close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nohatky, Strašlík, Korýši

18. září 2010 v 9:40 |  Členovci

Nohatky

Nohatky (Pycnogonida, syn. Pantopoda) jsou mořští členovci s nápadně tenkým tělem, které se dělí na hlavu, hruď a malý zadeček. Jejich velikost se pohybuje od 1-10 mm do 70 cm, většina je v dolní polovině tohoto rozpětí. Mají dlouhé nohy, do kterých zabíhají vnitřní orgány. Počet nohou se udává 4-6 párů (podle některých zdrojů ale až 9) a může být variabilní i v rámci jednoho druhu (u některých např. platí, že samička má o jeden pár nohou méně než samec). Noha se skládá ze 3 kyčlí, stehna, 2 holení, propodusu a drápku. První pár nohou (ovigery) je dlouhý, tenký na čištění a nošení vajíček - jen u samců. Uvnitř nohou jsou i vnitřnosti.
Hlava se skládá z proboscisu (rypáku), terminálních úst, chelifor a pedipalp.
Nohatky jsou dravci, dospělci žerou měkké živočichy (žahavce) tak, že si ulamují kousky a vkládají do rypáku. Larvy často parazitují uvnitř. Některé žerou ruduchy a detritus (podle toho, na co si v mládí zvyknou). Trávicí soustava je tvořena slepými střevy a nutriční buňky plavou po celém těle. Co se týče rozmnožování, jsou to gonochoristé, gonády mají umístěné ve střevech a v nohách. Gonopůry jsou na nohách u 2. kyčle. Oplození je vnější a předchází mu námluvy. Vajíčka nosí sameček. Z vajíčka se líhne larva protonymphon a má 3 páry končetin. Vývoj probíhá jako anomorfie a postupně přirůstají články s končetinami. Je známo zhruba 1000 druhů této skupiny, jejich taxonomické uspořádání dosud nebylo uspokojivě vyřešeno.
Nohatky

Strašník dalmatský

Strašník dalmatský Scutigera coleoptrata je dravý zástupce ze třídy stonožek. 

Popis

Dosahuje délky 18 až 24 mm. Je šedivý se třemi tmavými podélnými pásy. Má velmi dlouhé, lehce odlomitelné nohy. Vzadu jsou delší. A vypadá příšerně.

Areál rozšíření

Rozšířen v jižní Evropě a v teplých, zejm. vinohradnických oblastech střední Evropy. Lze ho nalézt i v teplejších částech amerického kontinentu.

Stanoviště

Nachází se zejména pod kameny, ale také na zdech, ve sklepech nebo boudách. Vyhledává vinohrady. Neobyčejně pohyblivý, aktivní v noci.

Potrava

Živí se hmyzem, při jehož lovu používá zadní dlouhé tenké nožky. Má velkou regenerační schopnost - ztracené končetiny se při svlékání znovu nahradí.
Popis obrázku chybí

Kapřivci

Kapřivci (Branchiura) jsou neobvyklí ektoparazitičtí korýši (Crustacea) někdy řazení do skupiny Maxillopoda.

Řazení

Kapřivci jsou dnes považováni za primitivní formy, ale neexistují žádné záznamy o nálezu fosílií, které by toto potvrdily. Neurčitá je také příbuznost k třídě Maxillopoda. Do podtřídy Branchiura spadá dnes jediný řád, Arguloida, s jedinou čeledí, Argulidae, s přibližně 200 druhy . Další čeleď, Dipteropeltidae, byla navržena . Do Argulidae spadají tři rody: Argulus, Chonopeltis a Dolops. Dřive se kapřivci řadili ke klanonožcům (Copepoda).

Stavba

Kapřivci mají zploštělé oválné tělo kryté pevným průhledným širokým hřbetním štítem (tzv. karapaxem) z chitinu a uhličitanu vápenatého. Karapax obsahuje zvláštní orgány, které pomáhají kapřivcům trávit jídlo a hlídat kvalitu tekutin uvnitř těla. Kapřivci jsou asi 5-10 mm velcí -- u kapřivce plochého dosahují samičky kolem deseti milimetrů, samečci kolem devíti. Jejich tělo se člení na hlavu, čtyři hrudní články, na kterých je po jednom páru dvouvětvých končetin (pátý a šestý pár končetin, které by pomáhaly s potravou tu, na rozdíl od jiných korýšů, chybí), a nečlánkovaný zadeček, rozdělený na dva ploutvičkovité laloky. U kapřivce plochého zářez mezi zaoblenými laloky není moc hluboký a nedosahuje ani poloviny délky laloků. Pohlavní otvor je situován na pátém tělním článku . Na zádové straně hlavohrudi mají kapřivci dvě černé vystouplé složené oči. Každé oko má několik čoček. K zabodávání se do kůže hostitele a sání potravy kapřivcům slouží rypec. Antény i antenuly jsou tu přeměněny v přichycovací háčky, mandibuly v bodavé ústrojí (také se ale používají k seškrabávání kůže) a první pár maxil v přísavky. Druhý pár maxil je přeměněn v jednovětevnou článkovanou končetinu. Tykadla a furka jsou zakrnělé.
Jako většina korýšů mají příčně pruhovanou svalovinu, upínající se zevnitř na kutikulu, trávení pomocí hepatopankreatu (funguje zcela jako játra na rozklad potravy; působí tu samozřejmě i ústní dutina, hltan, jícen, žvýkací žaludek, střevo a řitní otvor), otevřenou cévní soustavu s rozšířenou hřbetní cévou fungující jako srdce a bezbarvou hemolymfou (okysličená hemolymfa putuje ze žaber do trubicovitého "srdce," cévami do těla, pak zase do žaber) a žebříčkovitounervovou soustavu. Nečlánkovaná larva, neboli nauplius, má nepárové naupliové očko a tři páry plovacích končetin. Jako vylučovací soustava tu působí kyčelní žlázy, přeměněné metanefridie.

Rozmnožování

Kapřivci jsou gonochoristé. Jejich pohlavní vývody se vyskytují u kořene posledního páru hrudních končetin. Samička snese najednou až 400 vajíček uspořádaných do dvou až šesti řad. Oplozená vajíčka jsou nalepována na rostliny a jiné předměty pod hladinou. Po pětadvaceti dnech se při teplotě okolo 15 °C vajíčka vylíhnou. 
Po vylíhnutí plave larva volně dva až tři dny, poté se přichytí k hostiteli. Larválních stádií je dohromady sedm, kromě prvního stadia se larvy podobají dospělým jedincům - přece se však jedná o vývoj nepřímý. První larvální stadium trvá asi 6 dní, v závislosti na teplotě. Poté se před dosažením dospělosti jedinec svléká každé 4-6 dní.
Rod Dolops se značí tím, že samci předávají spermie pomocí vaku, zatímco Argulus a Chonopeltis předávají spermie pomocí své třetí a čtvrté hrudní končetiny.

Chování

Když si najde kapřivec nového hostitele, obvykle sladkovodní nebo i mořskou rybu, vzácně i obojživelnka, chytí se a drží se, rychle se dostane za hlavu a přichytí se za skřelí (plochý orgán ryb mezi hlavou a tělem, který chrání žábry) nebo za ploutví. Zachycení v těchto místech, které si ryba může jen málo chránit, snižuje šanci, že budou setřeny nebo smyty. Když jsou kapřivci přichyceni k hostiteli, buďto sají krev a jiné tělní tekutiny nebo se živí také hlenem a epitelovými buňkami (oddrolenou kůží). Když chtějí sát, bodavými kusadly nejdříve propíchnou pokožku, která je takto po porušení vystavena bakteriální nákaze. Zanícené bolestivé rány pak hnisají, ryba-hostitel se pokusí otřít parazita o dno (drbáním ryb se často pozná přítomnost parazita), až muže nakonec uhynout. Proto je kapřivec považován za nebezpečného škůdce v rybnících s kapry a v akváriích. Když je rybka napadena, má se vyndat a kapřivec se má pinzetou sundat. Poté se doporučuje rybku vrátit do nádrže s dezinfekcí (metylénovou modří).
Hostitele může kapřivec opustit nejvýše na tři týdny, aby našel jiného hostitele, aby se pomnožil či aby snesl vajíčka. Ve vodě se pohybuje potácivými pohyby pomocí dvou ploutviček na konci těla. Přesto se dokáže pohybovat velmi rychle. Na ryby se přichycuje pomocí přísavek.

Výskyt

  • Rod Argulus: po celém světě
    • U nás např. kapřivec kapří či kapřivec plochý
  • Rod Dolops: v Jižní Americe, Africe a Tasmánii
  • Rod Chonopeltis: v Africe
Popis obrázku chybí

Stínka zední

Stínka zední (Oniscus asellus) je jeden z největších a nejběžnějších druhů stínek žijící v Evropě a severní Americe. Patří do třídy korýšů (Crustacea), dorůstá délky 16 mm a šířky 6 mm a má zploštělé tmavošedé tělo. Vyskytuje se na vlhkých místech (např. v lesích, na starých zdech). Mezi její potravu patří tlející zbytky listí.
Stínka zední

Rak říční

Rak říční (Astacus astacus, také Astacus fluviatilis, Potamobius astacus) je sladkovodní korýš z řádu desetinožců. Dorůstá délky až 25 cm. Žije v tekoucí vodě, je velmi citlivý na její znečištění a je proto indikátorem čistoty vodních toků. Dožívá se 15 až 20 let.

Anatomie

Vnější stavba

Tělo raka se skládá ze srostlé hlavohrudě a zadečku. Na hlavohrudi se nachází ústní otvor, smyslové orgány a článkované končetiny, kterých má rak 5 párů. Dlouhá tykadla slouží jako hmatový orgán a je v nich uložen orgán rovnováhy (statocysta) neboli polohorovnovážný orgán, v němž jsou drobné částice hornin. Když se rak převrátí, kamínky mění polohu a informace o poloze jsou přenášeny nervy do mozku. Na kratších tykadlech jsou umístěnyčichové buňky. Složené oči jsou neseny na pohyblivých stopkách.
Rak říční má vysokou schopnost regenerace.

Vnitřní stavba

Pohybuje se díky svalům přichyceným na vnitřní straně pancíře. Dýchá pomocí žaber. Jeho cévní soustava je otevřená. Důležitým prvkem cévní soustavy je trubicovité srdce. Srdce nasává tekutinu ze všech částí těla a vypuzuje ji krátkou cévou dopředu. Z cévy se tělní tekutina vylévá a dostává se ke všem buňkám. Na jiných místech se tekutina nasává do jiných cév a vrací se zpátky do srdce. Má žebříčkovitou nervovou soustavu. Jeho vývin je přímý.

Výskyt

Vyskytuje se v celé Evropě mimo Španělsko, severní Anglii a Irsko. Jeho stavy značně klesly v důsledku znečištění vod a také kvůli tzv. račímu moru.

Predátoři

K přirozeným predátorům raka patří například vydra říční.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačenkáá Kačenkáá | 31. března 2011 v 7:39 | Reagovat

Je to výborné!! Pomohlo mi to v projektu ve škole

2 Dulina165 Dulina165 | E-mail | 24. září 2011 v 22:45 | Reagovat

To je hrůza!Kvůli tomu se bojím i spát!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama