close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pavouci 2

18. září 2010 v 8:58 |  Členovci

Slíďák tatarský

Slíďák tatarský (Lycosa singoriensis) je největší evropský pavouk. Společně se sklípkany druhu Macrothele calpeiana a Ischocolus algericus je považován za největšího pavouka Evropy, severní Afriky a střední Asie.

Popis

Jedná se o největšího pavouka Evropy, samice dosahuje velikosti téměř 40 mm. Základní zbarvení je šedohnědé, až skoro černé, na hlavohrudi je matně patrná kresba, zadeček nese tmavě zahnuté skvrny a párovité bílé tečky.

Rozšíření

Vyskytuje se převážně ve východní části Evropy, především ve stepích Ruska a Maďarska. Nejzápadněji se vyskytuje na východním břehuNeziderského jezera. Kdysi se rovněž nacházel na více místech na střední a jižní Moravě, na písčitých březích řek, v roce 2007 se zde objevil opět.

Způsob života

Slíďák tatarský se vyskytuje ve stepních oblastech, které jsou velmi chudé na vegetaci. Vyhrabává si až 30 cm hlubokou a víceméně svislou zemní noru, jejíž vnitřní stěnu vystýlá pavučinou. Ústí nory má průměr zhruba jako myší díra, pavučina přečnívá povrch půdy a je vyztužena spředenými stébly trávy a dalších rostlin. Přes den se pavouk zdržuje ve své noře, večer jí opouští a vydává se na lov. Živí se hmyzem a jinými pavoukovci, člověku je přes svou velikost naprosto neškodný.

Rozmnožování

K páření dochází časně z jara. V létě si samice zhotoví velký vaječný kokon s několika stovkami vajíček. Vystavuje je slunečním paprskům tak, že sedí v ústí nory hlavou dolů a zadeček s kokonem upevněným ke snovacích bradavkách má částečně vysunutý. Vylíhlá mláďata později pokrývají zadeček matky ve více vrstvách na sobě.
Ab spider 006.jpg

Běžník kopretinový

Běžník kopretinový (Misumena vatia) je pavouk spadající do čeledi běžníkovití (Thomisidae). Je velmi hojný ve střední Evropě, zdržuje se na suchých loukách, zahradách a poblíž polních cest.
U tohoto druhu běžníka jsou nápadné rozdíly mezi pohlavími. Zatímco samice může dosáhnout velikosti až 10 mm, samec je nanejvýš 4 mm dlouhý. Samice je barevně velmi proměnlivá, projevuje se zde paleta od bílé, přes žlutou až k zelené, po stranách zadečku se mohou vyskytovat červené pruhy. U samců je zbarvení jednotné - hlavohruď je tmavě hnědá s úzkým světlým podélným pruhem, zadeček je kontrastně bíle a hnědě pruhovaný, na rozdíl od samice jsou nohy vždy světle a tmavě proužkované.
Běžník kopretinový číhá na svou kořist většinou na květech rostlin, může se ale vyskytovat i na listech. Své zbarvení obvykle přizpůsobuje barvě podkladu - tento proces se uskutečňuje na základě přesunu tělesných pigmentů hlouběji do těla. Této barevné proměny, která je řízena zrakem běžníka, je schopná jenom samice, přičemž tento proces trvá několik dní, než je zcela dokončen.
Soubor:Misumena.vatia.beute.wespe.1771.jpg

Skákavka pruhovaná

Skákavka pruhovaná (Salticus scenicus Clerck 1757) je nápadně zbarvený pavouk z čeledi skákavkovitých (Salticidae). Dosahuje délky 5-7 mm. Na široce seřízlém okraji hlavohrudi má umístěnou soustavu osmi nápadně velkých očí. Největší z nich je střední pár, postranní oči jsou o něco menší. Velice dobře vidí a živě reaguje na vizuální podněty ve svém okolí. Tělo je velmi kontrastně černo-bíle pruhované, nohy jsou zřetelně světle a tmavě skvrnité. Samec má velmi dlouhé, šikmo dopředu směřující chelicery.Samec bývá mnohdy tmavší než samice, ale není to pravidlem ,neboť zde hraje roli prostředí, ve kterém pavouk žije.

Výskyt

Skákavka pruhovaná je velmi hojný druh, vyskytuje se v blízkosti lidských sídel. Často ho můžeme nalézt na fasádách domů a zdech, kde se sluní a vyhledává kořist. Lze se s ním také setkat na plotech a někdy i na stromech. V chladnějších dnech se ukrývá ve své pavučinové rource, kterou si buduje například ve spárách zdí. Nejvíce aktivní bývají skákavky kolem 11 hodiny dopolední. V této době lze nějakou tu skákavku nalézt poměrně snadno.

Způsob lovu

Zajímavý je způsob lovu skákavky pruhované. Usedne-li v blízkosti pavouka moucha, zaregistruje jí skákavka postranníma očima a natočí se k ní čelně, aby jí mohla sledovat svýma hlavníma očima, které umožňují velmi přesné vidění. Pak se pomalu přibližuje - plíží a když se dostane do dostatečné blízkosti, vyskočí a zmocní se kořisti. Před skokem se vždy připevní jistícím vláknem, takže při chybném skoku nemůže spadnout.

Rozmnožování

Při námluvách využívá samec svých dlouhých chelicer, kterými dává optické signály. Tančí před samicí sem a tam, s široce roztaženými chelicerami a zvednutýma předníma nohama, nato se samice obvykle stáhne zpět do své pavučinové rourky, kde následně dojde ke spáření, které probíhá jako u většiny ostatních pavouků. Ještě před námluvami si uplete sameček drobnou síťku připomínající malý urousek a následně o ni tře své bříško. Následně vypouští přímo z pohlavních žláz sperma které hned nabírá do útvaru zvaného bulbus, který se nachází na konci každého makadla (díky těmto útvarům lze od sebe u většin druhů pavouků dobře rozlišit samce a samici, poněvadž samice bulby nemá)Samec tak činí proto, protože jeho pohlavní žlány neústí, na rozdíl od většiny samců v živočišné říši, v žádný pohlavní orgán, který by vedl sperma přímo do samičích pohlavních orgánů. Výsledný akt probíhá tak, že sameček vsouvá svá makadla do samiččiny epiginy, kde jsou samičí vajíčka oplodnována samčími spermiemi.

dyž se potkají dvě skákavky

Když se potkají dvě skákavky (více je patrný tento jev u dvou samců) roztáhnou do široka své chlicery a začnou kolem sebe kroužit. Jedna zastrašuje druhou. A když už se pozorovateli může zdát, že boj je na spadnutí, obě skákavky od sebe "odskočí" a každá si jde dál svou cestou. Skákavky většinou nevyhledávají šarvátky, poněvadž v takovém souboji by šance na přežití byla pouze 50% a to se opravdu nevyplatí. No považte sami. Jak by asi bylo nepříjemné být v blízkosti chelicer, které vás můžou každou chvílí usmrtit. Proto skákavky nebojují a přesunou se raději jinam, kde budou mít více soukromí. A to není problém. Vzhledem ke své velikosti si mohou dovolit mít celkem solidně velké teritorium.
Skákavka pruhovaná

Třesavka velká

Třesavka velká (Pholcus phalangioides) je pavouk z čeledi třesavkovití. 

Popis

Třesavka velká dosahuje velikosti těla 8 - 11mm, díky enormní délce svých končetin se však jeví jako mnohem větší - vzhledově dost připomíná sekáče, při bližším pohledu je ale naprosto zřetelné oddělení hlavohrudi a zadečku. Zbarvení je šedobílé s neurčitou tmavší kresbou, oči jsou seskupené po třech na stranách hlavohrudi, mezi nimi se nachází další pár, zřetelně menších očí. Staví si nepravidelnou, malou síť, při vyrušení zastrašuje nepřítele rychlým kmitáním celého těla.

Výskyt

Třesavka velká se je hojná na mnoha místech Evropy, v severních částech střední Evropy je však vzácnější.

Stanoviště

Je to synantropní druh, který se vyskytuje převážně v budovách - hlavně ve vyhřívaných a suchých sklepích.
Třesavka velká s úlovkem

Stepník rudý

Stepník rudý (Eresus cinnaberinus Olivier, 1789) je nápadně zbarvený a ohrožený druh pavouků z čeledi stepníkovitých

Popis

  • Stepník rudý je mohutný pavouk, připomínající pavouka skákavku, avšak bez nápadně zvětšených očí-4 jsou těsně vedle sebe a 4 další leží v částech karapaxu (hlavohrudi)
  • samice 10-14mm (na Jihu vždy delší), má jednotné černé zbarvení přecházející na hlavohrudi mnohdy do žlutava
  • samec veliký 10-11 mm má zářivě červený zadeček s 4 černými puntíky, často obroubenými bílou barvou.

Areál rozšíření

Stepi a vřesoviště ve střední Evropě. V ČR se vyskytuje vzácně žije pouze v Českem krasu a na jižní Moravě.

Pozoruhodnosti

Pavouk se dožívá 3 až 4 let. Žije ve velmi dobře ukryté pavučině na zemi, pavučina je tvořena pevnou asi 5 cm širokou stříškou, která je nahoře pokryta travou a pokračuje dále jako rourka široká asi jako prst. Od okraje se táhnou lapací vlákna s jejichž pomocí dokáže ulovit i střevlíka.
Stepník rudý

Plachetnatka keřová

Popis

Plachetnatka keřová (Linyphia triangularis) je pavouk patřící do čeledi plachetnatkovití (Linyphiidae). Dosahuje velikosti 5 - 7mm. Vrchní část hlavohrudi je žlutohnědá a uprostřed nese úzký, směrem dopředu vidličnatě rozdvojeně tmavý proužek. Svrchní strana zadečku je šedá, jeho strany nesou podélný zubatý proužek. Spodní strana celého těla je hnědá až černá. Samec má nápadně dlouhé a roztažené chelicery.

Výskyt

Jedná se o jednoho z nejhojnějšího pavouka střední Evropy, vyskytuje se běžně v lesích, okrajích cest a na zahradách.

Způsob života

Plachetnatka keřová si buduje vodorovnou pavučinu doplněnou množstvím závěsných vláken, která je typická pro čeleď plachetnatkovití. Pavouk v ní číhá na kořist zavěšen za končetiny na její spodní straně.

Rozmnožování

Samci se zdržují delší dobu v síti samice, kde spolu mezi sebou bojují s pomocí velkých chelicer, přičemž souboj může trvat až několik hodin. Při samotném páření visí samec zavěšen v síti nad samicí a zavádí ji střídavě oba bulbusy svých makadel do pohlavního otvoru.
Soubor:Linyphia.triangularis.female.jpg

Sklípkani

Sklípkani patří k největším suchozemským bezobratlým živočichům. Jsou to dokonalí lovci, kteří se během 300 milónů let téměř nezměnili.

Stavba těla

Tělo sklípkanů se dělí na dvě části, hlavohruď a zadeček. Mají osm nohou, díky nimž se mohou rychle pohybovat. Převážně u sklípkanů čelediTheraphosidaese na spodní straně chodidla nacházejí zvláštní chloupky, které jsou na konci rozštěpeny do mikroskopických chloupků. To jim umožňuje se pohybovat i po hladkých plochách, například šplhat po skle. Na hlavohrudi se nacházejí klepítka (chelicery), pomocí nichž kořist usmrtí vstříknutím jedu. Chelicery jsou tzv. ortognátně orientovány tzn., že se chelicery otevírají podélně s osou pavoukova těla. Vedle klepítek mají ještě [makadla], která slouží k opoře při běhu a k rozmnožování. Na konci těchto makadel mají samečci tzv. samčí bulby, ve kterých samci přenáší sperma, když hledají samici a chtějí se s ní spářit. Na zadečku se nacházejí čtyři snovací bradavky, pomocí nichž mohou tkát pavučiny. Sklípkani netkají sítě, pavučinu používají například při rozmnožování, k vytvoření kokonu nebo při svlékání. Dále mají mnozí sklípkani na zadečku žahavé chloupky, které slouží k obraně.

Způsob života

Sklípkani se dělí podle způsobu života na stromové, zemní a podzemní druhy.
Stromoví sklípkani
Žijí hlavně v pralesích, kde přebývají v korunách stromů, kde si také stavějí hnízda.
Zemní sklípkani
Skrývají se v úkrytech na zemi, například pod kameny čí kousky dřeva, a opouští je při hledání potravy.
Podzemní sklípkani
Žijí ve zvláštních chodbičkách tvaru trubice, jež jsou vystlány pavučinou. Samičky těchto druhů tráví skoro celý život v úkrytu a živí se hmyzem, který se ocitne v blízkosti vchodu do jejich nory.

Potrava

Menší, převážně pouštní, druhy se živí hmyzem či jinými pavoukovci. Větší druhy loví hmyz, ale také ještěrky, malé hady, hlodavce, stromové druhy také ptačí mláďata. Sklípkan probodne svou kořist klepítky a vstřikne do těla jed, čímž ji ochromí. Kořist sežere tak, že ji do těla vstříkne trávící enzymy a pozře již rozloženou potravu v tekutém stavu. Zbytky kořisti, které sklípkan nedokáže rozložit (kosti,kůže) jsou zformovaný do takřka pravidelné ,,kuličkya odhozeny. V případě, že jsou sklípkani chování v zajetí v terariu je zajímavostí, že tyto ,,kuličky zpravidla nosí na jedno místo v terariu.

Obrana

.Sklípkani mají několik obraných taktik
Obranné postavení s kousnutím
Většina sklípkanů používá k obraně právě tuto metodu. Nejdříve zaujme obranné postavení - vzpřímí hlavohruď a roztáhne klepítka. Pokud toto nepřítele neodradí, bleskurychle se na něj vrhne a silně jej udeří. Pokud ani toto nezapůsobí, vrhne se na nepřítele po druhé a tentokrát již s jedovatým kousnutím. Pro člověka je kousnutí sice velmi bolestivé, ale ne smrtelně nebezpečné.Nejnebezpenější jsou rody z Asie a Afriky.Ty jsou zdraví nebezpečné.Ostatní sklípkani mají jed neškodný.
Uvolnění žahavých chloupků
Tento způsob obrany mají většinou jen sklípkani z Ameriky. Pokud je pavouk v nebezpečí, nastaví proti útočníkovi zadeček a rychlými pohyby nohy vrhá chloupky proti nepříteli. Tyto chloupky způsobují svědění a pálení, a obnovují se při dalším svleku.
Ostřikování výkaly
Při tomto druhu obrany pavouk nadzvedne zadeček a ostříkne útočníka proudem trusu. Tuto taktiku však požívají jen zřídka.

Zajímavosti

Největším sklípkanem je Theraphosa blondi, který má tělo dlouhé 12 cm a rozpětí nohou dosahuje až 30 cm.
Ve střední Evropě žijí jen tři druhy pavouků, kteří jsou blízkýmy příbuznýmy sklípkanů(Patří do stejného podřádu). Jsou to sklípkánci rodu Atypus patřící do čeledi Atypidae.
Samičky některých druhů se mohou dožít až 25 let. Samci sklípkanů se obvykle dožívají okolo dvou až tří let po dosažení pohlavní dospělosti.

Sklípkani v historii

Při zkoumání zkamenělých pozůstatků zvířat (fosilií) je možné vypozorovat zpětné klíče k jejich kmenovému vývoji. První odkazy na fosilní příbuzné dnešních sklípkanů byly objeveny v úlomcích jantaru ze střednícho devonu v Severní Americe, a jsou tedy staré téměř 350 milionů let. Před 310 až 240 milionů, v t.zv. karbonu, patřili sklíkpkani nejhojnějším druhům pavouků vůbec. Teprve ode dvou milionů let př. n. l., od třetihor žili také ve střední Evropě. Protože se sklípkani během milionů let tělesně skoro vůbec nezměnili, jsou po právu označováni jako "živoucí fosilie".
sklípkan Brachypelma smithi

Sekáči

Sekáči (Opilionida) jsou řád pavoukovců, vyznačují se srostlou hlavohrudí a zadečkem a dlouhými končetinami.

  • Tělo sekáčů je kompaktní (není jako u pavouků rozčleněno na hlavohruď a zadeček), nápadné je na něm zřetelné článkování. Nohy sekáčů jsou velice dlouhé a jejich konce bývají druhotně členěny, takže mají charakter jakýchsi "chapadélek" která umožňují ovíjení stonků trav při pohybu, nebo lepší uchopení potravy. Nohy sekáčů se mohou velmi snadno uvolnit, je to součást sebezáchovy jedince. Tomuto jevu se říká autotomie. Noha sebou po odlomení velmi dlouho seká - odtud pochází český název těchto pavoukovců.
  • Klepítka sekáčů jsou tříčlánková zakončená klepítkovitě. Makadla poněkud připomínají nohy, ale jsou mnohem kratší. Na hlavové části se nachází hrbolek, na jehož bocích se nalézá po jednom oku. Jedové, ani snovací žlázy nejsou u sekáčů vyvinuty.
  • Samčí pohlavní orgán je protažen v nápadný kopulační orgán (penis), kterým je sperma při páření přiváděno přímo do pohlavního otvoru samice. Péče o potomstvo je zajištěno pouze tím, že samice naklade vajíčka kladélkem do různých štěrbin, dále se o jejich osud nestará.
  • Sekáč se živí hmyzem.
  • V Česku žije přibližně 30 druhů sekáčů.
sekáč rohatý Phalangium opilio

Sekáč rohatý

Sekáč rohatý (Phalangium opilio) je drobný pavoukovec dorůstající délky až 10 mm. Je značně rozšířen po celé Evropě, Asii a Severní Americe. Žije na suchých i mokrých místech a také v blízkosti člověka. Živí se organickými zbytky a mršinami, ale loví i menší živočichy.
Phalangium opilio 3 (Nemo5576).jpg
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Radek Šich Radek Šich | Web | 14. června 2013 v 12:14 | Reagovat

Obrazek u slidaka tatarskeho je spatne, na obrazku je nejaky krizak, nikoliv slidak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama