Medúza
Medúza (nikoliv medůza) je stádium v životním cyklu žahavců, v němž je tělo rozšířeno (často velmi výrazně) do šířky. Prvním stadiem je polyp.
Medúzy mají různý tvar, nejen zvonovité, ale i zploštělé (nahoře jen mírně vypuklé a dole jen málo vyduté). Horní plocha se nazývá exumbrella a spodní část subumbrella. Ústa jsou umístěna v spodní části. Trávicí dutina se skládá z láčky a paprsčitě umístěných kanálků, které směřují ven. Na okraji disku jsou smyslové orgány a chapadla.
Kořenoústka plicnatá
Kořenoústka plicnatá (Rhizostoma pulmo) je mořská medúza.
Popis
Její zkadeřená ramena připomínají plíce obratlovce. Klobouk dosahuje průměru až 80 cm. Má zarostlý ústní otvor, potravu tedy přijímá drobnými otvůrky na ramenech kolem původních úst. Není příliš nebezpečná, její žahnutí je velmi slabé a člověku neublíží.
Areál rozšíření
Žije v teplejších mořích. Můžeme se s ní setkat i na Evropských pobřežích.
Potrava
Je dravá. Živí se nejdrobnějšími organismy, dovede však lapat i větší kořist, kterou napřed rozloží trávicími šťávami mimo své tělo a pak ji vysaje.
Sasanky
Sasanky (Actiniaria) je řád, které zahrnuje mořské dravé živočichy z třídy korálnatců (Anthozoa). Jsou pojmenované po sasance, rostlině rodu Anemone.
Sasanky jsou příbuzné korálům, červnatcům a medúzám.
Většinou jsou větší než korály, některé druhy mají i 30 - 50 cm. Rozšířenou spodní stranou těla se mohou pomalu posouvat po dně. Nemají schránku, jen pevnější pokožku. Jejich trávení je už typicky extracelulární - dokáží strávit i větší rybky, které omráčili knidoblasty na ramenou. Typickým zástupcem je např. sasanka koňská (Actinia equina). Ve Středomoří je běžná Aiptasia mutabilis. Na prázdných ulitách, obývaných rakem poustevníčkem (Pagurus prideauxi) žije Adamsia palliata. Rak se s ulitou pohybuje, takže sasanka má o potravu postaráno; sasanka ho zas chrání svými žahavými buňkami. Jde o zjevný příklad mutualismu.
V příbřežních vodách severských oblastí je častá např. sasanka karafiátová.
Korál
Korál je označení pro některé mořské žahavce z třídy korálnatci (Anthozoa). Je pro ně typické potlačení metageneze, což znamená, že zůstávají ve stádiu polypa. Všech asi 6000 druhů žije přisedle v mořích, obvykle v koloniích. Mezi korály patří známí původci korálových útesů v tropických mořích, kteří vylučují uhličitan vápenatý pro tvorbu svých tvrdých vnějších schránek. Během milionů let se tyto schránky vrství a někdy vytvoří i ostrov. Na budování korálů se podílejí zejména šestičetní koráli ze skupiny Hexacoralia, kromě nich ale také dírkonošci, měkkýši, řasy (zejména vápencem inkrustované ruduchy).
Anatomie
Jedna "větev" korála není oproti všeobecnému pohledu jen jeden jedinec, ale milióny geneticky identických polypů. Rozlišují se živočišné korály (stromově se větvící), jakožto organismy skryté uvnitř korálové trubičky a např. pomocí vějířků filtrující vodu na jedné straně, a rostlinné stromatolity, které nejsou nijak skryté, ale žijí na povrchu svých vlastních minerálních výměšků, tvoříce tak naopak kulovité kolonie.
Symbióza
I když se mohou korály živit planktonem, většinu jejich potravy jim obstarávají symbiotické řasy, zooxantely. Proto koráli většinou rostou v slunných mořích (do 60 m), aby zajistili dostatek světla pro řasy. Někdy je však možné najít zvláštní korály bez endosymbiontů i v hloubce 3 000 m a dokonce i na arktických Aleutách. Korály s endosymbionty označujeme jako hermatypické, bez nich jako ahermatypické. Ahermatypické koráli se musí uživit samostatně, mohou ale pronikat do jiných míst než hermatipičtí.
Symbionty korálů jsou obrněnky, které mohou tvořit až tři čtvrtiny biomasy korálu. Od svého endosymbionta získávají koráli až 90% organických látek, díky čemuž se mohou bohatá korálová společenstva tvořit i v živinami chudých tropických vodách.
Odumírání obrněnek je příčinou jevu známého jako bělení korálů, které se projevuje zbělením korálu. Korál bez endosymbiontů je výrazně oslaben, neroste a hrozí nebezpečí jeho úhynu, což má za následek destrukci celého útesu. Obrněnky odumírají nejčastěji z důvodu zvýšení teploty vody, znečištění či infekce patogenem.
Využití ve šperkařství
Tvrdé vnější schránky některých druhů korálů různých odstínů typické červené barvy se již od pravěku využívaly jako oblíbený šperkařský materiál, a to jak k výrobě jednotlivých částí náhrdelníků (z toho český výraz korál, korálek), tak k výzdobě předmětů z jiných materiálů (především kovových) vykládáním.
Úžasný blog ;)