close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Plemena psů (A) 3. část

13. září 2010 v 18:26 |  psí plemena

Anglický buldok (English Bulldog)

Anglický buldok je ztělesněním živosti, síly a odhodlání. Je to chytrý, pohotový, smělý, spolehlivý, odvážný a inteligentní pes, který velmi miluje děti. Jeho prameny vedou až k Moloským dogám, bojovým plemenům, žijícím ve starých Aténách.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Bulldog; čes.: Anglický buldok
PŮVOD:
Pojmenování Bulldog se přeneslo z anglického jako "býčí pes". Prameny plemene vedou k Moloským dogám, bojovým plemenům žijícím ve starých Aténách. Ve středověké Anglii byli předkové buldoků používáni pro hon na silná zvířata. Začátkem 18. století se tito psi zúčastňovali "býčích zápasů", avšak v roce 1835 byly býčí zápasy zakázány. Jakýsi Bill Georgie pokračoval ve šlechtění buldoků a předělal původně bojového psa na spolehlivého společníka i dobrého přítele.
Plemeno bylo oficiálně uznáno koncem 19. století ve Velké Británii, začátkem 20. století i v USA. V roce 1875 byl otevřen první "Klub milovníků anglických buldogů". V ČR se toto plemeno objevilo v 80. letech 20.století a ihned se stalo velice populárním.
POPIS:
Tento pes je hladkosrstý, robustní, silný, střední velikosti. Výška v kohoutku je 38 až 40 cm, váha 22,7 až 25 kg. Hlava je mohutná, s krátkým, připlácnutým čumákem. Čenich je malý, zvednutý nahoru. Uši jsou malinké, tenké, stojaté, ve tvaru "růže". Ocas u tohoto plemene psů je krátký, není delší jak 8 cm. Pes je poměrně tlustý, s hladkou, krátkou srstí. Nohy jsou krátké a tlapky velké se silnými prsty. Buldoci se bohužel nevyznačují dlouhověkostí.
Barva je souvislá, zlatě-kaštanová, rezavá, hnědě-žlutá, tygří nebo bílá.
VÝŠKA:
V kohoutku má 38 až 40 cm.
VÁHA:
Pes váží do 25 kg.
Fena váží do 22,7 kg.
SRST:
Je krátká a hladká a proto vypadá (ale pouze vypadá) hrubá.
CHARAKTER:
Anglický buldok je ztělesněním živosti, síly a odhodlání. Je to chytrý, pohotový, smělý, loyajální, spolehlivý, odvážný a inteligentní pes, který velmi miluje děti. Svým vzhledem působí divokým dojmem, má však od přírody laskavou povahu. Vyniká dobráckým a přátelským charakterem. 
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.1 - Dogovití molossové.
Bez zkoušky z výkonu
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
AB
ČÍSLO STANDARDU:
149 / 16. 04. 2004 (Velká Britanie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 03. 2004


Historie vzniku plemene...

Anglický buldok je ztělesněním britského národního charakteru - a to šlechetnosti, síly, krásy, pýchy a odvahy. Je nejneobyčejnějším představitelem všech anglických psů - je konečnou a ideální variantou vyšlechtěného psa. Ten, kdo se zabýval chovem buldoků, přerušil jejich genetické přepážky, aby je takto vyšlechtil. Je to unikátní, odvážný, věrný, loajální, vytrvalý a krásný pes. Je ve svém vzhledu jedinečný. Není jiného psa, který by se mu podobal. Je symbolem "krásné ošklivosti".
Historie vzniku buldoka je celkem dobře probádaná. Je známé, jak se tito pejsci nazývali - bondogge, boldogge, bandogge. Ale až do dnešních dob neexistuje společný názor na vznik názvu buldok. Možná to bylo způsobeno zvláštním vzhledem tvaru hlavy a možná kvůli barbarskému zvyku lovení zvěře - štvanice. První zprávy o buldocích sahají do roku 1500. V roce 1576 znalec a milovník těchto psů Dr. Zejs ve své knize, která popisovala anglické psy napsal: "Tito psi jsou schválně chováni na řetězu, aby jim touto cestou byla dodána zloba a agresivita pro souboje s medvědy, lvy a býky."
Poprvé byl název buldok zmíněn v dopise Jessii, napsaném v roce 1932. Historické údaje říkají, že kolem roku 1900 byli buldoci vyšší a lehčí. Lišili se svou odvahou, tvrdohlavostí a vytrvalostí v souboji. Od roku 1835 vlády všech evropských států zakázaly souboje mezi zvířaty. Tehdy byli předkové anglického buldoka málem před vyhynutím tím spíše, že Anglie zavedla daň na pejsky, kteří byli využíváni jako tažná síla. Snahou malého počtu chovatelů a milovníků tohoto plemene bylo vyvinutí nového plemene, známého jako "anglický buldok". Současný buldok nemá takovou agresivitu a zlobu. Hlavním důrazem v práci chovatelů byl dekorativní vzhled. První standard vznikl v Anglii v roce 1864. Úředně byl zaregistrován v roce 1875. Po dlouhou dobu byl v Anglii platný zákon, který zakazoval export psů do jiných států. V 80. letech minulého století byl tento zákon zrušen a anglický buldok se začal vyvážet do států západní Evropy. 
Anglický buldok je překrásný společník, je výborný při kontaktu s dětmi, potřebuje však každodenní fyzický pohyb. Velmi špatně snáší příliš velké teplo, a také mrazivou zimu.

Anglický buldok starého typu (Olde English Bulldogge)

Anglický buldok starého typu je silný pes kompaktní konstituce s dobře vyvinutou muskulaturou. Je to poddajný, avšak velice schopný, ochranářský, nebojácný a atletický pes, divokého vzhledu. Ke své rodině je však velice přátelský a je velmi oddaným společníkem.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Olde English Bulldogge; čes.: Anglický buldok starého typu
PŮVOD:
Anglický buldok starého typu je dosti nové a velmi vzácné plemeno, které vyšlechtil David Leavitt, Vzniklo křížením z jedné poloviny Anglického bulldoka (English bulldog) a z druhé poloviny plemen, jako je Bulmastif (Bullmastif, Pitbull (Pit Bull) a Americký buldok (American Bulldobg). V roce 1971 se stal rozčarovaný Americkými buldoky díky jejich plemenným problémům a dýchacím poruchám. Zjistil totiž, že nevypadají a nejsou jako jejich předci, kteří byli zdravější a méně extrémní. Davidovým cílem bylo vyprodukovat psy, kteří by měli vzhled Anglického buldoka v 18. století, s temperamentem těch dnešních, avšak bez poruch dýchání nebo dalších elementů, ke kterým mají dnešní Angličtí buldokové sklon. Toto plemeno již problémy s dýcháním nemá. Nikdy však nebudou jako lovečtí psi, kteří jsou schopní běžet na míle daleko navzdory tomu nejletnějšímu žáru, ale jsou třikrát lepší, než vyhrazený 
moderní buldok. Porody císařským řezem u tohoto plemene nejsou nezbytné. David říká, že právě nyní dosahuje svého cíle: Vyprodukovat buldoka se zdravím a temperamentem, který bude sloužit lidem, namísto aby oni sloužili jemu. Plemeno je uznané IOEBA, NKC, CKC, APRI.
POPIS:
Anglický buldok starého typu by měl být živý a pohotový pes, se souměrným, dobře proporcionálním tělem. 
Hlavu má velkou a čtvercovou, k tělu však proporcionální, mezi očima je hluboce zapadlá, čelo prodlužující, mírně svraštělá. Čelistní svaly jsou silné. Jeho dolní čelist je vyhrnutá a vyčnívá. Skus je čtvercový, s předkusem, a dolními velkými špičáky. Oči má nízko a široce posazené. Čelo má ploché, čenich krátký a široký. Uši má buď ve tvaru růže nebo západkovité, měly by být vysoce a široce posazené. Ušní lalok má mít 2 rýhy. Krk by měl být krátký a téměř tak široký, jako hlava, zatímco ramena má velmi široká a svalnatá. Přední končetiny mohou být mírně skloněné nebo rovné. Žebra by měla být dobře zakulacená. Hruď je široká a hluboká. Záda jsou krátká, mírně klenutá a silná. Břicho je dobře podkasané nahoru. Zadní končetiny mají stehna velmi svalnatá. Ocas musí být rovný. 
VÝŠKA:
Anglický buldok starého typu má v kohoutku 41 cm a více. 
VÁHA:
Anglický buldok starého typu má hmotnost 23 kg a více. 
SRST:
Anglický buldok starého typu má srst krátkou, přiléhající a středně jemnou. Zbarvení je šedé, černé, červeně skvrnité, skvrnité na bílém, srnčím, červeném nebo černém základě nebo s bílou. Růžově zbarvený nos nebo růžové oční linky jsou nevhodné, nejsou však příčinou diskvalifikace. Srst má krátkou, přiléhající a středně jemnou. Zbarvení zahrnuje červené, šedé nebo černé skvrny. 
CHARAKTER:
Anglický buldok starého typu je povahou kamarádský, má však vzhled zápasníka. Je to poddajný, avšak velice schopný, ochranářský, nebojácný a atletický pes, divokého vzhledu. Je odvážný a odhodlaný, smělý a přátelský ke své rodině i jejich přátelům. Tomu, kdo ohrozí jeho pána a majetek je však nebojácným protivníkem. Nepřátelství k cizincům není považováno za chybu, je to však velice neobvyklé. Je to pes, který je tak horlivý Vás potěšit, že se může ve snaze udělat cokoliv, co je po něm požadované, velice přepínat. Fenky jsou často více teritoriální, ochranářské a vlastnické, než psi. 
Anglický buldok starého typu rád žvýká, měl by proto být zásobován spoustou hraček a kostí. Hračky z kostí či kaučuku jsou vysoce doporučované. Toto plemeno inklinuje ke slintání a brindání. Přizpůsobí se každému životnímu stylu, měl by však být chráněn před příliš vysokou teplotou i mrazem. 
PÉČE:
Anglický buldok starého typu, pokud je držený v neustál dobré kondici, může to být aktivní pes, nicméně jsou šťastnější jen při mírném cvičení. Mohou setrvávat v relativně dobrém tvaru a svalovém tónu i s jen lehkým cvičením. Je to přirozeně pomalé plemeno, kvůli jejich jedinečné struktuře a stavbě těla by neměli být svádění ke skákání a k provozování usilovných cvičení, a to především jako malá štěňata. 
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický buldok starého typu se průměrně dožívá 11 let a více.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.
Sekce - Mastif.

Fotky: Anglický buldok starého typu (foto, obrázky)

Anglický chrt (Greyhound)

Anglický chrt je inteligentní, jemný a laskavý pes, s dobráckým, přítulným a oddaným charakterem. Má pozoruhodnou životní sílu a výdrž.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Greyhound
PŮVOD:
Předci Anglického chrta byli známí již před pěti tisíci lety a pocházejí ze severní Afriky. Dávná vyobrazení psů, velice podobných Anglickému chrtovi, nacházíme již na basreliéfech ze starověkého Egypta. Plemeno, které se vyvinulo v izolaci pouštní krajiny, bez míšení s jinými plemeny, se totiž od starověku téměř nezměnilo. V Anglii se objevilo v raném středověku a jeho smečky, používané ke štvaní zvěře a později k chrtím závodům, se staly velmi oblíbené. 
POPIS:
První klub organizující chrtí dostihy byl založen roku 1776 v Norfolku. Anglický chrt je chován i v jiných evropských zemích a také v Severní a Jižní Americe, poměrně hodně jejich také v Rusku. Anglický chrt (Greyhound) je elegantní a nápadně štíhlý pes, pevné konstituce, ušlechtilých proporcí i linie. Při běhu dosahuje rychlosti 60 km/h. Disponuje nevyčerpatelnou zásobou energie. Hlavu má dlouhou a suchou, s plochou mozkovnou. Oči jsou tmavé, s klidným výrazem. Uši má malé, úzké, ve tvaru plátků růže, s krátkou a měkkou srstí. Hruď je hluboká a mohutná. Hřbet protáhlý, široký a rovný. Ocas je dlouhý, šavlovitě zahnutý, nízko nasazený, u kořene silný, postupně se zužuje. 
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 71 až 76 cm.
Fena má v kohoutku 68 až 71 cm.
VÁHA:
Standard FCI váhu neuvádí.
SRST:
Anglický chrt má srst jemnou a přiléhající. Zbarvení je: černé, bílé, rezavé, rezavě hnědé, modré, plavé, žíhané nebo kterákoliv z těchto barev kombinovaná s bílou. 
CHARAKTER:
Je charakteristický pozoruhodnou životní sílou a výdrží. Anglický chrt je inteligentní, jemný a laskavý pes, s dobráckým, přítulným a oddaným charakterem, milujícím děti.
PÉČE:
Pro zachování dobré kondice je nezbytný pravidelný trénink a fyzická zátěž.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 3 - Chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
G
ČÍSLO STANDARDU:
158/ 03. 06. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987

Fotky: Anglický chrt (foto, obrázky)

Anglický foxhound (English Foxhound)

Anglický foxhound je otužilý, svalnatý a výjimečně chytrý pes. Je to vynikající lovecký pes, aktivní, hbitý a téměř neunavitelný. Anglický foxhound nevyžaduje žádnou zvláštní péči, musíte mu však zajistit dostatek pohybu.

