close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Plemena psů (B) 3. část

13. září 2010 v 18:33 |  psí plemena
Beauceron (Berger de Beauce, Bauce Shepherd)

Beauceron na první pohled připomíná dobrmana. Je inteligentní a energický, vždy připravený následovat svého pána.

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Berger de Beauce, angl.: Bauce Shepherd
PŮVOD:
Beauce je oblast, ležící jihozápadně od Paříže na řece Loiře, přibližně mezi městy Chartres a Orleáns. Dalo by se předpokládat, že berger de Beauce neboli ovčák z Beauce - "Boseroňan" pochází z tohoto kraje. Kynologie však skrývá mnohá tajemství a mnohá si k nim ještě přidají sami kynologové. Jedno nebo vlastně hned dvě z nich - protože stejného rodu jsou ta, že obdobně jako berger de Brie, nám známý briard, nepochází z kraje Brie, tak nemůžeme ani původ beaucerona klást do omezené oblasti kraje Beauce. Jména obou jsou poměrně mladá, byla poprvé použita zřejmě v roce 1883 k rozlišení dvou ze čtyř hlavních plemen francouzských ovčáckých psů, kteří byli do té doby nejen společně vystavováni v jedné třídě, ale považováni za úzce příbuzné, dokonce za vzájemně odvozené. Jediné s čím je v této ovčáckých psů, vyskytujících se na území dnešní Francie, vývojově však jsou oba představiteli do značné míry samostatných větví ovčáckých psů: briard - asijské, odvozované nejčastěji od tibetského ovčáckého psa a vyznačující se především bohatým osrstěním obličejové části, beauceron pak další velké větve původních evropských ovčáckých psů, obvykle se vztyčenými ušními boltci a zašpičatělou, klínovitou nosní partií. Na druhou stranu však není možné předpokládat a chápat rozdílný původ tak dalece, že jednotlivá a vlastně teprve v moderní době známá plemena ovčáckých psů si zachovala svoji svébytnost nebo izolovanou samostatnost, prostě že se udržela v původní formě a bez příměsi další, někdy dost vzdálené krve od dávných dob do dneška. Takových plemen je pramálo, u pracovních psů bychom je hledali už vůbec těžko. 
Beauceron nás mnoha svými exteriérovými i povahovými znaky a vlastnostmi staví do zvlášť těžké pozice. Odmítli jsme prosté odvození briarda z beaucerona , distancovali jsme se i od větve tzv. dogovitých ovčáckých psů, odvozovaných od původní tibetské dogy a procházejících geografickým posunem a různým pracovním využitím mnohotvárnými přeměnami. Právě beauceron nám však předvádí komplikovanost vztahů, návaznost a propojenost řady odlišných nebo lépe řečeno odlišovaných plemen či jejich skupin. Kdo totiž může při pohledu na beaucerona, především na jeho štěňata s jistotou říci, že v něm není stín rotvajlera, psa typicky dogovitého, koho v jeho výrazu neupoutá něco z dobrmana? Tento dojem, spíše kacířsky vtíravá myšlenka, se dere na povrch i při sledování jeho stylu a způsobu práce, pro niž byl po staletí využíván - hlídání stád, ale také lov vlků. Pes je stádo nejen schopný udržet ve vyhrazeném prostoru, ale jak říkají Francouzi, je bezkonkurenční při jeho rychlém přesunu (vzpomeňme na výkony rotvajlerů a jejich předchůdců při přemísťování ohromných stád dobytka). Je náhodné varování a přirovnání členů klubu přátel beaucerona ve Francii novým
Beauceron je čisté francouzské plemeno, tzn. vzniklé pouze ve Francii, bez přikřížení jiných plemen. Je to opravdu velmi staré pracovní plemeno. Ovčáčtí psi jsou ve Francii známi již velmi dlouhou dobu, jsou zobrazeni již na tapiseriích z osmého století. I písemnosti z dvanáctého, čtrnáctého a šestnáctého století se zmiňují o ovčáckých psech. Má se za to, že již v rukopise z roku 1587 se nachází první přesnější zmínka o psu, který odpovídá popisem beauceronu. 
Ve Francii je toto plemeno nazýváno Berger de la Beauce (ovčák z Beauce). Beauce je rovinatá oblast obklopující Paříž, a je všeobecně považována za kolébku plemene. Beauceron sdílí společnou minulost s jeho bratrancem, ovčákem z Brie (Berger de la Brie), u nás známějším pod názvem briard. Přestože tato dvě plemena vypadají dosti odlišně, obě měly a mají stejné pracovní využití.. Dříve se francouzský farmář vůbec nezabýval vzhledem psa, důležité byly jeho pracovní schopnosti, a proto byli ovčáčtí psi typově velice rozmanití. Všichni spadali do kategorie chien de la plaine, tedy "psa z roviny." Bylo je možné spatřit ve všech barvách a délkách srsti. Přestože lovečtí psi byli již v té době velmi ceněni, Francouzi věnovali jen málo pozornosti těmto tvrdým pracovním psům. V těchto dávných dobách sloužil beauceron stejně jako briard spíše jako hlídač dobytka, chránící ho před šelmami, například vlky, a lidskými pytláky. S příchodem francouzské revoluce se jejich využití změnilo. Půda již nebyla pouze v majetku šlechty, dostala se i do rukou prostého lidu, z něhož se stali drobní farmáři. Z beaucerona a briarda se stali nepostradatelní ovčáčtí psi, jelikož tyto nové farmy nebyly oploceny. Samozřejmě také sloužili jako psi hlídací, strážící pánův majetek. Roku 1809 se kněz Abbé Rozier zmínil o těchto ovčáckých psech. Byl první, kdo popsal rozdíly mezi beauceronem a briardem a nazval je ovčákem z Beauce a z Brie. Jako beaucerona považoval krátkosrstého psa typu mastifa, briard byl pak dlouhosrstý odlišného typu. Později v 19. století se konalo shromáždění chovatelů ovcí a dobytka, kde bylo podle těchto francouzských písemností potvrzeno pojmenování dlouhosrstých psů podle oblasti Brie a krátkosrstého typu podle oblasti Beauce. Obě plemena byla v té době ještě velmi typově neustálená. V roce 1900 byl beauceron poprvé předveden na výstavě. První šampiónem plemene byla fena Bergere, dosti málo podobná beauceronům dnešních dnů. Srst měla spíše střední délky, dříve bylo totiž časté, že se u beauceronů vyskytovala delší srst než dovoluje dnešní standard. Také čenich byl užší a velikost znatelně menší. Pálení na končetinách mohlo dosahovat výše, což také dalo tomuto nově vznikajícímu plemenu přezdívku "červené punčošky" (Bas-Rouge).
Ve dvacátém století již bylo plemenitbě beaucerona věnováno více pozornosti. V roce 1911 byl založen klub Les Amis Du Beauceron (Přátelé beaucerona). První kniha věnovaná výhradně beauceronovi byla napsána roku1927 panem A. Siraudinem. Tato kniha dosud požívá takové vážnosti, že je mnohými považována za "bibli beaucerona". 
Během světových válek beauceroni získali vážnost coby váleční psi. Byla ceněna hlavně jejich síla, na jejich statná těla byly upevňovány pásy s municí pro kulomety při hlídání střeleckých pozic. S využitím jejich inteligence byli často používáni jako poslové nebo strážní psi. O jejich schopnostech postřehu a vnímavosti byly vyprávěny přímo neuvěřitelné příběhy. 
Beauceron je stále dobře znám pouze ve své rodné Francii. Je používán stále jako ovčácký pes, avšak plemeno je nyní mnohem častěji používáno při policejní práci, slouží v kynologických jednotkách francouzské armády i policie. Plemeno se rozšířilo i do ostatních evropských zemí, avšak nikde zdaleka nedosáhlo takové popularity, které se těší ve Francii. Beauceron se objevil i v USA a mnozí Američané si ho povšimli ve filmu Moonraker s Jamesem Bondem.
Standart byl přijat v roce 1863. 
Ve Francii je využíván i profesionálními ozbrojenými složkami. Jeho schopnosti mu dovolují zúčastňovat se i vrcholných soutěží sportovní kynologie. Za hranicemi vlasti je málo známý, ale je to národní francouzský symbol a pýcha. Každý rok se do plemenné knihy ve Francii zapisuje 3800 nových psů, přestože cena za to je dosti vysoká. Zápis nového psa stojí 4 000 franků.
POPIS:
Beauceron je velký pes, pevný, otužilý, s dobrou kostrou a svalnatý, bez znaků lymfatičnosti (hrubosti), je to harmonicky stavěný pes..
Beaucký ovčák má obdélníkový formát. Délka těla, měřená od předního výčnělku lopatky k sedacímu hrbolu musí být o něco větší, než je kohoutková výška.
Hlava je dlouhá 2/5 výšky v kohoutku. Šířka mozkovny a výška hlavy, měřeny v její střední části, jsou o trochu menší, než je polovina délky hlavy. Čenichová partie a mozkovna jsou stejně dlouhé.
Na první pohled připomíná přechod mezí Dobrmanem a Rotwailerem.
Hlava je jemně modelovaná, s harmonickými liniemi. Při bočním pohledu se horní linie mozkovny a nosního hřbetu jeví rovnoběžné.
Oči jsou položeny horizontálně, mají lehce oválný tvar. Duhovka musí být tmavě játrová, v každém případě nesmí být nikdy světlejší než tmavě oříšková, i když pálení je světlé. Pro variantu harlekýn jsou přípustné oči různě zbarvené.
Uši jsou nasazeny vysoko. Pokud jsou kráceny, jsou neseny vzpřímeně, nejsou postaveny rozbíhavě ani sbíhavě. směřují lehce kupředu. Dobře nesené ucho je takové, jehož středem prochází pomyslná osa prodloužené boční linie krku. Uši nekrácené jsou poloklopené nebo zavěšené. Nesmí být přiléhající. Jsou neseny naplocho a spíše krátké. Délka nezkráceného ucha musí být stejná, jako polovina délky hlavy.
Ocas se nekrátí, je nesen nízko, dosahuje nejméně k hlezennímu kloubu, není vychýlený do strany, tvoří mírný háček ve formě J. V akci může být ocas nesen o něco výše, ve výši prodloužené hřbetní linie.
Pohyb je pružný a prostorný. Končetiny zůstávají v ose. Beaucký ovčák musí mít dlouhý klus s prostorným krokem.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 65 až 70 cm.
Fenka má v kohoutku 61 až 68 cm.
VÁHA:
V rozmezí 30 až 38,5 kg.
SRST:
Srst: Krátká na hlavě, silná, krátká, tvrdá, uzavřená a přiléhavá po těle, dlouhá 3-4 cm. Na stehnech a spodní straně ocasu jsou nevýrazné, ale nezbytné praporce. Podsada je krátká, jemná, hustá a prachová, je preferována v barvě myší šedi, je velmi přiléhavá, takže neprosvítá přes krycí srst.
Zbarvení:
Černé s pálením (černé s pálenými znaky): Červená punčoška. Černá barva je velmi sytá, pálení musí být jasné. Znaky pálení jsou rozmístěny následovně: 
· kulaté skvrnky nad očima 
· na bočních stranách čenichu, pozvolna se ztrácející směrem ke kohoutku, nikdy nesmí dosahovat až pod uši 
· na hrudi: jsou preferovány dvě oddělené skvrny 
· na hrdle 
· pod ocasem 
· na končetinách, postupně se ztrácejí směrem vzhůru, aniž by přesáhly nad 1/3 výšky nohy, na vnitřní straně vystupují výše. 
Harlekýn (modře skvrnitý s pálenými znaky): Šedý, černý a pálený, podíl černé a šedé by měl být stejný, plotny dobře rozmístěné, někdy je více černé než šedé. Umístění pálených znaků je totožné s ČP variantou. Malá bílá skvrna na hrudi se toleruje.
CHARAKTER:
Beauceron je pes s důvěřivým pohledem, bez známek strachu. Jeho výraz je upřímný, nikdy nesmí být zlý ani nedůvěřivý.
Povaha beaucerona je rozvážná a hrdá. Jinak je inteligentní, energický, velmi vytrvalý a neúnavný. 
Odolný vůči výkyvům počasí, schopný podávat dobré výkony za jakýchkoli podmínek. Na podněty reaguje okamžitě a je velmi ostražitý. Pes univerzálních schopností, díky nimž bývá přirovnáván k německému ovčákovi. Je častým soutěžícím psích výstav. Je to klasický pracovní pes.
POVAHA:
Ti, kteří znají toto plemeno, tvrdí, že beauceron má laskavou duši a tajemnou schopnost vcítit se do pánových nálad a přání. Věrnost a obětavost dělá z beaucerona ideálního domácího společníka. Beauceron je neunavny ovcak, je schopny stado nejen udržet ve vyhrazeném prostoru, ale jak říkají Francouzi, je bezkonkurenční při jeho rychlém přesunu (vzpomeňme na výkony rotvajlerú a jejich předchůdců při přemísťování ohromných stád dobytka). Je náhodné varování a přirovnání členů klubu přátel beaucerona ve Francii novým majitelům: beauceron je sice pes pro široký okruh zájemců, ale pro jeho až agresivní povahu si nemůže na jeho výchovu troufnout každý. A dodatek, že při správném vedení získáme výborného pracovního, věrného, vyrovnaného a oddaného psa. V této souvislosti je vsak zapotrebi upozornit na jednu důležitou zásadu - beauceron vyžaduje pevnou ruku, přitom však skutečně, dá-li se v tomto spojení ř íci milé zacházení. Ovčák z Beauce má totiž jednu zvláštní vlastnost - velmi pečlivě sleduje chování svého pána a kriticky posuzuje jeho smysl, logiku, správnost a spravedlivost. Získá-li ve svého pána a jeho rodinu důvěru, není nad něj. Zklame-li se - jinými slovy - zkazíme-li ho, není k ničemu. Úctyhodný počet každoročně ve Francii zapisovaných štěňat však jasně dokazuje, že beauceron své příznivce má.
Beauceron je pes pro všestranné použití, štěně si musíme vybírat. Je možno ho použít jako pracovního psa, hlídání objektů, lidí i svěřeného majetku má v genech, všichni jedinci však nejsou stejní, některé je možno mít i jako společníky. Jsou věrní rodině, většinou jsou to psi jednoho pána. Někteří se uplatní i jako psi záchranáři. Jsou vhodní i pro sportovní využití. A samozřejmi je možno je využít jako ovčácké psy. Vždy záleží na výchově- jsou vitální a pohybliví, vyžadují dostatek pohybu a podnětů.
POUŽITÍ:
Pes ovčácký a hlídací
PLEMENO:
FCI Skupina 1 Psi ovčáčtí a pastevečtí (s výjimkou švýcarských salašnických plemen).
Sekce 1 Ovčák
Plemeno s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BC
ČÍSLO STANDARDU:
44 / 19.12.2001 (původní datum: 29. 11. 2001) (Francie)
------------------------------------------------------------------------
Bedlington terier (Bedlington Terrier)

Navzdory křehkému zjevu má charakter pravého teriéra: temperamentní, aktivní a dokonce ostrý.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Bedlington Terriér
PŮVOD:
Nejméně 200 let staré plemeno bylo vyšlechtěno v severní Anglii v roce 1870, křížením Vipeta s Dendi-dimont teriérem a Otterhoundem, pro lov králíků, lišek, jezevců, ale i vyder a jiné malé zvěře. Dřívější Bedlington byl známý jako Rotberteriér a byl velmi výkonným loveckým psem, kterého v severní Anglii používali jako bojovného psa. Později, díky úsilí ctitelů tohoto plemene Bedlingtonovi byli přiznány i jiné elegantní nové formy. První klub milovníků tohoto plemene byl založen v roce 1873. Je široce rozšířen v Evropě, jižní Africe, USA, Kanadě i Austrálii.
POPIS:
Zevnějškem tento pes připomíná střiženou ovci. Navzdory křehkému zjevu je to pravý teriér: temperamentní, aktivní a urostlý, menší, velmi elegantní. Výška v kohoutku je 38 až 43 cm, hmotnost 8,2 až 10,4 cm. Dlouhá, úzká a oblá hlava s chocholkou z vlnitých hustých bílých vlasů, bez viditelného stopu, hruškovitého tvaru. S protáhlým, jemně lemovaným čumákem. Malé, hluboko posazené, trojúhelníkové oči, jejichž barva závisí od zbarvení psa - u modrých jsou oči i nos černý, u hnědého a pískově hnědého psa jsou oči hnědé. Delší, bachraté, nízko nasazené zavěšené uši se střapcem na konci. Ocas nízko posazený, přiměřeně dlouhý, silný u kořene, postupně se zužující a elegantně prohnutý, ale nikdy nesahá nad výši zad. Srst je charakteristické struktury, hustá, koudelovitá, odstávající, připomínající srst ovce. Zbarvení: modré, játrově hnědé nebo pískové, s tříslovými odznaky nebo bez nich, s překládaným základem.
VÝŠKA:
V kohoutku má asi 40,5 cm.
VÁHA:
Mezi 8 až 10,5 kg.
SRST:
Hustá, koudelovitá, odstávající, připomínající srst ovce.
CHARAKTER:
Navzdory křehkému zjevu je to pravý teriér: temperamentní, aktivní a dokonce ostrý. Stále v něm dřímou lovecké instinkty. Pánovi velmi oddaný, přítulný a mazlivý společník a prvotřídní hlídač. Snadno se učí a na rozdíl od mnoha svých příbuzných nevyhledává konflikty s jinými psy. V bytě je to něžná, milující a nádherná bytost, oddaný a laskavý přítel, dětmi zbožňován, je velmi přítulný a šikovný s bystrými reakcemi. Lehce se cvičí. Libuje si v delších procházkách bez vodítka.
PÉČE:
Vyžaduje každodenní rozčesávání speciálním hrubým kartáčem nebo hřebenem, zhruba každé tři měsíce srst upravit stříháním, koupání není nutné, neboť to poškozuje srst.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1: Velcí a střední teriéři
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BDT
ČÍSLO STANDARDU:
9 / 24.05.1987 (Velká Británie)
------------------------------------------------------------------------------------------------
Beduínský pastevecký pes (Bedouin Shepherd Dog)

Beduínský pastevecký pes je silný pes brutální postavy.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bedouin Shepherd Dog; čes.: Beduínský pastevecký pes
PŮVOD:
Beduínský pastevecký pes (Bedouin Shepherd Dog) má svůj původ na Africkém kontinentu. Představuje historii a životní styl, který v tváří tvář moderním tlakům pomalu mizí. Nikdy nebyl uznaný jako samostatné plemeno. Po dlouhé časy byli tito psi hlídači a pomocníky kočovných Nomádů z pouště Sahary. Jejich vztah sice nebyl natolik pevný, jak by si většina z nás představovala, přeci jen však byl určitou definicí symbiózy. Oběma však tento vztah jen s minimem vzájemného ovlivňování prospíval. Pes sloužil jako pastýřský pes a ochránce stád a táborů. 
Je to specificky neznámý pes, jehož předci však byli nepostradatelní pro saharský způsob života tehdejších Nomádů. S blížícím se zánikem tohoto způsobu života, mizí také tito psi. 
POPIS:
Beduínský pastevecký pes (Bedouin Shepherd Dog) má 2 variety:
1.)menší - sloužil jako hlídač stáda
2.)větší - sloužil jako ochránce kempů.
VÝŠKA:
Beduínský pastevecký pes (Bedouin Shepherd Dog) má v kohoutku 57 cm a více. 
VÁHA:
Beduínský pastevecký pes (Bedouin Shepherd Dog) váží 22,5 kg a více. 
SRST:
Beduínský pastevecký pes (Bedouin Shepherd Dog) má krátkou, hustou a drsnou srst, která ho dobře ochraňuje před pražícím sluncem. Zbarvení je černé. 
CHARAKTER:
Beduínský pastevecký pes (Bedouin Shepherd Dog) je ideálním psem pro tvrdý život na poušti. Má pevné svalstvo, dlouhé nohy, mimořádné proporce a velikou životní sílu. Je to neobyčejně složitý pes, který je považovaný za neochočitelného. Ve vztahu k ostatním psům a domácím zvířatům je nepředvídatelný. K dětem se vysoce nedoporučuje. Je přizpůsobený ke kočovnému životu na Sahaře. Vychovat či socializovat tohoto psa lze jen výjimečně a nikdy ne zcela úspěšně. Do domácího prostředí se nedoporučuje. 
PÉČE:
Beduínský pastevecký pes (Bedouin Shepherd Dog) potřebuje dostatek pravidelného pohybu a vhodné fyzické zátěže. Není vhodné držet ho v domě.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Beduínský pastevecký pes (Bedouin Shepherd Dog) se průměrně dožívá 10 až 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Pastevecký pes a ochránce.
VYUŽITÍ DNES:
Služební pes a ochránce.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno. 
Sekce 1 - Honiči
S pracovní zkouškou.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Belgický grifonek (Griffon belge, Belgian Griffon)

Plemeno Belgický grifonek vzniklo v 19.století. Od bruselského grifonka se odlišuje pouze zbarvením

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Griffon Belge; angl.: Belgian Griffon; čes.: Belgický grifonek
PŮVOD:
Belgický grofonek vznikl v 19. století. Od Bruselského grifonka se odlišuje pouze zbarvením. FCI však byl přiznán jako samostatné plemeno.
Na území dnešního Bruselu byl po staletí chován malý hrubosrstý pes, zvaný "Smousje", který je předkem 3 plemen:
1.)Belgického grifonka
2.)Bruselského grifonka
3.)Brabantíka.
V 19. století přímíchání krve od Španelského King Charles španěla, a Mopse, tomuto plemenu přineslo krátkou černou srst a ustálil tento plemenný typ.
Tito malí psi byli stále ve střehu a chránili stáje koní proti hladavcům.
V roce 1883 první Belgický grifonek byl L.O.S.H. Zaregistrován. V 19. století byl spolu s ostatními plemeny velice oblíbený díky královskému zájmu jejího veličenstva belgické královny Marie -Antoinety. Mnoho jedinců bylo exportováno do zahraničí a pomohlo rozšířit popularitu tohoto plemene. 

POPIS:
Belgický grifonek je malý společenský pes, dobře stavěný, inteligentní, ostražitý, vyrovnaný, pyšné a robustní postavy. Přestože má pevné kosti, je dostatečně elegantní v pohybu a zjevu. Pozornost přitahuje obzvláště svým téměř lidským výrazem. Délka těla od bodu ramen k bodu hýždí by se měla co nejvíce rovnat jeho výšce v kohoutku.
Hlava je nejcharakterističtější a nejpozoruhodnější částí jeho těla. Ve srovnání s tělem je dosti velká, má téměř lidský výraz. Grifonci mají srst rovnou, nepřiléhá, je spíše stojící a rozcuchaná. Nad očima, na lících, čele a bradě je o poznání delší. Čelo je dobře zakulacené, stop velmi zřetelný. Nos má černý, posazený do úrovně očí, nesmí přesahovat 1,5 cm. Jeho zvednutý čenich posazený hluboce mezi očima mu dává smutný a ubohý výraz. Ústa musí být pevně zavřená a neukazovat zuby ani jazyk. Oči má obzvláště dobře posazené, velké a kulaté, avšak nevypouklé, jsou temně tmavě hnědé, oční bělmo nemá být vidět. Malé, oválné a světle zbarvené oči jsou považovány za chybu. Uši jsou malé, vysoko posazené, dostatečně daleko od sebe. Nevhodné jsou uši velké a po stranách hlavy spadající. Krk má střední délku, s rameny harmonicky splývá. Délka těla se téměř rovná jeho výšce v kohoutku. Celkovým dojmem působí, jako malý a silný pes, čtvercového tvaru. Kohoutek má mírně zvýšený. Záda má rovná krátká a silná. Hruď je široká spadá až na úroveň loktů. Hruď je z profilu zlehka vypoulená. Ocas je posazený vysoko, je nesený vzhůru. Přirozeně krátký, zahnutý nebo zlomený ocas je považován za chybu. V pohybu a chůzi je silný, s paralelním pohybem končetin a dobrou energií.
VÝŠKA:
Belgický grifonek má v kohoutku v rozmezí 22 až 28 cm. 
Standard FCI přesnou výšku neuvádí.
VÁHA:
Belgický grifonek váží v rozmezí 3,5 až 6 kg.
SRST:
Bruselský a Belgický grifonek mají srst vybavenou podsrstím. Srst je přirozeně hrubá, mírně zvlněná, avšak ne kadeřavá. Pro dostatečné ohodnocení musí být srst dostatečně dlouhá. Srst, která je příliš dlouhá, takže narušuje linie psa, není žádaná. Hedvábná nebo zvlněná srst je považována za vážnou chybu. Brabantík má krátkou srst. Srst je hrubá a lesklá, nanejvýše 2 cm dlouhá.
Zbarvení:
Bruselský grifonek je červený nebo načervenalý, s povolením trochy černé na hlavě. 
Belgický grifonek je černý nebo hnědočerný. Hnědočerné známky musí být čisté a trvalé barvy. Známky či skvrny se soustřeďují na přední stranách noh, na hrudi, na čumáku, na bradě, uvnitř uší a pod ocasem. Černé mohou být smíchány s hnědočernou, která je povolená, ačkoliv čistá černá a černohnědá jsou preferovány. 
Brabantík je stejného zbarvení, jaké je akceptováno u Grifonků. Má tmavou masku. Šedá nebo mdlá barva masky u starších psů by nemělo být penalizováno. Pro všechna 3 plemena je tolerováno několik bílých chlupů na hrudi, nejsou však přímo žádané.

CHARAKTER:
Belgický grifonek je malý pes, velmi bdělý, pyšný a ostražitý, který velice lne ke svému majiteli. Není bázlivý ani agresivní. Belgický grifonek je veselý a temperamentní, vždy připravený ke hře. Rád se učí všemožným kouskům, vyniká inteligencí a přizpůsobivostí, je vyrovnaný, nebojácný a přátelský k dětem i ke zvířatům. Belgický grifonek je svému pánovi nezaměnitelným společníkem.

PÉČE:
Belgický grifonek má srst nenáročnou na péči. Je nutné ji pouze jednou až dvakrát týdně kartáčovat, dlouhé chomáče chlupů na ocase můžeme zastřihávat,v očních koutcích je třeba chlupy také odstraňovat. 
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Belgický grifonek se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lov škodné zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 3 - Malí belgičtí psi
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BEG
ČÍSLO STANDARDU:
81/ 05. 05. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
25. 03. 2003
----------------------------------------------------------------
Belgický mastif (Belgian Mastiff)

Belgický mastif (Belgian Mastiff) nebyl známý jako přátelský pes, velmi však miloval a chránil svého pána a svoji rodinu, ke které byl velice loajální. Víme, že byl inteligentní, odvážný a silný. V listině FCI je suspendován a Belgický Kennel Club prohlašuje, že již může být vyhynulý.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Belgian Mastiff, Belgian Draft Masiff, Matin Beige; fr.: Chien de Trait; čes.: Belgický mastif
PŮVOD:
Říká se, že původní Belgický mastif je již zaniklý, což však nebylo nikdy dokázáno. Někteří lidé říkají, že několik vzorků tohoto plemene ještě na světě existuje. My nicméně víme, že existuje skupina, která je právě v procesu znovuobnovení tohoto plemene, podle toho původního. Belgický chovatel, který usiluje o jeho znovuobnovení, a jeho hlavní pes, který se jmenuje "Bacon", již objeli několik výstav a pes byl ohodnocen známkami "vynikající". 
Belgický mastif (Belgian Mastiff) byl velmi tvrdě pracující pes, řeznického typu. Byl využíván v Belgii pro rozvážení a formanství. Tahal vozíky chudších Belgičanů, kteří si nemohli dovolit koně. Belgická armáda tyto psy také využívala, a to k tahání jejich těžké výstroje a vybavení. V listině FCI je toto plemeno suspendováno a Belgický Kennel Club prohlašuje, že plemeno již může být zaniklé. 
POPIS:
Belgický mastif (Belgian Mastiff) byl velmi silný pes, atletické postavy a velkolepé svalnaté síly. Čelo měl široké, s dobře vyvinutou lebkou. Uši byly vcelku velké a svěšené. Zadní část těla byla vyšší, než přední, a to z důvodu táhnutí vozů. 
VÝŠKA:
Belgický mastif (Belgian Mastiff) má v kohoutku 69 až 78 cm.
VÁHA:
Belgický mastif (Belgian Mastiff) váží v rozmezí 45 až 50 kg. 
SRST:
Belgický mastif (Belgian Mastiff) měl krátkou a uhlazenou srst, přiléhající. Zbarvení bylo načervenalé, srnčí, hnědé, může být tmavá maska, a také příležitostná bílá značení. Měl černý nos. 
CHARAKTER:
Belgický mastif (Belgian Mastiff) nebyl sice známý, jako skutečně přátelský pes, ale velmi miloval a chránil svého pána a svoji rodinu, ke které byl velice loajální. Říká se, že k cizím lidem byl zlý, navzdory tomu to však nebyl nijak agresivní pes. Víme, že byl inteligentní, odvážný a silný. Byl to aktivní pes, ne však nijak nervózní, k cizincům velmi odměřený. Toto plemeno potřebuje stále určitý typ práce, která by ventilovala jeho sílu a energii. Byl to však klidný a poslušný pes. 
Někdy se však může projevovat agresivně a vyžaduje větší fyzické zátěže pro vyčerpání svojí nadbytečné energie. Uznává pouze svého pána a jeho rodinu, k cizím lidem je nedůvěřivý. 
PÉČE:
Belgický mastif (Belgian Mastiff) potřebuje jen velmi malou péči. 
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Belgický mastif (Belgian Mastiff) se průměrně dožíval 9 až 11 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Tahací pes. 
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.
Sekce - Mastif.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama