close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Plemena psů (A) 1. část

13. září 2010 v 18:23 |  psí plemena

Afgánský chrt (Afghan Hound)

Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Afghan Hound
PŮVOD:
Afgánský chrt je plemenem existujícím již několik tisíciletí. Byl vyšlechtěn v Afghánistánu, křížením Afgánského původního loveckého chrta s Perským chrtem - Salukou. Na konci 19. století jej dovezli do Velké Británie, kde byl v roce 1907 utvrzen standard tohoto plemene. Tam také v roce 1926 vznikl první "Klub milovníků afgánského chrta".
POPIS:
Afgánský chrt má exotický zevnějšek, majestátní ocas a grandiózní pohyb. Je plný síly a důstojnosti, má nezávislý charakter - to je Afgán. Afgánský chrt je dostatečně vysoký pes, výška v kohoutku je u psů 65 až 75 cm, u feny 60 až 65 cm, váha se pohybuje v rozmezí 23 až 28 kg, má pevnou a silnou postavu. Hlava je nadstavená, v prodloužené linii. Uši má dlouhé a visící, přiléhající k hlavě, pokryté velmi dlouhými, hedvábnými chlupy. Oči jsou trojúhelníkového tvaru, východního rázu, jsou temné, někdy s nazlátlým odstínem. Čenich nosu je černý, u světle zbarvených psů může být i temně-hnědý. Ne příliš krátký ocas je zakončen smyčkou. Afgánský chrt má krásnou, rovnou, honosnou a hedvábnou srst, která stojící postavu Afgána krásně a důstojně rámuje. Tlapy jsou touto hustou srstí dobře kryté, srst vytváří jakési "cvičky". Zbarvení je různorodé: jedno-, dvou-, trojbarevné. Pes může mít černou masku nebo polomasku s brýlemi, může však být i bez masky.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 68 až 74 cm.
Fena má v kohoutku 63 až 69 cm. 
VÁHA:
Afgánský chrt váží v rozmezí 23 až 27 kg. (Standard FCI váhu neuvádí.)
SRST:
Afhánský chrt má krásně vznešenou, hedvábnou a rovnou srst, která na zádech, bocích a zadečku má velmi jemnou strukturu. Na přední straně hlavy má srst krátkou, na zadní je dlouhá, zřetelně dobře splývající. Všechny barvy srsti jsou přijatelné.
CHARAKTER:
Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků, žijících v poušti. Je nezávislý, avšak zdrženlivý a přívětivý k dětem. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí. 
PÉČE:
Afgánský chrt vyžaduje tvrdé, ale laskavé výzvy a povely a zvýšené fyzické zátěže. Má rád delší procházky a větší prostor. Srst potřebuje soustavnou péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Afgánský chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, určený k nahánění vysoké zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Hlídač a společník.
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 1 - Chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AF
ČÍSLO STANDARDU:
228/ 22. 11. 2004 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
09. 11. 2004
POZNÁMKA:
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Afgánský původní chrt (Afghan Original Hound)

Ladný, dlouhosrstý pes.

PŮVOD:
Existují dvě verze o vzniku tohoto plemene:
Ve shodě s první, byl jejich pravlastí blízký Východ, odkud tito psi migrovali přes Arábii a Persii a usadili se v horních územích na hranici Afghánistánu s Pákistánem, a také na Pamíru a Thai-šanu, kde je začali kultivovat; ale druhá verze hovoří o tom, že odedávna tito psi obývali Afghánistán a byli využíváni pro hon na kamzíky, archary, vlky, sněžné levharty, lišky a zajíce. Na konci 19.století je zavezli do Velké Británie, a následně i do ostatních zemí.
V Rusku se toto plemeno podruhé zrodilo jako Afgánský původní chrt. Standard na toto plemeno byl vydán v roce 1985. Do té doby původní chrt i dekorativní Afgán byli pokládáni za společné plemeno.
POPIS:
Jedním ze základních vnějších znaků jejich rozlišení je tzv. "sedlo" z krátké a temné srsti v porovnání s ostatním ochlupením, které je charakteristické pouze pro Afgánského původního chrta. 
Afgánský původní chrt:
Je půvabný, proporcionálně rostlý a vzrostlý (výška v kohoutku 65 až 73 cm, váha do 32 kg), volnost milující pes. Hlava je dlouhá, ušlechtilých linií. Oči velké, výrazné, temně-hnědé, mandlového tvaru, obkrouženy temnými obroučky víček. Čenich nosu je černý, s širokými nozdrami. Uši jsou dlouhé, posazené v úrovni očí, při rozrušení se zdvíhají, jsou pokryty hedvábnou, zvlněnou srstí. Ocas se závěsem je z dlouhé, vzácné, drsnější srsti, držící se vysoko do kruhu nebo polokruhu. Srst je dlouhá, hedvábná, pokrývající celé tělo, kromě sedla, které začíná u krku, pokračuje přes záda a končí dočasným postavením na ocase. Srst na sedle je drsnější, je složena z krátkého a temného vlasového rámu. Měkká, vrásčitá srst na zadní straně předních i zadních nohou, vytváří okolo kolen "kalhoty", mezi prsty tlap a okolo hlavy je "věnec". 

Zbarvení: bílé, rezavé, plavé, šedivé se zesvětlením nižších částí těla.
VÝŠKA:
V kohoutku má 65 až 73 cm.
VÁHA:
Do 32 kg.
SRST:
Hedvábná, zvlněná srst.
CHARAKTER:
Je to velice oddaný, ustálený, laskavý a delikátní pes, něžný miláček dětí. V bytě je afgánský původní chrt velice čistotný (v místnosti není specifický zápach), je nevtíravý. Označuje se pevným zdravím. Libuje si v dlouhých vycházkách, nejlépe bez vodítka.
PÉČE:
Je nutná důkladná péče o srst (mytí, vyčesávání masážním kartáčem)
PLEMENO:
Dlouhosrstý, lovecký pes.

Afgánský původní chrt (Afghan Original Hound)

Airedale terier (Erdelteriér)

Airedale Terrier - největší mezi teriéry. S úspěchem vystupuje na výstavách.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Airedale Terrier, Erdelteriér
PŮVOD:
Jde o plemeno služebních psů, vyšlechtěné ve druhé polovině 19.století ve Velké Británii, v hrabství Yorkschir, v údolí řeky Eir, od které také dostalo svoje pojmenování.
V roce 1882 bylo plemeno poprvé zapsáno do plemenných knih města Birminghamu. Na formování plemene se možná podílel Otterhaund a některá jiná plemena starých anglických loveckých psů. Předci Airedale Terriera se drželi pro hon jezevce, králíka a jiné zvěře a pro boj s malými dravci. Ale nádherné vrozené schopnosti časem zmizely. Teď je to spíše služebních pes, vykonávající i několik vojenských povolání, například záchranáře, spojaře, pátracího psa, minohledače. V době míru se využívají pro vyhledávání na celnicích a také jako sportovní psi. S úspěchem vystupuje na výstavách.
POPIS:
Airedale Terrier je největší mezi teriéry. Je kompaktní postavy, svaly jsou vyvinuté. Hlava je dlouhá, suchá, klínovitá, s plochými lícními kostmi. Uši jsou nevelké, trojúhelníkové, visí na chrupavkách. Končetiny jsou rovné, stojící vedle sebe. Ocas je posazený vysoko, držící se vzhůru. 

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 58 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 56 až 59 cm.
VÁHA:
Kolem 25 kg.
SRST:
Srst je hustá, pevná, drátkovitá. Zbarvení: rezavě hnědé s černými, záda jsou černá nebo šedá. Airedali se pouze trimují.
CHARAKTER:
Je to aktivní, temperamentní, chytrý a odměřený pes. Vynikající plavec. Mezi teriéry se Airedale Terrier projevuje jako pes, který se nejvíce hodí pro výcvik. Vhodný je pro strážní i hlídací službu. 
PÉČE:
Pro účast na výstavách je nutné psa přiměřeně trimovat.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Velcí a střední teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AT
ČÍSLO STANDARDU:
7 / 24.06.1987 (Velká Britanie)

Fotky: Airedale terier (foto, obrázky)

Akbaš (Akbash Dog)

Akbaš je turecký pastýřský pes. Srst je dvou druhů: krátká a dlouhá, s dobře vyvinutým podrostem, vždy bílého odstínu.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Akbash Dog
PŮVOD:
Plemeno pochází z Turecka. Předci Akbaše se dostali do Malé Asie spolu s pocestnými z východu ve středověku a utiskovali místní chovatele ovcí. Mezi předky plemene se zkoumaly přednosti a nejsilněji vyšel jejich vnější vzhled a dlouhonohost. Bílí Akbaši se pěstují v Malé Asii již více jak tisíc let. Bílá barva umožňuje pastevci lépe odlišit psa ve stádu vlků
POPIS:
Výška psů v kohoutku je 71 až 86 cm, váha od 40 do 65 kg. Srst je dvou druhů: krátká a dlouhá, s dobře vyvinutým podrostem, vždy bílého odstínu. Psi s krátkou přiléhající srstí klamavě vypadají trochu slaběji.
VÝŠKA:
V kohoutku má 71 až 86 cm
VÁHA:
40 až 65 kg
SRST:
Krátká i dlouhá.
CHARAKTER:
Akbaš je předvídavý a opatrný, rychle se orientuje v situaci, je nucen zcela samostatně ochránit stádo. Je vhodný jako hlídací i jako služební pes. Chovat ho jako miláčka rodiny se však nedoporučuje.
PLEMENO:
Pastýřský pes.

Fotky: Akbaš (foto, obrázky)

Akita-inu (Japanese Akita)

lemeno Akita-inu vyšlechtěné v 17. století v Japonsku pro hon na divočáky, laně a černé medvědy. Je to zdrženlivý a hrdý pes s nezávislými mravy.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Akita Inu, Japanese Akita
PŮVOD:
Plemeno vypěstovali v Japonsku v 17.století především pro hon na divočáky, laně a černé medvědy. Tyto psi byli šlechtěni před více jak 300 lety na ostrově Honců, v dynastii Akita (odtud jejich název), ale přesný původ plemene je nejasný. Později, za účelem zachování druhu, se Akita-inu používá na hony. Psí zápasy byly zastaveny. Na konci 20. století se představitelé tohoto plemene úspěšně umístili na výstavách, probíhajících v USA a Velké Británii.
POPIS:
Akita-inu se odlišuje od řady ostatních špiců Japonska svým větším vzrůstem. Jejich výška v kohoutku dosahuje 58 až 70 cm, váha 35 až 50 kg. Je to užitečný pes, dobře stavěný. Tělo je široké, svalnaté, s hlubokou hrudí. Objemná hlava má široké čelo s pevným přechodem na čumák. Čumák je zaostřen, hřbet nosu má krátký. Čenich nosu je velký, černě zbarvený, u světlých psů bývá růžový. Oči trojúhelníkového tvaru jsou temně hnědé. Uši široce postavené, stojaté. Tlapy velké, se semknutými prsty a pevnými poduškami. Ocas je dlouhý, při skoku se drží přehozený na záda a stočený do kruhu, ale nikdy se nejeví jako uzavřený. Srst je pevná, s hustým a měkkým základem. Na pohled je Akita-inu podobná na Čau-čau, má však o něco kratší srst. Barva srsti: pepř a sůl, buď čistá nebo začerněná, bělavá nebo přecházející do rezava. Dovolují se bílé skvrny, pouze však malé velikosti.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 64 až 70 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 64 cm.
VÁHA:
V rozmezí 35 až 50 kg.
SRST:
Pevná, s hustým, měkkým základem. Barva: pepř a sůl, buď čistá nebo začerněná, bělavá nebo přecházející do rezavé. Dovolují se bílé skvrny, pouze však malé velikosti.
CHARAKTER:
Akita-inu je zdrženlivý, hrdý pes s nezávislými mravy. Může být vynikající hlídač, lehce se cvičí, i když je připraven na zuřivý útok. Velkolepě plave díky plovoucím blánám mezi prsty.
PÉČE:
Vyžaduje dlouhé procházky.
PLEMENO:
FCI III. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 5 - Asijský špic a příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AI
ČÍSLO STANDARDU:
255 / 16.07.1992 (Japonsko)

Alapažský čistokrevný buldok (Alapaha Blue Blood Bulldog)

Atletický, aktivní pes, vyžadující dlouhé procházky.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Alapaha Blue Blood Bulldog
PŮVOD:
Toto plemeno bylo vyšlechtěno na konci 19.století v Jižní Georgii v USA. Chovali je plantážníci amerického jihu, kteří jej nazývali buldokem modré krve a používali na ochranu panství a plantáží.
POPIS:
Alapažský buldok je výkonný pes s velice dobře vyvinutým svalstvem těla. Výška v kohoutku je 61 cm, váha 47 kg. Feny jsou většinou lehčí (mají okolo 34 kg). Hlava je široká, čumák obstojně dlouhý. Uši má svěšené. Ocas a uši se nikdy nekupírují. Bary je černé, bílé, bílo-mramorové, temně-žluté, zrzavě-bílé nebo skvrnité.

VÝŠKA:
V kohoutku má 61 cm.
VÁHA:
Asi 47 kg.
SRST:
Krátká, drsná. Bary je černé, bílé, bílo-mramorové, temně-žluté, zrzavě-bílé nebo skvrnité.
CHARAKTER:
Buldok se vyznačuje svojí věrností, oddaností a bystrostí. Dle tvrzení majitelů, jsou tito buldoci agresivní pouze při napadení a není potřeba držet je na řetěze při ochraně statku.
PLEMENO
Služební pes.
Fotky: Alapažský čistokrevný buldok (foto, obrázky)

Aljašský malamut (Alaskan Malamute)

Aljašský malamut je využívaný ke sportovním závodům v saňových spřeženích. Malamut je velmi podobný vlku, jeho pohled je však upřímný a dobrosrdečný.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Alaskan Malamute

PŮVOD:
Severský pes, známý z dřívějších časů. Plemeno pochází z Aljašky a z arktických oblastí Kanady. Svoje jméno dostal od původních domorodců Aljašky, kteří plemena Malamutů odedávna využívali jako základní prostředek ke svému přesunu.
POPIS:
Aljašský malamut má silnou kostru s mohutnou skladbou svalstva. Výška v kohoutku je 58 až 63 cm, váha 34 až 38 kg. Tělo je zlehka prodloužené, má silný krk, hlubokou hruď a rovná záda. Končetiny jsou silné a pevné. Hlava je široká a velká, nikoliv však hrubá. Čumák je objemný a protažený. Temné oči mají mandlový tvar. Uši jsou stojaté, trojúhelníkové. Čenich nosu je černý, u zrzavě-žlutých Malamutů je hnědý. Pyšný ocas je položen vysoko, v klidném stavu je otočen na záda. Barva je různorodá a v široké škále: od světle našedlé do černé, od zlatavé do hnědé. Břicho a spodní část končetin je bílá. Na čumáku shledáváme bílé značky v podobě masky a oček. Pro souvislé zabarvení je povolená pouze barva bílá.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 63 cm.
Fena má v kohoutku 58 cm.
VÁHA:
Pes váží v kolem 38 kg.
Fena váží kolem 34 kg.
SRST:
Středně dlouhá. Porost srsti ochraňuje Malamuta v jakémkoliv počasí.
CHARAKTER:
Na konci 19. století se účastní sportovních závodů v saňových spřeženích, a to i pod vedením dětí. Malamut je velmi podobný vlku, jeho pohled je však upřímný a dobrosrdečný. Je to překrásný pracující pes, věrný svému majiteli. Je velice společenský, s dětmi se snáší velmi dobře. Vyznačuje se odolností a spolehlivostí.
PÉČE:
Pro ochranu zdraví je nutné seriozní fyzické zatížení.
PLEMENO:
FCI III. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 1 - Severské tažné plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AM
ČÍSLO STANDARDU:
243 / 1995 (USA)

Historie vzniku plemene...
Je to nejbližší příbuzný Sibiřského husky. Jsou si tak podobní, že neodborník je od sebe jen velmi těžko rozliší. Již více než než 200 let obě plemena chová jeden ze severských národů - čukčové. 

Původní vlastí plemene bylo pobřeží zálivu Cocebu v Beringově moři. Aljašský malamut je domácí pes kmene malamutů.. Největšího rozmachu tohoto plemene došlo v dobách "Zlaté horečky", kdy tito hledači potřebovali velké množství tažných psů. Od těchto dob zájem o toto plemeno jen a jen vzrůstá. Od roku 1926 se chovem a šlechtěním zabývali profesionální kynologové. Hlavní důraz byl kladen především na zachování vynikajících pracovních vlastností plemene. Až do dnes se Ajlašský malamut využívá jako tažný pes, který je schopen utáhnout těžké saně ve psích spřeženích , a to i na velmi dlouhé vzdálenosti. Zvláště je ceněn vůdčí pes těchto spřežení. Je velice chytrý a dokáže propočítat síly ostatních tažných psů a dělat odpočinkové přestávky přesně ve chvíli jejich potřeby.

Fotky: Aljašský malamut (foto, obrázky)

Alpský jezevčíkovitý brakýř (Alpine Dachsbracke)

Alpský jezevčíkovitý brakýř je talentovaný, bystrý, poslušný pes.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Alpine Dachsbracke, Alpenländische Dachsbracke
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v Rakousku, v polovině 19.století, ve vysokohorských podmínkách, pro hon a pronásledování laní, králíků, lišek. Toto mnoho profilové plemeno vzniklo na základě místních přiměřených lovů.
POPIS:
Je to robustní silný lovec se zkrácenými, nikoli však zkřivenými končetinami. Výška v kohoutku je 33 až 43 cm, váha 15 až 18 kg. Hlava je středních rozměrů, se širokou lebkou. Oči jsou oválné, s chytrým pohledem. Čenich nosu je černý. Uši středně dlouhé, visící. Srst užitečná, hustá a hrubá. Barva je rezavá (má jelení zbarvení), černě zbarvená a červená se začernáním na koncích chlupů. Bílé zbarvení je nežádoucí; čokoládové, černé nebo šedě-modré zbarvení znamená diskvalifikující známky.
VÝŠKA:
V kohoutku má 33 až 43 cm.
VÁHA:
V rozmezí 15 až 18 kg.
SRST:
Hustá a hrubá.
CHARAKTER:
Je to talentovaný, bystrý a poslušný pes, který nikdy nebyl jenom psem domácím. Drželi jej pouze skuteční honáci. Alpští honáci vysoce cenili smysluplnost a profesionalitu tohoto psa. Vlněný porost psa dobře ochránil v jakémkoliv počasí
PÉČE:
Nepotřebuje zvláštní péči.
PLEMENO:
Lovecký pes.

Alpský jezevčíkovitý brakýř (Alpine Dachsbracke)

Americká akita (American akita)

Americká akita je vyrovnaný pes s rozvážným vystupováním. Je inteligentní a přátelský, zároveň však nezávislý a někdy dominantní. Je vinikajícím hlídaček a jsou-li jeho lidé v nouzi, zasáhne. Není přehnaně ostražitý, působí klidně a nenechá se lehce vyvést zmíry. Je poměrně poslušný, chová se však jako přítel a ne jako otrok.

ČESKÝ NÁZEV:
Americká akita

PŮVOD:
V průběhu staletí se Americká akita využíval k nejrůznějším účelům, například k lovu medvědů, jako hlídací pes či společenský pes šlechty.

POPIS:
Akita měl vždy široké použití. Jako pes hlídací, lovecký, bojový, tažný i společenský. Byl symbolem štěstí a zdraví. Je to klidný, věrný, poslušný, bdělý pes. Navenek silný a odvážný, v srdci jemný, při dobré výchově velmi oddaný rodině. Málo štěká. K nevítaným návštěvám dokáže být velmi razantní. Touží žít v co nejtěsnějším kontaktu s pánem a rodinou.
Tělesně je velmi nenáročný a otužilý, může být celoročně ustájen venku. Péče o srst je zcela běžná, na péči nemá akita nijak zvláštní nároky. Je to pes vhodný pro zkušenější majitele, kteří jej dokáží pevně a důsledně vychovávat a poskytnout mu nějaké pracovní či sportovní vyžití.
Jedná se o velkého psa robustní konstituce, harmonický, celkově mohutný a silné kostry. Pro plemeno je charakteristická široká hlava ve tvaru tupého trojúhelníku s hlubokou tlamou, poměrně malýma očima a vztyčenýma ušima směřujícíma kupředu většinou ve stejné úrovni se zadní částí šíje.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 66 až 71 cm
Fena má v kohoutku 61 až 66 cm

VÁHA:
Plemený standard hmotnost neuvádí. 

SRST:
Americká akita má patrovou srst. Podsada je silná, jemná, hustá a kratší než krycí srst. Krycí srst (pesíky) rovné, tvrdé a poněkud odstávající. Srst na hlavě, v dolní části končetin a na uších krátká. Délka srsti na kohoutku a zádi přibližně 5 cm, což poněkud přesahuje délku srsti na ostatních částech těla s výjimkou ocasu, kde je srst nejdelší a nejbohatší. Jakákoliv barva jako červená, žlutá, bílá atd.; přípustná je i strakatá a žíhaná. Barvy jsou zářivé a jasné, znaky jsou dobře vyvážené, s maskou, nebo bez ní, nebo s lysinou. Bílí psi (jednobarevní) masku nemají. Strakatí psi mají bílou základní barvu s velkými rovnoměrně rozmístěnými skvrnami pokrývajícími hlavu a více než jednu třetinu těla. Barva podsady se smí lišit od barvy krycí srsti.

CHARAKTER:
Americká akita je největší zástupce japonských špicovitých psů. Byl v zemi svého původu vyhlášen za národní kulturní dědictví. Je to velký, silný a kompaktní pes s typickou špicovitou hlavou, tmavým okem, vzpřímenýma ušima a pozorným výrazem. Má silné končetiny a osvalené tělo, které napovídá o jeho původním poslání zápasníka. Ocas má nesený pevně stočený na zádi. 

PLEMENO:
Skupina 5 - špicové a primitivní plemena. Sekce 5 - asijští špicové a příbuzná plemena. Pracovní zkouška není požadována.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
VJP - Velký japonský pes

ČÍSLO STANDARDU:
344 ( uznaná plemena FCI )
Jako mezinárodní plemeno byl zaregistrován v roce 05.01.2006.

Země původu je Japonsko.

Historie vzniku plemene...
Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity. Od roku 1630 byly v oblasti Akita používáni psi Akita Matagis (středně velcí psi původně určení k lovu medvědů) jako bojoví psi. Od roku 1868 docházelo u tohoto plemene ke křížení s plemeny tosa a mastif. Tím sice vzrostla velikost akit, ale ztratily se typické vlastnosti špiců. Třebaže byly psí zápasy v roce 1908 zakázány, plemeno se zachovalo a bylo dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. V roce 1931 bylo devět vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou.
Během druhé světové války (1939 - 1945) se psi běžně používali jako kožešinová zvířata pro ošacení vojenských jednotek. Policie nařídila odchytit a zkonfiskovat všechny psy s výjimkou německých ovčáků používaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se pokoušeli obejít toto nařízení křížením svých psů s německými ovčáky. Po skončení druhé světové války byl počet psů plemene akita drasticky zredukován a toto plemeno se vyskytovalo ve třech samostatných typech: 1) Akity Matagi, 2) bojové akity a 3) ovčácké akity. Následkem toho byla situace v plemeni velmi složitá.
Po válce během obnovy čistokrevného chovu dosáhl dočasné ale mimořádně velké popularity pes Kongo-go z linie Dewa. Do Spojených států se dostala spolu se členy vojenských jednotek řada akit linie Dewa, v níž se projevovaly charakteristické znaky vlivu mastifa a německého ovčáka. Akity linie Dewa, velmi inteligentní a schopné přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám prostředí, okouzlily chovatele ve Spojených státech, chovu této linie se věnoval stále rostoucí počet chovatelů a popularita těchto psů rychle rostla.
V roce 1956 byl založen Akita Club of America a AKC (American Kennel Club) toto plemeno uznal (zápisy do plemenné knihy a řádné hodnocení na výstavách) v říjnu 1972. Přesto v této době neměly AKC a JKC (Japan Kennel Club) reciproční dohody o vzájemném uznávání průkazů původu, a proto bylo nemožné používat pro plemeno nové krevní linie z Japonska. Následkem toho se akity ve Spojených státech začaly podstatně lišit od akit v Japonsku, v zemi původu plemene. Ve Spojených státech se tak vyvinulo samostatné plemeno, jehož charakteristické vlastnosti a typ zůstávají nezměněny již od roku 1955. To je v ostrém kontrastu s japonským typem akit, do nichž byly za účelem obnovy původního plemene přikříženy akity Matagi.

Americký bezsrstý teriér (American Hairless Terrier)

Americký bezsrstý teriér je klenotem mezi naháči. Je inteligentní, ostražitě hravý a milující pes. Je velmi živý a zvídavý. Je to velmi laskavý pes, který je vynikajícím společníkem pro kohokoliv, zvláště pro postarší seniory.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Americký bezsrstý teriér; čes.: Americký bezsrstý teriér
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěné v roce 1972 v Luisiane v USA, vznikla ze středního ret-teriéra. Plemeno není přiznané.
V roce 1972 se stala pozoruhodná věc. V jednom vrhu středně velkého Rat Terrier se narodila úplně bezsrstá fenka. Stala se oblíbeným mazlíčkem Willie a Edwina Scottových z Luisiany, z USA. Ti svého bezsrstého psa pojmenovali Josefína. Josefína ve svém prvním vrhu měla jen jediného bezsrstého pejska. Ve snaze mít v dalších vrzích další bezsrsté štěně však tento malý teriér selhal. Nakonec však ve věku devíti let své pokusy Josefína opatřila korunkou tím, že měla dvě bezsrstá štěňátka - fenku i pejska. Ti již dali základ k založení plemenného programu k vytvoření a stabilizování plemene. Scottovi pracovali pod vlivem a dozorem jejich genetika a zvěrolékaře. Své nové plemeno pojmenovali. V současné době se na šlechtění tohoto plemene dosud pracuje, a to především snahou o udržení teriérského temperamentu.
Plemeno je uznané UKC, NKC, AHTF, AHRTC, CKC, APRI, ACR.
POPIS:
Postavou je Americký bezsrstý teriér identický, jako středně velký Rat Terrier, ze kterého přímo pochází. 
Americký bezsrstý teriér je svalnatý pes, s hlubokou hrudí, silnými rameny, pevným krkem a svalnatými končetinami. Ve střehu má uši nošené napjaté, říká se jim "netopýří". Ocas musí mít plně dlouhý. Kůže je růžová s šedými, černými, zlatými nebo červenými skvrnami. Bezsrsté plemeno vždy plodí úplně bezsrstá ětěňata. Bezsrstý s osrstěným při páření plodí proměnlivé jedince. Bezsrstá štěňata se rodí s trochou rozptýlených, chmýřovitých chlupů po celém těle. 
VÝŠKA:
Americký bezsrstý teriér má v kohoutku v rozmezí 18 až 41 cm.
VÁHA:
Americký bezsrstý teriér váží v rozmezí 2,5 až 7 kg.
SRST:
Americký bezsrstý teriér je bezsrstým plemenem. 
CHARAKTER:
Americký bezsrstý teriér je inteligentní, ostražitě hravý a milující pes. Je velmi živý a zvídavý. Je to velmi laskavý pes, který je vynikajícím společníkem pro kohokoliv, zvláště pro postarší seniory. K dětem jsou hodní.
Americký bezsrstý teriér je dosti teritoriální, tvrdohlavý a i k cizincům většinou přátelský. Jen výcvik z něho udělá hlídače. Nejsou dobrými plavci, jsou však silní a velice hraví. Temperament těchto psů je čistě teriérský. Je to živý, divoký a nebojácný pes, jeho srst mu však neposkytuje dostatečné ochranné krytí. 
Americký bezsrstý teriér je vhodný pro držení v bytě. Doma jsou dosti aktivní a poslušní. Od té doby, co mají potní žlázy, tak pro vyrovnání jejich tělesné teploty z tlamy neslintají. V chladném počasí by však měli nosit teplý obleček. 
Je to plemeno, které se těší z podnětných her a venkovního skotačení. 
PÉČE:
Americký bezsrstý teriér potřebuje zvláštní péči. Doporučuje se chránit jak před úpalem slunečního žáru, tak ho držet v teple před chladným počasím. Měli by být koupaní jednou až třikrát týdně, dle požadavků majitele. Jejich drápky by měly být týdně stříhány. Pokud mají příliš suchou kůži, můžete je natřít emulzí bez lanolinu. Případné rány či škrábance na kůži jim ošetřete peroxidem vodíku nebo jiným antiseptickým prostředkem. 
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Americký bezsrstý teriér se průměrně dožívá 14 až 16 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společenský pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.

Fotky: Americký bezsrstý teriér (foto, obrázky)

Americký bulldog (American Bulldog)

Americký bulldog je mimořádně silný pes s mohutným tělem. Neměl být nadměrně bázlivý nebo plachý, ani však agresivní. Preferuje se, aby ani k ostatním psům nebyl příliš agresivní.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: American Bulldog; čes.: Americký buldok
PŮVOD:
Dříve byl buldok využívaný se krvavému sportu býčích zápasů. Někteří z těchto psů odjeli se svými pány z Anglie do Ameriky. Nakonec byl Anglický buldok ve své velikosti snížen a jeho osobnost byla změkčena. Americký buldok zůstal větším a divočejším, má také delší končetiny, je rychlejší a čilejší. Díky úsilí Johna D. Johnsona ze Summerville z Georgie, existuje Americký buldok dodnes. Poté, co se vrátil z 2. světové války, byl velmi zklamaný, když zjistil, že stejně jako Anglický Mastif, toto plemeno téměř úplně zaniklo. Rozhodl se tedy, že shromáždí ty nejlepší jedince ze všech, které ještě mohl najít a z kraje jejich zániku je zachrání. Právě od choval toto plemeno déle, než kdokoliv jiný na světě a jeho otec tyto psy choval ještě před ním. Nyní je to již starý muš, je mu přes 80 let a tito psi dodnes v jejich rodině existují. On je tedy tím jediným důvodem, proč toto plemeno existuje dodnes. Nebýt jeho úsilí, jistě by dnes byli vyhynulí, neboť od té doby je nepřetržitě chová až do současnosti. 
Americký buldok je také používaný jako strážný pes a jako lovecký pes, černé zvěře, veverky a mývala. Byli dokonce cvičení ke hnaní dobytka. Farmáři si těchto psů cení především pro jejich životní sílu, schopnost ochrany, inteligenci a pracovní schopnosti. Někteří z Amerických buldoků jsou talentovanými pro lov, hlídání, sledování a ochranu. 
Americký buldok je uznaný ABA, ARF, UKC, NKC, NABA, ARBA, JDJB, ABCC, AABC, NKC, CKC, APRI, ACR.
POPIS:
Americký buldok má vyšší končetiny, je rychlejší a živější, než jeho anglický protějšek. Je to velmi svalnatý a statný pes, s velkou a silnou hlavou a čelistmi. Je velmi silný a hbitý, v končetinách však lehký. Hruď má širokou, se svalnatým krkem. Krk může mít nepatrný lalok. Hlavu má čtvercovou a širokou, se svalnatými lícemi a brázdou mezi kulatýma očima. Silný čenich je zformovaný do krabice. Stop je ostře definovaný a hluboký. Z různorodých typů uší jsou přijatelné růžovité i svěšené. Jakákoliv barva očí je povolena, ale černé oční lemy jsou u bílých psů upřednostňované. Nos má černý nebo šedivý. U černo nosých psů by i rty měly být černé, ačkoliv růžové zbarvení je povolené. Rty by měly být uvolněné. Těžké kosti předních končetin by měly být silné a velmi rovné. Zadeček by měl být velmi široký a svalnatý. Nízko posazený ocas je u kořene silný. Je to statný a silný pes, kompaktního rámce, psi jsou charakteristicky zavalitější, podsaditější a těžších kostí, než feny. 
Americký buldok by nikdy neměl být spletený s jedinečnými odlišnými plemeny, jako například American Staffordsire Terrier nebo American Pit Bull Terrier. 
Americký buldok je odvážný, rozhodný a odhodlaný, ne však zaujatý nebo nepřátelský. Je to živé a sebevědomé plemeno. Které opravdu miluje děti. Je známé pro svoji odvahu a hrdinství, když má bránit svého pána. Měl by být dobře socializovaný a již od ranného štěněčího věku být vychovávaný k poslušnosti. Někteří z nich mohou být směrem k ostatním psům agresivní a k cizincům rezervovaní. Aby byl Americký buldok opravdu šťastný, potřebuje být ve společnosti lidí. Toto plemeno však inklinuje ke slintání. Mírné cvičení je pro ně zapotřebí. 
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 55 až 70 cm.
Fena má v kohoutku 52 až 65 cm.
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 32 až 54 kg.
Fena váží v rozmezí 27 až 45 kg.
SRST:
Americký buldok má krátkou a hrubou srst, ve stálém nebo proměnlivém stupňování bílé, všech odstínů strakaté, hnědé, červené nebo tříslové. 
Srst je na úpravu snadná, Češte a kartáčujte ji kartáčem s pevnými štětinami a koupejte jen v případě, když je to nezbytné. . 
CHARAKTER:
Americký buldok by neměl být k člověku nadměrně bázlivý nebo plachý, ani však agresivní. Preferuje se, aby ani k ostatním psům nebyl příliš agresivní. 
PÉČE:
Americký buldok
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Americký buldok se průměrně dožívá 16 let.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznaná plemena.
ČÍSLO STANDARDU:
(Velká Británie)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama