Boloňský psík (Bolognese)
Odborné publikace uvádějí, že boloňáček je vážné až klidné povahy. Je to pejsek velmi přizpůsobivý, vhodný i pro začínající majitele. Lze s ním běhat agility, provozovat tanec se psem i canisterapii, ale klidně bude jenom domácím mazlíčkem.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bolognese; fr.: Bichon Bolognese; čes.: Boloňský psík, Boloňáček
Země původu:
Itálie
Historie:
Toto plemeno pochází původem z Itálie, stejně jako např. maltézský psík, italský chrtík, neapolská doga apod. Není jasné, jak toto vzniklo, ale předpokládá se, že křížením maltézáčka a malého bílého pudla. Boloňští psíci byli známí již v odobí starověkého Říma. V 11. a 12. století bylo toto plemeno velice oblíbené a v renesanci patřilo mezi nejoblíbenější dary. Tyto pejsky vlastnily např. Marie Terezie, carevna Kateřina II. a madame Pompadour. Na obrazech slavných malířů jako Tizian, Goia, Carpacia atd. jsou vyobrazení pejsci, velice podobní boloňáčkům (není jisté jestli to nebyl třeba bischon frise, se kterým se v té době ještě hodně zaměňoval). V roce 1882 byl v Itálii zřízen registr, kde se zapisovali čistokrevní chovní psi. Po válce zůstal boloňský psík už jen u jediného chovatele(Maria Persichiho), který toto plemeno zachránil před vyhynutím. Po roce 1979 se manželé Bonannovi rozhodli pokusit se o rozšíření chovu. Jelikož ovšem většina z papírových pejsků měla závažné vady, hledali pejsky bez průkazu původu, zato odpovídající standardu. A tak se jim po několika letech podařilo chov opět obnovit.
Zakladatelkou chovu tohoto plemene je u nás paní Hildegarda Kuběnová, která si v roce 1987 přivezla svou první fenku Amandu von Dato.
Popis:
Boloňský psík je na první pohled zavalitý, avšak kompaktní pejsek, pokrytý chmýřovitě načechranou srstí bílé barvy. Je kvadraticky stavěný tzn. jeho výška v kohoutku se rovná jeho délce. Lebka je mírně vejčitého tvaru, spíše plochá v horní části, délka lebky je o trochu delší, než délka čenichu. Hlava má střední délku, dosahuje 1/3 jeho výšky v kohoutku, a výrazný stop. Nos je ve stejné linii jako nosní hřbet, při pohledu z profilu je jeho přední strana vertikální, je velký a musí být černý. Délka čenichu se rovná 2/5 délky hlavy. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být vystouplé, oční bělmo není viditelné. Lemy očních víček musí být černé a duhovka tmavé barvy. Uši jsou vysoko nasazané, dlouhé a visící, v místě nasazení dosti pevné, mírně odstávající od hlavy. Krk je bez laloku, jeho délka se rovná délce hlavy. Kohoutek je z pohledu horní linie nápadný jen mírně. Z profilu jsou záda rovná, v oblasti ledvin mírně do oblouku. Hruď má objemnou, spadající až do úrovně loktů. Ocas je posazený v linii zádi, je nošený v zatočení přes záda.
Výška v kohoutku:
pes - 27 až 30 cm.
fena - 25 až 28 cm.
výška u psů pod 25 a nad 33 a u fen pod 22 a nad 32 je závažná vada, vyřazující z chovu
Délka trupu je stejná jako výška v kohoutku.
Váha:
Boloňský psík váží od 2,5 do 4kg.(pokud si svého miláčka nevykrmíte)
Ocas:
nesen v oblouku nad hřbetem
Srst:
Středně dlouhá(okolo 10cm), po celém těle, nikdy nepřiléhá, na tlamě kratší, připomínající "afro", přiznaná barva je čistě bíla, bez skvrn nebo jiných odstínů bílé.
Charakter:
Boloňský psík je veselý, milý, přítulný a roztomilý společník, je to hravý a lehce přizpůsobivý pejsek. Je odvážný, podnikavý, poslušný a velmi učenlivý, dokáže se naučit spoustu pěkných kousků pro pobavení. Je to takový domácí šašek a klaun. Nekouše a není agresivní. K cizím lidem je nedůvěřivý, spíše rezervovaný, avšak svou rodinu bezmezně miluje. Rád se proběhne po zahradě, ale nepohrdne ani procházkami a to klidně i dlouhými. Nikdy však sám, vždycky v doprovodu svého páníčka. Miluje společnost dětí, ale přizpůsobí se klidně i starším lidem. Pro svoji úžasnou povahu si vysloužil přezdívku "antistresový pes".
Péče:
Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Pokud je srst pevnější, stačí česat 1x týdně, jemnější variantu je dobré česat alespoň 1x za dva dny. Chloupky v okolí čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Je velmi důležité udržovat čisté oči, zabrání se tak nadměrnému slzení a tím i nežádoucímu zabarvení srsti v jejich okolí. Chloupky v uších je třeba odstraňovat a chloupky mezi polštářky na tlapkách je nutné zastříhávat a to hlavně v zimě. Boloňský psík však nelíná, při pravidelném kartáčování se odumřelé chlupy na hřebenu spolehlivě zachytí. Hodí se výhradně pro držení v bytě, a to i nevelkých rozměrů.
Průměrná délka života:
Boloňský psík se průměrně dožívá 14 - 15 let
Využití:
Společenský pes
Zařazení podle FCI:
skupina IX. Společenská plemena a toy
sekce 1 Bišonci a příbuzná plemena
Bez zkoušky z výkonu
FCI standard:
196 / 20. 4. 1998 / GB
Datum publikace originálního platného standardu:
27. 11. 1989
Oficiální zkratka v ČR:
BP

--------------------------------------------------------------------------------------
Bordeauxská doga (Dogue de Bordeaux)
Bordeauxská doga se ve zkušených rukách jeví jako oddaný společník. Chová se přívětivě, svého pána i jeho děti zbožňuje.
ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Dogue de Bordeaux; angl.: French Mastiff, Bordeaux Bulldog
PŮVOD:
Bordeauxská doga je molossoidní pes, snad keltského původu, známý již ve starém Řecku a starověkém Římě, kde tito psi zápasili s gladiátory. Ve středověku byl chován v okolí Bordeaux, coby řeznický pes, používaný též při zápasech s velkými šelmami a psy, ale také k pastvě býků. Byl známý jako hrozivý hlídač. Na území Francie byl zavezen římskými legionáři. Ve středověku tito psi sloužili jako pastýři skotu, byli využíváni k hlídání zámků a farem a při honech na kance, medvědy a vlky. V době britské nadvlády v Bordeaux se křížili s Anglickými mastify a možná i s Anglickými buldoky, výsledkem čehož vznikla současná Bordeauxská doga. Po Velké francouzské revoluci se na území města Bordeaux těchto pejsků zachránilo jen velice málo. Jejich cílevědomý chov začíná v 80. letech 19. století, plemeno bylo přiznáno a označeno v roce 1863.
POPIS:
Bordeauxská doga je silný a mohutný pes dogovitého typu, ne příliš vysoký, avšak harmonického vzezření. Výška v kohoutku je 58 až 68 cm, váha více než 40 kg u fen, u psů od 50 kg. Tělo je dobře stavěné, svalnaté. Velmi mohutná hranatá hlava, se zkrácenou čenichovou partií, je pokrytá symetrickými vráskami. Přechod od čela ke krátkému čumáku je zřetelný. Má mimořádně silné žvýkací svaly a čelisti. Krk je mohutný, s mnohočetnými vráskami. Menší visící uši přiléhají k lícím. Ocas velmi silný, v klidu svislý, dosahuje ke kloubům, při vzrušení se zvedá. Končetiny jsou rovné, svalnaté, s odpovídajícími tlapami. Na čumáku může být černá nebo hnědá maska, zbarvení závisí na pigmentaci čenichu, nosu a očí (černé nebo při hnědé masce - světlé). Zbarvení je obvykle jednobarevné červené a její barevné odstíny. Přípustná, leč nežádoucí, je bílé zbarvení na hrudi a na prvních článcích prstů. Srst je jemná a krátká, měkká.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 66 cm.
VÁHA:
Psi mají hmotnost vyšší, než 50 kg.
Feny mají hmotnost vyšší, než 45 kg.
SRST:
Bordeauxská doga má jemnou, krátkou a měkkou srst. Zbarvení je obvykle jednobarevné červené a její barevné odstíny. Přípustná, leč nežádoucí, je bílé zbarvení na hrudi a na prvních článcích prstů.
CHARAKTER:
Bordeauxská doga potřebuje již od útlého věku pravidelnou výchovu a výcvik. Ve zkušených rukách se jeví jako oddaný společník, chová se přívětivě, svého pána i jeho děti zbožňuje.
PLEMENO:
Skupina 2 - Pinčové a knírači,molossové a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.1 - Dogovití molossové.
Bez zkoušky z výkonu.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BX
ČÍSLO STANDARDU:
116 / 30.06.1995 (Francie)

------------------------------------------------------------
Border kolie (Border Collie)
Border kolie je živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý, chytrý, věrný a obratný pes.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Border Collie
PŮVOD:
Border kolie vznikla kdesi na britsko - skotském pomezí (border = hranice), a to vzájemným křížením mnoha různých typů anglických ovčáckých psů. Cílem tohoto šlechtění bylo získat psa s co nejlepšími ovčáckými vlastnostmi. Začala utvářet zhruba před 150 lety, na konci 19. a začátkem 20.století, a to z plemena skotských kolií. Během šlechtění tohoto plemene spolupracovali milovníci psů s nejrůznějšími ovčáky. Jejich výsledkem pak bylo toto plemeno pracovitého psa, bleskurychlého a snadno se rozhodujícího. Rozšířený je u všech chovatelů ovcí. Standard byl přijatý "Anglickým klubem chovatelů psů" v roce 1976. Border kolie se podrobují speciálnímu výcviku, neboť mohou pracovat i jako průvodci zrakově postižených občanů.
POPIS:
Border kolie je harmonických proporcí, ani těžkopádný, ani příliš lehký pes(výška v kohoutku u psů je 53 cm, u feny jen o málo menší, váha asi 14 až 20 kg), s pevnou kostrou a silnými svaly. Středně velký pes obdélníkového formátu, širokou a hlubokou hrudí, krátkým závěsem. Hlava úměrné velikosti s poměrně širokou lebkou, přechod od čela k čumáku je jasně zřetelný. Čumák se směrem ke špičce zužuje, je přiměřeně krátký. Čenich nosu je černý, nozdry široké. Čelisti jsou silné, lícní kosti ploché, nikoli kulaté. Uši střední velikosti, vztyčené nebo polovztyčené a pohyblivé. Oválné oči má umístěné daleko od sebe. Ocas nízko nasazený, dobře osrstěný, dosahující alespoň k hleznům, na konci se točící nahoru, nesmí se zvedat nad úroveň hřbetu. Typický plíživý, velmi rychlý pohyb. Srst je rovná, přiléhající s rozvinutým základem. Dlouhá srst je na zadní straně předních tlap, na hrudi, krku, břiše a ocase. Zbarvení: různé, nejčastěji je rozšířené šedý s bílými známkami, bílá barva nesmí převládat.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 47,5 až 55 cm (ideálně 53 cm).
Fenka je o málo menší, v kohoutku má 45 až 53,5 cm.
VÁHA:
V rozmezí 13,5 až 22,5 kg.
SRST:
Rovná, dlouhá.
CHARAKTER:
Border kolie je živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý, chytrý, věrný a obratný pes. Mírný a přátelský je k lidem i ke zvířatům. Svému pánovi je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a reaguje na sebemenší podnět z jeho strany. Patří k nejinteligentnějším psům vůbec, učí se s velkou chutí a prací je doslova posedlý. Je nejen vynikajícím pastýřem a hlídačem, ale také věrným přítelem. Dobře se cítí mezi dětmi. Ochotně plní jakékoliv příkazy zadané člověkem, avšak život ve městě mu příliš nevyhovuje, neboť miluje svobodný pohyb.
PÉČE:
Srst vyžaduje pravidelné vyčesávání kartáčem nebo hřebenem.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOC
ČÍSLO STANDARDU:
297 / 08.09.1988 (Great Britain)
Historie vzniku plemene...
Border kolie je v současné době jedním z mála plemen, které se i v současnosti využívají jako pastýřské plemeno. Na skotských pastvách, kde ovce tráví větší část roku, musí pastýřský pes po celý den běhat kolem stáda. Jeho hlavním úkolem tedy bylo běhat kolem stáda a měnit při tom neustále místo jeho pastvy. Naháněl stádo nejen na stříhání, ale také do místa jeho úkrytu. Border kolie byla pro tuto pastýřskou práci nenahraditelná. Plemeno bylo vyšlechtěno v horských podmínkách. Border kolie využívají při pastvě unikátní taktiku. Stádo jakoby řídí svým pohledem, který na ovce působí téměř jako hypnóza. Pes se často skrčí, přičapne a simuluje to, že na ovci hodlá skočit. A toto mu zároveň s jeho hypnotickým pohledem přidává zvláštně hrozivý vzhled. Stále na ovce upřeně hledí a nutí je jít ve směru, který je potřeba.
Border kolie běhá jako vítr, v jediném okamžiku dokáže unikátně zcela změnit směr. Ovce před psem sice nemají přímo strach, ale obrovsky na ně působí sílou svojí autority. Neexistuje důvěryhodný údaj, kolik plemen bylo během staletí do jeho vývoje zaintegrováno. Jaká to byla plemena, můžeme pouze předpokládat z jeho genetických rysů. Předpokládá se, že prapůvodním předkem plemene byla kolie z jižní části Skotska, kteréžto území hraničilo s Anglií. Ve jménu tohoto pejska z těchto dob zůstalo na památku slovo "border", což v angličtině znamená hranice. Keltským jménem "kolie" se nazývala všechna plemena psů, která se používala k pastýřskému účelu.
Následuje popis čtyř plemen, která jsou pravděpodobně prapůvodními předky border kolie:
1.)"springeršpaněl
2.)"greyhoundský chrt
3.)"bradatá kolie"
4.)neznámý pes
Od springeršpaněla převzala border kolie reflex přikrčení k zemi, což z ní udělalo lepšího pracovního pastýřského psa, než byl pes původního druhu, který pouze štěkal a kousal.
Od greyhoundu převzal jeho rychost a vytrvalost. Byl dokonce rychlejší a vytrvalejší než sám greyhound. Tomuto kříženci kolie a chrta angličané říkali "lurcher". Tvar uší současné borderkolie pochází nepochybně od chrta.
Předkové border kolie byli později zkříženi s bradatou kolií.
Šechtění border kolií bylo až do určitého momentu chaotické a bez pravidel. Chovatelé se snažili zlepšit pouze její vlastnosti. I po vzniku ISDS (Mezinárodní organizace pastýřských psů) se do plemenné knihy zapisovaly různá neznámá plemena psů i psi neznámého původu, kteří by mohli zlepšit vlastnosti tohoto psa, což bylo důležitější než genetická čistota plemene.
Border kolie je plemeno, které převzalo od svých předků jejich nejlepší vlastnosti, a to lovecké hlídací i pastýřské, což z něho udělalo jedno z nejlepších pastýřských psů na světě.
Border kolie je plemeno, jehož selekce se prováděla podle jeho chování, tzn. podle jeho užitečnosti. Plemeno si až do dnešní doby zachovává všechny přijaté vlastnosti od svých předků, ale vzhledem se nepodobá ani jednomu z nich. Je to překrásný pastýřský pes, který vyniká zvláště ve psích závodech. Do bytu se hodí, avšak jen pokud vydržíte jeho superaktivitu.
Border kolie je pes s vysokou úrovní intelektu. Musel často dávat rozutíkané stádo dohromady, spoléhal se pouze na vlastní schopnosti a bystře přijímal náhlá řešení podle momentální situace, což z něho postupem času udělalo bystrého a nezávislého psa. Nepotřebuje již vůbec pomoc pastýře - člověka. Vrozený instinkt k pastvě je nezničitelný. Je schopen pást vše, co se jen hýbe - ať už to jsou kachny, ovce, kočky, auta nebo děti. Potřebuje stále něco dělat, aby dal průchod své energii. Je využíván nejen jako pastýřský pes, ale také jako vynikající závodník v agility, fly-boll (letící míč) a v frisbee firstbee (letící disk), v nichž často vítězí.
Bude dobrým společníkem v rukách zkušeného majitele, který pejskovi umožní pro něho tolik důležitou aktivitu a správnou péči, což ještě zaštítí svojí láskou. V rukách nezkušeného majitele se pes může stát nervózním a snadno podrážděným. Chovatel při prodeji border kolie by měl novému majiteli připomenout, že nesnese uzavřený prostor. Je to výborný hlídač, má rád svoji rodinu a jejich kamarády, je velmi chytrý a oddaný společník. O děti bude oddaně pečovat. Velice rychle se učí novým pokynům. Svému pánovi může nosit snídani, mobilní telefon, projíždí se na kolečkových bruslích. Border kolie byl hlavním aktérem mnoha filmů, z nichž mezi nejznámější patří například Mistr pes (Itálie), Maličký (USA). Během natáčení se ukázali jako velice klidnými a samostatnými psy. Měli obrovskou chuť pracovat. První border kolie byli zaregistrované Jamesem Raidem v roce 1915, ale jako výstavní pes se stal známým až později. Hlavní námitkou odborníků bylo to, že je to pouze pracovní pes, který nemá čistou genetickou linii. Nyní po uplynutí mnoha let má plemeno již předurčený genotip, ale jeho pastýřské schopnosti jsou před vymizením.
Standard plemene byl přijat anglickým cannal clubem v roce 1976.


----------------------------------------------------------------------------------------
Border teriér (Border Terrier)
Border teriér byl vyšlechtěn na konci 18. století v hraniční oblasti mezi Anglií a Skotskem.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Border Teriér
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno na konci 18. století v hraniční oblasti mezi Anglií a Skotskem. Na jeho formování se prý kromě starého anglického teriéra podílel i Foxhaund a Otterhound, využíval se hlavně k honu na lišky. Pojmenování plemene ustanovili roku 1880 a standart byl přiznán v roce 1920, kdy byl založen chovatelský klub. Plemeno je hlavně rozšířeno v anglicky mluvících zemích a ve Švédsku. Je to pracovní teriér, protože jeho zevnějšek a tělesné složení jsou k tomu uzpůsobeny.
POPIS:
Při tvarování plemene pěstitelé nehleděli na estetickou stránku, proto tento malinký pejsek vypadá zcela nevzhledně - jeho hlava připomíná hlavu vydry s krátkou a silnou čenichovou partií. Výška v kohoutku je 25-28 cm, váha 5-7 kg. Oči tmavé, živé. Čenich nosu je černý, někdy bývá i světlejší. Uši malé, tvaru písmene V, klopené dopředu, přiléhající k lícím, visící. Ocas kratší, u kořene silný, postupně se zužující, nesený vesele vysoko, ale není zahnutý na záda. Srst hrubá a hustá, s hustým základem. Zbarvení: rezavé, pšeničné, šedé, modré s pálením.
VÝŠKA:
V kohoutku má 25 až 28 cm.
VÁHA:
Pes váží kolem 5,9 kg.
Feny váží v rozmezí 5,1 až 6,4 kg.
SRST:
Hrubá a hustá, s hustým základem. Zbarvení: rezavé, pšeničné, šedé, modré s pálením.
CHARAKTER:
Border terier je smělý, nenápadný, ale přirozeně ostrý, velmi houževnatý a vytrvalý. Nabitý energií a odvahou, přesto však poměrně dobře ovladatelný a přizpůsobivý. Dobře se přizpůsobuje drsnému horskému klimatu, odvážně pracuje i v neschůdných terénech. Je to hbitý a vytrvalý uličník, k akci vždy rychle připravený. Doma je laskavý a přívětivý. Jeho chovatelé musí věnovat mnoho času společným aktivním procházkám.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Vysokonozí a středně velcí teriéři.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BRT
ČÍSLO STANDARDU:
10 / 1990 (Velká Británie)

----------------------------------------------------------------
Bosenský hrubosrstý honič (Bosanski Oštrodlaki Gonič - Barak)
Bosenský hrubosrstý honič byl vyšlechtěn v Bosně v 19. století křížením loveckých psů. Je to přátelský pes s kouzelnými vlastnosti a charakterem. Má jediné přání, a to dobře sloužit svému pánovi.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Bosanski Oštrodlaki Gonič - Barak, Bosnian coarse-haired Hound
PŮVOD:
Bosenský hrubosrstý honič byl vyšlechtěn v Bosně v 19. století, a to křížením místních Bosenských psů s loveckými a zřejmě také s chrty, kteří byli na Balkán zavezeni středozemními kupci. V 19. století probíhala selekce loveckých kvalit těchto psů. Hrubá a hustá srst jim pomáhala přežít klimatické podmínky, pracovat v těžkém terénu a hlavně lovit divoké kance, lišky a zajíce. Bez ohledu na následky Bosenské války v roce 1980 se Bosenského hrubosrstého honiče podařilo zachránit a i nadále jej rozmnožovat.
POPIS:
Bosenský hrubosrstý honič je vysoký a silný pes, s hrubou, drsnou srstí a měkkým základem. Výška v kohoutku je 46 až 56 cm, váha 16 až 24 kg. Má velké oválné oči a silné a zakulacené uši. Vousy a brada jsou dobře vyvinuté. Připouští se zbarvení: červeně-šedé, červeně-žluté, bývá dvou i tří barevné.
VÝŠKA:
Bosenský hrubosrstý honič má v kohoutku 46 až 56 cm.
VÁHA:
Váží v rozmezí 16 až 24 kg. (Standard FCI váhu neuvádí.)
SRST:
Bosenský hrubosrstý honič má hrubou a drsnou srst s měkkým základem. Připouští se zbarvení: červeno-šedé, červeno-žluté, dvou i tří barevné.
CHARAKTER:
Bosenský hrubosrstý honič je přátelský pes s kouzelnými vlastnosti a charakterem. Nejlépe se cítí, když je v kruhu rodiny. Je plný zdraví, síly a lásky ke všem svým blízkým. Má jediné přání, a to dobře sloužit svému pánovi. Je to typický lovecký pes-honič, navíc je však také vynikajícím hlídačem.
PEČE:
Vyžaduje delší procházky a přiměřené fyzické zátěže.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bosenský hrubosrstý honič se dožívá v průměru 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes. (Loví nejrůznější zvěř.)
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes, hlídací pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2 - Střední honiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BHH
ČÍSLO STANDARDU:
155 / (Bosna)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
15.01.197
3

-------------------------------------------------
Bostonský teriér (Boston Terrier)
Bostonský teriér je živý a aktivní, vysoce inteligentní, také však přiměřeně ostrý a ušlechtilý. Je odvážný a sebevědomý, přitom však ne tvrdohlavý. Bostonský teriér má vynikající povahu a smýšlení, což z něho dělá nesrovnatelně příjemného společníka.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Boston Terrier; čes.: Bostonský teriér
PŮVOD:
Bostonský teriér tvoří přechod mezi dogovitými psy a teriéry. Byl vyšlechtěn ve 2. polovině minulého století v USA. Jeho bezprostředními předchůdci byli z Evropy dovezení kříženci buldoků a bílí angličtí teriéři v roce 1865, vyšlechtěni pro psí zápasy. Připouští se i možnost křížení s bulteriéry, boxery, pitbulteriéry a jinými bojovnými psy. Zpočátku vzniklé plemeno označovali jako Americký bulteriér, dle přání chovatelů bulteriérů z jiných klubů jej však začali označovat jako Bostonského teriéra na počest města Bostonu, ve kterém se dnešní plemeno zakořenilo. Bostonský teriér je v USA oficiálně uznán FCI, AKC, UKC, CKC, KCGB, ANKC.
POPIS:
Bostonský teriér je malý, kompaktní, hladkosrstý pes, kvadratického tvaru, s krátkým nosem, a vydatného stavění těla.
Plemeno se většinou dělí do 3 tříd:
1.)lehký - do 6,8 kg;
2.)střední - 6,5 až 9 kg;
3.)těžký - 9 až 11,35 kg.
Hlava je ve správném poměru k velikosti psa, s kvadratickou, nahoře plochou mozkovnou a krátkým, širokým a hlubokým čenichem, jehož délka nesmí přesáhnout třetinu délky lebky. Tělo je dosti krátké dobře stavěné, končetiny jsou silné, vzhledně nasměrované, ocas má krátký. Oči jsou velké a kulaté, tmavé, daleko od sebe, jejich výraz prozrazuje vysoký stupeň inteligence. Srst má krátkou, hladkou, lesklou a jemnou.
Bostonský teriér má délku nohy rovnou délce jeho těla, což mu dává pozoruhodně čtvercový vzhled. Je to statný pes, nesmí však vzhledem vypadat ani vytáhle ani hrubě.
Bostonský teriér působí celkové dojmem rozhodnosti, síly a aktivity. Jeho Chůze a pohyb jsou přitom lehké a půvabné.
Zbarvení je: žíhané s bílými odznaky, které musí být rovnoměrně rozděleny. Ideální je bílý čenich, bílá lysinka na hlavě, na krku a na hrudi, na hrudních končetinách a na spodku pánevních končetin. Dovoluje se i tygří s pravidelně roztroušenými bílými znaky, ale je možné vidět i s černým a bílým. Zbarvení někdy připomíná frak s náprsenkou a tím pádem pes vypadá velice elegantně. Ocas nízko nasazený, krátký, rovný nebo zakroucený
VÁHA:
lehký - do 6,5 kg; střední - 6,5-9 kg; těžký - 9-11,5 kg
SRST:
Krátká, hladká, lesklá, jemná
CHARAKTER:
Bostonský teriér je živý a aktivní, vysoce inteligentní, také však přiměřeně ostrý a ušlechtilý. Je odvážný a sebevědomý, přitom však ne tvrdohlavý. Díky vrozené vysoké inteligenci se rychle učí a s jejich výchovou nebývají problémy. Za sebe i svého pána se vždy odhodlaně postaví. Je přátelský, věrný a poslušný, má rád hry a dobře se cítí mezi dětmi. Bostonský teriér má vynikající povahu a smýšlení, což z něho dělá nesrovnatelně příjemného společníka.
PÉČE:
Bostonský teriér má nenáročnou srst, která téměř vůbec nelíná. Je však náchylný na průvan a trpí častými záněty očí.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bostonský teriér se průměrně dožívá 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec krys a společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 11 - Malí molossian psi.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOS
ČÍSLO STANDARDU:
140/ 20. 04. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
02. 02. 1995

--------------------------------------------------------------.
Bouvier (Cattle Dog)
Mezi bouviery patří několik starověkých belgických plemen pasteveckých psů.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Cattle Dog; fr.: Bouvier
PLEMENO:
FCI I. - Ovčácká, honácká a pastevecká plemena.
PŮVOD:
Mezi bouviery patří několik starověkých belgických plemen pasteveckých psů:
1.)Ardenský bouvier (Bouvier des Ardennes, Ardenes Cattle Dog):
Dříve velice vzácné plemeno.
Dle Standardu FCI patří do: I. Skupina - Ovčácká, honácká a pastevecká plemena, do sekce 2. - Honácká a pastevecká plemena.
2.)Flanderský bouvier (Bouvier des Flandres, Flanders Cattle Dog)
Podle Standardu FCI patří do: I. Skupina - Ovčácká, honácká a pastevecká plemena, do sekce 2. - Honácká a pastevecká plemena.
3.)a dnes již vyhynulý bouvier Rulera Mormana i Pare.
Tito psi jsou poměrně dosti známí, v období od 17. století, do 20. století však téměř úplně vymizeli. V roce 1922 byl založen Belgický klub milovníků flanderských bouvier, který vypracoval jednotný standard a vydal opatření k obnovení plemene.

------------------------------------------------
Boykin španěl (Boykin Spaniel)
Boykin španěl (Boykin Spaniel) je velmi inteligentní s ohromnou touhou Vás potěšit a vždy Vám vyjít vstříc. Velice snadno se cvičí. Je to silný a dobrý plavec, ve vodě se snadno pohybuje. Jeho přátelský postoj z něho činí vynikajícího mazlíčka a společníka.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Boykin Spaniel; čes.: Boykin španěl
PŮVOD:
Boykin španěl (Boykin Spaniel) byl poprvé chován lovci v Jižní Karolíně na počátku 20. století, s cílem vytvořit ideálního psa pro divoké kachny a divoké krocany v bažinách Wateree River Swamp. Lovci tehdy potřebovali malého, drsného a robustního psa, který by byl kompaktně stavěný pro cestování na loďkách a aportovat jak na zemi, tak ve vodě. V tehdejších vagónech a nákladních lodích lovci mohli dosáhnout koridorů podél řek, které byli bohaté na jejich lovenou kořist. Ale toto cestování na lodi omezovalo to, kteří lovci se mohli nalodit. Pro běžné retrívry tu byla jejich těžká váha "újmou na řemesle", neboť by je loď spolu s lidmi, jejich puškami, výzbrojí a další výbavou, již nepojala. Na počátku minulého století tedy byl Boykin španěl k těmto druhům lovů využíván.
Americký gentleman, pan L.W.Whit Boykin (1861 - 1932), plantážník, pozemkový znalec a známý sportovec, spolu s jeho příbuznými Canteyovými, experimentoval s množstvím různých plemen, především s potomky Springeršpaněla a Amerického vodního španěla, s cílem vyřešit problémy, které tehdy přinášely jejich "vodní lovecké výpravy". Selekcí plemena také "malým štěstím"pan Boykin vyvinul malého mnohoúčelového retrívra, nyní známého pod jménem Boykin španěl.
V dnešní době můžete tohoto malého hnědého pejska naleznout na honech, ale také v domovech po celé Americe. Obrovská životní síla a jeho horlivá až dychtivá ochota Vás potěšit, dělají z tohoto psa velkého oblíbence. Pan Boykin v nich udržel jejich bohaté kokršpanělí schopnosti pohotového přizpůsobení se různorodosti terénu a druhům lovené kořisti, jako jsou například bažanti, křepelky a tetřevi. Jejich nadání pro lov ve vodě, spolu s kombinací jejich kompaktní velikosti, zaručují, že tito psi mají vždy místo v loďkách, vyrážejících na lov vodního ptactva. Za svoje velké zásluhy mu také bylo přiznáno označení "pes státu Jižní Karolína"
Bokynův španěl je také často zván "the dog that doesn´t rock the boat", tedy pes, který nikdy nenaruší existující stav věci. Velice efektivní jsou také při lovech na jeleny. Stejně jako mnoho jiných loveckých plemen, také tito psi jednoduše přecházejí od loveckého společníka k domácímu miláčkovi a rodinnému mazlíčkovi. Jsou tedy skutečnými dvoj-účelovými psy.
POPIS:
Boykin španěl (Boykin Spaniel) je středně velký a statný pes, typický španěl. Je to především lovecký pes, charakteristický svým enthusiasmem, výdrží, přiměřenou rychlostí, živostí a čilostí. Jeho vzhled by měl být silný, s dobrými, ne však příliš těžkými kostmi. Výška v rameni by se měla přibližně rovnat délce jeho těla od bodu ramen k bodu základu ocasu. Příliš těžké nebo dlouhé kosti jsou považovány za chybu.
Hlava, zahrnující čenich a lebku je efektní, ne však příliš těžká, je v rovnováze s tělem. Lebka by měla být středně dlouhá, dosti široká, na vrcholu plochá a po stranách a vzadu je mírně klenutá. Čenich má být přibližně stejné délky jako jeho lebka. Při pohledu shora je šířka čenichu přibližně rovná jedné polovině šířky jeho lebky. Při pohledu z profilu je nosní most rovný, s mírným stopem a mírným vzestupem. Vzdálenost od špičky nosu ke spodině lebeční je stejně dlouhá jako krk.
Čelo má pokryté hladkou a krátkou srstí. Nos má tmavě játrovou barvu, je dosti široký, což umožňuje velkou čichovou sílu, s dobře otevřeným chřípím. Oči jsou zbarvené v odstínech od žluté do hnědé, v harmonii se zbarvením srsti, jsou dobře posazené, s živým, inteligentním a důvěřujícím výrazem. Temnější odstíny žluté jsou preferovány nad žlutými odstíny. Uši jsou posazené mírně nad úrovní očí, natažené vpřed dosahují na špičku nosu, jsou svěšené blízko u hlavy. Krk má mírně delší, svalnatý, na vrcholu je mírně klenutý. Tělo je statné, ne však příliš kompaktní. Ramena má skloněná, hruď je dobře vyvinutá. Záda jsou silná a rovná, v oblasti bederní jsou mírně do oblouku. Vysoký zadeček a nerovná záda jsou považovány za chybu. Končetiny má silné, středně dlouhé, dobré kostní struktury, při pohledu zpředu i zádi by měla být rovná. Tlapky má mírně oválné a pevné, nejsou vtočené dovnitř, ani ven, mají dobře "vycpané" polštářky. Ocas by měl být zakotvený, v dospělosti by měl být dlouhý od 6 do 7,5 cm. Pohyb je volný, se silným pohonem. Vzhledem k tomu, že toto plemeno bylo šlechtěno k lovům a honům, vyniká svým vytrvalostním během.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 38,5 až 45 cm.
Fena má v kohoutku 35 až 41 cm.
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 13,5 až 18 kg.
Fena váží v rozmezí 11 až 15,5 kg.
SRST:
Boykin španěl (Boykin Spaniel) má srst přiléhavou, středně dlouhou a mírně kadeřavou, s jemnou srstí lehce zpeřenou na končetinách, tlapkách, uších, hrudi a na břiše. Krátká a rovná srst bez zpeření je přípustná. Zbarvení je hutné, bohatě játrově (červeno hnědě) zbarvené nebo tmavě čokoládové. Malé bílé skvrny na hrudi jsou povoleny.
CHARAKTER:
Boykin španěl (Boykin Spaniel) je velmi inteligentní s ohromnou touhou Vás potěšit. Velice lehko se tedy cvičí. Je to silný a dobrý plavec, který se ve vodě snadno pohybuje. Je velice přátelský, a s velkou touhou Vám vždy vyjít vstříc. Jeho přátelský postoj z něho činí vynikajícího mazlíčka a společníka. Je to poslušný a dobrosrdečný pes, s jemným citem, tedy nezaměnitelný pomocník při lovu.
Poznámka: Nepřátelství k ostatním psům nebo lidem v normálních situacích, ale také bázlivost nebo hyperaktivita, nejsou v souladu s Boykinovým charakterem.
PÉČE:
Boykin španěl (Boykin Spaniel) vyžaduje delší procházky a větší fyzickou zátěž. Dopřejete-li mu dostatek pohybu a pracovní zábavy, bude Vám doma vynikajícím společníkem.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Boykin španěl (Boykin Spaniel) se průměrně dožívá 1 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.
Sekce - Španělé.
ČÍSLO STANDARDU:
(Velká Británie)