ANGLICKÝ NÁZEV:
English Foxhound
PŮVOD:
Anglický foxhound byl vyšlechtěn v 15. století ve Velké Británii z loveckých psů druhu svatého Hubera a z dovezených francouzských psů. Šlechtili se především pro hony na lišku na koních. Později jim byla přimíchána krev jiných plemen. V roce 1650 byl Anglický foxhound dovezen do Severní Ameriky, kde se stal základem pro vyšlechtění Amerického foxhounda. V 19. století byl Anglický foxhound v Evropě, Kanadě i Americe široce rozšířen.
POPIS:
Anglický foxhound je otužilý, svalnatý a výjimečně chytrý pes se silnou kostrou. Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí 58 až 64 cm, váha 25 až 35 kg. Hlava je zaoblená a prodloužená, čumák rovný a široký. Oči jsou velké, temně-hnědé barvy. Uši má dlouhé, široké, přiléhající k hlavě, téměř se dotýkající čenichu nosu. Jsou často vrásčité. Ocas je šavlovitého tvaru, posazený dosti vysoko. Srst je krátká, dobře přiléhající. Barva je dovolena různorodá. Anglický foxhound je dvoubarevný i trojbarevný.
VÝŠKA:
Anglický foxhound má v kohoutku 58 až 64 cm.
VÁHA:
Váží v rozmezí 25 až 35 kg. (Standard FCI váhu neuvádí.)
SRST:
Srst je krátká a přiléhající. Barva je dovolena různorodá. Anglický foxhound je dvoubarevný i trojbarevný.
CHARAKTER:
Anglický foxhound snadněji přilne ke druhému psovi, než ke člověku. Proto je vhodnější chovat ho ve smečce. Je to vynikající lovecký pes, aktivní, hbitý a téměř neunavitelný. Není vhodné ho chovat ve městě, protože potřebuje dostatek pohybu. Pokud je však Anglický foxhound chován ve městě již od mládí, tomuto způsobu života přivykne a stane se svému pánovi vynikajícím společníkem. Mají silný hlas a jsou velmi vnímaví a pozorní, proto jsou také vynikajícími hlídači.
PÉČE:
Anglický foxhound nevyžaduje žádnou zvláštní péči, musíte mu však zajistit dostatek pohybu.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický foxhound se průměrně dožívá 10 až 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes (využíval se k lovu lišek).
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes (využívá se pro lov lišek) a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1 - Honiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FOH
ČÍSLO STANDARDU:
159 / 22.07.1997 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
22.07.1997

Anglický foxhound (English Foxhound)

Anglický kokršpaněl (English Cocker Spaniel)

Anglický kokršpaněl je velice populární pes, obdařen ostrými smysly, pracuje jak ve vodě, tak i na donášce zabité či poraněné zvěře

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Cocker Spaniel
PŮVOD:
Anglický kokršpaněl byl vyšlechtěn v 19. století ve Velké Británii, kde byl v roce 1902 standard tohoto plemene také přiznán..
POPIS:
Anglický kokršpaněl je živé, statné, sportovní postavy, kompaktního a dobře vyváženého vzhledu. Hlava je objemná, s čistě výraznou, dobře vyvinutou lebkou. Čumák je kvadratický, s dobře zřetelným přechodem od čela. Čenich nosu je velký, černý, s dobře vyvinutými nozdrami. Oči nemnoho vypuklé, kulaté, temné, hnědé nebo černé podle zabarvení, mají jasný a veselý pohled, s výrazem jemnosti a inteligence. Uši jsou dlouhé, visící, široké, posazené nízko, přiléhající k lícním kostem, pokryté dlouhou hedvábnou srstí. Tělo je silné a kompaktní. Krk je mírně delší a svalnatý. Hruď je hluboká, ale ne široká. Ocas je posazený k úrovni zad poněkud níže, dříve se kupíroval na polovinu své délky. 
Srst je přiléhající, lesknoucí se, hedvábná, rovná a měkká. Barva je různorodá:. Při jednobarevném zabarvení černí psi nemohou mít hnědý nebo načervenale-hnědý odstín, bílý na hrudi se dovoluje, ačkoliv je nežádoucí.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 39 až 41 cm.
Fena má v kohoutku 38 až 39 cm.
VÁHA:
Anglický kokršpaněl váží přibližně 12,5 až 14,5 kg.
SRST:
Anglický kokršpaněl má rovnou, složením hedvábnou, na dotek hladkou a ne příliš hojnou srst, nikdy není drátovitá, vlnitá či kudrnatá. Barva je různorodá: černá, hnědá, plavá. Bílá barva je dovolena pouze na hrudi.
CHARAKTER:
Anglický kokršpaněl je laskavý, chytrý a něžný pes, s veselým a přátelským charakterem. Je přitažlivý, miluje děti, je to všeobecný miláček celé rodiny. Jeho jedinou špatnou vlastností je tvrdohlavost. Vyžaduje pravidelné procházky, pro které je obzvláště zapálený.
PÉČE:
Srst potřebuje každodenní a důkladnou péči, rozčesávání kartáčem i hřebenem.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický kokršpaněl se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes specializovaný na lov sluky lesní,
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 2 - Slídiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AC
ČÍSLO STANDARDU:
5/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
29. 10. 2003


Historie vzniku plemene...

Kokršpaněl - historie vzniku plemene 

Předpokládá se, že místem vzniku kokršpaněla je Iberský poloostrov. Původem všech dlouhosrstých psů, kteří se využívali na lov ptactva, byl pradávný španělský slídící pes. Existuje však mnoho názorů, že původ těchto slídících psů by lidé měli hledat spíše na Balkáně, odkud se tito psi rozšířili do západní Evropy společně s Kelty. Existuje však ještě jeden názor, který říká, že toto plemeno vzniklo v Malé Asii. 
Badatel španělských dějin, Beckmann, se však zmiňuje, že v pradávných španělských písemnostech o těchto psech není žádná zmínka.
Do vynálezu střelných zbraní se španělé využívali společně s loveckými ptáky - jestřábem a sokolem. Úkolem psa během lovu bylo najít v křovisku krčícího se ptáka a vystrašit ho natolik, aby pták vzlétl. Ostatní již bylo úkolem sokola s jestřábem. Pes měl zůstat na místě vedle lovce, rozhodně neměl ptáka honit. Při lovu sítí měl pes za úkol najít ptáka (kachnu, bažanta...atp.), nahnat ho směrem k lovci a lovec už jen na oba hodil síť.
Původně se všichni slídící psi nazývali "španělé". 

Později z nich byly zformovány 2 druhy plemene. 

Jedni pracovali ve stoje, měli dlouhé vysoké nohy, široký hlídací obzor a velmi dobrý vrchní cit. Jejich specifikem byla obzvláště vysoká vnímavost okolí při rychlém běhu. 

Druhé plemeno, tzv. "springeři" neboli "skákaví psi", měli vynikající, specifické slídící schopnosti. Dokázali velice rychle a přesně ukrytého ptáka najít a vystrašit ho prudkým skokem a štěkáním. 

Další vývoj tohoto plemene probíhal dle těchto dvou základních směrů. 
Po vynalezení střelných zbraní se úkol španělů trochu změnil. Začal se využívat jako honácký pes. Měl najít zvíře ukryté v dostřelu lovce, vystrašit ho a postarat se o to, aby ho lovec zaregistroval a zasáhl. Španělé malého vzrůstu byli pro svou malou postavu byl výborně předurčeni k vystrašování lovených ptáků z hustého porostu keřů, kde by to vysoký pes nezvládl. Hlavní využití kokršpanělů tedy bylo lezení do křoví, zde byli nenahraditelní.
Začátkem 19. století existovaly 2 druhy Španělů:
1)větší a rychlejší, tj. "springeršpaněl",
2) menší "kokršpaněl", který vznikl křížením springeršpaněla s pudlem.

Španělé byli velice rozšíření jak na evropském kontinentě, tak i v Británii. Ale až Angličané, kteří měli prioritu a obrovskou zkušenost ve vývinu a šlechtění plemen psů, založili v roce 1885 první "španěl klub". Díky nim a jejich snaze byly zachovány různé mnohobarevné druhy španělů, kteří existují dodnes. Existuje několik verzí původu slova kokr. Nejspíše vzniklo z anglického slova "woodcock". Druhá část názvu psa prozrazuje místo jeho vzniku - Španělsko.
Rok 1879 se počítá jako rok vzniku kokršpaněla. V tomto roce byla založena rodová linie psa Obo, který se počítá jako první pes kmene anglických a amerických kokrů. Britský "cannal club" uznal toto plemeno v roce 1892 a první standard anglického kokra byl vyvinut v roce 1902. Jeden z potomků psa Obo, který se jmenoval Obo 2, byl přivezen do USA a založil novou americkou linii psa Obo. Byl otcem nového plemene "amerického kokršpaněla". Svým potomkům předával své velké a široce rozestavěné oči, které se pak stali jedním ze základních a unikátních znaků tohoto plemene. Zpočátku neexistovalo rozdělení na anglického a amerického kokra a psi se na výstavách demonstrovali společně, jako jedno plemeno. V roce 1920 pes jménem Red Brucie dal svým potomkům amerických kokrů zcela nové, odlišitelné znaky. Jsou jimi dlouhé nohy, kratší záda a delší krk. Red Brucie sice ani jednou neměl titul vítěze, ale jeho 38 potomků tento titul velice snadno obhájilo! Plemeno současného amerického kokršpaněla se vyvíjelo během celého století. Ve čtyřicátých letech vznikly psi s bohatě vyšlechtěnou srstí, měli zároveň delší přední nohy, tudíž výše postavenou hruď, byli kompaktní postavy, měli krátkou hlavu, kupolovitou lebku a objemný hluboký čumák. Angličtí a američtí kokři jsou všude ve světě velice populární. Anglický kokršpaněl je chován jako lovecký pes, ale také jako domácí mazlíček. Amerického kokršpaněla chovají ve většině případů pouze jako domácího společníka. Je zároveň jedním z klenotů psích výstav.

Anglický mastif (English Mastiff)

Anglického Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách…

ANGLICKÝ NÁZEV:
English Mastiff
PŮVOD:
Dávnověké plemeno dogovitých psů. Mohutné Moloské dogy dle dobových pramenů zápasily již v období starověkého Říma v arénách s gladiátory, lvy, tygry a medvědy. Doprovázely také římské legie během jejich dlouhých pochodů. Mastifové se využívali pro ochranu domu, dvora a zvířat chovatele, a ve středověku pro lov velké zvěře. Předci Mastifa působili pravděpodobně již za doby Julia Césara v Bretani, avšak prokazatelný důkaz nám o tom chybí. Po druhé světové válce bylo toto plemeno ve Velké Británii na hranici vyhynutí. V dnešní době vidíme Mastifa velmi zřídka, a to především v USA a Velké Británii.
POPIS:
Jde o plemeno služebních psů. Jako druhé označení se používá "anglický mastif".
V jeho vzhledu převažuje úměrnost a mohutná stavba těla. Je to velký a těžký pes, je to nejtěžší plemeno světa, jedinci váží kolem 150 až 160 kg. Tělo je masivní, přiměřeně rostlé. Hlava větší, široká, kvadratická, velmi hluboká, s kratším čenichem. Na čele se zřídka tvoří vrásky. Na krátké hlave dominuje černá maska. Uši jsou delší, přiléhající k lícím, visící. Hřbet a břicho široké, hrudník hluboký, svaly silné. Končetiny jsou svalnaté, se silnými kostmi a sevřenými prsty. Ocas vysoko nasazený, dosahující k hleznům, nesmí být nesen nad horizontální linií.
VÝŠKA:
V kohoutku
u psů více než 76 cm,
pro feny více než 70 cm. 
VÁHA:
Více než 70 kg. (standadt FCI váhu neuvádí).
SRST:
Srst je krátká a přiléhavá, s měkkým podsrstím, meruňkové, stříbřité, žluté, žlutě žíhané barvě, meruňkově žíhané barvy. Maska a uši jsou černé.
CHARAKTER:
Velmi klidný, nevzrušivý a sebejistý pes. Skoro nic ho nevyvede z míry. Je dobrý a oddaný svému panu pes. Má rád společnost. Je to spolehlivý hlídač. Velmi málo štěká. Poslušný a inteligentní.
PÉČE:
Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách. Nejlépe se bude cítit tam, kde bude pohodlí a opravdu dostatek místa. Dospělý mastif má střední potřebu pohybu. Stačí několik krátkých procházek denně a několi procházek bez vodítka týdně. Pro velké rozměry mohou u Mastifa vznikat záněty kosterní soustavy. Proto zdraví svého chovance pozorně sledujte. V období vývoje se nesmí příliš unavovat, aby nedošlo k poškození kostí a salů.
Není příliš náročná.
PŮVODNÍ VYUŽITÍ:
Lovecký a hlídací pes 
SOUČÁSNÉ VYUŽITÍ:
Rodinný nebo hlídací pes.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.1 - Dogovití molossové.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
EM
ČÍSLO STANDARDU:
264 / 24.06.1987 (Velká Britanie)
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO STANDARDU:
24.06.1987

Fotky: Anglický mastif (foto, obrázky)

Anglický mývalý lovecký pes (English Coonhound, Redtick Coonhound)

Anglický mývalí lovecký pes je krásný, lehký a štíhlý lovecký pes, s prodlouženou hlavou a dlouhým ocasem. Je živý a ostražitý, milý a spolehlivý, ve společnosti lidí i ostatních psů velice družný. Je velmi zaníceným lovcem.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Coonhound; čes.: Anglický mývalí lovecký pes
PŮVOD:
Člověk by mohl říci, že historie Anglického mývalího loveckého psa je historií všech mývalích psů, a ani by nebyl příliš daleko od pravdy. Kromě Plott Hounda mají všechna UKC uznaná plemena mývalích psů svůj společný původ hluboce zakořeněný u English Foxhounda. 
Anglický mývalí lovecký pes byl poprvé zaregistrován v roce 1905 pod jménem English fox and Coonhound. V těchto dnech byli využíváni na lov lišky mnohem více, než dnes. Jméno také odráželo podobnost Americkému foxhoundovi a Anglickému foxhoundovi. Změna zbarvení má přinesla další aspekt dějin Ahglického mývalího loveckého psa. Obě variety "Treeing Walker" a "Bluetick Coonhound" byli původně zaregistrování UKC jako angličtí. "Walker" byl uznaný jako odděleno plemeno v roce 1945 a "Bluetick" o rok později. Do dnešních dnů jsou stále trojbarevní a modře skvrnití, ačkoliv červeně skvrnití psi převládají. První zmínka, kterou o loveckých psech v Americe máme, se objevila v deníku jednoho z lidí z průzkumníků De Soto. Ten také zmínil, že tito psi byli používáni, spíše než pro lov liška, severních mývalů a králíků, tak pro lov indiánů. V roce 1650 angličan Robert Brooke s sebou přivezl smečku těchto psů. Thomas Walker v Virginie dovezl tyto psy z Anglie v roce 1742. A v roce 1770 George Washington, zanícený účastník honu na lišku, měl také tyto psy dovezené z Anglie. Tito psi dali základ Virginským loveckým psům (Virginia Hound), ze kterých se náš dnešní Anglický mývalí lovecký pes vyvinul. Nicméně to byli Američani, kdo tyto psy adaptoval do mnohem tvrdšího amerického terénu i klimatu. A byli to opět Američané, kteří toto plemeno, skrze pečlivou plemennou praxi, přizpůsobili tohoto loveckého psa americkému lovu na severního mývala, vačici, pumu a různé druhy medvěda. Angličtí lovečtí psi vynikali v obou, jak ve výkonu, tak i v přizpůsobení. První významnou zkouškou všech dob v terénu pro mývalího psa, byl "Listnatý dub", který vyhrál anglický pes, jménem Bones, jehož majitelem byl plukovník Leon Robinson. 
POPIS:
Anglický mývalí lovecký pes je krásný, lehký a štíhlý lovecký pes, s prodlouženou hlavou a dlouhým ocasem. Vydává výborný lovecký křik. 
Lebku má velmi mírně klenutou. Čenich je dobré délky, čtvercový, s téměř středním stopem. Oči má tmavé, posazené daleko od sebe. Nos má velký, s dobře otevřeným chřípím. Uši má pověšené, umístěné poněkud nízko, jsou jemné struktury a měkké na dotek, natažené vpřed dosahují téměř konce nosu. Nejsou ploché, ani strnulé či neohebné nebo zpola napřímené. Přední končetiny mají dobré kosti, jsou rovné, silné a dobře postavené. Hruď je široká a hluboká, vzadu silnější a mírně klenutá. Stehenní svaly a ramena jsou silně svalnatá. Zadeček je silný a dobře snížený. Zadní končetiny má silné, a dobrým pohonem. Tlapky má jakoby kočičí, se silně klenutými prsty, hlubokými polštářky a silnými drápky. Ocas má vysoko posazený, středně dlouhý, nesený vesele, ne však v hákovitém zatočení přes záda. 
Výška v ramenou je o trochu vyšší, než jeho výška v bocích, nikdy není nižší. 
VÝŠKA:
Anglický mývalí lovecký pes má v kohoutku 53 až 69 cm.
VÁHA:
Anglický mývalí lovecký pes váží v rozmezí 18 až 30 kg.
SRST:
Anglický mývalí lovecký pes má tvrdou a středně dlouhou srst, která mu poskytuje dobrou ochranu. Zbarvení může být červeně skvrnité nebo modř skvrnité, trojbarevné se znaménky,bílé červené, bílo černé nebo bíle citronové. Příliš mnoho černého, červeného nebo jakéhokoliv strakatého zbarvení není povolené. 
CHARAKTER:
Anglický mývalí lovecký pes je živý a ostražitý, milý a spolehlivý pes, ve společnosti lidí i ostatních psů velice družný. Neměl by být ani příliš plachý, ani příliš bázlivý. Je velmi zaníceným lovcem. 
Anglický mývalí lovecký pes je milý a veselý pes, miláček dětí, který krásně zapadá do životního stylu amerického Jihu. Téměř v každé situaci se umí dobře zachovat.
PÉČE:
Anglický mývalí lovecký pes
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický mývalí lovecký pes se průměrně dožívá 11 až 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1 - Honiči
S pracovní zkouškou.
ČÍSLO STANDARDU:
Velká Británie

Fotky: Anglický mývalý lovecký pes (foto, obrázky)

Anglický ovčácký pes (English Shepherd)

Anglický ovčák je hbitý, rychlý, statný a svalnatý pes, s velkou životní sílou, s vytrvalostí porazit všechny typy terénů. Je vytrvalý, pracovitý, chápající a přívětivý.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Shepherd; čes.: Anglický ovčák
PŮVOD:
Anglický ovčák je potomkem ovčáckých psů ze Skotska a z Nové Anglie. Výsledkem vznikl vytrvalý a pracovitý pes, chápající a přívětivý, přizpůsobený k samostatnému řízení stáda. Dal také možnost vzestupu moderním Koliím a Border koliím. 
Anglický ovčák byl po celé generace chován ke všem možným účelům, především jako pracovní farmářský pes. Jejich zodpovědností byla celá řada, od nahánění stád, přes hlídání skladů a zásob, odhánění hmyzu i drobných dravců, po ochranu domova a hlídání dětí. Jedinečná schopnost ovládat všechny typy dobytku a různorodost úkolů je hlavním a definujícím rysem tohoto plemene. 
POPIS:
Anglický ovčák je pes střední velikosti, který představuje obraz statné rovnováhy i harmonických proporcí. Je živý a pohotový, výraz jeho tváře prozrazuje vysoký stupeň inteligence. Neboť práce a péče a dohlížení na dobytek je jeho primárním úkolem, jeho fyzické uzpůsobení by mělo být
takové, aby mu umožnilo tyto povinnosti splňovat v maximální možné míře. Ocenění typu musí být méně důležité, než vyhodnocení zdraví, povahy a charakteru a zdatnosti, které určují jeho hodnotu. Hladká kombinace jeho schopnosti nezávisle pracovat a touha pracovat společně se svým pánem je hlavním znakem tohoto plemene. Jeho přirozené instinkty mu umožňují provádět jeho práci s minimálním dozorem. Jeho důvěra a odvaha, účelnost a hluboký závazek k pravidlům ho nutí udržovat pořádek ve svém okolí, dokonce i v nepřítomnosti svého pána. Zároveň je silně loajální a vždy si uvědomuje i svého pána, se stálou ochotou ho poslouchat. Není posedlý naháněním, a když není požadovaná žádná práce, je schopný být u pánových nohou v klidu. Můžeme si tedy být jistí, že dobytek nebude při pastvě rušit. 
Anglický ovčák má hlavu středně dlouhou, s mírně definovaným stopem, je široká a mezi ušima mírně zakulacená, vzdálenost od konečku nosu ke stopu je zhruba stejně dlouhá, jako vzdálenost mezi stopem a týlem a šířce přes vrchol lebky mezi základy uší. Čenich má mírně širší, není zakončen v bodu. Nos má plně zabarvený, černý, jasně tmaví psi mohou mít hnědě zbarvený nos. Oči má hnědé, mírně zakulacené a mírně šikmo posazené, vyjadřují silně inteligentní výraz. Uši má typicky daleko od sebe posazené, stojící mírně ven. Krk má silný a klenutý. Tělo má silné, hruď je hluboká, dosahuje až k loktům. Tělo je mírně delší, než vysoké. Hruď je mírně široká. Přední končetiny má při pohledu zpředu rovné. Zadní končetiny má svalnaté, mají dobrou kostní strukturu, dobře odděleně posazené, mírně zahnuté. Tlapky má oválné a kompaktní, s dobře klenutými prsty u sebe. Ocas je mírně delší, se zatočením na konci. Jeho nesení se může lišit, ale upřednostňuje se, aby ve stavu klidu byl držený nízko. Chůzi má při pohledu zpředu v rychlém klusu, přední tlapky má blízko sebe, avšak nepřekrývají se. Chůze by měla dávat dojem schopnosti okamžité změny směru. Chůze i pohyb jsou hladké, bez kostrbatosti. Správná srst Anglického ovčáka by měla vyžadovat jen málo čištění. 
Převládají 4 barevné varianty: 
1.) černé se světle hnědými skvrnami,
2.) trojbarevné - černé, světle hnědé a bílé,
3.) černo bílé,
4.) sobolí a bílá.
Černá maska je přijatelná, v jakémkoliv vzoru. 
VÝŠKA:
Anglický ovčák má v kohoutku 45 až 60 cm, upřednostňuje se 47 až 55 cm.
VÁHA:
Anglický ovčák
SRST:
Anglický ovčák má středně dlouhou srst, rovnou, zvlněnou, nebo kadeřavou. Je počasí i špíně odolná, se sezónním podsrstím. Na hlavě, vnější straně uší, na přední části předních končetin a pod koleny je srst krátká a hladká. Zadní části předních končetin jsou mírně pernaté. "Kalhotky" má mírně zaplněné. Ocas je chocholovitý. Nadměrně těžká hříva či ozdoba na krku a na hrudi je nežádoucí. 
CHARAKTER:
Anglický ovčák je hbitý, rychlý, statný a svalnatý pes, s velkou životní sílou, s vytrvalostí porazit všechny typy terénů. Má bystré smysly a může najít a přitáhnout ztracená nebo zraněná zvířata. 
PÉČE:
Anglický ovčák se v domě cítí výborně, potřebuje však dostatek pravidelné fyzické zátěže. Také nezapomínejte na pravidelnou péči o srst. 
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický ovčák se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Ovčácký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Ovčácký pes a společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.

Anglický ovčácký pes (English Shepherd)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama