Arežský brak (Braque dÁriege)
Arežský brak je silný, bystrý, velký, elegantní, přátelský pes.
Francouzský NÁZEV:
Braque d´Ariege, Ariege Pointer, Braque de Toulouse
PŮVOD:
Arežský brak je plemenem vyšlechtěným ve Francii v 19. století. Vznikl křížením španělského a italského braka. Ve 20. století bylo toto plemeno obnoveno, křížením se Saint-germainským a Francouzským brakem, což umožnilo Ariéžského braka poněkud odlehčit a přidat mu rychlost. Své pojmenování získal Ariéžský brak podle kraje, ve kterém byl vyšlechtěn.
POPIS:
Arežský brak je silný, bystrý, velký, elegantní, přátelský pes. Výšku v kohoutku má 58 až 68 cm, váží v rozmezí 25 až 30 kg. K jeho rysům, které připomínají chrta, patří především uši, zkrácené vráskami, závěs na krku, oválné tlapy a hrdé nesení těla. Ocas má nízko posazený, dříve se kupíroval. Srst je krátká, jemná, plošně přiléhající. Zbarvení je bílé s oranžovými nebo kaštanovými skvrnami, častěji však se značkami.
Hlavu má velkou, rovnou, spíše konvexní. Oči jsou velké a dobře otevřené. Uši má nízko posazené, dlouhé a mírně zvrásněné. Čenich je středně dlouhý, směrem k nosu se zužuje. Nos je černý nebo zbarvený v souvislosti dle zbarvení srsti. Krk má dlouhý, s nepatrným lalokem. Hruď je široká a hluboká. Záda má dlouhá a mírně klenutá. Přední končetiny jsou silné, svalnaté a kolmé. Zadní končetiny jsou dobře svalnaté, šlachovité, s dobře umístěnými hlezny. Tlapky má oválné, s klenutými prsty těsně u sebe. Ocas je posazený nízko a krátce zakotven. Pohyb je velmi rychlý a hbitý, s hladkou a uvolněnou chůzí.
VÝŠKA:
Arežský brak má v kohoutku 58 až 68 cm.
VÁHA:
Arežský brak váží v rozmezí 25 až 30 kg.
SRST:
Arežský brak má krátkou srst, jemnou a ploše přiléhající. Zbarvení je: bílé s oranžovými nebo kaštanovými skvrnami, častěji však se značkami.
CHARAKTER:
Arežský brak je živý rozverný a odvážný, navíc velmi milý a roztomilý.
Při pravidelné výchově je to poslušný a spolehlivý pes, v domě bude dobrým společníkem. Zvláštní péči o srst nepotřebuje. Hodí se pro strážní a hlídací službu. Je to neúnavný pracovník, s důkladným hledáním, dobře si vede ve složitém a členitém terénu, někdy však na skot útočí.
PÉČE:
Arežský brak, stejně jako ostatní lovečtí psi, potřebuje dostatek pravidelného pohybu a vhodné fyzické zátěže. Kromě přiměřené péče o srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Arežský brak se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
Není uznaný FCI
ČÍSLO STANDARDU:
(Velká Británie)

Argentinská doga (Dogo Argentino)
Argentinská doga je středně velký pes atraktivního vzhledu.
ANGLICKÝ NÁZEV:
špan. Dogo Argentino, angl. Argentinian Mastiff
PŮVOD:
Toto plemeno bylo vyšlechtěno počátkem dvacátých let 20. století Antoniem Norisem Martinesem. Cestou křížením starých bojových psů z Cordoby (oblast ve Španělsku), Německé dogy (po ní získal vysoký vzrůst), Španělského mastina, velkého Pyrenejského mastina (od něho má bílou barvu), Irského vlkodava (rychlost), Anglický bulldoka, Boxera, Bullteriéra, Čistokrevního psi-pointera (citlivý nos a rychlost) i Bordeauxských dog (mohutnost a statečnost), plemeno získalo harmonické rysy svých předků. Předurčení Argentinského mastifa je hon ve smečce na velkou zvěř: divoké kance, jaguáry nebo pumu. Tito psi jsou přizpůsobeni k pronásledování zvěře, setkat se s nimi v boji a zvítězit.
POPIS:
Výška v kohoutku je 60 až 68 cm, váha 40 až 60 kg. Pes je atletické postavy s masitou lebkou, mohutnými čelistmi a silným čumákem. Srst je krátká, hladká, měkká a dlouhá zhruba 1,5 - 2 cm, plošně přiléhající k tělu, musí se lesknout.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 60 až 65 cm.
VÁHA:
Pes váží 45 až 60 kg.
Fena váží 40 až 45 kg.
SRST:
Argentinská doga má krátkou, hladkou, měkkou a dlouhou zhruba 1,5 - 2 cm, plošně přiléhající k tělu srst, musí se lesknout. Barva: čistě bílá, kolem oka je barevná skvrna černé nebo tmavé barvy přípustná-nesmí přesahovat více než 10% plochy hlavy. Více než jedna barevná skvrna na hlavě je diskvalifikující vadou.
CHARAKTER:
V celém světě je Argentinská doga vyhlášena jako dokonalý pes pro ochranu a strážní službu. Je velmi inteligentní, je však nutné ho vychovat. To je to nejdůležitější. Pak může být domácí mazlíček, nebo ostražitý hlídač nebo vytrvalý sportovec.
PLEMENO:
Skupina 2 Pinčové a knírači,molossové a švýcarští salašničtí psi.
Sekce2. Molossové, dogovití psi.
Bez zkoušky z výkonu.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AD
ČÍSLO STANDARDU:
FCI - Standard č. 292 / 29.01.1999 (Argentina)

Ariégeois (Ariege-Hound)
Ariégeois je lehký, středně veliký pes, vznešený a elegantní. Je charakteristický svým dunivě zvučným hlasem a rychlým rozhodováním.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Ariege-Hound; čes.: Ariégeois
PŮVOD:
Ariégeois vznikl křížením Briqueta se slídícími honiči, kterými byli pravděpodobně Bleu de Gascogne nebo Gascon Saintongeois. Fyzicky podědil typické charakteristické rysy slídícího honiče, je však poněkud méně distingovaný, velikostí menší a lehčí.
Ariégeois je pro svoji střední velikost a lehkost drahocenným asistentem lovců. Je schopný lovu ve velmi obtížných terénech. Lov zajíců je jeho nejoblíbenějším typem lovu, používá se však také pro sledování srnčí nebo černé zvěře.
POPIS:
Lebka je z pohledu zepředu mírně klenutá, ne příliš široká, týlový výčnělek je pouze mírně vyznačen. Při pohledu ze shora je zadní část lebky zřetelně mírné lomená. Čelo je plné a stop jen mírně výrazný. Nos je černý, vyvinutý, chřípí má dobře otevřená. Nosní most je rovný nebo mírně klenutý, délka čenichu se rovná délce jeho lebky. Rty jsou těsné, dosti tenké, horní ret musí přesahovat dolní. Oči jsou dobře otevřené, hnědě zbarvené, oční víčka přiléhají, mají ostražitý a jasný výraz. Krk je dlouhý, spíše štíhlý, lehký a mírně klenutý. Záda jsou pevná , dobře stavěná a svalnatá, žebra dlouhá a mírně klenutá, hruď je také dlouhá, středně široká, spadá až k úrovni loktů. Ocas je dobře posazený, jemný na konci, je nesený vesele, v ostře šavlovitém stylu. Ramena má mírně šikmá, svalnatá, avšak bez tíhy, lokty jsou blízko u těla. Tlapky jsou podlouhle oválné, se štíhlými a těsnými prsty. Chůze je lehká, pružná, ohebná a přizpůsobivá.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 52 až 58 cm.
Fena má v kohoutku 50 až 56 cm.
VÁHA:
Ariégeois váží v rozmezí 25 až 30 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
SRST:
Ariégeois má krátkou, hustou a jemnou srst. Zbarvení je bílé, s dobře ohraničenými černými známkami, někdy je až strakatě skvrnitý. Na lících a nad očima je bledé opálení.
CHARAKTER:
Ariégeois je lehký, středně veliký pes, vznešený a elegantní. Již svým původem je to velice pracovitý pes. Je charakteristický svým dunivě zvučným hlasem a rychlým rozhodováním. Chováním je to šťastný a družný pes, který se velmi snadno cvičí.
PÉČE:
Ariégeois potřebuje dostatek pohybu a přiměřené zátěže. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Ariégeois se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec drobné zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Lovec drobné zvěře a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1 - Honiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AR
ČÍSLO STANDARDU:
20/ 03. 09. 1996 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 01. 1996

Ariegský ovčák krátkosrstý (Braque de l´Aričge, Ariege Pointing Dog)
Ariegský ovčák krátkosrstý je odolný, poddajný a snadno cvičitelný pes, přizpůsobený všem druhům lovu.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Ariege Pointing Dog; fr.: Braque de l´Aričge; čes.: Ariegský ovčák krátkosrstý
PŮVOD:
Ariegský ovčák krátkosrstý pochází ze starých francouzských ohařů, kteří byli v 19. století kříženi s ohaři pocházejícími z jižní Evropy, kteří měli bílou a oranžovou srst, aby jim bylo dodáno více světlosti a aktivity. Několik ariegských lovců ho však nadále používalo, což zabránilo jeho úplnému vymizení. V aroce 1990 se tým jeho chovatelů rozhodl věnovat se nadále jeho přežití.
POPIS:
Ariegský ovčák krátkosrstý je silný, ne však nadměrně těžký pes, robustního a silného zjevu. Jsou preferování jedinci s hubenýma nohama, zřetelnými svaly a dobře ohraničenými liniemi. Jeho bílá srst, posetá nejlépe světle oranžovými skvrnami, někdy hnědými skvrnami, ve spojení s jeho velikostí ho činí vkusně a noblesně vypadajícím psem.
Je to pes střední velikosti, délka jeho těla je o trochu větší, než jeho výška v kohoutku. Lebku má mírně delší, než čenich.
Hlavu má dlouhou, hranatou a v jařmových obloucích úzkou. Lebka je jen velmi mírně kulatá, čelní brázda lezce výrazná. Linie lebky a čenich jsou směrem k přední straně čenich jen mírně divergentní. Týlový výčnělek je dobře zvýrazněný. Stop je lehce vyznačený. Nos je zbarvený růžově, načervenale, nebo více či méně světle hnědě, v závislosti na zbavení srsti, nikdy však není černý. Chřípí jsou dobře otevřená. Čenich má dlouhý a rovný, někdy mírně konvexní. Oči má mírně otevřené, oválně tvarované, s upřímným, inteligentním a jemným výrazem, zbarvení tmavě jantarově nebo hnědě, v závislosti na zbarvení srsti. Uši má dosti jemné, zkroucené, posazené v linii očí nebo o něco níže, nošené blízko u hlavy, jejich délka jim umožňuje dosáhnout až k začátku čenichu. Krk je ne příliš dlouhý, dosti silný, je doplněný malým lalokem. Záda jsou dlouhá, svalnatá, pevná a dlouhá. Bedra jsou mírně konvexní. Hruď je široká, hluboká, spadá až k úrovni loktů. Ocas je posazený v prodloužení linie zádi, je u kořene silný, směrem ke konci se zužuje, dlouhý ocas je povolený, nesmí být nesený nad linií těla. Přední končetiny má rovné a svalnaté, jsou široké, se silnými kostmi. Ramena jsou silná, svalnatá a mírně šikmá. Nadloktí má silná, svalnatá a blízko u těla. Tlapky má těsné a klenutě, dávají kompaktní efekt, téměř kulatý. Drápky má silné a polštářky zmírněné. Zadní končetiny jsou vertikální a paralelní, stehna jsou dobře svalnatá a dosti snížená. Chůze je s trvalým a aktivním poklusem, přecházející do trysku. Pohyb je ohromně poddajný a lehký. Kůži má silnější, jemnější na hlavě, a dosti ohebnou a pružnou.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 67 cm.
Fena má v kohoutku 56 až 65 cm.
VÁHA:
Standard FCI hmotnost plemene neuvádí.
SRST:
Ariegský ovčák krátkosrstý má dobře přiléhající, krátkou a lesklou srst, na hlavě a uších je jemnější a hladší. Zbarvení je bledě oranžové srnčí, někdy hnědé, silně potečkované hnědými nebo srnčími či bílými skvrnami. Někteří psi jsou dokonce bílí, s hnědými nebo srnčími značkami.
CHARAKTER:
Ariegský ovčák krátkosrstý je odolný, poddajný a snadno cvičitelný pes, přizpůsobený všem druhům lovu.
PÉČE:
Ariegský ovčák krátkosrstý potřebuje zajistit dostatek pohybu a dlouhých procházek. Péči vyžaduje také jeho srst, kterou byste měli, alespoň 2 krát týdně kartáčovat. Nezapomínejte mu také kontrolovat ouška a čistit zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Ariegský ovčák krátkosrstý se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři.
Sekce 1.1. - Ohaři - kontinentální.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AO
ČÍSLO STANDARDU:
177/ 07. 08. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 01. 1996
Armant, Egyptský ovčák (Armant, Ermenti, Egyptian Sheepdog, Chin de Berger Egyptian)
Armant, Egyptský ovčák, je silný a vytrvalý pes kompaktní postavy. Je odvážný a nebojácný, věrný a oddaný, poslušný a s velkou ochotou vás potěšit. Uplatňuje se především jako hlídací a pastevecký pes s prudší sportovní povahou.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Armant, Ermenti, Egyptian Sheepdog, Chin de Berger Egyptian
PŮVOD:
Armant je plemenem, které původem pochází z Egypta. Vznikl křížením místních egyptských plemen, a to na počátku 19. století, v době vádu napoleonských vojsk. Své pojmenování Armant dostal podle názvu jedné vesnice v Horním Egyptě, ve které byl vyšlechtěn. Využíván byl především na pastvách a k ochraně stád. Mezinárodní kynologická asociace toto plemeno neuznala.
POPIS:
Armant je plemenem pastýřských psů. Je to silný a vytrvalý pes, kompaktní postavy. Hlavu má širokou, se silným čenichem. Oči má malé, okrouhlé, tmavě zbarvené. Čenich je středně velký, k hlavě dobře proporcionální. Nos je černý, nebo zbarvený v závislosti na zbarvení srsti. Krk má středně dlouhý a silný. Hruď má hlubokou a širokou. Tělo je rovní, s dobře podkasaným břichem. Přední končetiny jsou rovné a svalnaté. Zadní končetiny jsou silné, s dobře skloněnými hlezny. Tlapky má malé a kompaktní, s klenutými prsty a silnými polštářky. Ocas je dlouhý, se zatočením nebo ukotvením. Chůze je rychlá, pohyb dobře vyvážený.
VÝŠKA:
Armant má v kohoutku 56 cm.
VÁHA:
Armant má v kohoutku 22 až 27 kg.
SRST:
Armanti má hrubou srst. Zbarvení je černé nebo šedé krupičky s různým základem, připouští se i bílá označení.
CHARAKTER:
Armant je odvážný a nebojácný, věrný a oddaný, poslušný a s velkou ochotou vás potěšit. Uplatňuje se především jako hlídací a pastevecký pes s prudší sportovní povahou.
PÉČE:
Armant, stejně jako ostatní pastýřští psi, potřebuje dostatek pravidelného pohybu a vhodné fyzické zátěže. Kromě přiměřené péče o srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Armant se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.
Sekce - Pastýřský pes.

Artésko-normandský basset (Basset artésien normand, Artesian-Norman Basset)
Artésko-normandský baset je nadaný vynikajícím čichem a melodickým hlasem. Je vytrvalý, ne však příliš rychlý. Povahou je nesobecký a velmi laskavý.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Artesian-Norman Basset; fr.: Basset artésien normand; čes.: Artésko-normandský baset
PŮVOD:
Artésko-normandský baset je malý lovecký pes, užívaný především pro lov se zbaraní. Loví sám, stejně jako ve smečce. Jeho krátké končetiny mu dovolují proniknout do toho nejhustšího křoví, tam, kam se velký pes nikdy nedostane. Jeho nejoblíbenějším je lov králíka, ale loví stejně dobře také zajíce a jelena. Při lovu je sice ne tak rychlý, zato však o to více vytrvalý.
Kontrolovaný chov krátkosrstého Francouzského baseta začal někdy od roku 1870. Z basetů, kteří měli zřejmě společný původ, hrabě Le Couteulx of Canteleu upevnil užívaný typ Artésko-normandského baseta s rovnýma předníma nohama, kterému se říkalo "Artois", zatímco pan Louis Lane vyvinul nápadnější a více atraktivní typ s pokřivenýma předníma nohama, kterému se říkalo "Normand". V roce 1924 bylo jméno Artésko-narmandského baseta konečně přijato pro chov a klub pana Léona Verriera, který ve věku 77 let převzal club jako předseda v roce 1927, chtěl posílit Normanský charakter plemene. V knize standardů loveckých psů roku 1930 byla 2 plemena, a to Artoisský baset a Artésko-normandský baset, a pro tato 2 plemena nacházíme následující zmínku: "Výbor Société de Vénerie rozhodl a zaznamenal, že Artésko-normanský baset by neměl být, ale je jedním stupněm přeměny směrem k Normanskému typu, bez jakékoliv stopy "Artoise".
POPIS:
Artésko-normandský baset je vzhledem k velikost poněkud dlouhý tělem, avšak dobře vyvážený, kompaktní, který noblesou své hlavy připomíná velkého Normanského honiče.
Výška v kohoutku je v poměru k délce jeho těla 5:8. Hloubka hrudi je v poměru k jeho výšce v kohoutku 2:3. Šířka lebky je v poměru k délce jeho hlavy 1:2. Délka čenichu je v poměru k délce jeho lebky 10:10.
Lebku má kopulovitě zformovanou, střední šířky, se zjevnou týlovou kostí. Hlava celkově musí vypadat suchá. Stop je dobře vyznačené, ne však nijak přehnaně. Nos je černý, velký, přes rty mírně vyčnívá, chřípí má dobře otevřená. Čenich je přibližně stejně dlouhý jako lebka, a je mírně orlí. Horní ret značně překrývá dolní ret, není příliš těsný ani příliš svěšený. Oči má oválně tvarované, velké, tmavé, v harmonii se srstí, s klidným a vážným výrazem. Uši má posazené co nejníže a nikdy nad linií oka, jsou na spodu nízké, dovnitř zatočené, ohebné, velmi dlouhé, délkou dosahují přinejmenším délky čenichu, preferuje se jejich ukončení na konci čenichu. Krk má dosti dlouhý, s malým lalokem. Záda jsou široká, dobře stavěná. Bedra jsou mírně podkasaná. Hruď je oválného tvaru, podelší, dobře vyvinutá. Boky má plné. Ocas je vcelku dlouhý, u základu široký, směrem ke konci se zužuje, v klidu se špička ocasu musí dotýkat země. Je nošený šavlovitě zatočen, nikdy však nespadá přes záda. Přední končetiny jsou dosti krátké, dobré kostní struktury, ve své polovině dosti zakřivené. Ramena má šikmá a svalnatá, lokty blízko u těla. Zadní končetiny má silná a svalnatá. Tlapky má oválně tvarované, trochu podlouhlé, se spíše sevřenými prsty. Kůži má jemnou a ohebnou. Srst je přiléhající, krátká a hladká, ne však příliš jemná.
VÝŠKA:
Artésko-normandský baset má v kohoutku 30 až 36 cm, s tolerancí +/- 1 cm pro výjimečné jedince.
VÁHA:
Artésko-normandský baset má hmotnost 15 až 20 kg.
SRST:
Artésko-normandský baset má přiléhající, krátkou a hladkou srst, ne však příliš jemnou. Zbarvení je trojbarevné - srnčí s černou "přikrývkou" a bílé; nebo dvojbarevné - srnčí a bílé. U trojbarevných psů by srst na hlavě měla být více pokryta srstí tříslově zbarvenou a ukazovat kruh tmavých chlupů na každé straně spánku. Černá přikrývka nebo černé záplaty by se měla skládat z černých pevných chlupů nebo černo šedivých - strakatých.
CHARAKTER:
Artésko-normandský baset je nadaný vynikajícím čichem a melodickým hlasem. Je vytrvalý, ne však příliš rychlý. Díky všem svým předpokladům pro loveckou službu dovoluje svému pánovi se z jeho lovecké práce plně těšit. Povahou je nesobecký a velmi laskavý. Velmi snadno se cvičí.
PÉČE:
Artésko-normandský baset potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Artésko-normandský baset se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes zajíců a králíků, naháněč ve smečkách i samostatně, barvář.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes zajíců a králíků, naháněč ve smečkách i samostatně, barvář a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.3. - Honiči malé velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
ANB
ČÍSLO STANDARDU:
34/ 14. 04. 1993 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
12. 12. 1991

Artoisský honič (Chien d´Artois, Artois Hound)
Artoisský honič je energický a vytrvalý pes, s velmi jemným nosem, souměrné postavy a laskavého, něžného a vroucího charakteru.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Artois Hound; fr.: Chien e´Artois; čes.: Artoisský honič
PŮVOD:
Artoisský honič je v dnešní době používán především při lovech se zbraní, vyniká tak jeho rychlost a šikovnost. Díky svému ostrému čichu je schopný udivujících manévrovacích triků se zajíci. Se svými nespornými kvalitami lovce je schopen lovit v řídkých a dobře roztroušených skupinkách vysokých stromů v obdivuhodně požadovaném směru. Jeho neohroženost a statečnost mu umožní vydráždit z úkrytu i neústupného kance.
Artoisský honič, dříve pojmenovaný jako Picard, byl ceněn již při dávných lovech v době Jindřicha IV. Také v 19. století byl Artoisský honič velice ceněný. Ačkoliv najít zcela čisté jedince bylo v této době velice obtížné, stále byl Artoisský honič pokládán v lovu zajíců za nejlepší plemeno. Na konci 19. století a na počátku 20. století se pan M. Levoir z Picard pokusil obnovit starý typ Artoisského honiče, avšak bez opravdového úspěchu. Během tohoto období až do 1. světové války byl známým šiřitelem tohoto plemene M Mallard. Z jeho šlechtění vzešli velice pěkní psi, jak o tom svědčí četná ocenění z jejich přehlídek, ne vždy se však shodovali s typem, vlastnostmi či charakteristickými rysy danými starými Artoisskými honiči. Po 2. světové válce se věřilo, že Artoisský honič je plemenem, které je již navždy ztraceno. Ale počátkem 70. let byl stanoveno za úkol tento chov reorganizovat. Díky úsilí jeho přívrženců si toto plemeno své místo mezi honiči dodnes uchovalo.
POPIS:
Artoisský honič je dobře stavěný pes, je svalnatý, ne příliš dlouhý, působí dojmem síly a energie. Jeho velikost je k délce jeho těla v poměru 10:10 a 10:11. Hloubka hrudi je k jeho velikosti v poměru 1:2. Šířka lebky je k délce jeho hlavy v poměru 5:9. Délka čenichu je s délkou jeho lebky v poměru 8:10.
Lebku má silnou a širokou, vcelku krátkou a okrouhlou, v horní části plochou, s týlovým výčnělkem jen mírně zřetelným, avšak s výrazným stopem. Nos je silný a černý, s dobře otevřeným chřípím. Čenich je rovný a při pohledu z profilu mírně protáhlý. Horní ret vysoce překrývá dolní ret a musí být více výrazný, aby při pohledu z profilu dával konci čenichu čtvercový tvar. Oči, v poměru k šířce jeho čela, nejsou posazené příliš u sebe, jsou kulaté, tmavě hnědé barvy, s měkkým a melancholickým výrazem. Krk má mírně delší, silný, s velmi malým lalokem. Záda jsou široká, dobře podepřená, oblast beder je mírně klenutá. Hruď je dlouhá a široká, snížená tak, že hrudní linie dosahuje úrovně loktů. Ocas je silný, vcelku dlouhý, měl by být delší a hrubší, směrem ke konečku lehce osrstěný, je nesený do půlměsíce, nikdy nespadá směrem dopředu. Končetiny jsou silné a vertikální, ramena šikmá a svalnatá, předloktí mírně sešikmená. Tlapky jsou mírně podlouhlé, silné, avšak dostatečně těsné, polštářky má černé, tuhé a kompaktní. Kůži má dost silnou. Chůze i pohyb jsou lehce vyrovnané a nenucené.
VÝŠKA:
Artiosský honič má v kohoutku 53 až 58 cm, s tolerancí +/- 1 cm.
VÁHA:
Artoisský honič má hmotnost v rozmezí 28 až 30 kg.
SRST:
Artoisský honič má krátkou a silnou srst, vcelku rovnou. Zbarvení je tmavě plavé, trojbarevné, podobné srsti zajíce nebo jezevce, s většími skvrnami.
CHARAKTER:
Artoisský honič je energický a vytrvalý pes, s velmi jemným nosem, souměrné postavy a laskavého, něžného a vroucího charakteru.
Je to velice vytrvalý pes, obdařený podivuhodným jazykem, umožňující mu vysokou výšku hlasu, jenž je slyšet i z veliké dálky.
PÉČE:
Artoisský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Artoisský honič se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec zajíců.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2 - Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AH
ČÍSLO STANDARDU:
28/ 25. 11. 1996 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 07. 1996

Atlašský vlčák (Aidi)
Plemeno je známé již ze středověku, vyšlechtěné kočovníky severní Afriky.
ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Chin de l'Atlas, Aidi, angl.: Atlas Sheepdog
PŮVOD:
Plemeno je známé již ze středověku, vyšlechtěné kočovníky severní Afriky. Původně byli atlaští vlčáci předurčeni k hlídání a ochraně majetku. Později, v Maroku, je začali využívat pro hlídání ovcí a koz. Atlašský vlčák je známý také jako lovecký pes s velice citlivými smysly. Obyčejně pracuje v páru, se svým pomocníkem.
POPIS:
Výška je 52 až 62 cm, váha okolo 25 kg. Pes je velice pohyblivý a aktivní, s dobře rozvinutým svalstvem. Srst je hrubá, v délce 6 cm, ochraňuje ho od jakéhokoliv počasí. Upřednostňuje se bílá barva, ale setkáváme se i s černou, černě-bílou, rezavou barvou srsti.
VÝŠKA:
K kohoutku má v rozmezí 52 až 62.
VÁHA:
Kolem 25 kg.
SRST:
Srst je hrubá, v délce 6 cm, ochraňuje ho od jakéhokoliv počasí. Upřednostňuje se bílá barva, ale setkáváme se i s černou, černo-bílou, rezavou barvou srsti.
CHARAKTER:
Atlašského ovčáka je dobré chovat raději ve venkovském prostředí, ale jestli mu bude dána možnost projevit své pracovní schopnosti, může žít i ve městě.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.2 Molossi, horští psi.
Bez pracovních zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
AID
ČÍSLO STANDARDU:
247 / 22.04.1996 (Maroko)

Australská kelpie (Australian Kelpie)
Australská kelpie je okouzlující, chytrý pes, oddaný svému majiteli, zvyklý na delší pochody i vytrvalý běh.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Australian Kelpie
PŮVOD:
Kelpie pochází od kolie, přivezené do Austrálie prvními skotskými přistěhovalci v 70.letech 19.století. Plemeno získalo oblibu u australských farmářů jako šikovný pastevecký pes, s vysokými schopnostmi k výcviku.
Kelpie je vytrvalý, zručný, rychlý ovčácký pes, přemáhající jak ptáky, tak i silný rohatý dobytek. Velmi pružný a pohyblivý. Vyniká schopností vydržet dlouhou dobu bez vody.
POPIS:
Tvarem není moc velký. Je pevné konstituce, jeho kostra a svaly jsou velice dobře přizpůsobené pro dlouhotrvající běh. Hlava je pravidelných tvarů, úměrná. Lebeční část je vypouklá. Uši stojaté, trojúhelníkové. Lícní kosti jsou dobře rozvinuté. Čumák se zužuje k čenichu nosu. Hrudník je hluboký. Bedra jsou trochu vypouklá. Tělo šikmo nakloněné.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 46 až 51 cm.
Fenka má v kohoutku 43 až 48 cm.
VÁHA:
Asi 21 až 31 kg.
SRST:
Srst je krátká, 2 - 3 cm dlouhá, vydatně přiléhající, uzavřená, s hustou podsadou, na ocase s nevelkým závěsem. Zbarvení černá, černá s pálením, červená, červená s pálením, plavá, čokoládová a kouřově modrá.
CHARAKTER:
Okouzlující, chytrý pes, oddaný svému majiteli, zvyklý na delší pochody a rychlou práci. Pozorný, horlivý a vysoce inteligentní, s jemnou a učenlivou povahou a téměř nevyčerpatelnou energií, s velkou věrností a oddaností svěřeným úkolům. Má přirozený instinkt a přístup k práci s ovcemi, jak ve volné krajině, tak v ohradě
PÉČE:
Není náročná.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi,
Sekce 1 - Ovčáci.
Se zkouškou z výkonu.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
AKE
ČÍSLO STANDARDU:
293 / 1994 (Australie)

Australský chrt (Australian Greyhound)
Australský chrt je inteligentní a energický pes, vyšlechtěný pro hony na klokany. Občas však bývá neposlušný, proto potřebuje být vychováván pevnou a rozhodnou rukou.
AGLICKÝ NÁZEV:
Australian Greyhound, Kangaroo Dog, Kongaroo Hound, Australian Kongaroo Dog)
PŮVOD:
Věří se, že Australský chrt má svůj počátek již kdysi ve starověkém Egyptě, kdy bylo běžnou praxí těla psů také mumifikovat. Mnoho chrtů bylo nalezeno pohřbených uvnitř faraonových pohřebních komor. Od těchto dob popularita tohoto plemene rostla a Australský chrt byl dovezen do Středozemních zemí, a dokonce i do Říma. S rostoucí integrací mezi kontinenty byl Australský chrt dovezen i do Anglie a do Irska. Byl tehdy velice populární a stal se symbolem vládnoucí třídy a šlechty. Australský chrt byl tehdy tolik ceněný především proto, že byl dokonale vybavený pro oblíbenou zábavu šlechty - pro lov. Byl tehdy využíván především pro zaječí hony a od doby krále Jindřicha VIII. Dokázal být jejich nejpopulárnějším účastníkem. Za vlády královny Elizabeth I. byla pravidla těchto honů rozvinuta, byl ze všech konkurenčních chrtů pro svoji rychlost a čilost nejvíce hodnocený. S rostoucí popularitou tohoto plemene brzy vznikl první oficiální klub, který byl založen v Anglii v 19. století. Primárním zájmem bylo zaměření se na zvýšení jejich rychlosti. Toto byly začátky, které vedly k dnešním chrtím závodům v běhu. Testy rychlosti spočívají v honění falešného zajíce, a učinily závody chrtů jednou z nejpopulárnějších aktivit dneška. Popularita jejich závodů tedy byla, je a bude.
Australský chrt byl vyšlechtěný a Austrálii, a to křížením greyhoundů a dirchaundů. Používali se především pro hony na klokany, které v té době velice škodili zemědělskému hospodářství. Klokani během honů byli neuvěřitelně rychlí, proto musel Australský chrt vždy vyvinout velikou rychlost, a navíc být vytrvalý a vynalézavý.
POPIS:
Australský chrt je silný pes s okrouhlými žebry a širokou hrudí. Hlavu má úzkou a dlouhou. Mandlové oči mají temné zabarvení. Uši tenké, stáhnuté dozadu. Končetiny jsou pevné a štíhlé. Ocas má tenký, dlouhý a velmi pružný.
VÝŠKA:
Australský chrt má v kohoutku 68 až 76 cm.
VÁHA:
Australský chrt váží od 24 do 36 kg.
SRST:
Australský chrt má krátkou a hrubou srst. Zbarvení je libovolné, převládá bílé, objevuje se však i celé černé.
CHARAKTER:
Australský chrt je inteligentní, hbitý a energický pes. Občas však bývá neposlušný, proto potřebuje být vychováván pevnou a rozhodnou rukou.
Chovat ho v domácích podmínkách se nedoporučuje. Byl by příliš agresivní a svými loveckými pudy nebezpečný.
PÉČE:
Australský chrt stejně jako ostatní chrti, potřebuje dostatek pravidelného pohybu a vhodné fyzické zátěže. Kromě přiměřené péče o srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Australský chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes, závodník a společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.
Sekce - Chrt.

Australský honácký pes (Australian Cattledog)
Australský honácký pes je výjimečně inteligentí a ostražitý pes, vyniká odvahou a vytrvalostí. Všestranně talentovaný pastýřský pes.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Australian Cattle Dog
PŮVOD:
Toto plemeno odchovali australští pastevci ovcí v 19.století pro plnění specifického úkolu, a to doprovodu skotu na trh. Z vyvolených plemen se používal bullteriér, dalmatin a kolie, kteří se křížili s červeným dingem a mramorově-modrou kolií. Druhý pramen říká, že plemeno vzniklo křížením bobtaiů, kolií a dinga
POPIS:
Australský honácký pes je silný pes, proporcionální silné postavy. Výška v kohoutku 43 až 51 cm, váha 16 až 20 kg. Hluboká hruď je svalnatá, končetiny má dobře vyvinuté. Srst je krátká a hustá. Nejpřepychovější srst nacházíme na zadních stranách beder a konečku ocasu.
VÝŠKA:
Psi 43 až 51 cm.
Feny 43 - 48 cm.
VÁHA:
Asi 16 až 25 kg.
SRST:
Drsná, hustá krátká.
CHARAKTER:
Australský honácký pes je všestranně talentovaný pes, který může pronásledovat jak dobytek, tak i koně, kozy nebo domácí drůbež. Pokouše neposlušná zvířata do nohy, ale neublíží jim, pouze je donutí k poslušnosti. Je přivyklý k dlouhým pochodům a je vynikajícím společníkem ovčáků. Ale díky jejich smíchané krvi se psem dingo jsou tito psi divocí, je pro ně charakteristické nestálé chování. Australský honácký pes je vysloveně pracovním plemenem, vyznačujícím se živostí, výjimečnou inteligencí, ostražitostí, odvahou a vytrvalostí. Je zcela spolehlivým strážcem, nedůvěřivým ke všem cizím lidem.
PÉČE:
Tento pes potřebuje hodně prostoru a pracovního vyžití, jinak nebude spokojen.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 2 - Honáčtí psi.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
ACD
ČÍSLO STANDARDU:
287 / 01.01.1963 (Australie)
