Cvrček domácí
Cvrček domácí (Acheta domesticus, alt. domestica) je středně velký, široce rozšířený cvrček. Je hojným nevítaným obyvatelem ústředně vytápěných budov po celém světě, kde požírá uskladněné potraviny a v noci obtěžuje hlasitým cvrkáním, které vydávají pouze samečci třením křídel o sebe ve vzpřímené poloze, na kterých u kořene mají silné žilkování. Křídla samiček jsou hladká. Dorůstá délky 16-20 mm. Má poměrně štíhlé, běložluté tělo s hnědou kresbou na hlavě a hrudi, dvěma dlouhými štěty na zadečku a poměrně dlouhými tykadly. Samice má na rozdíl od samce na zadečku navíc kladélko.
Pro svůj život preferuje místa s teplotou nad 28 °C a vysokou vlhkostí vzduchu. Proto bývá velice hojný v pekárnách, lázních nebo v teplých sklepech domů. Nejraději přebývá v místnosti s potravinami. Tento cvrček může infikovat svoji potravu, tím přenáší choroby například: salmonelu, roztoče a bakterie. Cvrček je plachý živočich, který bývá většinou dobře ukryt na nějakém nedostupném místě. Jde o typického všežravce, který dokáže pozřít téměř vše stravitelné. Chová se také v zoologických zahradách, kde se stává oblíbenou potravou hmyzožravých živočichů. Ten koho cvrček obtěžuje v domácnosti má možnost deratizace (zničení) například chemickými přípravky nebo deratizační firmou.Nádoby ve kterých se chová cvrček domácí sa nazývá cvrčkárna.
Cvrček polní
Popis
Cvrček polní má černou barvu těla s obvyklou žlutou bází krytek a načervenalou zadní stranou stehen. Křídla jsou převážně kratší než krytky. Samečkové vyluzují zvuk třením prvního páru křídel. V České republice žije 11 druhů cvrčků.
Velikost
- U samců se délka těla pohybuje v rozmezí 18-26 mm s délkou krytek 10,5-16 mm
- U samic se délka těla pohybuje v rozmezí 19-27 mm s délkou krytek 10- 17 mm. U samic se pohybuje délka kladélek v rozmezí 8,5-15 mm.
Cvrček polní žije na mezích, na travnatých stráních a sušších loukách. Do země si vyhrabává díry, kde se chvílemi zdržuje. Na jaře u vchodu do těchto chodeb pronikavě cvrká. Sameček je veliký 18-27mm to samička je o 1mm větší než sameček takže 19-27mm. Řadí se do třídy hmyzu. Samička klade do půdy veliké množství vajíček. Takhle larvy přezimují. Cvrček polní má černou barvu s obvyklou žlutou bází krytek a načervenalou zadní stranu stehen. Cvrčci polní mají krytky. Sameček má krytky dlouhé 8-16mm samička má krytky dlouhé 10-17mm. V české republice je 11druhů cvrčků.
Krtonožka obecná
Rozšíření
Vyskytuje se v celé Evropě, kromě Finska a Norska, v západní Asii a severní Africe. V Česku bývá místy hojná.
Popis
Tělo má hnědé, pokryté jemnými chloupky. Délka těla samečků je 35-45 mm a samičky je 40-50 mm. Přední nohy má upravené pro hrabání v zemi. Samičky nemají kladélko, na rozdíl od ostatních cvrčků.
Způsob života
Většinu života tráví v podzemních chodbách, které si ve vlhkých půdách vyhrabává svýma mohutnýma předníma nohama. Podzemí opouští jen při páření v květnu a červnu, kdy také po setmění létá. Umí dokonce i plavat. Živí se dravě, loví hlavně hmyz, kroužkovce nebo měkkýše. Larva se vyvíjí 2 roky, dospělec žije od dubna do října.
Strašilka australská
Popis
Strašilka australská má hnědou až světle zelenou barvu. Dospělá strašilka měří až 15 cm, pokud jde o samičku. Sameček je menší a absolutně odlišný. Jakmile strašilka dospěje, narostou jí křidýlka. (Nejsou to skutečná křídla, spíše kožovité výrustky). Sameček má mnohem větší křidýlka než samička. Dokonce s nimi dokáže létat, sice trochu těžkopádně, přesto dobře.
Původ
Strašilka australská pochází z tropických ostrovů poblíž Austrálie. Do Evropy byla spolu s dalšími zvířaty dovezena.
Život
Strašilka australská je noční živočich. Když se narodí, je to tzv. nymfa. Nymfa roste, až se z ní stane dospělý jedinec. Důležité pro vývoj strašilky australské jesvlékání. Kůže strašilky neroste. Strašilka ale růst potřebuje, proto se svléká. Strašilka se asi 3 dny před svlékáním zavěsí na vyvýšené místo a přestane přijímat potravu. Během noci se její pokožka protrhne a "čerstvá" strašilka se na svlečku pověsí. Poté začne svou starou kůži od hlavy požírat. Je to velmi výživné. Strašilka žije asi rok a rozmnožuje se vajíčky. Pokud samičce není sameček k dispozici, naklade vajíčka sama. Z takovýchto vajíček se pak líhnou pouze samičky. Strašilka může mít za celý svůj život 900-1000 vajíček. Vajíčka strašilky australské se podobají semenům rostlin, stejně jako to je u všech strašilek. Vajíčka jsou kulatá a tvrdá.
Chov
Chov strašilky australské je velice nenáročný. Stačí jí pořídit box nebo terárium, ve kterém bude dostatečný přísun vzduchu. Když strašilka dospěje, měla by mít terárium vysoké alespoň 50 cm. Strašilka hodně a ráda pije, proto je třeba na noc terárium zavlažovat. Strašilka se živí výhradně listím, bezpečné jsou pro ni listy břízy, jabloně, lísky, dubu, buku, maliní, ostružiní a jahodníku. Strašilky jsou opravdu nenáročná zvířátka, ideální pro děti. Můžete si je nechat chodit po ruce, nekoušou. Někomu jsou ovšem nepříjemné jejich malé drápky. Pokud se strašilka cítí ohrožena a má strach, dokáže citelně stisknout nohy. Pokud ji zrovná máte na ruce, je to obvzlášť nepříjemné.
Rus domácí
Rus domácí (Blattella germanica) je dnes rozšířen po celém světě. Je 11-15 mm velký. Přes den se skrývá ve škvírkách domů, po setmění vylézá a hledá potravu. Živí se odpadky ale ožírá i papír, kůže atd. Rozmnožuje se po celý rok. Samice klade kolem 30 vajíček.
Zajímavost
Jako kuriozita se uvádí, že je schopen žít i 7 dnů po oddělení hlavové části. Poté hyne díky nedostatku potravy. Známá je též jeho odolnost proti insekticidům a dokonce i radiaci.
Šváb obecný
Šváb obecný (Blatta orientalis Linnaeus, 1758) je živočich z čeledi švábovitých, který je řazen mezi škůdce. Na území Česka se nejedná o původní druh, byl sem zavlečen a ve volné přírodě se v podstatě nevyskytuje. Původním místem výskytu byla pravděpodobně jižní Asie. Dorůstá velikosti okolo 21 až 28 mm a má tmavě hnědou barvu. Řadí se mezi všežravce. Samice a samec jsou rozdílní. Samec má dobře vyvinutá křídla, kdežto samice má jen pahýly křídel.
Rusec laponský
Výskyt
Je běžný v celé Evropě, vyskytuje se i na západní Sibiři.
Popis
Rusec dosahuje velikosti 7-10 mm. Zbarvení těla je variabilní. Sameček má dlouhé přední křídla a na štítu má černou neostře ohraničenou skvrnu. Samička má štít světle hnědý a kratší křídla, která ji neumožňují létat.
Stanoviště
Žije převážně v lesích, občas jej lze nalézt i v křovinách, sadech nebo v zahradách. V budovách se nevyskytuje.
Způsob života
Je to velmi čile se pohybující šváb. Objevuje se od května do září, v závislosti na počasí. Samečci obvykle bývají na nízkých rostlinách a samičky na zemi. Snášená vajíčka jsou chráněná kokonem dlouhým asi 3 mm. Nymfy se líhnou po 2-3 měsících. Přezimují nymfy. Dospělci jsou všežravci.
Kudlanka nábožná
Výskyt
Kudlanka nábožná se vyskytuje v palearktické oblasti, hojná je např. v Jižní Evropě. Dříve nebyly v Česku kudlanky příliš rozšířené, vyskytovaly se hojně pouze na Jižní Moravě (NP Podyjí), ale v důsledku oteplování podnebí se rozšiřují směrem na sever. Viděny byly dokonce i na Ostravsku, v září 2008 v podhůří Jeseníků (Šternberk). V suchých stepních lokalitách jsou hojné.
Stavba těla
Kudlanka nábožná je zbarvena světle zeleně, na podzim hnědě. Díky tomuto zbarvení ji v přírodě může predátor i vášnivý entomolog snadno přehlédnout.Pronotum (první hrudní článek) je výrazně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (typické pro predátory).
Na první pohled zaujme přední pár končetin, který je uzpůsoben k uchvacování kořisti - loupeživé končetiny. Fungují jako střenka zavíracího nože, kořist je bleskovým sklapnutím přivřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus). Na stehně (femur) se nacházejí černé aposematické skvrny sloužící k zastrašení predátorů (připomínají oči). Přední pár křídel je kožovitý (jako u švábů), zadní je krytý pod nimi a je blanitý. U kudlanek létají hlavně samci - jsou menší - a i ti jen neradi.
Způsob života
Kudlanky jsou dravci, kteří dobře využívají maskování. Většinou jsou velmi dobře maskované a dokáží dlouho číhat na svou kořist (hlavně drobný hmyz). Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist a zaživa ji sežerou.
U kudlanek se vyskytuje manželský kanibalismus. To znamená, že samička po páření sežere samečka. Děje se tak hlavně v době nedostatku potravy, v pokusech k tomuto jevu došlo zřídkakdy. Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulaceneustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Vajíčka jsou ukryta v ootéce, tuhém obalu, který přezimuje.
Kudlanka patří mezi Hemimetabola, tj. hmyz s proměnou nedokonalou, u kterého neexistuje stádium kukly (pupa) a larva (nymfa) je velice podobná dospělci(imagu), pouze nemá vyvinutá křídla a rozmnožovací orgány, které dospějí po posledním svlečení (ekdyzi).Kudlanka též dokáže neuvěřitelné věci tj.Jako jediný druh kudlanek u nás i ve světě dokáže aniž by hnula tělem otočit hlavu o 360 stupňů.
umi svaby plavat?
:)