close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kroužkovci info + příklady

16. září 2010 v 19:23 |  Kroužkovci

Kroužkovci

Kroužkovci (Annelida) jsou jedním z kmenů živočišné říše. Jejich typickým znakem je stejnocenné článkování (tzv. homonomní segmentace) těla. Vnější členění odpovídá členění vnitřnímu. Tělní články mají shodný vzhled s výjimkou prvního (hmatový prstík = prostomium) a posledního. Dravé plovoucí formy mají ve přední části soustředěné smyslové orgány. Poslední tělní články srůstají a tvoří konečný článek (pygidium). Vylučovací, rozmnožovací a nervová soustava se opakují v každém tělním článku. Soustava cévní a trávicí prochází celým tělem.
Je známo asi 16 500 druhů.

Popis těla

Tělo je obvykle drobné, někdy nepatrných rozměrů, ale u některých druhů dosahuje i rozměrů v řádu několika metrů. Kroužkovci jsou jak hermafrodité, tak i gonochoristé a mají vývoj přímý i vývoj nepřímý - larva trochofora.
Povrch těla kryje jednovrstevná pokožka. Ta vylučuje kutikulu z chitinu a sliz. Obojí má funkci ochrany, sliz i funkci pohybovou. Ten dále umožňujesvalová soustava - podkožně svalový vak s příčnými, podélnými svaly ze 4 pruhů a okružními svaly. Nervová soustava je gangliová (uzlinová) a žebříčkovitá, ganglia se opakují v každém článku a jsou vždy na břišní straně těla. V každém článku jsou 2 ganglia, které jsou spojené příčnými a podélnými spojkami.
Mezi hlavní vyvinuté smysly patří hmat (soustředěn na hmatový prstík, jinak po celém těle). Chemoreceptory slouží při vyhledávání potravy a vodní živočichové mají statocystu, která slouží pro orientaci. Zrak nebývá vyvinut (mohou být miskovité oči). Trávicí soustava je průchodná (začíná ústním otvorem a končí řitním otvorem), ve střevu je střevní řasa (typhlosolis), která zvětšuje povrch pro vstřebávání ve střevě. Žláznatý žaludek chemicky zpracovává potravu. Většina kroužkovců dýchá celým povrchem těla, ale některé vodní druhy mají žábry. Cévní soustava je uzavřená, na hřbetě je hřbetnícéva, která má funkci srdce (tepe) a pod střevem je břišní céva, Tyto dvě cévy jsou spojeny spojkami. Hřbetní cévou proudí krev zezadu dopředu a v břišní obráceně. Barvivem v krvi je červený hemoglobin s železitými ionty. Vylučovací soustava je tvořena metanefridiemi v každém článku. Nálevky metanefridií jsou v jednom článku a jejich vývod je v druhém článku.

Systém

  • Kmen: kroužkovci (Annelida)
    • Podkmen: bezopaskovci (Aclitellata)
      • Třída: mnohoštětinatci (Polychaeta)
        • Podtřída: bloudivci
        • Podtřída: sedivci
  • Podkmen: opaskovci (Clitellata)
    • Třída: máloštětinatci (Oligochaeta)
    • Třída: pijavice (Hirudinea)
Příklady:

Afroditka plstnatá

Afroditka plstnatá (Aphrodita aculeata), díky svému vzhledu označována jako mořská housenka, je mnohoštětinatec z čeledi afroditkovitých. Žije u břehů evropských moří (severní Atlantik, Severní moře, Baltské moře a Středozemní moře) a dorůstá velikosti 18-20 centimetrů. Zahrabává se do písku přední částí napřed (je vidět zadní část jejího těla) a žije v hloubkách do 1000 metrů. Její tělo je hustě porostlé dlouhými štětinkami a po stranách je pestře zbarvená. Její tělo má ze svrchní části vyklenutý tvar, zatímco ze spodní části je plochý. Afroditky plstnaté jsou aktivními masožravci, živí se malými bezobratlými jako jsou nereidky. Její vědecké jméno je odvozeno od řecké bohyně lásky Afrodity.
Afroditka plstnatá

Žížala obecná

Žížala obecná (Lumbricus terrestris) je eurasijský kroužkovec. Má složené svaly ze dvou vrstev - příčných a podélných. Napnutím příčného svalstva se pohne dopředu přední část jejího těla. Vyvolané stahy svaloviny projdou celým tělem a umožní tak pohyb zadní části. Pak podélné svaly posunou ocasní částí. To už se ale napnulo příčné svalstvo a vše se znovu opakuje.
Hlen, který vylučují její žlázy, jí usnadňuje dýchání a pohyb po nerovném povrchu a zabraňuje vysychání kůže. (Z tohoto důvodu se jí ale řada lidí štítí.) Na přídi těla má hmatový prstík, který jí slouží k snazší orientaci. Při jemném promnutí tenké pokožky jsou zřetelně cítit redukované štětinky. Dorůstá délky přibližně 9 až 30 cm. Její příbuzní však mohou dosahovat mnohem větších rozměrů.
Většinou se vyskytuje v zásaditých nebo neutrálních půdách, mnohem méně už v kyselých půdách rašelinišť Eurasie.

Způsob života a potrava

Potravou je pro ní země obsahující organické látky, spadlé listí nebo drobní uhynulí živočichové. Vše si schovává ve svých spletitých chodbičkách. K neutralizaci, tedy vyrovnání pH, spolykané půdy má v jícnu vápenité žlázy. Svalnatý žaludek rozmělní potravu a její zbytky pak žížaly vynášejí na zemský povrch ve formě malých hromádek trusu, jehož hmotnost za několik let dosahuje až několika kilogramů.
Žížala se sama stává obživou pro jiné živočichy, například kosy, drozdy a špačky, které je možné vidět, jak opatrně kráčejí po zemi, naklánějí se dopředu a loví nepozorné žížaly ukryté těsně pod povrchem. Jsou potravou i ježků, jezevců, vlků nebo krtků.
Žížaly mají velkou regenerační schopnost. Když je nepřítel polapí, zůstane mu jen zadní část těla žížaly za opaskem (světlá, ztluštělá část v přední třetině těla, kde ústí četné žlázy). Opasek se nachází mezi 32. a 37. článkem. Konec těla žížale doroste. Pokud je ale přetržena přesně uprostřed, vždy zahyne.

Rozmnožování

Jsou to hermafrodité, mají tedy jak samičí, tak samčí pohlavní orgány. Ke svému oplození ale potřebují sperma druhého jedince kvůli odlišné genetické informaci. Páří se většinou za teplých letních nocí na zemském povrchu, kdy partnera přilákají svými pachovými signály. Leží podélně přitisknuti s hlavami na opačných koncích. Spojeni hlenem si vyměňují sperma. Po odloučení si každý odnese část hlenu, vylučovaného opaskem (clittellum), z něhož vznikne hlenový obal. Ten postupně klouže směrem k přední části a bere s sebou vajíčka, která jsou oplozena spermiemi ze semenných váčků ve chvíli, když nad nimi opasek prochází. Po opadnutí z těla žížaly se z něj vytvoří kokon (hlenové pouzdro), které obsahuje až dvacet vajíček. Z uzavřeného kokonu, který vydrží i v extrémně nepříznivém počasí, se většinou vylíhne jen jediná žížala.

Ochrana

Hojnost žížal v půdě je zárukou vysoké kvality půdy, neboť je provzdušněná, výživná a tím i úrodná. Zákonem není zvláště chráněna.
Žížala obecná

Pijavka koňská

Pijavka koňská (Haemopis sanguisuga) žije dravě, její potravou jsou drobní bezobratlí živočichové. Pijavka koňská se v ČR poměrně hojně vyskytuje v pomalu tekoucích, ale i stojatých vodách. Měří 15 - 150 mm. Po podkladu se pohybuje tak, že se pídalkovitě přichycuje střídavě přední a zadní přísavkou.
Pijavka koňská

Pijavka lékařská

Pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) je vzácný zástupce z čeledi kroužkovců, který se dříve hojně užíval k odebírání krve a k zlepšení krevního oběhu. Dorůstá zpravidla velikosti 100 až 150 mm.
Vyskytuje se většinou v mělkých bahnitých nádržích, které jsou dobře vyhřívané sluncem. Preferuje oblasti s klidnou neproudící vodou. Její potravou je krev teplokrevných živočichů, jedná se o parazitického živočicha. Pro znecitlivění místa, kde se pijavka přichytí a zakousne do hostitele, využívá hirudin, který vypouští do rány.
Pijavka lékařská
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama