close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Plemena koček na A, B

13. září 2010 v 18:18 |  kočičí plemena
A

Americká drsnosrstá kočka (American Wirehair)

Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, přítulná a bystrá kočka.

PLEMENO:
Americká drsnosrstá kočka je plemeno krátkosrstých koček. 
PŮVOD:
Objevila se v Americe v roce 1966 jako mutant americké krátkosrsté kočky. Od posledního typu se liší srstí střední délky, která je na hlavě, zádech, bedrech a zevní části ocasu hrubší a tvrdší, jemně kadeřavé.
VELIKOST:
Kocouři jsou poměrně velcí a robustní.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 7 kg.
SRST:
Je krátká, měkká a lesklá. Různobarevnost plemene je shodná s evropskými krátkosrstými (bílé, černé, modré, červené, krémové, "černý kouř", "modrý kouř"). Má nádherný druh kožichu, někdy s hnědými odstíny, kterému se říká "ginger" (zázvor).
HLAVA:
Oválná.
NOS:
Středně dlouhý. Je delší, než širší, dělá však kulatý dojem.
UŠI:
Jsou střední velikosti. 
OČI:
Kulaté, široce a šikmo posazené. Mají zlatavou barvu.
OCAS:
Zužující se a zlehka zatočen do kroužku.
CHARAKTER:
Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, přítulná, bystrá a učenlivá kočka, velice skákavá. Vyniká výborným zdravím a smělostí. Je to dobrý lovec.
OSTATNÍ POPIS:
Základní znaky má toto plemeno společné s americkou krátkosrstou kočkou. 
PÉČE:
Srst potřebuje stálou péči pomocí kartáče a hřebene. Línání je stejné, jako u obyčejných koček. 
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA
Fotky: Americká drsnosrstá kočka (foto, obrázky)
Americká krátkosrstá kočka (American Shorthair)

Zvláštním znakem Americké krátkosrsté kočky jsou dobře vyvinuté čelisti.

PLEMENO:
Plemeno domácích koček šlechtěných v USA od roku 1965.
PŮVOD:
Předci této kočky byli dovezeni do Evropy v 17.století a daly základ celé skupině různých plemen - bombajské, ocicat, mainské mývalí.
VELIKOST:
Hlavně kocouři jsou velcí a robustní.
HMOTNOST:
3,5-7 kg
SRST:
Je krátká, měkká a lesklá. Různobarevnost plemene je shodná s evropskými krátkosrstými: bílé, černé, modré, červené, krémové, "černý kouř", "modrý kouř". Nádherný druh kožichu - někdy s hnědými odstíny - se jmenuje ginger (zázvor).
HLAVA:
Americká krátkosrstá kočka má oválnou hlavu.
NOS:
Je delší, než širší, avšak dělá kulatý dojem.
UŠI:
Jsou střední velikosti. 
OČI:
Kulaté, široce a šikmo posazené. Mohou být zelené, žluté, modravé nebo měďové barvy.
TĚLO:
U kocourů: velcí, robustní, kteří mají velice dobře vyvinutý kulatý hrudní koš; nohy středně dlouhé; tlapy kulaté.
OCAS:
Zužující se a zlehka zatočen do kroužku.
CHARAKTER:
Americká krátkosrstá kočka - vytrvalá, přítulná a bystrá (učenlivá) kočka, velice skákavá. Vyniká výborným zdravím, smělostí; dobrý lovec.
OSTATNÍ POPIS:
Americká krátkosrstá kočka: dle standardu spadá mezi tak zvané těžké typy. To se výrazně projevuje velikostí a stavbou těla u kocourů. 
ZVLÁŠTNOSTI:
Zvláštním znakem tohoto plemene jsou dobře vyvinuté čelisti.
PÉČE:
Srst kočky nevyžaduje zvláštní péče. 
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA
Fotky: Americká krátkosrstá kočka (foto, obrázky)

Americký kerl kratkosrstý / dlouhosrstý (American Curl Longhair / Shorthair)

Americký kerl svoje pojmenování dostalo díky vykroucené vnější straně uší, které dávají kočce výraz překvapení.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Američan curl (curl = zkroucenýma ušima) 
PLEMENO:
Americké plemeno domácích krátkosrstých koček. 
PŮVOD:
Původ kerla se spojuje s ochočením bezdomovské kočky. Domníváme se, že původkyní plemene je přezdívkou "Sulamifa", vyznačující se černou hedvábnou srstí a zcela zvláštním tvarem uší. V roce 1981 vrhla Sulamifa čtyři koťata, a dvě z nich měla stejně stavěné uši. V roce 1983 se plemeno předvedlo v Kalifornii a bylo uznáno v USA. Do Evropy se tyto kočky poprvé dostaly teprve v roce 1995 a zatím co nejsou FIFe i Britskou koordinační radou uznány pro vzácné plemeno kočky. 
HMOTNOST:
3-5 kg 
POPIS:
Výsledkem vnitroplemenného křížení vznikl krátkosrstý kerl, což svědčí o možnostech inbreedinga mezi kerly. 
ZVLÁŠTNOSTI:
Svoje pojmenování plemeno dostalo díky vykroucené vnější straně uší, které dávají kočce výraz překvapení. Tuto zvláštnost uší dědí polovina koček tohoto vzácného plemene. 
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči. 
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA
Fotky: Americký kerl kratkosrstý / dlouhosrstý (foto, obrázky)

B

Balinéska kočka (Balinees cat)

Balinéska kočka je velmi přátelská a snášenlivá, s charakteristickým melodickým hlasem.

PLEMENO:
Polodlouhosrstých koček
PŮVOD:
Balinéska kočka je v podstatě výsledek mutace siamské kočky v USA v 60.letech 20.století. V roce 1970 se již rozeznávala jako samostatné plemeno. Balinéska kočka se rozšiřuje v mnoha zemích, včetně Ruska.
VELIKOST:
Je střední velikostí.
HMOTNOST:
2,5-5 kg
SRST:
Balinéska kočka má jemnou, hedvábnou srst, bez podsrstí. Zbarvení srsti je siamského typu. Barva značek - modré, čokoládové, liliové a jiné. V USA se nacházejí také kombinace jiných barev. Dle zbarvení srsti rozlišujeme 18 druhů; některé z nich se řadí k plemenům pod jiným názvem.
HLAVA:
Klínovitá hlava, brada je v míře rozvitá.
UŠI:
Velké, široké v základu, špičaté, mají být nízko posazené.
OČI:
jasně modré
TĚLO:
Krk je dlouhý, ztepilý; nohy jsou dlouhé, urostlé, zadní delší než přední; tlapy půvabné, oválné, ne nezbedné.
OCAS:
Dlouhý ve tvaru péra.
CHARAKTER:
Charakter kočky je přátelský, snášenlivý.
ZVLÁŠTNOSTI:
Balinéska kočka má charakteristický melodický hlas. "Pinč" (vpadlé čelisti) jsou nežádoucí.
PÉČE:
Balinéska kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA

Povídání o plemeni:
Mezi balinéskou kočkou a ostrovem Bali v jihovýchodní Asii není žádná souvislost. Jméno je pouze nápadem chovatelů, jimž půvabné pohyby balinések připomínaly tanečnice z tohoto indonéského ostrova.

Balinéska je to poměrně nové plemeno, její původ sahá do poloviny 20. století, kdy se ve vrzích siamek začala objevovat dlouhosrstá koťata. Zpočátku byla tato nežádoucí koťata prodávána na mazlíčky, neboť u chovatelské veřejnosti nevzbuzovala zájem. Posléze však stále více chovatelů ze Spojených států je začalo chovat s cílem vyšlechtit dostatečný počet koček na to, aby byl splněn standard a plemeno bylo uznáno. V letech 1963 - 1970 byla balinéska uznána všemi hlavními chovatelskými organizacemi v USA, v 80. letech se jí dostalo uznání i v Británii.

Balinésky jsou výjimečně půvabné a krásné kočky, které nezapřou své siamské předky, jen dlouhá srst jim změkčuje linie těla. Hlava je klínovitá a zužuje se - spojnice nosu a špiček uší mají tvořit dokonalý trojúhelník. Nos je dlouhý a přímý, oči modré, mandlové a trochu zešikmené. Tělo je štíhlé, jemné, ale dobře osvalené s dlouhým krkem. Nohy jsou vysoké a štíhlé s malými oválnými tlapkami. Ocas je dlouhý, dobře osrstěný jemnou, hedvábnou srstí. Srst na těle je také delší, ale přilehlá, bez podsady, krčního límce a necuchá se, proto je péče o ní jednoduchá. 

Zbarvení balinések je stejné jako u siamek, tj. základní barva je bílá s barevnými odznaky na uších, čenichu, tlapkách a ocase. Uznána je i čistě bílá varieta. Uznávání barevných variet se liší nejen v Británii a USA, ale dokonce i mezi CFA a jinými americkými chovatelskými organizacemi. FIFé uznává všechny barvy jako u siamek.

Balinésky jsou inteligentní, živé a upovídané kočky, které potřebují společnost lidí nebo dalších koček. Nechtějí být dlouhou dobu samotné a pozornost člověka si dokáží hlasitě vynutit. Samice jsou skvělými matkami, s koťaty si neúnavně hrají a dokáží je naučit spoustě her a činností.

Pro vylepšení typu balinések se někdy přikřížují siamky. Tito krátkosrstí kříženci se nazývají siamské varianty. Nelze je ovšem použít zpětně do chovu siamek pro odlišnou strukturu srsti.
Fotky: Balinéska kočka (foto, obrázky)

Bengálská kočka, leopardí kočka (Prionairilus Bengalensis, Felis Bengalensis)

Oblíbenost Bengálské kočky (leopardí kočka), která vyniká temperamentem a pevným zdravím, neustále stoupá.

PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Bengálská kočka je poměrně mladé plemeno, šlechtění začalo teprve v 60. letech 20. století v USA. V roce 1963 v Kalifornii byla Asijská leopardí kočka křížena s domácí. Během 10 let dalšího křížení vznikla Bengálská kočka s leopardím zbarvením, která byla poprvé zaregistrována v roce 1983.
HMOTNOST:
Střední až velká, pružná a velmi svalnatá kočka. Váha v rozmezí 5,5 až 10 kg.
SRST:
Zbarvení bengálských koček je velmi různorodé: Černě mramorovaná a tečkovaná BEN n 22/24 (brown tabby - black marbled/spotted), Mramorovaná BEN n 22 31/32/33(marbled), Tečkovaná BEN n 22/24 33 (spotted), Ve zbarvení sepiovém a norčím BEN n 22/24 31/32 (seal sepia - barmské zbarvení, mink - tonkinské zbarvení), Sněžná BEN n 22/24 33 (snow).
CHARAKTER:
Bengálská kočka je nejen krásná, ale i velmi inteligentní. Díky svému původu u kočky divoké, vyniká temperamentem a vyznačuje se pevným zdravím a vytrvalostí.
OSTATNÍ POPIS:
Bengálská kočka je domestikovaná kočka, která má tělesné vlastnosti malé kočkovité šelmy žijící v džungli- Felis bengalensis, neboli leopardí kočky.
Je to kočka, která vyzařuje svůj divoký původ, ale je přátelská, přítulná, s povahou domestikované kočky.
Její charakter stanovuje perspektivitu plemene, které však do této doby nebylo všemi asociacemi uznáno. Přitom oblíbenost bengálských koček se v současnosti rozvíjí, například v Anglii existují již tři kluby. 
ZVLÁŠTNOSTI:
Bengálská kočka je vzácné plemeno, které se vyznačuje nádhernou hustou srstí.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, TICA
Fotky: Bengálská kočka, leopardí kočka (foto, obrázky)

Birmanská kočka, Birma (Sacred Birman)

Birmanská kočka, Birma, je nejchrakteristěčtější svými bílými a souměrnými

PLEMENO:
Polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Birma vznikla křížením siamských a perských koček a má srst "perských" a konečky zbarvení "siamských". Podle pověsti byly přivezeny z Barmy od buddhistických jeptišek a objevily se v roce 1919 ve Francii, kde se vyvíjejí dodnes. Rozšiřují se i v jiných zemích.
VELIKOST:
Birma je středně velká, svalnatá kočka se silnější a mohutnější stavbou těla. Normální váha dospělé kočky je okolo 3,5kg, kocour by měl být viditelně mohutnější s váhou okolo 5kg. Birmy dospívají zhruba ve věku 18ti měsíců, plné dospělosti však dosahují až ve věku 4let.
Lebku má silnou a mohutnou, s plnými tvářemi a mírně zaobleným čelem a výraznou bradou, která nesmí ustupovat. Nos má středně dlouhý, vystouplý stejně mírně, jako klenutí čela, je černý nebo růžový. Uši má středně velké, dobře posazené, středně daleko od sebe, na koncích zakulacené. Mláďata mají uši výraznější a delší. Oči jsou spíše oválnější, než kulaté, jsou výrazně sytě modře safírové. Končetina má spíše kratší, pevné, s kulatými tlapkami. Ocas má rovnoměrně zbarvený, je pružný a hustě osrstěný, působí mohutným dojmem, je nesený v hrdém zatočení nahoru. 
HMOTNOST:
Birma váží v rozmezí 4,5 až 8 kg.
SRST:
Birma má srst dlouhou, až polodlouhou, s jemnou strukturou a hedvábnou podsadou. Na zádech, bocích a ocase je srst nejdelší. Srst však neplstnatí a je na údržbu nenáročná. Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě, u koťat nebývá patrný. Nejcharakterističtějším znakem tohoto plemene jsou "ponožky", které jsou vždy na všech čtyřech končetinách, a které musí být zcela bílé, rovnoměrné a souměrné, musí končit ještě pod zápěstím, nesmí být příliš krátké ani příliš douhé. Polštářky na tlapkách jsou nejčastěji růžové.
Plemeno má čtyři základní zbarení: silně značené, modře značené, čokoládově značené, lila značené, červeně značené a krémově značené. Další varianty jednotlivých zbarvení jsou: želvovinová, s kresbou, želvovinová s kresbou. 
HLAVA:
Lebku má silnou a mohutnou, s plnými tvářemi a mírně zaobleným čelem a výraznou bradou, která nesmí ustupovat. 
NOS:
Srst krátká, prodlužuje se postupně směrem ke tvářím. 
UŠI:
Zakulacené, střední velikosti.
OČI:
Jsou spíše oválné, než kulaté, výrazně sytě modře safírové.
TĚLO:
Tělo je lehce protažené, svalnaté, spíše mohutnější a pevné. Kostru má také mohutnější. 
Záda a břicho rovné, silné. Nohy jsou středně dlouhé, tlapy kulaté a velké. 
OCAS:
Ocas je středně dlouhý, hustě pokrytý srstí, nadlehčený stejně jako u veverky. 
CHARAKTER:
Birma charakterem je přítulná a vědychtivá, vázaná na chovatele a zvláště k jeho dětem. Je velmi inteligentní, přizpůsobivá, milá a přátelská, a to i k cizím lidem. Je sice držitelkou tichého hlasu, je však dosti upovídaná a se svojí vztahovou osobou hovoří dosti často. V období říje je poněkud hlučnější, svým projevem se podobá siamským kočkám. Není útočná, může být však poněkud tvrdohlavá. Bojí se zimy a miluje spaní pod dekou. Pokojně se snáší se psy i jinými zvířaty, zcela postrádá agresivitu. Ke svému ůánovi a své rodině velice silně lne a neustále jim dává najevo svoji náklonnost. Je empatická a na nálady své rodiny velmi vnímavá. 
ZVLÁŠTNOSTI:
Birma je charakteristická svými bílými, souměrnými punčoškami, které jsou jedinečně na všech čtyřech tlapkách. 
PÉČE:
Birma potřebuje pravidelnou péči o srst. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA
Fotky: Birmanská kočka, Birma (foto, obrázky)

Bombajská kočka (Bombay cat)

Bombajská kočka - plemeno s nádherným, přítulným a snášenlivým charakterem.

PLEMENO:
krátkosrstých koček 
PŮVOD:
Bombajská kočka vyšlechtěna v 50.letech 20.století v USA křížením Americké krátkosrsté kočky a Burmilly. V roce 1976 byl v USA uznán její standard.
VELIKOST:
Bombajská kočka je středně velká, dynamická se smolně černou srstí a výraznýma očima.
HMOTNOST:
V rozmezí 2,5 až 5 kg.
SRST:
Bombajská kočka má krátkou, jakoby přistřiženou, lesklou srst. Zbarvení absolutně černé po celé délce vlasu. Někdy se Bombajské kočky nazývají "mini-panter" (malí panteři).
HLAVA:
Hlava je mírně zaoblená, obličej plný se značnou vzdáleností mezi očima, čumák široký, čelisti má rozvinuté.
NOS:
Nos je svým tvarem poněkud širší.
UŠI:
Uši jsou středně velké, zakulacené, nakloněné dopředu.
OČI:
Oči jsou kulaté a široce postavené, měděné nebo zlatavé barvy. Barva očí čím tmavší,tím lepší.
TĚLO:
Středně velké a svalnaté.
Končetiny jsou úměrné k postavě, tlapy kulaté.
OCAS:
Ocas je rovný, střední délky.
CHARAKTER:
Bombajská kočka je to nádherná, přítulná a snášenlivá kočka.
OSTATNÍ POPIS:
Upravený nebo zahnutý ocas, bílé vlasy nebo skvrny, nesprávný počet prstů, zelené oči.
PÉČE:
Bombajská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA
Fotky: Bombajská kočka (foto, obrázky)

Britská krátkosrstá kočka (British shorthairs cat)

Britská krátkosrstá kočka je klidná a přítulná. Vyšlechtěná ve druhé polovině 19. století křížením anglických domácích koček s perskými.

PLEMENO:
domácích koček
PŮVOD:
Původ tohoto plemene sahá až na přelom 19. a 20. století, kdy chovatelé v Anglii začali křížit své domácí kočky s perskými. Snažili se totiž o dosažení plemene, které je mohutné, ale krátkosrsté. Kočky, které se podobným způsobem chovaly na evropské pevnině, zpočátku spadaly pod tzv. evropskou krátkosrstou kočku. Později i tyto kočky dostaly název a plemenný standard jako britské krátkosrsté. 
POPIS:
Britská krátkosrstá kočka je středně velká až velká svalnatá kočka, se širokým hrudníkem, dobře osvaleným hřbetem a plecemi, krátkými a zavalitými končetinami se silnými, kulatými tlapkami a silným, poměrně krátkým ocasem se zakulacenou špičkou. Hlavu mají kulatou a masivní, se širokou lebkou a silnou bradou, krátkým, širokým a rovným, u kořene lehce prohnutým nosem bez stopu, krátkýma, široce nasazenýma a lehce zakulacenýma ušima. Oči mají velké, kulaté, široce otevřené v barvě oranžové až měděné u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené. Krk mají krátký a silný. Jejich srst je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou. Jednotlivá plemena se od sebe liší především barvou srsti. Celkově musí budit dojem hezké a harmonické kočky. 
VADY:
Vysoko nasazené uši, slabá brada, šikmé oči, pinč, slabý ocas ukončený do špičky nebo zálomek (který vyřazuje zvířata z chovu), dlouhý ocas, bílé fleky v srsti (u jednobarevných zvířat).
HMOTNOST:
4-8 kg
SRST:
Je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou (srst musí být tzv. křupavá).
Zbarvení je různé: oranžová až měděná u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené. 
Všechny známé barvy, prokvétající, mramorové, skvrnité, dvoubarevné, lebkové a jiných variant, dýmové (kouřové), činčilové. Klasickou barvou je ale modrá. Dlouhou dobu se modré zbarvení ale v USA přičítalo jedině představitelům britských krátkosrstých koček.
HLAVA:
Kulatá a masivní se silnou bradou.
NOS:
Krátký, široký bez stopu, lehce prohnutý.
UŠI:
Krátké, široce nasazené lehce zakulacené.
OČI:
Velké, kulaté, široce otevřené. Široce posazené, kulaté; barva očí připomíná různé odstíny mědi a zlata (při vyloučení stříbřitých, u kterých se zelené nebo barva lískového oříšku nepočítá jako nedostatek).
TĚLO:
Je středně velké až velké svalnaté, se širokým hrudníkem, dobře osvalené, krk mají krátký a silný.
OCAS:
Silný, krátký se zakulacenou špičkou.
NOHY:
Silné, krátké zavalité se zakulacenými tlapkami.
CHARAKTER:
Britská kočka je známa svou vyrovnanou, klidnou a milou a povahou. Je přátelská a přítulná. Někdy dlouhé hodiny prospí, jindy si hraje s různými hračkami. Také se však velmi ráda nechává hladit. Přestože je velmi milá a jemná, je to osobnost a nenechá si všechno líbit. Pokud s něčím nesouhlasí, dá to ihned najevo. Britská kočka většinou dobře vychází s ostatními kočkami, dokonce často i se psy. Protože je to kočka dobromyslná, hodí se i do domácnosti, kde jsou děti.
PÉČE:
Srst britské kočky je krátká hustá s podsadou. Tato srst není náročná na ošetřování, pouze jí občas prokartáčujeme. Uši kočce kontrolujeme každý týden a pokud je potřeba, tak opatrně vyčistíme smotkem na špejli (nejlépe trochu namočeným v dětském olejíčku). Asi týden až deset dní před výstavou se většinou kočka koupe (ne těsně před výstavou, aby se srst mohla tzv. "srovnat"). Jestliže byla kočka koupaná nedávno a srst je stále pěkná není koupání nutné. Drápky se stříhají nebo zaštipují kleštičkami. CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA
Fotky: Britská krátkosrstá kočka (foto, obrázky)
Fotky: Britská krátkosrstá kočka (foto, obrázky)

Britská krátkosrstá kočka (colourpoint) (Blue-point cat)

Britská krátkosrstá kočka je asi nejpopulárnější z britských krátkosrstých koček je Britská modrá, zatímco Britská bílá je považována za jakýsi symbol dokonalosti pro svoji čistou bílou srst.

HISTORIE:
Modrá britská krátkosrstá kočka byla vyšlechtěna na konci 19. století v Anglii.Tato kočka je obecně impozantním zjevem, pro který se již v minulém století stala velice oblíbenou. Zpočátku byly do chovu britských krátkosrstých koček často zakřižovány perské kočky, aby byla osvěžena krev a upevněna barva očí a typ. Proto se dodnes stává, že se v krátkosrstém vrhu objeví dlouhosrsté koťátko.
TEMPERAMENT:
Je to velmi milá kočka s bystrými smysly, vynikající společnice a důvěrná přítelkyně. Někteří chovatelé říkají, že přímo touží po klidném životě
SRST:
Sněhově bílá barva na zádech přechází do modré, stejného zbarvení jsou i značky, avšak světlejší. Značky jsou rozmístěné stejně, jako u předcházejícího plemene, avšak stejného modravého nádechu.
POPIS:
Britská kočka patří do skupiny koček s krátkou srstí. Je to středně velká až velká kočka. Tělo je svalnaté, podsadité, s širokou hrudí. Srst je krátká a hustá s dobře vyvinutou podsadou. Hlava je kulatá, masivní se širokou lebkou. Nos je krátký a široký, rovný s lehkým prohnutím. Brada je silná. Uši jsou malé lehce zakulacené, široko od sebe posazené. 
OČI:
Oči jsou velké, kulaté, mají jasně modrou barvu. Jasné, živé, svítící.
OSTATNÍ POPIS:
Jsou dovoleny všechny odstíny modré barvy, ale světle modrá má přednost. Barva musí být čistá, rovnoměrně rozložená a bez bílých chlupů nebo stínování. Čenich a polštářky tlapek má modrošedé, oči tmavě oranžové nebo měděné.
Další barvy: černá: neobsahuje šedou nebo hnědou barvu, čokoládová: má teplý hnědý odstín, lilová: má světle fialovou barvu s růžovým nádechem, červená: je stejnoměrně oranžově červená bez kresby, krémová: je světle béžová (pastelové zbarvení, nikoli červená).
VADY:
Uši nesmí být tmavší, než jiné značky.
Fotky: Britská krátkosrstá kočka (colourpoint) (foto, obrázky)

Burma (Burmese)

Plemeno koček - Burma bylo opěvované již v dávnověké "Knize básní o kočkách" a počítalo se mezi posvátná zvířata.

ANGLICKÝ NÁZEV:
pojmenování od angl. Birmy - Burma
PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Do Ameriky Birmy byly dovezeny z Burmy v roce 1930. Křížili je se siamskými silně tečkovanými. V roce 1949 dovezli tyto kočky do Anglie, kde v procesu křížení po dlouhou dobu tzv. "příživničily". Výrazně však přispěly ke zdravému a houževnatému plemenu.
SRST:
Mimo široce rozšířeného hnědého zbarvení, rozeznáváme ještě dalších devět, mj. modré, čokoládové, liliové, červené, dortové, aj. Uši, nohy a čumák jsou o něco tmavší, než základní odstín. Spodní část těla je vždy světlejší, než záda. Srst je hladká, jemná, vydatně přiléhající, s tzv. "přelivem". Koťata mohou mít tygří zvrásněný nátěr (tzv, "moaré") a bílé kontrastní značky, což s růstem postupně zaniká.
HLAVA:
Burma má klínovitou hlavu s viditelným přechodem od čela k nosu.
NOS:
Nedlouhý, u kořene zlehka "splácnutý".
UŠI:
Zakulacené, malých rozměrů, široce posazené a vypadají jako zlehka nakloněné dopředu.
OČI:
Oči velké, zdola kulaté, zlatavě-žluté barvy.
TĚLO:
Tělo je svalnaté, nedlouhé, s rozvinutým hrudníkem a rovnými zády. Brada je pevná a široká. Krk je dlouhý a elegantní. Končetiny má urostlé, dlouhé, poměrně tenké, zadní jsou o poznání delší než přední, tlapy půvabné, oválného tvaru.
OCAS:
Rovný, zužuje se k zatočenému konci.
OSTATNÍ POPIS:
Od literárních historiků Východu víme, že kočka podobná Burmanské kočce byla, stejně jako korat, opěvovaná již v dávnověké "Knize básní o kočkách" a počítala se mezi posvátná zvířata. Takové kočky chovaly pouze v nejbohatších domech a chrámech, říkalo se, že přinášejí štěstí a bohatství.
Jako chyby se počítají kulaté oči, vpadliny v základu chvění ("pinč"), ale také zelené oči a bílé skvrny na srsti.
PÉČE:
Burmy nevyžadují žádnou zvláštní péči.
Fotky: Burma (foto, obrázky)

Burmilla (Burmila)

Burmilla je plemeno neagresivních koček, s vyrovnaným a hravým charakterem.

PLEMENO:
Burmila patří do široké skupiny krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v roce 1981 ve Velké Británii. Z náhodného křížení Burmy a Perské činčily vznikla kouzelná koťata s jemným stříbrným zabarvením. Poté se specialisté začali zabývat selekcí a hlavní znaky Burmy s každým pokolením umocňovali. O něco později se objevily zvláštnosti Burmill, které se do té doby odlišovaly především svým zabarvením. Plemeno bylo uznáno GCCF v roce 1989 a v roce 1995 - FIFe.
VELIKOST:
Burmila je to elegantní kočka cizokrajného typu a střední velikosti.
HMOTNOST:
V rozmezí 4 až 7 kg.
SRST:
Srst je krátká, hustá, nádherná, s bohatou podsadou, která ji trochu nadzvedává. Zbarvení Burmill určuje jejich druhy. Dělíme je na černé, s nádechem (hnědé a liliové), kouřové (černé a čokoládové), jednobarevné (černě želvové, krémové, černé britské, bombajské), tygří (tečkované černé nebo tečkované modré).
HLAVA:
Hlava má zakulacenou lebku se středním odstupem mezi ušima. Je široká v horizontální linii obočí a v čelistech, zužuje se do krátkého, tupého klínu. Nos je z profilu jemně prohnutý. Špička nosu by měla tvořit jednu linii s bradou. Hrbol na nose je nežádoucí.
UŠI:
Uši jsou středně veliké, široce posazené a zlehka zašpičatělé. Při pohledu z profilu jsou posazené tak, že se mírně sklánějí dopředu. Při pohledu zpředu je vnější linie ucha pokračováním linie tváře. Oči jsou velké, daleko od sebe posazené a mírně šikmé.
OČI:
Oči jsou tvarem mandlovo-kulaté, barva očí je zářivá, výrazná, s tmavým orámováním, jsou povoleny všechny odstíny zelené. Nádech žluté se toleruje u koťat a mladých jedinců. U červených, krémových a želvovinových variet je povolena jantarová barva očí.
TĚLO:
Tělo je dostatečně svalnaté. Nohy jsou středně dlouhé s oválnými tlapami.
OCAS:
Ocas je středně dlouhý až dlouhý. Je středně silný v nasazení, nepatrně se zužující do zakulacené špičky.
CHARAKTER:
Burmilla disponuje vyrovnaným charakterem, ve společnosti jiných koček není agresivní, ráda si hraje s různými předměty.
PÉČE:
Srst vyžaduje pravidelné rozčesávání.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé uznala toto plemeno od 1. ledna 1995.
Fotky: Burmilla (foto, obrázky)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Chlubnova Lenka Chlubnova | E-mail | 22. října 2016 v 19:27 | Reagovat

Vsechno je bomba ale potrebuju radu mam kotatko a chci vedet co je zac je mu pul roku asi a vypada jak bengal nevim diky moc

2 zdenek zdenek | E-mail | 18. března 2020 v 12:44 | Reagovat

http://girlssnapshots.com - horke divky z vaseho okoli

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama