř jezevčíkovitý váží v rozmezí 15 až 18 kg.
SRST:
Brakýř jezevčíkovitý má dvojitou srst, která se skládá z velmi silné krycí srsti a hustého podsrstí. Na celém těle je dobře přiléhající. Ideální zbarvení je tmavě jelení červené, s nebo bez černých chlupů lehce roztroušených po těle. Také černé, s jasně definovanými červeno hnědými značkami na hlavě, hrudi, končetinách, tlapkách a spodní straně ocasu. Bílá hvězda na hrudi je povolena. 
CHARAKTER:
Brakýř jezevčíkovitý je výrazem inteligentní a přátelský pes, svojí osobností je nebojácný. Vyznačuje se horlivostí, vytrvalostí, velikou energií a životní sílou. Jako domácí společníci jsou však chováni jen zřídka. 
PÉČE:
Brakýř jezevčíkovitý potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu kontrolovat a čistit ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Brakýř jezevčíkovitý se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Barvář.
VYUŽITÍ DNES:
Barvář a zřídka také společník. 
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 2 - Honiči ve smečce.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BJ
ČÍSLO STANDARDU:
254/ 18. 06. 1996 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
10. 10. 1995
----------------------------------
Braque Dupuy (Dupuy Pointer)

Braque Dupuy (Dupuy Pointer) je rozverný, živý a odvážný pes, občas poněkud hrdý a vznětlivý. Je však také velmi milý a přátelský. Uchoval si vynikající lovecké vlastnosti, při práci je rychlý a neúnavný.

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Braque Dupuy; angl.: Dupuy Pointer
PŮVOD:
Braque Dupuy (Dupuy Pointer) je jediný hladkosrstý ohař, který pochází z Francie. I on však navazuje na kontinentální ohaře, a to především španělské, kteří byli později údajně kříženi s foxhaundy, francouzskými honiči a snad i s chrty, konkrétně Greyhoundy, od kterých získali lehčí tělesnou stavbu, zároveň si však zachovali dobré lovecké vlastnosti. V období Velké francouzské revoluce se počet Braque Dupuy rapidně snížil, několik psů se zachránilo na Aržanském opatství. V období 2. světové války byl Braque Dupuy prakticky vyhuben. 
POPIS:
Braque Dupuy (Dupuy Pointer) má hlavu dlouhou a úzkou. Oči jsou hnědé nebo jantarově zbarvené. Uši má dlouhé, posazené na úrovni očí, jsou zvrásněné a otočené zpět. Čenich je dlouhý a úzký. Nos má černý nebo zbarvený dle zbarvení srsti. Skus má nůžkový a vyrovnaný. Krk je velmi dlouhý, okrouhlý a štíhlý. Horní linie těla je v úrovni. Hruď má hlubokou, s výraznou hrudní kostí. Záda jsou pevná, s klenutými bedry. Přední končetiny jsou silné, svalnaté a zcela kolmé. Zadní končetiny jsou svalnaté a šlachovité, s dobře umístěnými hlezny. Tlapky má okrouhlé a kompaktní, s dobře klenutými prsty a silnými drápky. Ocas je posazený i nesený nízko. Pohyb je velmi rychlý a hbitý, s plynulou chůzí. 
VÝŠKA:
Braque Dupuy (Dupuy Pointer) má v kohoutku 62 až 67 cm.
VÁHA:
Braque Dupuy (Dupuy Pointer) váží v rozmezí 20 až 30 kg.
SRST:
Braque Dupuy (Dupuy Pointer) má krátkou a jemnou srst. Zbarvení je bílé, s kaštanovými značkami či skvrnami. Někdy mívá sedlo nebo plášť. 
CHARAKTER:
Braque Dupuy (Dupuy Pointer) je rozverný, živý, inteligentní a odvážný pes, občas bývá poněkud hrdý a vznětlivý. Je však také velmi milý a přátelský. 
Uchoval si vynikající lovecké vlastnosti, při práci je rychlý, neúnavný, vyniká skvělým čichem a dokonalým stylem s pevným vystavováním. Je velice pracovitý s horkým temperamentem, ochotně pracuje při honu na polích, než ve vodě.
PÉČE:
Braque Dupuy (Dupuy Pointer) vyžaduje delší procházky a větší fyzickou zátěž. Pečujte také přiměřeně o čistotu jeho srsti. Dopřejete-li mu dostatek pohybu a pracovní zábavy, bude Vám doma vynikajícím společníkem. 
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Braque Dupuy (Dupuy Pointer) se průměrně dožívá 11 až 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes. 
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.
Sekce - Lovecký pes.
----------------------------------------------------------
Brazilská fila (Fila Brasileiro)

Ke svému majiteli a jeho rodině se Brazilská fila projevují oddaností a věrností, k cizím jsou Fily obyčejně nedůvěřiví.

ANGLICKÝ NÁZEV:
portug.: Fila Brasileiro; angl.: Brazilian Mastiff
PŮVOD:
K objevení psa tipu Mastifa došlo v jižní Americe v 16. až 18. století. Samotné objevení je spojeno s příchodem španělských a portugalských přistěhovalců do Brazílie. Spolu s nimi byli na kontinent přivezeni také molossoidní psi, které křížili s místními, a na konci 19.století tak dali počátek novému plemenu - Brazilské file. Je možné, že utváření plemene se zúčastnil i Bladhaund, o čemž svědčí vrásky kůže na hlavě. 
POPIS:
Brazilského mastifa nepoužívali výhradně k ochraně domů a plantáží, práci na ranči a lovu panterů a jaguárů, ale také pro dopadení uprchlých otroků.
Má silnou kostru a vydatnou postavu. Pohyb je obratný, pružný. Tělo je téměř kvadratického formátu (10:9). Hlava objemná a těžká. Krk silný, čenich široký a mohutný. Kůže je silná a po celém těle volná, její vrásky zobrazují znatelné závěsy.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 65 až 75 cm.
Fena má v kohoutku 60 až 70 cm.
VÁHA:
U psů od 50 kg.
U feny od 40 kg.
Někteří psi mají váhu až do 90 kg.
SRST:
Srst je krátká, hustě rostlá, lesklá, silně přiléhající. Zbarvení je libovolné: jednobarevné nebo tygří, nepřipouští se pouze bílé a myší šedi.
CHARAKTER:
Současní představitelé brazilských mastifů si zachovali hlídací schopnosti i bojového ducha svých strašlivých předků. Přesto však ve vztahu ke svému majiteli a jeho rodině se projevují oddaností a věrností, k cizím lidem jsou však Fily obyčejně nedůvěřivé.
PÉČE:
Již od útlého štěněčího věku vyžaduje přísné zacházení. 
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.1 Dogovití molossové psi.
Bez zkoušky z výkonu
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
BIF
ČÍSLO STANDARDU:
225 / 01.01.1984 (Brazilie)
-------------------------------
Brazilský honič (Rastreador Brasileiro)

Brazilský honič (Rastreador Brasileiro) je dobrým a spolehlivým hlídačem a důvěryhodným psem, který vůči své rodině doma neprojevuje žádné agresivní chování. Je to aktivní a činorodý pes, rozverný, živý a odvážný.

ANGLICKÝ NÁZEV:
portug.: Rastreador Brasileiro; angl.: Brazilian Tracker
PŮVOD:
Brazilský honič (Rastreador Brasileiro) je plemenem vyšlechtěným brazilským chovatelem Osvaldem Arandem Fillu. Vzniklo křížením různých plemen amerických foxhoundů, coonhoundů, ale také německých ovčáků. Používal se především k honu na jihoamerického jaguára. K pronásledování tohoto chytrého a obratného zvířete bylo zapotřebí silného a odvážného psa, který byl schopný vydržet mnoha hodinové pronásledování v podmínkách kamenitého horského terénu. 
POPIS:
Brazilský honič (Rastreador Brasileiro) má plochou hlavu. Oči jsou kovově žlutě zbarvené. Uši má dlouhé a kývavé. Čenich je středně velký, vzhledem k hlavě dobře proporcionální. Nos je černý, nebo zbarvený v závislosti na zbarvení srsti. Skus má nůžkový a vyrovnaný. Krk je silný, svalnatý a mírně klenutý. Horní linie těla je v úrovni. Hruď je silná a hluboká. Záda jsou rovná a silná, s dobře svalnatými bedry. Přední končetiny má silné a rovné. Zadní končetiny jsou silné, s dobře ohnutými hlezny. Tlapky má těsné a kompaktní. Ocas je v šavlovitém tvaru i zatočení. Chůze má dobrý dosah, s dobře vyváženým pohybem. 
VÝŠKA:
Brazilský honič (Rastreador Brasileiro) má v kohoutku 62 až 68 cm.
VÁHA:
Brazilský honič (Rastreador Brasileiro) váží v rozmezí 22,5 až 27 kg. 
SRST:
Brazilský honič (Rastreador Brasileiro) má krátkou a hrubou srst. Zbarvení je bílé, někdy hnědé, s modrým, kaštanovým nebo černým značením. 
CHARAKTER:
Brazilský honič (Rasterdador Brasileiro) je aktivní a činorodý pes, rozverný živý a odvážný, s velice dobrým pohybem. 
PÉČE:
Brazilský honič (Rastreador Brasileiro) vyžaduje delší procházky a větší fyzickou zátěž. Dopřejete-li mu dostatek pohybu a pracovní zábavy, bude Vám doma vynikajícím společníkem. Nezapomeňte také věnovat přiměřenou péči o jeho srst. 
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Brazilský honič (Rastreador Brasileiro) se průměrně dožívá 11 až 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno. 
Sekce - Lovečtí psi.
------------------------------------------------------------------
Brazilský teriér (Brasilian Terrier, Terrier Brasilerio)

Brazilský teriér je činorodý, pozorný, aktivní a horlivý pes. Je přátelský a k přátelům jemný. Je to lovecký pes na malou zvěř, hlídací pes a společník.

ČESKÝ NÁZEV:
Brazilský teriér

PŮVOD:
V minulém století a začátkem tohoto století studovalo mnoho mladých Brazilců na evropských univerzitách, zvláště ve Francii a Anglii. Tito mladí lidé se často vraceli ženatí a jejich ženy s sebou přivážely malé psy teriérského typu. Tito mladí Brazilici a jejich rodiny se vraceli na farmy, které předtím opustili. Přivezení malí psi se přizpůsobili životu na farmě a zkřížili se s místními psy a fenami. Takto se vytvořilo nové plemeno, jehož fenotyp (vzhled) se ustálil během několika generací.

POPIS:
Jedná se o středně velkého psa, štíhlého, dobře vyváženého, s pevnou, ale ne příliš těžkou stavbou, kvadratickým tělem a čistými oblými liniemi, které jej odlišují od hladkosrstého foxteriéra s kvadratickými liniemi.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 35 až 40 cm
Fena má v kohoutku 33 až 38 cm

VÁHA:
kolem 10 kg maximálně

SRST:
Brazilský teriér má krátkou, hladkou, jemnou srst, která však není měkká. Těsně přiléhá ke kůži. Základní barva je převážně bílá s černými, hnědými nebo modrými znaky. Typické a charakteristické znaky, pálené znaky nad očima, na obou stranách tlamy a uvnitř a na okraji uší, musí být vždy přítomny. Tyto pálené znaky mohou přesahovat do znaků ohraničujících jiné části těla. Na hlavě musí vždy být černé, hnědé nebo modré znaky v oblasti čela a uší. Může být bílá skvrna a bílé znaky, nejlépe na čelní rýze a bočních stranách tlamy, rozmístěné co nejharmoničtěji. 

CHARAKTER:
Jedná se o loveckého psa na malou zvěř. Je to také hlídací pes a společník. 

PLEMENO:
Skupina 3 - teriéři. Sekce 1 - velcí a střední teriéři. 
Pracovní zkouška není požadována.


OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BRA

ČÍSLO STANDARDU:
341 ( uznaná plemena FCI )
Jako mezinárodní plemeno byl zaregistrován v roce 30.01.2004.

Země původu je Brazílie.

Historie vzniku plemene...
Předkové brazilského teriéra nepocházejí z Brazílie. V minulém století a začátkem tohoto století studovalo mnoho mladých Brazilců na evropských univerzitách, zvláště ve Francii a Anglii. Tito mladí lidé se často vraceli ženatí a jejich ženy s sebou přivážely malé psy teriérského typu. Tito mladí Brazilici a jejich rodiny se vraceli na farmy, které předtím opustili. Přivezení malí psi se přizpůsobili životu na farmě a zkřížili se s místními psy a fenami. Takto se vytvořilo nové plemeno, jehož fenotyp (vzhled) se ustálil během několika generací.
S rozvojem velkých měst byli farmáři se svými rodinami i jejich zaměstnanci přitahováni městským životem. Proto se malí psi museli přizpůsobit další změně podmínek.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Bretaňský ohař dlouhosrstý (Epagneul Breton, Brittany)

Bretaňský ohař dlouhosrstý je urostlý, kompaktní, energický, dostatečně tělesně vyvinutý pes

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Epagneul Breton, angl.: Brittany 
PŮVOD:
Bretaňský dlouhosrstý ohař byl vyšlechtěn ve Francii v 18. století. Je jedním z nejstarších psů španělského typu. Počeátkěm 20. století byl zušlechtěný křížením a selekcí. Vznikl ze středověkého kokršpaněla, později se přimíchala krevanglická. Počátkem 20. století Bretaňský dlouhosrstý ohař téměř vyhynul, francouzský šlechtitel psů Artur Enu jej však opět oživil. Poprvé byl vystavován v Paříži v roce 1904, a v následujícím roce byl přijat jeho standard. Bretaňský dlouhosrstý ohař se rozšiřuje nejen ve Francii, ale také i v dalších zemích Evropy, v USA a v Kanadě. 
POPIS:
Bretaňský dlouhosrstý ohař je urostlý, kompaktní, energický a dostatečně tělesně vyvinutý pes, který se více podobá setru, než španělu. Výška v kohoutku je 47 až 51 cm, hmotnost 10 až 15 kg. Hlava je široká, s hranatou prodlouženou čenichovou partií a výrazným stopem. Oči jsou velké, s inteligentním a živým výrazem, temně nebo světle-hnědé barvy. Čenich nosu je tvarem hranatý a tmavý, v barvě zabarvení psa. Uši jsou dostatečně dlouhé, zavěšené, porostlé dlouhou hedvábnou srstí. Ocas je tlustý,nasazený pod linií hřbetu, v akci nesený vodorovně. Dříve se kupíroval na délku 10 cm. Hrudník je hluboký, ne příliš široký a hřbet dosti pevný. Srst má hladkou, hedvábnou, kratší a těsně přiléhající, je hustá, ne příliš bohatá či zvlněná, na končetinách a hrudi je bohatší a vytváří zde výčesky. Zbarvení je: jakékoliv. Jednobarevní však kromě malé hvězdičky na hrudi nesmějí mít na těle bílou barvu. Nejběžnější je barva černá, zlatá a červená, existují však i strakatí, bílí, černo-třísloví psi, oranžovo-bílí, hnědo-bílí, bílo-černí, trojbarevní, bílí s tečkami libovolného nebo předepsaného zbarvení. 
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 48 až 51 cm, s tolerancí +/- 1 cm.
Ideální výška pro psa je 49 až 50 cm.
Fena má v kohoutku 47 až 50 cm, s tolerancí +/- 1 cm.
Ideální výška pro fenu je 48 až 49 cm.
VÁHA:
Bretaňský dlouhosrstý ohař váží v rozmezí 13 až 15 kg. (Standard FCI přesnou váhu neuvádí.)
SRST:
Bretaňský dlouhosrstý ohař má hladkou, hedvábnou, kratší, těsně přiléhající a hustou srst. 
CHARAKTER:
Bretaňský dlouhosrstý ohař je chytrý a laskavý, živý a veselý, přitom neúnavný pes. Je přátelský a větinou milý i k dětem, svému pánovi je zcela oddaný. S jeho výcvikem nebývají problémy. Je všestranně nadaný: dělá stojky, přináší úlovky.
Bretaňský dlouhosrstý ohař je neúnavným, vytrvalým a oddaným společníkem. Občas je dost urážlivý a nutně potřebuje laskavé jednání. 
PÉČE:
Vyžaduje delší procházky, každodenní péči o srst, kterou musíme vyčesávat kartáčem. Nezapomeňte pečovat také o uši.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bretaňský dlouhosrstý ohař se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Aportér. 
VYUŽITÍ DNES:
Aportér a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři, přinašeči a slídiči.
Sekce 1 - Ohaři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
EB
ČÍSLO STANDARDU:
95/ 05.05. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
25.03.2003
------------------------------------------------------------------------------------------
Briard (Berger de Brie)

Briard je velký, mohutný a silný pes, vyniká inteligencí a chutí do práce. Miláček rodiny s dobrosrdečným a radostným charakterem pro život.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Berger de Brie
PŮVOD:
Osrstěná čenichová partie briarda prozrazuje, že jeho předkové patřili k asijským ovčáckým psům. I když podle dochovaných vyobrazení se podobní psi ve Francii vyskytovali už ve 14. století. K vydělení dlouhosrstých ovčáckých psů, coby samostatné skupiny, došlo až na výstavě v Paříži v roce 1896, zároveň s jejich označením "Berger de Brie" , tedy "ovčák z kraje Brie". V druhé polovině 18. století byli briardi dovezeni do střední Ameriky, ale až v roce 1922 byli první jedinci oficiálně zaregistrování. V roce 1928 vznikl "Klub milovníků briardů".
POPIS:
Velký, mohutný a silný pes obdélníkového tvaru. Výška v kohoutku u psa je 62 až 68 cm, u feny 56 až 64 cm, hmotnost 34 kg. Hlava je silná, čumák přiměřeně dlouhý, nepříliš úzký, není špičatý. Srst nápadně dlouhá a drsná (tzv. kozí) pokrývá celé tělo včetně oblasti čumáku, vousů i obočí, které visí nad očima. Čenich nosu je černý, je však závislý na zbarvení srsti. Uši jsou postavené vysoko, je vhodné je kupírovat. Hruď je hluboká,široce rozvinutá. Ocas dlouhý, zavěšený dolů, na konci tvoří háček, nenaklání se na stranu. Barva: všechny jednotné barvy kromě bílé, kaštanové a mahagonové. Přednost se dává tmavším barvám. Nejčastěji se briardi vyskytují v barvě černé a plavé.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 56 až 64 cm.
VÁHA:
Kolem 34 kg.
SRST:
Dlouhá a drsná.
CHARAKTER:
Energický pracovní pes. Vyniká inteligencí, učenlivostí a chutí do práce. Navenek působí dojmem ostrého psa, k cizím lidem je nedůvěřivý, k vetřelcům nekompromisní, uvnitř své rodiny i k dětem je však láskyplný a něžný. Je to miláček rodiny s dobrosrdečným a radostným charakterem pro život. Lehko se cvičí. S úspěchem se setkává i na výstavách a v soutěžích služebních psů.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci (bez zkoušky z výkonu).
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BRI
ČÍSLO STANDARDU:
113 / 09.11.1995 (Francie)
-----------------------------------------------------------------------------
Briquet griffon vendéen (Briquet griffon vendéen, Medium Griffon Vendeen)

Briquet griffon vendéen je velmi vnímavý, ale také rozhodný a odhodlaný. Chováním je velmi iniciativní, energický a vitální, s obrovskou životní sílou.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Medium Griffon Vendeen; fr.: Briquet griffon vendéen

PŮVOD:
Briquet griffon vendéen je jediným plemenem, které si stále ve svém pojmenování drží slovo "Briquet", což v překladu znamená "středně velký pes". Jejich selekce se datuje do období ještě před 1. světovou válkou, Comte d´ Elva. 
Briquet griffon vendéen je harmonickou a vylepšenou "zmenšeninou" Grand Griffon Vendeen, který je sice noblesní, avšak postavou dosti zavalitý pes. Díky válkám byl několikrát zničený, ale opět se objevil v roce 1946 ve Fontenay le Comte (Vendée). V současnosti můžeme najít mnoho jedinců opravdových kvalit, skupina psů typu "Briquet" vyhráli v roce 1995 trofej Francie a další početné skupiny se pouštějí do lovu černé zvěře.
POPIS:
Briquet griffon vendéen je griffon postavou dosti zavalitý a robustní, avšak dobře proporcionální. 
Lebku má mírně klenutou, dosti krátkou a ne příliš širokou, s dobře definovaným stopem. Nos je silný a černý, u psů s bílou a oranžovou srstí je tolerována hnědá barva nosu, s dobře otevřeným chřípím. Rty nemá příliš vyvinuté, dolní čelist však obře překrývají, jsou pokryté hojnými kníry. Oči má velké, tmavé a živé, s dobře zřetelným obočím, které však oko nepřekrývá. Spojivka nesmí být viditelná. Uši má úzké, ohebné a emné, jsou pokryté dlouhou srstí, stočené dovnitř, jsou posazené nízko, pod úrovní očí a nedosahují konce čenichu. Čenich je rovný a dosti krátký, je stejné délky jako jeho lebka, ve svém konci není příliš široký. Krk je dlouhý a elegantní, bez laloku. Záda má pevná a krátká, jsou rovná nebo velmi mírně stoupající. Bedra jsou rovná, svalnatá a dobře spojená. Hruď není příliš široká, je vcelku hluboká, dosahuje úrovně loktů. Žebra má mírně kulatá a boky plné. Ocas je u základu silný, směrem ke konci zašpičatělý, je nasazený vysoko, nošený šavlovitě, nikdy však srpovitě zahnutý, je dosti krátký. Končetiny má dosti silné, nejsou však těžké, jsou vertikální a paralelní. Ramena jsou dlouhá, čistá a mírně sešikmená. Tlapky nemá příliš silné, polštářky jsou tvrdé, prsty dobře klenuté a těsné. Chůzi má aktivní a pružnou, pohyb je živý, ne však trhavý. Kůži má spíše silnou, avšak pružnou, často je trojbarevně mramorová, bez laloku. 
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 50 až 55 cm, s tolerancí +/- 1 cm.
Fena má v kohoutku 48 až 53 cm, s tolerancí +/- 1 cm.
VÁHA:
Standard FCI hmotnost neuvádí.
SRST:
Briquet griffon vendéen má srst bez nadsázky dlouhou, někdy huňatou a chundelatou, na dotek hrubou, s dobře vyvinutým podsrstím. Břicho a zadní část stehen nesmí být obnažené, obočí musí být dobře zřetelné, nesmí však oko překrývat. 
Zbarvení je: Černé s bílými skvrnami. Černé s tříslovými skvrnami. Černé se světle tříslovým značením. Světle žlutohnědá s bílými skvrnami. Světle žlutohnědé s černou "pláštěnkou" a bílými skvrnami. Světle žlutohnědé s černým potahem. Bledě světle žlutohnědé s černým potahem a bílými skvrnami. Bledě světle žlutohnědé s četným potahem. 
Tradiční názvy jsou: "zaječí zbarvení", "vlčí zbarvení", "jezevčí zbarvení" a "divoké kančí zbarvení". 
CHARAKTER:
Briquet griffon vendéen je velmi vnímavý, ale také rozhodný a odhodlaný. Je to rychlý pes, s příjemným hlasem a velmi jemným čichem. Je velice hbitý i na nerovném terénu a neodmítá práci v hustých porostech křoví. Chováním je velmi iniciativní, energický a vitální, s obrovskou životní sílou. Je vášnivým lovcem, vždy připraveným svého pána poslechnout. 
PÉČE:
Briquet griffon vendéen potřebuje dostatek pohybu a pravidelnou péči o srst. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči. 
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Briquet griffon vendéen se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2 - Honiči střední velikosti. 
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BGV
ČÍSLO STANDARDU:
19/ 18. 02. 2000 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
09. 01. 1999
-------------------------------------------------------------------------
Bruselský grifonek (Griffon Bruxellois, Brussels Griffon)

Bruselský grifonek je malý živý pes dobré kvadratické tělesné stavby

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Griffon Bruxellois; angl.: Brussels Griffon; čes.: Bruselský grifonek
PŮVOD:
Bruselský grifonek je známý již z 19. století. Byl vyšlechtěn v Belgii skřížením Affer-pinče s King Charles španělem. Na území dnešního Bruselu byl po staletí chován malý hrubosrstý pes, zvaný "Smousje", který je předkem dnešního Bruselského i Belgického grifonka a Brabantíka. 
Bruselský grifonek se objevuje v různých barevných variacích a v různých velikostech. Původně byl Bruselský grifonek určen jako hlídač a pro boj s hlodavci, zvláště s krysami. Brzy se však stal oblíbencem králů. Byl dále křížen s Jorkšírským teriérem, Smaushondami a Pekinézem. Jeho rostoucí popularita byla přerušena první světovou válkou. V současné době se s grifonky setkáme na celém světě. 
Rozeznáváme 3 různé druhy grifonů:
1.)Bruselský grifonek,
2.)Belgický grifonek,
3.)Brabantík.
Odlišují se pouze v srsti: 
1.)Bruselský grifonek: - má srst drsnou, 
2.)Brabantík: - má srst hladkou a 
3.)Belgický grifonek: - má srst drsnou, stejně jako bruselský, je však černě-rezavého zbarvení. V některých zemích se tato srst uznává za standard. 
Ve Velké Brtánii například grifonkům kupírovali ocas i uši, zatímco v Austrálii to bylo striktně zakázáno. Bruselský grifonek byl uznán FCI, AKC, UKC, CKC, KCGB, ANKC
POPIS:
Bruselský grifonek je malý, živý pes, dobře stavěný, kvadratického formátu. Tělo má silné a kompaktní. Hlava je široká, kulatá, s klenutým čelem, co nejkratším nosem a vystupující bradou. Oči jeou nápadně velké, černé, kulaté, dosti daleko od sebe. Uši dříve kupírované, dnes menší, klopené, široce postavené. Morda široká, se suchými pysky, přiměřeně deformovaná. Srst a zbarvení: tvrdá, ježatá, středně dlouhá, světle rezavá, liščí červeň s černým nádechem na čenichu, uších a bradě, s maskou
VÝŠKA:
Bruselský grifonek má v kohoutku v rozmezí 22 až 28 cm. 
Standard FCI přesnou výšku neuvádí.
VÁHA:
Bruselský grifonek váží v rozmezí 3,5 až 6 kg.
SRST:
Bruselský grifonek má srst hustou, tvrdkou, ježatou a středně dlouhou. Zbarvení je červené nebo načervenalé, s povolením trochy černé na hlavě. 
CHARAKTER:
Bruselský grifonek je velmi živý, inteligentní a citlivý pejsek s takřka lidským výrazem v obličeji. Bývá všeobecným miláčkem. Oceňuje pozornost člověka a jeho okolí, nesmíme jej ovšem rozmazlovat. Je vytrvalý, chytrý, je výborně přizpůsoben pro život ve městě. Oproti jiným grifonkům je méně nervózní, celkově vyrovnanější a méně štěká. Svému pánovi je bezmezně oddán. Běžně se dožívá dosti vysokého věku.
PÉČE:
Bruselský grifonek má srst vybavenou podsrstím. Srst je přirozeně hrubá, mírně zvlněná, avšak ne kadeřavá. Pro dostatečné ohodnocení musí být srst dostatečně dlouhá. Srst, která je příliš dlouhá, takže narušuje linie psa, není žádaná. Pokud má Bruselský grifonek srst hedvábnou nebo zvlněnou, je to považováno za vážnou chybu.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bruselský grifonek se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec škodné zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 3 - Malí belgičtí psi
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BRG
ČÍSLO STANDARDU:
80/ 05. 05. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
25. 03. 2003

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama