Křižák obecný
Křižák obecný (Araneus diadematus) z čeledi křižákovití je nejznámějším a velmi hojným pavoukem v Česku, vyskytuje se kromě Evropy rovněž v Severní Americe (části USA a Kanady). Obývá zvláště lesy a zahrady, lze se s ním setkat i v otevřených krajinách, pokud nejsou zcela odlesněné.
Popis
Zbarvení křižáků je velmi variabilní, od světle hnědého až po červenohnědé a černohnědé. Vždy je zřetelná charakteristická křížová kresba na hřbetní straně zadečku, kterou tvoří pět bílých skvrn, které mohou různými způsoby splývat, nebo mohou být částečně redukované. Tvar zadečku, který bývá zpravidla mnohem větší než hlavohruď, je nápadný - je nejširší v první třetině, odkud se pozvolna zužuje. Samec odpovídá zbarvením samici, ale zadeček má podstatně menší. Zatímco samci dorůstají jen 5-10 mm, samice můžou mít 12-17 mm.
Způsob života
Křižáci tkají charakteristické kolové pavučiny velmi pravidelných tvarů, nejčastěji ve větvích stromů a keřů. Celá síť je většinou zavěšena na jednom velmi silném nosném vlákně a mívá obvykle kolem třiceti paprsků. Křižák se během dne zdržuje uprostřed své sítě a čeká na potenciální kořist, kterou bývá poletující hmyz. Křižák se zpravidla dožívá 3 let. Kousnutí křižáka obecného je pro člověka naprosto neškodné.
Rozmnožování
Dospělý samec si už nepřede síť, neloví, veškerý čas tráví vyhledáváním partnerky. Když se mu podaří objevit síť dospělé samice, upřede k jejímu okraji vlastní vlákno, které mu poslouží jako komunikační prostředek - brnká na ni jako na strunu a přenáší zvukové vibrace na partnerčinu síť. Pokud je dostatečně "zručný", podaří se mu partnerku přesvědčit, aby se přiblížila k jeho vláknu. Posléze dochází k páření, které se obvykle několikrát opakuje. Námluvy velmi často končí zabitím samce. Mláďata se líhnou na jaře z vajíček, která nakladla samice na podzim. Dospívají až další rok na jaře. Samice hynou po nakladení vajec.
Křižák pruhovaný
Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) je původem subtropický pavouk z oblasti Středomoří, který však vlivem globálního oteplování zdomácněl také v České republice.
Popis
Tento pavouk má charakteristické vybarvení kombinující žluté a černé pruhy protkané tenkým bílým lemem. Samice dorůstá ve středoevropských poměrech délky 15 mm, samec je zřetelně menší, jen 4-6 mm. V jižní Evropě jsou jedinci obvykle větší, zatímco v Evropě severní o něco menší. Ačkoliv původně tito pavouci žili pouze na jižní Moravě, od devadesátých let 20. století se vyskytují na celém území ČR. Většinou žijí ve vysoké trávě.
Potrava
Ačkoliv staví sítě, ve kterých je charakteristické stabilimentum (lokálně zakřivený svislý pás), primárně neloví drobný létající hmyz, ale kobylky, které tvoří hlavní zdroj jeho potravy. Svou kořist usmrcuje jedem, pro člověka však není vůbec nebezpečný, neboť jeho kousnutí nepronikne lidskou kůží.
Rozmnožování
Ačkoliv je to u křižáků nezvyklé, páření probíhá bez pářícího vlákna. Samotný akt obvykle končí sežráním samce, který samici poslouží jako potrava. Po spáření samice upřede relativně velký kokon, do kterého naklade vajíčka. Pavoučice většinou upřede dva až tři kokony, z nichž každý obsahuje několik set vajíček.
Křižák zelený
Křižák zelený (Araniella cucurbitina) je pavouk z čeledi křižákovití. Samice dorůstá délky maximálně 7mm, samec 5mm. Hlavohruď je žlutohnědá, zadeček nápadně žlutozelený až zelený a na jeho hřbetní straně je možné ve většině případů vidět čtyři malé černé tečky. Pod snovacími bradavkami ja malá, světle červená skvrna. U samce jsou po stranách hlavohrudi černé pruhy lemované světlým okrajem. Napolo vzrostlý pavouk je před obdobím přezimování zbarven červeně.
Způsob života
Křižák zelený je velmi hojný zástupce čeledi křižákovití, vyskytuje se na okrajích lesů, ale i v otevřených krajinách. Buduje si malé kolové sítě - většinou na keřích ve výšce 1 až 2 metry nad zemí. Pavouk se zdržuje pod středem své sítě a díky svému zbarvení je ve vegetaci dobře maskován.
Pokoutník tmavý
Popis
Délka těla samice je 12-18 mm, délka těla samce 13-15 mm. Tento nápadně dlouhonohý druh patří k nejznámějším pavoukům vůbec. Šedožlutě zbarvené tělo má tmavohnědou kresbu, hlavohruď s neostře ohraničenými proužky, zadeček uprostřed se zahnutými skvrnami a po stranách s nepravidelnou skvrnitou kresbou. Nohy jsou jednobarevně šedohnědé, bez tmavých skvrn.
Rozšíření
Je to hojný [synantropní] druh žijící v blízkosti člověka.
Způsob života
Pokoutník tmavý si zhotovuje v rozích místností, výklencích, atd. prostorné kobercovité pavučiny, které volně přecházejí v obývací rourku. Je aktivní hlavně v noci, po soumraku může být spatřen pohybující se i mimo svou síť (především samci), často zabloudí a sklouznou do umyvadla, nebo vany, odkud se nemohou dostat. Tento druh se běžně dožívá čtyř, vzácně až sedmi let. Přes svou nápadnou velikost se tento druh často stává kořistí jiných, na pohled menších pavoučích druhů, například snovačce pokoutní (Steatoda bipunctata) se kterou v lidských obydlích sdílí svůj životní prostor.
Pokoutník domácí
Stanoviště
Vyskytuje se hojně v domech, kůlnách, stájích. V rozích místností spřádá husté, vodorovně napnuté pavučiny. Objevuje se po celý rok.
Popis
Samice dosahuje délky těla něco kolem 11 mm, ale se svýma dlouhýma nohama vypadá mnohem větší. Dožívá se několika let. Živí se hmyzem, hlavně mouchami. Samice zavěšuje svůj kulovitý kokon s vajíčky na pavučiny a maskuje ho kousíčky omítky. Je jedovatý, ale pro člověka nepředstavuje nebezpečí.
Pokoutník nálevkovitý
Popis
Tento pavouk má charakteristický vzorek na abdomenu (zadečku) a hnědý karapax (hlavohruď) se třemi světlými proužky. Tělo je chlupaté, nohy dlouhé. Po páření sameček zůstává se samičkou až do své smrti. Velikost samice je asi 15 mm, velikost samce 10 mm.
Stanoviště
Křoviny, travnatá místa, okraje lesa, skalky na zahradách.
Areál rozšíření
Evropa, Asie, Japonsko.
Způsob lovu
Pokoutník nálevkovitý vytváří padací dvířka - rourku do země nebo mezi kameny. Když se kořist ocitne u jeho "rourky" , vyřítí se na na ní a stáhne jí do své komůrky.
Snovačka pečující
Popis
Délka těla samice je 3,5-5,5 mm, délka těla samce 2,5-4 mm. Na žlutavé, na světle šedé, někdy i červenavé hřbetní straně zadečku se táhnou dva široké, černé pruhy rozdělené třemi až čtyřmi světlými příčnými proužky do téměř pravoúhlých dílů.
Výskyt
Snovačka pečující je velmi hojný druh, který se vyskytuje především na prosluněných, otevřených stanovištích.
Způsob života
Hnízdo snovačky tvoří čepičku, která jako nepravidelná pavučina povléká konce větví a bylin, ve své vrchní části je zhuštěná do kopule. Pod touto kopulí se nachází samotný úkryt pavouka, maskovaný cizorodými částečkami (drobné suché lístky, jehličí), přičemž celý útvar připomíná obrácené ptačí hnízdo.
Péče o mláďata
Ve svém úkrytu střeží samice zelenavý, nebo modravý kokon. Mláďata samice krmí "z úst do úst" vydávenou, enzymaticky natrávenou potravou. Tento proces krmení lze na rozdíl od jiných druhů pavouků dobře pozorovat. Později se mláďata živí kořistí, kterou matka uloví a dopraví ji do hnízda. Poslední strava, která matka svým mláďatům poskytne, je její vlastní tělo - obětuje se v jejich prospěch a dodá jim před tím, než se osamostatní a rozprchnou do okolí, všechny důležité živiny.
Snovačka jedovatá
Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), široce známá také pod názvem černá vdova, je vysoce jedovatý pavouk z čeledi snovačkovitýchrozšířený v Austrálii, Severní a Střední Americe.
Popis
Snovačka jedovatá je malý, dlouhonohý pavoukovec s velkým zadečkem a výrazně menší hlavohrudí. Samice jsou podobně jako u jiných pavouků výrazně větší než samci (bez končetin jsou až 3 cm dlouhé, s končetinami 4-5 cm) a mají leskle černé tělo s oranžově až červeně zbarvenou skvrnou na zadečku připomínající tvar přesýpacích hodin. Samci jsou až o polovinu menší než samice (měří až 0,9 cm, s končetinami 2 až 3 cm), mají delší končetiny a menší hlavohruď, obvykle jsou tmavě hnědí a na rozdíl od samice postrádají oranžovou až červenou skvrnu na zadečku. Mladí jedinci mají o něco tlustější hlavohruď a kratší končetiny.
Nápadné zbarvení na zadečku samic slouží jako výstraha pro masožravé živočichy. Případy, kdy nějaký větší živočich snovačku napadne a zkonzumuje, nejčastěji končí úmrtním nebo vážnými zdravotními potížemi.
Chování
Snovačka jedovatá se nejčastěji vyskytuje poblíž lidských obydlí, nejčastěji na půdách, ve sklepech, skladech, parcích nebo na zahradách, kde má snáze dostupnou potravu a úkryt.
Podobně jako ostatní pavoukovci žije většinu roku samotářským způsobem života a partnera vyhledává pouze v období páření.
Potrava
Na chytání potravy si staví trojrozměrnou síť s lepkavým středem, do které chytá nejčastěji mouchy, kobylky, sarančata, můry nebo motýly. Loví však i pozemní živočichy, jako např. mnohonožky, stonožky nebo jiné druhy menších pavoukovců. Poté, co se kořist zaplete do sítě, opustí snovačka jedovatá svůj úkryt, svou kořist zabalí do pevných lepkavých vláken a nakonec do ni vpustí jedním kousnutím vysoce účinný jed, který začne působit zhruba po 10 minutách. Než se tak stane, svou obalenou kořist pevně drží svými dlouhými končetinami. Poté, co ucítí že se její puls zastavil, svou kořist pomalu zkonzumuje.
Rozmnožování
Samice vedle vaku s vajíčky.
Snovačka jedovatá se množí pohlavně. Samice před spářením vypouští zvláštní výměšek, který přitahuje samce žijící v okolí. Po spáření samce zabije, díky čemuž dostala i svůj alternativní název černá vdova. Svá vejce ukládá do kulovitého útvaru z jemných vláken, kde jsou dobře zamaskována a chráněna před vnějšími podmínkami. Během jednoho léta může naklást čtyři až devět snůšek, přičemž může každá obsahovat i více jak 200 vajíče
Jejich inkubační doba trvá obvykle dvacet až třicet dnů. I přesto, že klade vysoké množství vajíček, jich přežívá obvykle méně jak sto. Počet mláďat závisí především na dané teplotě, množství dostupné potravy a účinnosti úkrytu, ve kterém pobývají. Samostatná jsou již ve dvou až čtyřech měsících, ale plně nezávislá na matce jsou až po šesti až devíti měsících života. Samice se mohou dožívat i více jak čtyř let, průměrná délka života samců je výrazně nižší.
Jed
I přes její malou velikost je její jed vysoce účinný a patří mezi jeden z nejúčinnějších v řádu pavouků (bývá dokonce označován za silnější než jed chřestýšů, kober nebo korálovců). Podobně jako u mnohých jedovatých pavouků nemá přitom příliš silné a velké chelicery. V případě kousnutí od dospělé samice se nám do kůže dostane až jeden milimetr z celé jedné chelicery, přičemž se nám do těla dostane tak vysoká dávka jedu schopná k usmrcení. Výrazně menší samci mají i menší jedovou účinnost a v případě kousnutí od samce nám většinou smrt nehrozí, ale objevují se vážné a nepříjemné zdravotní problémy, které bývají zvláště výrazné u starších lidí a dětí.
Jed snovaček začne působit již po několika minutách a v postižené oblasti se nám může objevit otok velký až 15 cm. I přes její rozsáhlý areál rozšíření jsou však smrtelná kousnutí vzácná a vyskytují se pouze v 5 %. Např. mezi lety 1950 až 1989 jich bylo ve Spojených státech zaznamenáno 63. Díky dopravě se občas dostane i do jiných částí světa, kousnutí bylo již zaznamenáno např. v Dánsku nebo ve Švédsku.
good good